Manušice (, též v 19. století lidově Mohnsch)Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen: statistisch-topographisch dargestellt, Svazek 1, vydal J. G. Calve, 1833, s. 297 jsou malá vesnice a část města Česká Lípa v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Leží severně od České Lípy v nadmořské výšce 245 metrů. Rozloha katastrálního území Manušice činí 1,99 km². Okrajem vesnice protéká říčka Šporka.
V roce 1407 je ve vsi zmíněn poplužní dvůr a v roce 1615 mlýn s pilou. Pobělohorský konfiskát panství Horní Libchava i s Manušicemi získal Maltézský řád (nyní Suverénní řád Maltézských rytířů), v jehož držení se ves nacházela více než 300 let. V roce 1878 se Manušice staly samostatnou politickou obcí s farní správou v Horní Libchavě, kam byly až do konce druhé světové války též přiškoleny. Po první světové válce se zcela německy osídlená obec přihlásila k provincii Německé Čechy a po Mnichovské dohodě připadla k Německé říši.
Většina německého obyvatelstva byla ze svých domovů odsunuta ještě před začátkem Postupimské konference, teprve pak pokračovaly organizované transporty do americké okupační zóny a následně sovětského okupačního pásma v Německu, které byly ukončeny v listopadu roku 1946. Téměř souběžně začalo osídlování obce převážně českým obyvatelstvem z vnitrozemí. Po komunistickém únorovém puči a následných volbách do Národního shromáždění dokončila KSČ svůj plán znárodnění průmyslu a kolektivizaci venkova. V roce 1979 zrušilo ministerstvo dopravy provoz na dráze Česká Kamenice – Česká Lípa a v roce 1981 zanikl MNV.
Po roce 1989 se obec, ležící v CHKO České středohoří, v CHOPAV Severočeská křída, v blízkosti EVL Manušické rybníky a s napojením na pěší a cyklistické trasy, jejichž hlavní páteř tvoří cyklostezka Varhany na zrušené železniční trati, profiluje jako rekreační část města Česká Lípa. V roce 2012 proběhla za pomoci místního „Sdružení za rozvoj obce Manušice” a spolku Drobné památky severních Čech rekonstrukce kaple Nanebevstoupení Páně.
Název Název vesnice Manisch je tvořen genitivem pravděpodobně lokátorova osobního jména Mani (česky Manišovo, Maniše, Manuše od Emanuel), které se vyskytuje již v 8. století, u Tacita je to např. Manus, v pramenech Kladrubského kláštera v roce 1115 je zmíněn kněz Mane, další Mania v roce 1186 a v roce 1115 znovu Man. Osobní jméno Mani tvoří taktéž slovní základ názvu vsi Maniowitz (Manowic, Maňovice). Ves Haidel (Heidl, Haydl u Hodňova/Honetschlag) se do 16. století nazývala Maniawa (Manni-Au, česky Maňávka).Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, Böhm.-Leipa, rok vydání 1916, ročník 39, číslo 1, strana 32
Nejstarší historie
Jindřich z Lipé prodal své panství s hradem Lipý roku 1319 Berkům z Dubé, kteří ho drželi až do husitských válek. V roce 1407 je v těsné blízkosti državy pánů z Klinštejna zmiňován poplužní dvůr „Hanusse de Manussicz dictus Swab” (Hanuše z Manušic zvaného Šváb),V roce 1403 je zmíněn Hanuš Swab, šepfmistr Královské mincovny v Kutné Hoře (Národní archiv Česká finanční prokuratura Praha - listiny (1250–1782) 53, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/CZ-NA/FPL/53/charter> (accessed at 2018-04-01Z), v roce 1437 tamtéž Johann Swab (Emanuel Leminger: Královská mincovna v Kutné Hoře, díl 2, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1924, s. 65). který nechal 20. února manželce Jitce (Gytcze) zapsat na svém dědictví v Manušicích / Manussiczycb 100 kop grošů věnné zástavy, pod podmínkou, že po jeho smrti může býti odtud vyplacena jeho dědici. Dědictví sestávalo z poloviny poplužního dvora, poloviny rustikálních dvorů s platy, poli, vodami a vším, co k tomu patřilo.EMLER, Josef: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum - Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých. sv. I., Praha 1870, sv. II., Praha 1872, s. 33: „1407, 20 Febr. — Hanuss de Manussicz dictus Sswab p. e., quod in hereditate sua in Manussiczycb, media curia arature, medietate curiarum rusticalium cum censu, agris, pratis, siluis, riuis, pomerus et omni libertate oc in vera medietate dictarum hereditatum, videlicet in sua porcione, quam ibi habet, domine Gytcze vxori sue centum sexagenas gr. dotauit oc, ita si maritum suum preuixerit, quando ei pecunie per heredes dabuntur, abinde mox poterit amoueri.” Hanuš obdržel Manušice pravděpodobně jako královské léno, což později způsobilo spor mezi Janem z Homberga a Čeňkem z Klinštejna na Škvorci, purkrabím Pražského hradu. Po smrti vdovy Jitky zdědil poplužní dvůr její syn Johann Swab (česky Jan Šváb), který jej totiž prodal Janovi z Homberga.Desky dvorské království českého, Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích, Svazek 37, Díl 2, Nakl. Domestikálního fondu českého; v komisi Bursík & Kohout, 194, s. 1394–1395
V roce 1454 těmito statky obdaroval český král Ladislav Pohrobek za věrné služby Čeňka z Klinštejna, proti čemuž Jan z Homberga podal odpor.Archiv český: čili, Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích, Band 37,Teil 2, s. 1394 - 1395 Roku 1444, po lužicko-vartenberské válce, získal panství s hradem Lipý Jindřich Berka z Dubé a Lipé, které po jeho smrti v roce 1459 drželi v nedílu Jindřichovi synové Jaroslav, Jiří, Jan a Petr.Panáček, Jaroslav: Dělení Berků z Dubé v roce 1502, 2004 Díl Jiřího zahrnoval: v Lipém čtvrť u brány zvané Svatokřížská s předměstím Svatokřížským, poplužní dvůr v Manušicích, lesy „Langenauer Wald” (Skalický les) a „Wald Scheibe” (les Okrouhlá), vsi Kozly, Robeč, Písečná a Dobranov, dále Jablonné v Podještědí s obcemi Markvartice, Česká Ves a Křižany a ves Ledce (Lodce, zaniklá ves), s leníky Petrem z Rožan a Hanušem z Útěchovic. V roce 1502 nastalo mezi Petrem, Jiřím, Janovým synem Václavem a Jaroslavovými syny Adamem a Zdislavem dělení Berkovského dominia.
Synové Jiřího Berky z Dubé záhy část dílu i s poplužním dvorem v Manušicích prodali pánům z Vartenberka (Jan z Vartenberka, po té syn Prokop s chotí Annou ze Sahlhausenu),Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, rok 1887–1888, č. 1, s. 78 kteří zde na svém hornolibchavském panství pravděpodobně zbudovali mlýn nazývaný . V roce 1543 koupil tento díl panství od Anny ze Sahlhausenu Václav z Vartenberka.
Roku 1615 prodala Dorothea Berka, rozená z Vartenberka, Heinrichovi Penzigovi von Penzig: Horní Libchavu, 1 sedláka v Jägersdorfu, Dolní Libchavu, část Sonneberku a v Manušicích jeden mlýn s pilou.R. Wolkan: VIII. Studien zur Reformationsgeschichte Nordböhmens. Die Geschlechter der Herren von Wartenberg und von Sahlhausen und die Reformation in Kamnitz und Bensen. Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Österreich, 1883 Po bitvě na Bílé hoře přešly konfiskáty bývalé vartenberské državy do rukou Albrechta z Valdštejna, ten správu panství přesunul na Nový Zámek (Neuschloß) v nedalekých Zahrádkách,K panství Nový Zámek - Česká Lípa patřila místa Jezvé, Novina, Kozly, Kvítkov, Robeč, Oslovice, Hostíkovice, Malý Bor, Holany, Rybnov, Horní Heřmánky, Dřevčice, Sušice, Drchlava, Hradiště, Pavlovice, Popelov, Šváby, Borek, Zahrádky, Lesná, Sosnová, Česká Lípa, Stará Lípa, Spitzenberghäuser, Písečná, Žizníkov, Okřešice, Srní, Jestřebí, Újezd, Maršovice, Chlu, Provodín, Veselí, Heřmaničky, Okrouhlá, Karasy, Svárov a části vesnic Slunečná, Manušice, Valteřice, statek Loubí, statek Houska a vsi Nedvězí, Dražejov, Heřmánky, Kluk, Plešivec (Kahlenberg), Korce (Kortschen), Ždírec (Siertsch), Ždírecký Důl, Bořejov, Beškov, Blatce, Houska, Libovice, Příbohy, Kbelsko, Roveň a části vesnic Brusné, Nedamov, Křenov. Zdroj: Rodopisná revue on-line, roč. 17, 2015, 2: Pavel Koblasa: Kounicové a Nový Zámek. hornolibchavské panství do rukou Maltézských rytířů se sídlem na zámku v Horní Libchavě. Část obce s několika statky po levé straně Šporky tak spadala k panství Nový Zámek (Herrschaft Neuschloß), jež 2. června 1654 získali sňatkem Kounicové (Wrbna-Kaunitz-Rietberg-Questenberg und Freudenthal), větší část obce po pravém břehu k panství Horní Libchava (Herrschaft Oberliebich).
Rakousko-Uhersko V roce 1878 se stala ves Manušice, do té doby součást obce Horní Libchava, samostatnou politickou obcí s katastrem 172,47 hektaru. V roce 1908 zde žilo ve 35 staveních 170 německých obyvatel. Část obce nesla název „Sandhübel” (Písečný vrch)Hübel je staroněmecký výraz pro Hügel (kopec, vršek, pahorek). a polní tratě: Teichflur (nyní Mezi rybníky), Sandflur, Bergflur. Hlavní obživu nacházeli místní obyvatelé v polním hospodářství a v chovu dobytka, na začátku 19. století se někteří zabývali broušením skla (na vodní pohon , na šlapací pohon ).Haase: Jahrbuch für Fabrikanten und Gewerbetreibende, Physiker, Chemiker, Techniker, 1846, s. 240 Mezi vyhlášené kuliče (Glaskugler) patřil Franz Kreibich.Stephan von Keess: Darstellung des Fabriks-und Gewerbswesens in seinem gegenwärtigen Zustande, vorzüglich in technischer, mercantilischer und statistischer Beziehung, Mörschner und Jasper, 1824, s. 870 Na začátku 20. století se ve vsi nacházeli malíři skla.Prager Tagblatt, Mi, 17. Juli 1907, S. 7 Další obživu nabízel mlýn s pilou. Významnými sklářskými obchodníky se stali Anton Driesel v Lisabonu a Vinzenz Anders v Bilbau (patřící k obchodní firmě Jirschick u. Sohn ze Slunečné).Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Ročník: 33 / 1910, strana 33
Manušicemi protékal potok , který před obcí nesl název Šporka a u vsi Josefsdorf (po roce 1945 Svobodná Ves) přijímal potok (potok Rebenka). Panské rybníky se nacházely v pachtu. Manušicemi vedla nejprve stará cesta, která se před vsí rozdvojovala směrem na Slunečnou a na Skalici. Od třicátých let 19. století obcí procházela okresní silnice z Horní Libchavy do Skalice a od roku 1886 do ní za obcí ústil nový úsek poštovní cesty z Častolovic do Manušic. Poštu obstarával jednou denně poštovní úřad v České Lípě.
Dne 29. srpna 1903 byl zahájen provoz na lokální železniční trati Č. Lípa-Kamenický Šenov se stanicemi v okrese Česká Lípa: Česká Lípa – městský park, Horní Libchava a Volfartice a zastávkami: Manušice a Nová Ves. Zdravotní službu zajišťoval nejprve doktor ve Volfarticích a po vytvoření zdravotního obvodu „České Lípa - venkov” s obcemi: Dobranov, Heřmaničky, Lada, Dubice, Sosnová s Lesnou (nyní zaniklá obec), Dolní Libchava, Horní Libchava, Manušice, Písečná a Špičák, Častolovice, Veselí a Brennský mlýn, obvodní lékař v České Lípě.
Na starém hřbitově v Horní Libchavě pohřbívaly též obce Manušice, Častolovice a Pihel. V roce 1877 si Častolovice a Pihel vybudovaly nový společný hřbitov, v roce 1904 na bývalém Šibeničním vrchu Horní Libchava a na jihovýchodním konci vsi při železniční trati i obec Manušice. Vznik manušického hřbitova připomíná datace na hlavním hřbitovním kříži. V roce 1910 si místní obyvatelé vystavěli vlastní kapli zasvěcenou Nanebevstoupení Páně (Kapelle zu Ehren der Himmelfahrt Christi). Přifařena se 182 katolíky a přiškolena zůstávala do Horní Libchavy, kde děti navštěvovaly od roku 1876 novou školní budovu.
Povoznictví Trauschke a Fritschel