Andělská Hora () je vesnice, část města Chrastava v okrese Liberec v Libereckém kraji. Nachází se asi dva kilometry jihozápadně od Chrastavy. Andělská Hora leží v katastrálním území Andělská Hora u Chrastavy o rozloze 3,62 km².
Historie Osidlování do 15. století V okolí Lužické Nisy by měli být prvními obyvateli Keltové. Důkazy o jejich přítomnosti ale nejsou. Příchod prvních Slovanů do této oblasti mohl nastat teprve až během 6. století a stálé osídlení této oblasti začíná až během 11.–12. století, kdy se zde usadili Milčané. Živili se zde rybolovem na řece Nise, lovem, včelařstvím a zemědělstvím. V roce 1081 bylo míšenské markrabství rozděleno do provincií a území dnešní Andělské Hory začalo spadat pod území zvané Záhvozdí. Němečtí kolonisté začali na toto území pronikat až od poloviny 13. století. Především český král Přemysl Otakar II. pozval do této doby řídce osídleného slovanského kraje německé osadníky, zejména zkušené horníky. Učinil tak, protože chtěl zúročit nerostné bohatství, které nabízely okolní hory. Nové německé vesnice byly zakládány podle zákupního práva (emfyteuze) lokátory, kteří tyto nové osady pojmenovávali. Koncem 14. století již bylo více německých osadníků než původních slovanských.
Toto území mělo i obchodní význam. Procházela tudy cesta z vnitrozemí království do Saska a dále až k Baltu. Na ochranu této obchodní cesty vznikly v okolí tři hrady: Hamrštejn, Grabštejn a Roimund. Andělskou Horu spolu s velkým množstvím dalších obcí založili majitelé Grabštejna a Roimundu Donínové.
Novověk První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1547. Andělská Hora se stala v století 16. střediskem těžby a vystřídala tak Panenskou Hůrku, která byla střediskem těžby v 15. století. Ve 20. letech 16. století byla vydána listina poprvé jmenovitě zaznamenávající Andělskou Horu. Tato listina souvisela s migračním přílivem ze Saska, Slezska, Švábska, Durynska a dalších území do této oblasti. Co se týče původu jména vesnice, Engelsberg je podle legendy odvozeno od horníka jménem Engel, který si prý na místě, kde později stál Panský dům, jako první postavil dům. Podle jiné teorie je Andělská Hora pojmenována podle archanděla Michaela, který měl držet nad městečkem ochranou ruku. Tato teorie se jeví jako pravděpodobnější.
Horní svoboda Horní svobodu získala Andělská Hora od synů Mikuláše II. z Donína po jeho smrti. Vydali ji v době prvního stavovského povstání proti Habsburkům 18. května 1547. Důvody vydání horní svobody mohly být dva. Buďto kvůli vyčerpanosti zdrojů, která měla za následek stagnaci těžby nebo právě naopak kvůli vzrůstu obce zapříčiněném zmiňovanou migrační vlnou. Pravděpodobnější možností je ta první zmíněná.
Horní svoboda měla zabránit odchodu těžařů do bohatších hornolužických měst. Lákadly pro těžaře mělo být čtrnáctileté osvobození od placení poplatků vrchnosti pro těžaře, kteří otevřou nové doly, dvouroční osvobození od dvouletého nuceného prodávání kovů Donínům, volný pohyb pro horníky s jejich rodinami a zaručení, že se na horníky nebude vztahovat pravomoc dědičné vrchnosti. Andělská Hora také získala právo samosprávní, ekonomické, svrchované právo na železnou rudu a vápenec a právo várečné, které bylo v raném novověku velmi významné. Byla zde také horní samospráva v čele s hormistrem a vlastní horní soud, kterému podléhalo obyvatelstvo Andělské Hory. Podle zákona byly veškeré úpravy rud výsadou pozemkového pána a horníci mohli rudy pouze těžit. Z těchto zákonů je jasné, že horní svoboda byla vyhlášena hlavně s vidinou zisku z těžby.
Horníkům se samozřejmě nelíbilo, že museli vytěženou rudu prodávat vrchnosti za nižší ceny než doposud. Nepomohlo tomu ani zvýšení cen surovin potřebných k úpravě kovů. Stížnosti se dostaly až k českému místodržícímu arcivévodovi Ferdinandovi, který ovšem podpořil Doníny a horní svobodu zanechal ve stejném znění beze změn. Horníci si postupem času zvykli. Ani horní svoboda nezabránila stagnaci těžby, která pramenila z vyčerpání dolů. Krize se týkala i Panenské Hůrky a dalších horních míst na grabštejnském panství, což vedlo k majetkovému úpadu Donínů, a nakonec v roce 1562 následoval prodej celého grabštejnského panství.
Střídání vrchností Grabštejnské panství od Donínu zakoupil Jiří Mehl ze Střelic. Jiřímu se díky finanční situaci rodiny dostalo dobrého vzdělání a stal se dokonce německým místokancléřem. Mehl značně investoval do dolů, preferoval však pouze znovuotevírání starých dolů, a nikoliv zřizování dolů nových. Staré doly měly ale špatné větrání, což vedlo až ke zbytečným úmrtím udušením horníků. V 60. letech navíc odmítli grabštejnští poddaní robotovat. Malý výnos z těžby vedl k hladomoru mezi lety 1568 a 1571. Mehl také porušoval andělohorskou dolní svobodu, což vedlo k odchodu některých těžařů. Roku 1576 došlo k povstání proti Mehlovi, kterého se ovšem obyvatelé Andělské Hory neúčastnili. Jejich neúčast byla zapříčiněna tím, že Mehl i přes neideální situaci podporoval obyvatele Andělské Hory více než např. obyvatele Hrádku nad Nisou a Panenské Hůrky, kteří se naopak povstání účastnili. Roku 1576 povstalci zablokovali přístup do Andělské Hory a dalších městeček loajálních Mehlemu a hrozili jim vypálením a zničením. Někteří obyvatelé se po výhrůžkách přidali na stranu povstalců. Místní obyvatelé M. Scholtz a B. a J. Freiwaldové posílali Mehlemu výhružné dopisy s pečetí Andělské Hory. Povstání bylo tak velké, že Rudolf II. svolal na jeho potlačení krajskou hotovost a vojenskou pomoc z Lužice. Povstání se povedlo potlačit a Freiwald se společníky byl pouze vykázán z panství.
Stejného roku nechal Rudolf II. vyšetřit situaci nespokojených těžařů a došel k závěru, že na odpor měli právo. Mehla nařkl z porušování ustanovení ze smlouvy Narovnání o kovy. Mehl proto 24. srpna roku 1584 vydal novou andělohorskou horní svobodu, kterou chtěl horníky uklidnit. Tato nová horní svoboda byla ale pro havíře spíše naopak nevýhodná, např. popírala ustanovení donínské svobody o neplacení desátku z nových dolů po dobu 14 let, doba se zkrátila o 8 let na 6 let. Mehl ovšem do nové andělohorské svobody zařadil některé články z Narovnání kovů z roku 1575, čímž se bránil nařčení, že porušuje ustanovení. Tato horní svoboda vycházela ze zásad jáchymovského horního řádu stejně jako první, ale odlišovala se s úmyslem zisku nutného kapitálu pro doly. Nejen již zavedené doly byly osvobozené od desátku na 6 let, ale i doly již existující byly nově od desátku osvobozeny na dobu 3 let. Stejně jako Donínové si Mehl listinou vyhradil právo nuceného prodeje vytěžených kovů. Mehl si také zajistil desátek z drahých a barevných kovů, čímž ovšem porušil jáchymovské právo. Kvůli porušování královského horního práva byl Mehlovi se souhlasem Rudolfa II. odebrán zisk z neoprávněných příjmů. Mehl byl navíc potrestán nuceným prodejem grabštejnského panství, Mehl ovšem na prodeji rozhodně neprodělal.
Panství koupil roku 1586 potomek významného rodu ze Štýrska Ferdinand Hoffman z Grynpichlu. Ferdinand byl dokonce ve funkci prezidenta dvorské komory. Zajímavostí je, že jeho manželkou byla potomkyně rodu Donínů Alžběta z Donína. Na grabštenjské panství se tedy vrátil potomek rodu původních majitelů. Za doby vlády tohoto páru se v Andělské Hoře přešlo od těžby drahých a barevných kamenů k těžbě železné rudy, díky které na krátkou dobu rozkvétalo místní železářství. Rozkvět řemesla ale neměl dlouhého trvání, jelikož na konci 16. století přišla morová rána, která měla za následek vylidnění městečka.
Roku 1607 Ferdinand Hoffman zemřel a Alžběta z Donína, které po smrti jejího manžela připadlo grabštejnské panství, se znovu vdala roku 1610 za protestanta Jana z Černhauz, kterému nakonec připadlo celé panství po smrti Alžběty pouhý rok po jejich svatbě. Byť byl Černhauz evangelík, stavovského povstání se aktivně neúčastnil, díky čemuž se vyhnul pobělohorské konfiskační vlně. Než roku 1622 zemřel, odkázal statky svému synovci Janu Bedřichovi Františkovi z Černhauz, jehož poručníkem byl jeho bratr David. Černhauzovi sice Grabštejn patřil, ale jelikož byl protestant, nemohl na něm pobývat. Černahuz vpadl do Čech se Sasy roku 1631, ale již následující rok byli Sasové vytlačeni Albrechtem z Valdštejna a Grabštejn byl Černhauzovi zkonfiskován.
Druhá polovina třicetileté války výrazně poznamenala celý kraj. Bylo to díky příslušnosti k Frýdlantskému vévodství Albrechta z Valdštejna. Po jeho smrti připadlo grabštejnské panství po soudu znovu Černahauzovi. Po Černhauzově smrti se panství dostalo do rukou Adama Matyáše z Trauttmansdorffu. Tomu panství patřilo až do roku 1704. Zbytek Frýdlantského vévodství byl rozdělen mezi důstojníky, kteří se zasloužili o smrt Valdštejna. Ti ovšem nebyli schopni bránit panství před Švédy. Střety Švédů a císařského vojska měly za následek to, že místní obyvatelstvo začalo opouštět své usedlosti. Úbytek místního obyvatelstva měla na svědomí i násilná rekatolizace, kvůli které se mnoho protestantských obyvatel raději usadilo v sousedních státech. Po třicetileté válce byla tedy většina místních měst a městeček včetně Andělské Hory vylidněna. Třicetiletá válka zapříčinila Andělské Hoře pokles z městečka na ves a zánik důlní činnosti. Na další prosperitu si Andělská Hora musela počkat desítky let.
Konec 17. století byl spojen s velkou neúrodou a s tím přišlo i velké zdražení obilnin. Tato situace trvala až do roku 1694, kdy tato krize dosáhla vrcholu. Na konci 17. století zemřel místní rychtář Zedlitz, konkrétně 17. prosince 1688 ve věku 92 let. Jeho náhrobní kámen na andělohorském hřbitově patřil k těm nejstarším až do jeho násilné likvidace. Rychtář se po jeho smrti stal jeho syn Baltazar. Baltazar již ovšem v té době také nebyl nejmladší, a proto zemřel o rok později a na jeho místo nastoupil nový rychtář.
Po odkoupení rodem Gallasů Nejvýznamnější událostí začátku nového století byla rozhodně změna grabštejnské vrchnosti. Panství totiž koupil roku 1704 hrabě Jan Václav Gallas, který byl už v té době majitelem sousedního Liberce a Frýdlantu. Jan proslul jako vynikající habsburský diplomat a plnil roli velvyslance v Anglii, Nizozemí, a i ve Vatikánu. Vrcholem jeho kariéry bylo jmenování neapolským místodržícím. Jan kvůli svým diplomatickým povinnostem neměl moc času na správu svých velkých panství. Prakticky vládcem jeho panství se stal správce Kristián z Platz a Ehrentalu, který byl hospodářský velmi schopný, ale k poddaným velmi krutý. Gallas právě prostřednictvím Platze zřídil roku 1712 mlýn na nucené práce pro Andělskou Horu. Mlýn se v 18. století stal místem úmrtí Gustava Neumanna a Elisabeth Kreschelové, kteří se utopili ve vodě poblíž mlýnské hráze.
Roku 1725 převzal zděděná panství Janův syn, Filip Josef z Gallasu, který byl posledním mužským potomkem rodu Gallasů. Zemřel 23. května 1757 v Českých Budějovicích, když se snažil uniknout sedmileté válce. Dědicem majetku Gallasů se stal jeho synovec Kristián Josef z Clamu. Aby mohl zdědit rozsáhlý majetek, musel Kristián splnit jednu podmínku. On i jeho potomci měli nést jméno a znak rodu Gallasů. Panství se tedy stalo majetkem rodu Clam-Gallasů, a to až do konce druhé světové války.
Na přelomu 30. a 40. let uhodila těžká zima, která se táhla od konce října až do poloviny dubna. Tato zima rozhodně nepřispěla zemědělské situaci. Brambory se zde začaly pěstovat v roce 1759. Brambory se staly nejobvykleji pěstovanou surovinou místních zemědělců a nezůstalo tomu tak pouze zde. Brambory, také přezdívané “podzimní jablka“, se rozšířily do Liberce, kde se postupně také staly velmi oblíbené.
Válka o dědictví rakouské, která nastala po nástupu Marie Terezie na trůn, zasáhla i grabštejnské panství, a to konkrétně v letech 1741, 1744 a 1745, kdy sem vpadli Prusové. Mírový stav z roku 1748 dlouho nevydržel a v roce 1757 Prusové opět vpadli do místního regionu a ve zdejším okolí bylo dokonce na 22 000 pruských vojáků.