Letecká válka nad Hodonínskem mezi Spojenci a Luftwaffe byla součástí druhé světové války. Konflikt se odehrál v oblasti okresu Hodonín mezi 24. srpnem 1944 a 27. dubnem 1945.
Situace v Hodoníně a okolí před rokem 1944 Hodonín, coby jedno z důležitých železničních a průmyslových měst na Moravě, byl spojeneckých leteckých útoků ušetřen. Zatímco roku 1942 byl letecký poplach vyhlášen pouze třikrát, roku 1943 to bylo pouze dvakrát. S úspěšným postupem Spojenců nastala radikální změna a od roku 1944 je zaznamenáno 51 případů, kdy byl vyhlášen letecký poplach.
Změna v letecké válce nad Hodonínskem Z důvodu letecké ofenzivy Spojenců, jež na jaře roku 1944 zahájila 8. a 15. letecká armáda USAAF, se zvýšila frekvence přeletů amerických letadel, jež létala nad Protektorátem. Od 12. května 1944 se pokusila 8. letecká armáda zničit německý průmysl na výrobu pohonných hmot. Proto zahájila sérií náletů, jež vstoupily do historie jako tzv. Bitva o benzín (Battle of Fuel).
Cílem se staly i některé rafinérie na území Čech – např. petrochemický závod Sudetenländische Treibstoffwerke (STW) u obce Záluží v okrese Most. V průběhu těchto útoků bylo Hodonínsko a celá Morava (vzhledem k malému počtu rafinérií a jejich velikosti) ušetřena náletů. Změna nastala v souvislosti s vytvořením jižní fronty v Itálii. Zde se britské a americké jednotky zmocnily několika leteckých základen a započaly výstavby dalších. Na počátku roku měli Spojenci v Itálii přesně 25 leteckých základen.
Na tyto základny se v průběhu roků 1943 a 1944 přesunuly letecké jednotky 15. americké armády z Afriky, které doplnily i nové jednotky přesunuté z USA. V březnu 1944 měla 15. letecká armáda na základnách v Spojenci obsazených územích Itálie celkově: 397 bombardérů B-17, 868 bombardérů B-24, 341 stíhacích letadel P-38, 368 stíhacích letadel P-47, 197 stíhacích letadel P-51.
Tím se mohly letecké útoky rozšířit na další území a 15. letecká armáda zasáhla i oblasti, jež byly dosud mimo dolet sovětského letectva i americké 8. letecké armády. 24. ledna 1944 zahájila 15. letecká armáda jeden z prvních útoků na tato území – seřaďovací nádraží v Sofii. 2. února byla bombardována Budapešť a 16. března Vídeň. Ovšem území Moravy bylo i v té době stále nedotčené.
Prvním letadlem ztraceným nad územím Moravy se stal P-51D Mustang, jež nouzově přistál 30. června 1944 u obce Vracov.
Nálet na závody na syntetický benzín Dne 30. června roku 1944 měla 15. letecká armáda zaútočit na tři závody na výrobu syntetického benzínu. Tyto závody byly součást koncernu Oberschlesische Hydrieerwerke A. G. (OHW) v Horním Slezsku. Tyto továrny vyráběly od roku 1942 měsíčně 35 000 tun pohonných hmot. Třetí závod umístěný v Odertalu (dnešní Zdzieszowice) produkoval měsíčně dalších 15 000 tun.
Během června 1944 bylo letadly F-5 Lightning od 15. mapovací bojové perutě podrobně prozkoumáno území těchto továren pro výrobu benzínu. Tím připravily podklady k prvnímu mohutnému úderu. Během 30. června se vznesla do vzduchu tři bombardovací křídla (5., 49. a 304.) vyzbrojená letadly Liberator.
Nepříznivé počasí ovšem způsobilo, že mohly být bombardovány pouze vedlejší cíle – železniční uzly a letiště na území bývalého Rakouska. Během návratu letadel se dostaly svazy nad Hodonín, kde byl vyhlášen letecký poplach. Během tohoto letu se od svazu odlepila stíhačka P-51 D-5NA Mustang s kódovým označením WD-R, již pilotoval poručík Merle Max Kurtz. Letadlo náleželo k 4. peruti 52. Fighter Group, jež měla základnu v italském Miláně.
Podle svědka nehody Williema F. Hanese letěl Max Kurtz ve výšce asi 26 000 stop (asi 7900 metrů). Bez použití radiostanice byl letoun M. M. Kurtze kolem 11.00 za formací. Hanes vypověděl:
Otočil jsem o 180 stupňů. Uviděl jsem jej jak klouže přímo k zemi. Zakroužil jsem nad ním skrze mrakovou přikrývku ale žádný tísňový signál jsem nezachytil. Poručík M. M. Kurtz přistál na podvozku na poli v zeměpisných souřadnicích 49.48 severní šířky, 18.35 východní délky, zřejmě poblíž silnice. Stál u svého letounu, zřejmě beze zranění. Několik lidí šlo naproti němu. Nepokoušel se od letounu vzdálit. Nechtěl jsem zůstat sám a skrz mrakovou pokrývku jsem vystoupal zpět do výšky 20 000 stop (6096 metrů). Potom dalších 24 000 stop (7315 metrů) a letěl jsem domů.
Americká stíhačka M. Kurtze přistála lehce poškozena poblíž obce Vracov. Případ šetřila četnická stanice Vracov, jež provedla zajištění letadla ve svém hlášení pro Okresní úřad v Kyjově uvedla:
…30. června 1944 asi v 11.30 na poli přibližně 2 km severovýchodně od obce Vracov přistál americký stíhací letoun, který je částečně poškozený. Pilot poručík Merle Kurtz je bez zranění. Letoun letěl asi ve výšce 2000 m ve směru z jihovýchodu na západ. Zmíněný letoun je jednomístný dolnoplošník s označením WD Air Forces-44-13487 Arder no. Ac 40064. Celý případ nahlášen na Inspektorát informované policie na Moravě v Brně, venkovské úřadovně gestapa v Uherském Hradišti a protektorátnímu četnictvu v Kyjově. Neozbrojený pilot byl bez odporu nedaleko se zdržujícím se dělníkem Antonínem Bůřilem odveden na četnickou stanici ve Vracově. Četnický strážmistr Jan Urbanec zajistil mapy, peníze a legitimaci. Pilota i zajištěné věci převzalo gestapo z Uherského Hradiště. Letoun byl až do příjezdu odklízecí jednotky hlídán četnictvem z Vracova.
Ukořistěný Mustang byl převezen na letiště do Vyškova. Zde jej pravděpodobně převzala německá předváděcí jednotka „Zirkus Rosarius“, jež představovala na německých letištích spojeneckou techniku. Letoun byl pravděpodobně nasazen i během letecké bitvy u Jindřichova Hradce 24. srpna 1944, kdy spojenečtí piloti uvedli, že mezi útočícími německými letadly spatřili i jeden P-51 Mustang s celo-černým nátěrem a žlutými doplňky.
Nálet na rafinérie Blechhammer Süd Dne 7. července 1944 se rozpoutaly nad okresem Hodonín další vzdušné boje. V tu dobu opět zaútočila 15. letecká armáda na rafinérie v Blechhammeru a v Odertalu v Horním Slezsku. 6. července 1944 vypracoval operační štáb 15. americké letecké armády plán pro útok na hornoslezské rafinérie, na nějž měly útočit celkově tři letecké svazy.
Na rafinérie Blechhammer Süd měla zaútočit skupina 189 bombardérů B-17 od 5. bombardovacího křídla, závod Blechhammer Nord 226 letounů B-24 49. a 55. bombardovacího křídla. Na závod v Odertalu měla zaútočit skupina 140 Liberátorů B-24 od 304. bombardovacího křídla. Bombardéry měl doprovázet stíhací doprovod od 306. stíhacího křídla. Ten byl složen z: 146 stíhaček P-38 1., 14. a 82. stíhací skupiny, 206 stíhaček P-51 31., 52., 325. a 332. stíhací skupiny.
Dne 7. července 1944 kolem 6.30 až 7.00 ráno vzlétlo z jihoitalských letišť celkem 555 bombardovacích letounů, jež zamířily k ostrovu Hvar, aby se zformovaly. Asi v 7.30 vzlétlo 352 doprovodných stíhaček, jež zamířily k bodu styku s bombardéry. Ze základny Lesina odstartovala v 7.30 325. stíhací skupina. Ta byla složena ze 317., 318. a 319. peruti. 45 letadel Mustang od 317. perutě mělo zajistit výškové krytí bombardérů. Její velitel později nahlásil, že nad Strážnicí byly perutí poškozeny dva letouny Bf-109.
Na pobřeží Jugoslávie byl ztracen jeden Mustang od 318. perutě, když nouzově přistál pro poruchu motoru. Další dva letouny se vrátily na domovskou základnu v Itálii. Ostatních 42 Mustangů směřovalo dále na sever k navigačnímu bodu Radošovce u Hlohovce. Zde se měla skupina stíhaček a bombardérů setkat.
Jejich aktivitu zachytily německé monitorovací stanice umístěné v Jugoslávii. Tuto skupinu zachytili i operátoři od radiolokátorů typu Freya umístěných u Umagu a Medulinu na Istrijském poloostrově. Do vzduchu se tak dostaly všechny letecké jednotky tvořící jižní křídlo německé protivzdušné obrany. Jednalo se o jednotky 8. Jagddivision (8. stíhací divize).
Její hlavní štáb sídlil ve Vídni, odkud nakonec vydal její velitel Gotthard Handrick příkaz ke startu 17 Bf-110 G2 od I. Gruppe/Zerstorergeschwader 26 (I./ZG 26) umístěné na slovenském letišti Nový Dvor.
Dalších 18 Bf-110 G2 od II. Gruppe/Zerstorergeschwader 26 (II./ZG 1) se připravovalo ke startu na letišti Wels. Jejich úkolem bylo použitím raket rozbít formace amerických bombardérů a tím připravit vhodné podmínky pro následující útok 28 Bf-109 G6 od II. Gruppe/Jagdgeschwader 27 (II./JG 27), jež se připravovaly ke startu na letišti ve Fels am Wagram. Do bojů se mělo zapojit i 34 Bf-109 G-6 maďarské 101. stíhací skupiny Puma.
Přímé velení německých stíhacích skupin převzalo řídící středisko s kódovým označením SELMA. Toto středisko pak mělo navést Bf-110 G2 a Bf-109 G6 od II./JG 27 k radiomajáku Győr, odkud měli s maďarskými stíhačkami zaútočit na americký svaz.
Na dalším letišti Gotzendorf připravovalo 25 Bf-109 G6 od I. Gruppe/Jagdgeschwader 302. Ti byli navedeni nad území západního Slovenska. Zde se letadla rozdělila na několik menších skupin, jež měly zaútočit po útocích stíhačů od ZG26, 1 a JG-27. Stíhači od I./JG 302 se objevili nad Hodonínem zrovna, když se udávaly velké střety mezi německými a americkými letadly.
Nad územím Maďarska, Slovenska a jižní Moravy se odehrávaly těžké letecké boje, jež pokračovaly i při cestě amerických letadel zpět na své základny. Američtí stíhači uvedli celkem 14 sestřelených německých stíhaček. Německá strana uvedla 12 ztracených letadel – 9 Bf-109, 2 Bf-110 a jeden Fw-190. Maďarské letectvo ztratilo 2 Bf-109.
Místa ztráty letadel podle katastrálního území: dva Bf-109 G-6: západní a jižní Slovensko (I./JG 302), jeden Bf-109 G-6: Horní Rakousy (I./JG 302), jeden Bf-109 G-6: Hovorany u Hodonína (I./JG 302).
Jako jediný z amerických stíhacích letců uvedl sestřel velitel 317. stíhací perutě major H. H. Green (stíhací eso s 18 sestřely), jež uvedl sestřelení dvou Bf-109 nad Hodonínskem přibližně v 9.50. Tím by se možná mohlo vyjasnit, kdo pravděpodobně sestřelil Bf-109 kapitána Richarda Lewense od I./JG 302, jehož Bf-109 dopadl na katastru obce Stavěšice. Pilotovi se podařilo vyskočit a byl lehce zraněn odvezen německou sanitkou do vojenského lazaretu v Brně.
Ovšem velkou záhadou je zajímavé hlášení, jež se dostalo na úřad zemského prezidenta v Brně. V něm se uvádělo, že poblíž obce Strážnice byla nalezena: letecká vesta, dýchací přístroj, 3 dřevěné bedničky s 400 náboji do kulometu.
Luftwaffe ovšem u Hovoran na Hodonínsku ztratila pouze jeden Bf-109. Možností je, že se v prostoru zřítil americký bombardér či zde přistál americký pilot. Jako náhodou bylo 7. července 1944 na úřadě zemského prezidenta v Brně hlášení, že byl zrovna v tomto prostoru byl zajat polní četnickou hlídkou americký letec, jež vyskočil z letadla. Sestřel amerického letadla v tomto prostoru nahlásil pilot Me-410 Uffz. Schmitt od I./ZG 76. Ten sestřelil jednu B-17 u Břeclavi. Vzhledem k silnému větru je možné, že byli američtí piloti odneseni do prostoru u Strážnice a Čejče. Je to jediná možná verze, protože to byl jediný spojenecký letoun sestřelený v blízkosti Hodonína. Ovšem byla to jediná ztráta u Spojenců.
Další letecké boje nad Hodonínem a jeho okolím propukly se zvýšenou intenzitou 22. srpna 1944, kdy se pokusila 15. letecká armáda opět zaútočit na rafinérie, jež byly umístěny v Odertalu, Blechhammeru, Korneuburgu a na benzínová skladiště v Lobau.
Díky tomu, že 5. letecká armáda neoperovala nad územím Německa, mohlo německé letectvo proti spojeneckým letadlům čítajících 530 bombardovacích typů, nasadit: I. a IV. (Sturm) JG 3 „Udet“, II./JG 5 „Eismeer“, II./JG 27, III./JG 53 „Pik As“, Stab I., II., III./JG 300, I./302 „Wilde sau“, EJGr. Ost.
Do bojů zasáhla i maďarská 101. stíhací eskadra Puma. Po celé trase letu amerických letadel se rozpoutaly silné boje. Američané tentokrát utrpěli těžké ztráty. Podle amerických údajů to bylo 27 bombardérů (z toho 23 B-24). Ovšem Němci oznámili sestřelení 41 letadel (31 bombardovacích a 10 stíhacích). Luftwaffe ztratila 21 zničených a 11 poškozených letadel. Z nichž 6 dopadlo na území Moravy.