Třída Brooke byla lodní třída raketových fregat Námořnictva Spojených států amerických. Byly to první postavené americké raketové fregaty. Konstrukčně jsou téměř shodné s třídou Garcia, od které se liší především instalací protiletadlového systému Tartar namísto jedné z dělových věží a složením elektroniky.[Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)] V letech 1962–1968 bylo postaveno šest lodí této třídy, které americké námořnictvo provozovalo v letech 1966–1989. Brooke, Talbot, Richard L. Page a Julius A. Furer byly mezi lety 1989–1994 zapůjčeny Pákistánu.
Stavba Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. První trojici postavila loděnice Lockheed Shipbuilding and Construction Company v Seattlu a druhou loděnice Bath Iron Works v Bathu. Do služby byly přijaty v letech 1966–1968.
Jednotky třídy Brooke: Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status USS Brooke (FFG-1, ex DEG-1) Lockheed Shipbuilding 19. prosince 1962 19. července 1963 12. března 1966 Vyřazena 1988. V letech 1989–1993 zapůjčena Pákistánu jako Khaibar (F163). USS Ramsey (FFG-2, ex DEG-2) Lockheed Shipbuilding 4. února 1963 15. října 1963 3. července 1967 Vyřazena 1988. Vyškrtnuta 1992. USS Schofield (FFG-3, ex DEG-3) Lockheed Shipbuilding 15. dubna 1963 7. prosince 1963 11. května 1968 Vyřazena 1988. Vyškrtnuta 1992. USS Talbot (FFG-4, ex DEG-4) Bath Iron Works 4. května 1964 6. ledna 1966 22. dubna 1967 Vyřazena 1988. V letech 1989–1993 zapůjčena Pákistánu jako Hunain (F169). USS Richard L. Page (FFG-5, ex DEG-5) Bath Iron Works 4. ledna 1965 4. dubna 1966 5. srpna 1967 Vyřazena 1988. V letech 1989–1994 zapůjčena Pákistánu jako Tabuk (F159). USS Julius A. Furer (FFG-6, ex DEG-6) Bath Iron Works 12. července 1965 22. července 1966 11. listopadu 1967 Vyřazena 1988. V letech 1989–1993 zapůjčena Pákistánu jako Badr (F161).
Konstrukce thumb|left|USS Julius A. Furer (FFG-6)
Výzbroj tvořil jeden 127mm kanón ve věži na přídi. Za věží stálo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC (FFG-4 až FFG-6 nesly ještě osm záložních střel). Doplňovaly je dva trojhlavňové 324mm torpédomety Mk.32. Na nástavbě mezi komínem a hangárem bylo umístěno vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Tartar se zásobou 16 raket. Z plošiny na zádi mohl operovat bezpilotní protiponorkový vrtulník systému QH-50 DASH.
Pohonný systém tvořily dva kotle Foster Wheeler a jedna turbína Westinghouse (FFG-4 až FFG-6 měly turbínu General Electric) o výkonu 35 000 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů.Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 75. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.
Modifikace thumb|USS Schofield (FFG-3) již se zvětšenou přistávací plochou a hangárem
V pozdějších letech byly do výzbroje fregat integrovány modernější protiletadlové řízené střely Standard MR. V letech 1972-1975 byl vrtulník DASH nahrazen lehkým vrtulníkem SH-2D Seasprite systému LAMPS I. Zároveň byla zvětšena přistávací plocha a hangár, aby se tam větší vrtulník vešel.
Odkazy Reference
Externí odkazy