August Friedrich Piepenhagen (2. srpna 1791, Soldin u Frankfurtu nad Odrou v Braniborsku (dnes Myślibórz v severozápadním Polsku) – 27. září 1868, Praha-Staré MěstoMatriční záznam o úmrtí a pohřbu Německá evangelická v Jirchářích, Praha), byl německý malíř-krajinář, naturalizovaný, žijící a tvořící v Praze.
Život August Bedřich Piepenhagen byl malířským samoukem. Pocházel ze skromných poměrů, vyučil se u svého otce knoflíkářem a prýmkařem. Při tovaryšském vandrování po Evropě se dostal do Švýcarska, jehož krajinné scenérie na něj zapůsobily mocným dojmem a přivedly ho k autodidaktickým malířským pokusům. Pobýval v Curychu jen krátce u krajináře Johanna Heinricha Wuesta a inspiroval se díly Caspara D. Friedricha a Johanna Ch. C. Dahla na jejich výstavě v Praze roku 1824Leubnerová Š, 2016, s. 133-134
V roce 1811 ho vandrování zavedlo do Prahy, kde již zůstal natrvalo – pracoval zde na Starém Městě jako tovaryš prýmkaře a knoflíkáře Jana Risbittera a po jeho smrti se oženil s jeho vdovou, s níž převzal i knoflíkářskou dílnu v průchodním domě čp. 436/I U železných vrat v Michalské ulici. S pražským prostředím záhy srostl a stal se oblíbeným a vyhledávaným výrobcem knoflíků, začal zde však také ve větším měřítku s malováním a brzy se stal i uznávaným malířem. Zde uskutečnil své první výstavy, zde se i oženil. Celý život měl co dělat, aby uživil svou rodinu (je známý jeho výrok "umění jde za chlebem, ale řemeslo ho nalézá", který vysvětluje jeho dvě souběžné činnosti), třebaže byl velmi prodávaným malířem a jeho krajiny, jichž za celý život namaloval velké množství, byly velmi oblíbené a kupované. Domohl se malbou slušného jmění a ve své letní rezidenci na Jenerálce u Prahy se přátelsky stýkal s malíři Josefem Navrátilem, Antonínem Mánesem, hostil také rakouského spisovatele Adalberta Stiftera;Petrasová, DČVU III/1, 2001, s. 133-135 s nimi ho pojilo romantické vidění přírody.
Rodina Po sňatku se vdovou Kateřinou Risbitterovou (1788-1850) se rodina Augusta Bedřicha Piepenhagena značně rozrůstala. V pobytové přihlášce pražského policejního ředitelství byly zapsány spolu s manželi Augustem a Katharinou Piepenhagenovými ve společné domácnosti dvě děti z Kateřinina prvního manželství: "Stieftochter" Anna Risbitterová (* 1809) a "Stiefsohn" Johann Risbitter (* 1811) a čtyři společné dcery: Anna (*1819), Charlotta (* 1821), Louisa (* 1825) a Karolína (* 1829). S nimi bydlely čtyři další osoby: dva tovaryši Karel Tanger, Josef Denisch a dvě služky Alžběta Schreiberová a Anna Zajíčková.
Dvě dcery – Charlotta (1821–1902) a Louisa (1825–1893) – zdědily jeho malířský talent a byly rovněž malířkami-krajinářkami, pokračovatelkami jeho stylu.
Piepenhagen zemřel na statku Jenerálka u Prahy. Byl pochován na evangelickém hřbitově v Karlíně, jeho náhrobek vytvořil sochař Tomáš Seidan. V současné době je hrob Augusta Piepenhagena i jeho dcer na pražských Olšanech.Život po životě: hrob rodiny Piepenhagenovy
Dílo Zaměřením byl čistý malíř-krajinář, který se ke svému umění dopracoval jako autodidakt. Jeho krajiny, romantické a náladové, byly u pražského publika velmi žádané. Jeho obrazy nebyly ovšem příliš drahé, staly se (a dodnes zůstaly) oblíbeným sběratelským artiklem. Adalbert Stifter, sám rovněž malíř krajin, jej ocenil jako výjimečného malíře a považoval ho "za nejpověstnějšího krajináře, jakého znám". Po roce 1849, kdy Prahu navštívil mnichovský malíř Carl SpitzwegLeubnerová Š, 2016, s. 146 a setkal se s Piepenhagenem, lze v jejich dílech nalézt vzájemné inspirace.
Jeho krajinářské dílo i dílo jeho dcer vznikalo v době romantismu. Význam spočívá především v malířsky atraktivní, výjimečně početné a bohaté tvorbě otcově, dcery pak již jen pokračovaly v otcově odkazu. Nostalgie, citovost a nálada, obliba zřícenin a pitoreskních přírodních scenérií s roklemi, vodopády, zasazených často do soumraku či podvečerů, nokturna, krajiny před bouří s osamělými poutníky, to jsou charakteristické motivy a rysy jeho děl, v naprosté většině nemalovaných podle reálu; z empirického věcného popisu vycházel na počátku své tvorby. Piepenhagenova romantická nokturna s krajinami osvětlenými svitem měsíce, který se odráží na vodní hladině, ovlivnily zejména žáky Haushoferovy krajinářské školy. Od 40. let se věnoval i zimním námětům, ke kterým ho inspirovala holandská malba 17. století.Leubnerová Š, 2016, s. 141
Byl nejen velmi výkonný umělec, ale i zdatný obchodník. Specifikem jeho obchodní nabídky, svědčící o jeho podnikavosti, byly drobné vzorníky, sestavené na panelech (archy se počtem od čtyř-pěti do patnácti-dvaceti návrhů, rozměrů od tří do dvaceti centimetrů), které (podobně jako vzorníky knoflíků) předkládal svým zákazníkům (nejen v Praze – rozesílal je i do jiných měst); ti si pak podle nich mohli vybrat motiv a velikost budoucího obrazu. Mezi sběrateli byly oblíbené jeho téměř monochromní krajiny vytvořené technikou asfaltové malby.Leubnerová Š, 2016, s. 145
Piepenhagen měl i své žáky, hlavně jeho dvě dcery Charlottu a Louisu, nevlastního syna Jana Rissbitera, Karla Krumpiegela (1804-1832), Agathona Klemta, Bertu z Grabu a Julia Grusse.Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, Svazky 24–26, rok 1916, s. 84.
Výstavy Osobnosti Augusta Piepenhagena si český dějepis umění povšiml až kolem poloviny 20. století: Vojtěch Volavka jeho dílo podceňoval,Vojtěch Volavka, Česká malba 19. století, Praha 1942 kurátorka Národní galerie Olga Macková uspořádala roku 1960 první Piepenhagenovu výstavu. Od 6. listopadu 2009 do 30. dubna 2010 bylo dílo Augusta Bedřicha Piepenhagena a jeho dcer Louisy a Charlotty prezentováno soubornou výstavou v Jiřském klášteře na Pražském hradě. V současné době (2019) vystavuje Národní galerie díla Augusta Piepenhagena v pražském Salmovském paláci, v rámci expozice Umění 19. století od klasicismu k romantismu.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura Naděžda Blažíčková-Horová, Šárka Leubnerová: August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi. NG v Praze, 2009, 316 s. Olga Macková: August Piepenhagen, katalog výstavy NG Praha 1960 Olga Macková: August Piepenhagen, in: Umění 10, 1962, s. 135-153 NBH (Naděžda Blažíčková-Horová): heslo Louisa Piepenhagenová, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění II., editorka Anděla Horová. Praha 1998, s. 612 Naděžda Blažíčková-Horová: Česká krajinomalba a veduta v období klasicismu a preromantismu, in: Dějiny českého výtvarného umění III/1, Academia Praha 2001, s. 133-135. Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 133-145, 106, Národní galerie v Praze 2016,
Externí odkazy
http://artalkweb.wordpress.com/2009/11/05/tz-piepenhagenovi/ http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2009120038 http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/august-bedrich-piepenhagen-chvala-zpustle-krajiny http://www.galeriekroupa.cz/cs/m-434-piepenhagen-august-bedrich-1791-1868/ August Bedřich, Charlotta a Louisa Piepenhagenovi Hrob Augusta Friedricha Pipenhagena na pražských Olšanských hřbitovech
Kategorie:České malířství 19. století Kategorie:Narození v roce 1791 Kategorie:Úmrtí v roce 1868 Kategorie:Němečtí malíři Kategorie:Čeští malíři 18. století Kategorie:Krajináři Kategorie:Realističtí malíři Kategorie:Muži Kategorie:Narození 2. srpna Kategorie:Úmrtí 27. září Kategorie:Úmrtí na Starém Městě (Praha) Kategorie:Pohřbení na Evangelickém hřbitově v Karlíně Kategorie:Čeští malíři 19. století