Velký sekretariát () byl formálně vládní koordinační orgán, ale fakticky nejvyšší instituce civilní státní správy mingské Číny. Nahradil dosavadní nejvyšší civilní úřad – ústřední sekretariát (中書省, čung-šu šeng) – zrušený roku 1380. K zvládnutí návalu administrativy už o dva roky později císař říše Ming Chung-wu jmenoval několik velkých sekretářů () z řad členů akademie Chan-lin. Tito tajemníci postupně převzali do svých rukou komunikaci mezi císařem a šesticí ministerstev i ostatními civilními úřady. Nejvýše postavený z nich, neoficiálně nazývaný „první sekretář“ (), zaujal postavení faktické hlavy vlády.

Historie Na vrcholu civilní správy mingské Číny stál zpočátku Ústřední sekretariát v čele se dvěma hlavními rádci (, čcheng-siang) s hlavní první hodností, starším „po levici“ a mladším „po pravici“, neformálně označovanými za první ministry (, caj-siang).

Roku 1380 císař Chung-wu tehdejšího prvního ministra Chu Wej-junga pro podezření ze zrady popravil. V obavách z koncentrace moci v sekretariátu tento zrušil a osobně převzal řízení šesti ministerstev. V důsledku změn se správa země soustředila přímo v rukou císaře. Chung-wu byl však záhy zahlcen lavinou úřední korespondence a hlášení– po zrušení sekretariátu během jednoho desetidenního období přišlo císaři Chung-wuovi na stůl 1660 dokumentů s 3391 problémy vyžadujícími rozhodnutí.Hucker (1958), str. 28. Proto už roku 1382 jmenoval z řad členů akademie Chan-lin několik velkých sekretářů, kteří fungovali jako císařovi poradci a původně též jako asistenti vychovatelů následníka trůnu.Hucker (1958), str. 29.

Za Chung-wua byli tito tajemníci pouze administrativní pracovníci bez vlastních politických koncepcí. Císař Jung-le na ně přenesl vyřizování své korespondence a od 20. let 15. století získali dominantní roli ve vládě. Jejich výhodou byl každodenní kontakt s císařem, díky němuž získali převahu nad ministry. Za vlády císaře Süan-te už všechny přípisy určené císaři procházely rukama velkých sekretářů. Ti je předávali císaři s připravenými návrhy rozhodnutí. Získali tak rozhodující vliv na formulaci vládní politiky, srovnatelný s mocí bývalého ústředního sekretariátu.

Název Velký sekretariát (nej-ke), neformálně používaný od této doby, byl však oficiálně zaveden až v polovině 16. století. Počet sekretářů se pohyboval mezi třemi a šesti.

Členové Velkého sekretariátu byli vybíráni z akademie Chan-lin s tím, že budou nástroji císařské vůle nikterak neovlivnění ministerstvy. V kontrastu s vedením ministerstev totiž neprocházeli dlouholetou službou v regionálních a centrálních úřadech, úředníci vládního aparátu je proto nepovažovali za své. Reálně se ovšem sekretariát držel své vlastní linie, rozcházejíce se jak s císařem, tak ministerskou administrativou.Hucker (1958), str. 30.

Postavení velkých sekretářů Velcí sekretáři nikdy formálně nezískali postavení hlav bývalého Ústředního sekretariátu – jejich úřadu příslušela stále jen hlavní pátá hodnost, což ve srovnání s hlavní druhou hodností ministrů bylo výrazně méně. Faktická moc velkých sekretářů však byla vyjádřena udělením formálního titulu ministra či zástupce ministra a s ním spojeným postavením. Později i udělováním starobylých vysokých titulů „tří vévodů“ (三公, san-kung) spojených s hlavní první hodností a „tří výjimečných“ (三孤, san-ku) majících vedlejší první hodnost.Hucker (1958), str. 17 a 30.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články Seznam mingských velkých sekretářů

Kategorie:Mingská správa Kategorie:Čchingská správa Kategorie:Historické čínské úřady Kategorie:Vzniklo 1380 Kategorie:Zaniklo 1911