Náhlov

Náhlov (dříve Nahlau či Nahlow) je obnovená malá vesnice, část města Ralsko v okrese Česká Lípa. Nachází se asi 11 km na severovýchod od Kuřívod, v severovýchodní výspě bývalého vojenského prostoru Ralsko, na bývalé českoněmecké jazykové hranici. Je zde evidováno 22 adres. Trvale zde v roce 2011 žilo 141 obyvatel.

Náhlov je též katastrální území o rozloze 14,13 km2. Původní katastrální území bylo též Náhlov, ale mělo asi čtyřikrát menší rozlohu.

Historie

Doba nejstarší a 14. století Ves Náhlov je možné historicky doložit již ve druhé polovině 13. století, kdy se uvádí v seznamu rodových držav Vartenberků, spadajících pod správu hradu Vartenberk. Ves vznikala živelně, neuspořádaně a vznikla jako seskupená vesnice. Těmto typům neuspořádaných vsí se říkalo Haufendorf a byly nejrozšířenější historickou formou osídlení obecně.

Ve druhé polovině 14. století, v roce 1371 byl správcem na území náhlovské nivy Jan III. z Vartenberka, zvaný z Děvína, který byl zároveň autorem nejstarší česky psané listiny z roku 1380 zmiňující panský dvůr Medný, pod který ves Náhlov spadala. Na tomto panském dvoře se shromažďovaly veškeré odvody, poplatky a služby.

15. století V 15. století, v období husitských válek, byl Náhlov roku 1424, po nájezdu Hynka Bočka z Poděbrad, vypálen a vypleněn. V době války Vartenberků s lužickým Šestiměstím byl v roce 1445 opět téměř zničen. Obnova Náhlova pak trvala až do roku 1450. Další válečný konflikt, který v 15. století Náhlov poznamenal, byla Česko-uherská válka, v jejímž rámci provedlo v roce 1468 loupeživý výpad na sever Čech hornolužické vojsko pod velením Jindřicha III. ze Šternberka.

16. století Na začátku 16. století prodali Vartenberkové strážské panství, tedy i ves Náhlov, Bartolměji II. Hirschbergerovi z Königshainu, který jej držel až do své smrti v roce 1526. Jeho syn Caspar strážské panství zdědil, a ještě v roce 1580 je uváděn jako majitel panství. Strážské panství dále zdědili Casparovi synové Balthasar a Heinrich a drželi jej až do bitvy na Bílé hoře.

V roce 1570 byly zavedeny pozemkové a soudní knihy, zvané Schöppenbücher a byly zřízeny dědické registry. Náhlov byl v této době již autonomní obcí, měl svého starostu a současně soudce, pro vykonávání nižších soudních výkonů. Tato funkce byla v rodině dědičná.

O rok později, v roce 1571byl Náhlov přidělen k soudnímu okresu Osečná. Popraviště a hrdelní soud se nacházely na Šibeniční hoře (od roku 1905 Schillerův vršek s památníkem Friedricha Schillera) u Osečné. Vražda, krádež, zneuctění, cizoložství, chycení loupežníci, ale třeba i krádež ryb a pytláctví bylo trestáno smrtí oběšením. V Osečné se v tuto dobu nacházelo i vězení.

17. století Sedmnácté století, zejména období po bitvě na Bílé hoře znamenalo další majetkové přesuny, související s konfiskací majetku šlechty bojující v bitvě na Bílé hoře proti císaři. Panství strážské, ke kterému ves Náhlov patřila, připadlo jako konfiskát císaři Ferdinandovi II. Strážské panství následně v roce 1623 koupil jako válečný konfiskát Albrecht z Valdštejna. Albrecht z Valdštejna jej na krátkou dobu přenechal plukovníkovi Janu Götzovi, a od roku 1627 do roku 1633 získal strážské panství jako léno Adam Vilém Gürzenich.

V roce 1631 se strážského panství a Náhlova dotkla třicetiletá válka, tehdy to byla fáze tzv. švédské války (1630–1635), kdy se na stranu Švédů přidalo i Sasko a saská vojska saského kurfiřta Jiřího I. Saského pronikla v tomto roce do Čech a opět zde byla spousta statků vypleněných a opuštěných.

V roce 1633 prodal Albrecht z Valdštejna strážské léno, které dosud spravoval Adam Vilém Gürzenich, Kryštofu Pavlovi hraběti Lichtenštejnovi jako dědičné léno za 119 259 zlatých. Od roku 1633 byli tedy majiteli strážského panství, včetně Náhlova, který tehdy ke strážskému panství patřil, Lichtenštejnové.

Z roku 1676 jsou první přímé písemné matriční záznamy o vsi Náhlov. Tyto první matriční záznamy z vesnic pocházejících z regionu bývalého strážského panství, mají spojitost s jednak s Lichtenštejny, kteří strážské panství v té době vlastnili, ale i s rodem Putzů, jejichž vliv rozšiřováním mimoňského a děvínského panství výrazně sílil i na panství strážském.

18. století náhled|Kaple sv. Floriána v Náhlově Na začátku 18. století, v roce 1705 byla obnovena Římskokatolická farnost v Hlavici, ke které byla ves Náhlov i s dalšími vesnicemi přifařena. Náhlovští ale nadále zůstávali při nedělních mších a církevních svátcích, jako Velikonoce, Boží tělo, nebo Biřmování, v Osečné. Zemřelí z Náhlova, kteří byli pohřbíváni na hřbitově v Osečné (hřbitov u cesty z Osečné na Holičky), však byli později již pohřbíváni v Hlavici.

Ludvík Josef Hartig odkoupil v roce 1714 od barona Františka Antonína Lichtenštejna za 236 500 zl. i panství strážské, což znamenalo, že mimo jiné vlastnil i vesnice Luhov, Grunov, Brennou, Novinu a Dubnici a jako aloidní statky statek Chrástnou a Náhlov. Tímto Hartigové expandovali na strážské panství, ke kterému o něco později, v roce 1718 plnohodnotně připojili i panství mimoňské.

Náhlova a okolí se dotklo i období válek o rakouské dědictví, kdy v roce 1742 došlo k plundrování vesnic pruskou armádou.

Po uzákonění zavedení domovních čísel v roce 1770, byly v Náhlově označeny všechny domy a budovy, a provedeno sčítání obyvatel. Muži, ženy a mládež byli evidováni podle stáří, jazyka, náboženství a povolání. Součástí byla i zkouška způsobilosti k výkonu vojenské služby.

Náhlova se bezprostředně dotkla i válka o bavorské dědictví (1778-1779), kdy byla ves Náhlov a její okolí opět vystavena plundrování prusko-saskými vojenskými oddíly, pod vedením Jindřicha Pruského.

Po zrušení nevolnictví v roce 1781, nastal v okolí Náhlova rozvoj zemědělství, které bylo do té doby trojpolní a nebylo příliš intenzívní a zatížené vysokými odvody panstvu na statku Medný a církvi v Hlavici. Rozvíjel se také chov dobytka a začala výstavba nových selských dvorů. Později zde vznikla i řemeslná výroba, jako bylo truhlářství, kovárna, soustružník, švec, řezník, a malý obchod. U každého statku musel být rybník, jako vodní nádrž pro případ požáru, obec měla ve vlastnictví také lesy a lom.

19. století Začátek 19. století s sebou přinesl obnovu vyhořelé dřevěné kaple sv. Floriána ze 17. století, která proběhla v roce 1804 přestavěním do kamene a byl v ní znovu nainstalovaný původní zvon, nalezený po třicetileté válce v rybníku u Schwertfeger Hof (dalo by se volně přeložit jako u mečířova dvora). Pravděpodobně usedlost v Náhlově, kde sídlil mečíř, kovář apod.

V roce 1839 začal v Náhlově ve svém domě působit první učitel Wenzel Honzejk.

Revoluční rok 1848 znamenal zrušení zbytků rolnických závazků a zbytků roboty. Poddanství na hrabství Hartigů, sídlících na zámku v Mimoni bylo u konce. Na statku Medný se zlikvidovala registratura a nové rolnické daně byly již vyměřené císařskou říší.

V roce 1849, po správní reformě se Náhlov stal součástí politického okresu Český Dub, kterého byl součástí až do roku 1868, kdy se obec Náhlov stala součástí politického okresu Česká Lípa a soudního okresu Mimoň.

Života v Náhlově se dotkla i Prusko – Rakouská válka v roce 1866. Pruská pěchota a jezdectvo, které táhlo od Žitavy do Mnichova Hradiště, zřídilo v Holičkách vojenský tábor, odkud bralo obyvatelům Náhlova chléb a oves. Dvůr Medný byl vypleněn, dobytek vyhnán a ukraden. Náhlovští museli po válce část dobytka na Dvůr Medný dodat zpět, údajně muselo být dodáno přes 200 kusů jatečného dobytka i s honáky.

Z roku 1869 pocházejí první doložené záznamy ze sčítání obyvatel Náhlova, kdy v Náhlově žilo 804 obyvatel.

Syn prvního Náhlovského učitele Wenzela Honzejka prodal otcův dům v roce 1874 obci za 1910 zlatých a je velmi pravděpodobné, že tento dům byl dál využíván jako škola, kam chodily děti z Dolánek, Dehtárů a Těšnova. A to až do roku 1900, kdy byla postavena nová budova německé školy, a první vyučování v ní započalo 1. září 1901.

Rok 1880 znamenal co do počtu obyvatel přírůstek o 36 obyvatel na hodnotu 840 obyvatel žijících v tu dobu v Náhlově. Byl to vůbec nejvyšší počet obyvatel, který v Náhlově kdy žil. V dalších letech byl, až na jednu výjimku, zaznamenáván už jen trvalý pokles obyvatel. V roce 1890 zde žilo 807 obyvatel, v roce 1900 už jen 739 obyvatel.

20. století Přelom 19. a 20. století a celá dvacátá léta století dvacátého, znamenala pro Náhlov obrovský kulturní rozvoj, zejména spolkového života.

V roce 1902 byl v Náhlově založen spolek dobrovolných hasičů a byla vystavěna hasičská zbrojnice. náhled|Pomník padlým obyvatelům Náhlova v první světové válce. Rok 1918 znamenal v souvislosti se vznikem ČSR změnu ve správním začlenění, kdy Náhlov připadl pod správní okres Česká Lípa a soudní okres Mimoň. V tomto roce započala výstavba pomníku padlým obyvatelům Náhlova v první světové válce, odhaleného v roce 1919.

V roce 1920 byl částečně vyvlastněn majetek hraběte Hartiga, pachtovní půda přešla na místní zemědělce a na bývalých statcích Medný a Nový Dvůr se usídlila česká armáda. Obec v tomto roce postihl velký požár, který zničil 19 dvorů a domů, místní kapličku a další jiné budovy a stodoly. Výstavba nových dvorů probíhala do roku 1921. Kaplička byla opět opravena, ale pět domů už nebylo nikdy obnoveno a počet obyvatel Náhlova klesl na 646. V roce 1920 byla také postavena silnice z Náhlova do Dolánek a Osečné.

V roce 1921 zde bylo 27 domů a 121 obyvatel (z toho 13 Čechů a 108 Němců). Fara byla v Hlavici, zdravotní obvod, četnická stanice, pošta a telegraf byly 4,1 km v Osečné a železniční stanice 12,3 km v Křižanech.

Elektrifikace Náhlova přišla v roce 1924, v roce 1927 započala výstavba vodovodu, napájeného z vodárny pomocí čerpadla a náhonu z říčky Zábrdky. Vodovod postavilo sdružení obcí Náhlova, Dolánek a Dehtár, vodárnu postavil Václav Mizera z Libíče u Českého Dubu, strojní zařízení dodal Josef Kešner z Hlavice. V roce 1928 započala pokládka odpadní kanalizace a v roce 1929 byla stavba vodárny dokončena.

Na konci roku 1927 byl obcemi Náhlov, Zábrdí a Dehtáry založen společný tělocvičný spolek. Cvičila se prostná, na nářadí, secvičovalo v Dolánkách, kde byla i cvičení veřejná. V roce 1933 zdejší sportovci obsadili lyžařské závody u Liberce. Společně s hasiči organizovali pálení čarodějnic u kříže na kopci u Náhlova.

V roce 1928 byl v Náhlově založený ochotnický pěvecký a divadelní spolek a německý tělocvičný spolek pro Náhlov, Zábrdí, Dehtáry a Dolánky.

V letech 1929 byla v obci otevřena obecná škola se dvěma třídami, první pro 1.–4. ročník, druhá měšťanská, pro 5.–8. ročník, do které docházely děti z Hrubého Lesnova, Hlavice, Cetenova a z nyní již vojenské základny na dvoře Medný. Od roku 1930 mohly děti docházet také do měšťanské školy v Osečné.

Vedle již založeného vodovodního spolku (1927), ochotnického pěveckého a divadelního spolku (1928) byl v roce 1933 založen také spořitelní a záložní spolek, a svaz Němců v Čechách.

Po Mnichovské dohodě od 1. října 1938 byl Náhlov připojen k Velkoněmecké říši a nově spadal do okresu Liberec (Reichenberg).

V poválečném Náhlově po nějakou dobu ještě fungoval Sbor dobrovolných hasičů a v obci byla dvoutřídní škola, kterou navštěvovaly i děti z okolních obcí Cetenov, Holičky a Zábrdí. V roce 1946 byla zřízena i obecní knihovna a byla vedena pamětní kniha, která se bohužel nedochovala. Obec byla v tu dobu elektrifikována, měla hostinec, vodovod a v budově bývalé německé školy byl zřízen obchod se smíšeným zbožím. Byla zde tělocvičná jednota Sokol, a až do vysídlení i Svaz českých Němců.

Kdy přesně začal pracovat MNV Náhlov a zda jeho působení předcházela činnost místní správní komise, prameny neuvádějí. První složení MNV je známé ze dne 19. srpna 1945.