Palačov () je vesnice, část obce Starý Jičín v okrese Nový Jičín. Nachází se asi 4,5 km na jihozápad od Starého Jičína. V roce 2009 zde bylo evidováno 93 adres. V roce 2022 zde trvale žilo 228 obyvatel.
Palačov je také název katastrálního území o rozloze 4,13 km².
Geografie Území obce Palačova, leží při západní hranici okresu Nový Jičín a přímo hraničí s Olomouckým a Zlínským krajem. Stejnojmenné katastrální území o rozloze 4,13 km² je téměř celé vyplněno pahorkem Pahrbkem, vysokým 343 m n. m., který přechází na severozápadě v pahorek Stráž (365 m n. m.) na východě v Janovský kopec (380 m n. m.), jenž přechází na jihu v Petřkovická horu (608 m n. m.).
Geologicky prozkoumal území Palačova prof. Josef Klvaňa který napsal v roce 1886: „Čedič melilitový od Palačova při Starém Jičíně“, a v r. 1897 „Natrolith und Analcim von Palzendorf bei Neutitschein und das Gestein, in dem beide vorkommen.“
Obec leží v povodí dvou potoků – Mřenky a Jasenky. Potok Mřenka, který pramení na úpatí Petřkovické hory, má dva prameny jeden z pramenů je v nadmořské výšce 500 metrů a druhý v nadmořské výšce 450 metrů. Potok protéká severní částí Palačova, obrací se jižním směrem k Porubě, kde se historicky dělil na Starý potok a Nový potok (mlýnskou strouhu). U západního okraje Palačova je přítokem Mřenky potok Jasenka, který pramení severně od osady Janovice, v prostoru mezi osadou a dálnicí vedoucí z Hranic do Nového Jičína. Jasenka pramení v nadmořské výšce 340 metrů. Tok potoka směřuje na západ, obtéká Pahrbek ze severu, podtéká silnici spojující Palačov se Starojickou Lhotou a u západního okraje obce Palačov (za fotbalovým hřištěm) ústí do říčky Mřenka, která později ústí u Hustopeč nad Bečvou do řeky Bečvy a tvoří tak její pravý přítok. Celé území obce Palačova náleží k poříčí řeky Bečvy.
Název Palačov patří mezi osady, které vznikly vnitřní slovanskou kolonizací pohraničního hvozdu ve 13. a 14. století. Ukazuje na to především jméno, které se v českých pramenných textech objevuje od r. 1497 ve formě Palačov, r. 1793 a 1798 též Palcžov, v německých v r. 1603 jako Pallackow, 1676–1809 Paltschendorf, 1798–1945 Palzendorf, 1807 Patschendorf, Patzendorf, 1850 Paltzendorf, 1854 Plotzendorf v latinském textu 1693 na Vischerově mapě, kdy je obec poprvé zachycena kartograficky, ve tvaru Pausdorf.
Jméno zakončená na -ov jsou possessiva (přivlastňovací) a dokládají, že původním majitelem, event. zakladatelem, dvora nebo vsi byl nějaký Paleč či Palač, a že snad obec byla původně drobných manským nebo vladyckým statečkem.
Místní jméno bylo odvozeno od osobního jména Palač (v jehož základu je pala – „hlava, palice“; jméno tedy bylo přezdívkou člověka s velkou hlavou) a znamenalo „Palačův majetek“. Německé jméno (od 17. století Paltschendorf, od 19. století Palzendorf) vzniklo z českého.Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 215, 216.
Historie První historická zpráva o vesnici se vyskytuje v latinsky psaném prameni, podle níž Vok z Kravař, pán na Starém Jičíně, zapsal a dal vložit do desek v r. 1378 50 hřiven věna na vesnici „Palczov„ Kateřině, ženě Jana z Pržna.
Obec vždy patřila k starojickému panství – panům z Kravař, pánům z Boskovic, od roku 1500 pánům ze Žerotína, po bitvě na Bílé hoře baronu Hofmann von Grünbüchel, od roku 1706 baronu Zeno zum Danhaus a od roku 1772 šlechtickému rodu Seilern-Aspang.
náhled|Palačov – historický pohled na vesnici náhled|Palačov na Císařském otisku mapy Stabilního katastru, mapováno 1834, tisk 1836
Protože se potok Mřenka rozvodňoval a tvořil na úpatí Pahrbku bahnitou dolinu, nebyla nejstarší obce, tzv. Selská strana založena při potoku, nýbrž poněkud výše na jihozápadní stráni Pahrbku, kde tvořila krátkou jednostrannou řadovou ves. Bylo tu postaveno v řadě 12 dřevěných usedlostí. Grunty byly tzv. franského typu s štíty obrácenými k cestě a s čtyřúhelníkovými uzavřenými dvory. Mezi gruntem a výminkem byly vpředu vrata s brankou, vzadu stodola (humno). Za humny byly rovnoběžné lány polí, které sahaly až téměř k hranici katastru, tato pole podle záhumenní polohy se nazývaly záhumenicemi. Každý rolník měl ze dvora vlastní cestu na svá pole. Bokem k Selské straně byly dvě usedlosti, které neměli záhumenice, ale jejich pole byly u cest ke Starojické Lhotě a Lešné. Kromě těchto gruntu byla jedna usedlost „V kútě“, dvě zahradiny (půl-grunty) „Na předevsií a dvě „V křibi„. Nezastavěný prostředek dědiny u potoka Dolina – byl obecní. Byly tam pastviny, později ovocné zahrady, a sedláci si je rozdělili tak, že každý si od obce najal pás před svým gruntem k potoku. Když však půda na zakládání nových gruntů nestačila, vznikali ze selských synů domkáři, které starojická vrchnost usazovala na obecní Dolině. Podobné chalupnické (domkařské), podobně se budovaly i Na kopcích aj.
Zahrady u domku i gruntů zůstávali většinou obecními až do zrušení obecního statku r. 1919. Obec měla tehdy 6 ha 23 a zahrad.
Poddaní museli vykonávat roboty. Ty se v 17. století konaly tak, že každý rolník měl vyměřeno meslo (kus) pole, které musel řádně a včas po všech stránkách obdělat. To bylo pro poddané výhodnější, avšak v prvé polovině 18. století byla přeměněna robota pro 14 sedláků na 3 dny čtyřspřežím s 1 osobu týdně a 3 sedlákům na 3 dny trojspřežím. S takovou jim už mnoho času na obdělávání vlastní půdy nezbylo. Zahradníci robotovali celý týden 1 osobou pěšky, chalupníci 2 dny v týdnu.
V r. 1775 byly patentem Marie Terezie, vydaném po velkém nevolnickém povstání v Čechách, sníženy roboty velkých a nejmenších poddaných na polovinu, a poddaní se mohli z nich snadněji vykoupit. V r. 1848 byla zrušena robota a ostatní poddanské povinnosti i platy vrchnostem za peněžitou náhradu, zatímco nevolnictví bylo zrušeno již r. 1781. V letech 1848–1850 byla též odstraněna veškerá vrchnostenská práva nad poddanými a řada úkonů, které vrchnosti prováděly ve jménu státu, jako výběr daní, správu soudní atd., přešla na orgány státní. Palačov se stal součástí politického, berního i soudního okresu Nový Jičín, při kterém setrval s výjimkou okupace až doposud.
Po osvobození od poddanských povinností se hospodářské poměry v obci zlepšily, zejména vlivem chovu kravařského skotu (přes 300 kusů). Obecním majetkem bylo víc než 16 ha půdy a dům č. 56, kde byl r. 1923 umístěn chudobinec a knihovna. Přesto se stále hospodařilo za Rakouska i za první republiky se schodkem, krytým obecními přirážkami k daním.
Za starých dob neměl Palačov dobrého spojení se světem. Stará hradská cesta „Hučnica“, vedoucí ze Starého Jičína do Hustopeč nad Bečvou, míjela vesnici asi čtvrt hodiny cesty na sever. Teprve postavením císařské silnice r. 1782–1787 z Olomouce přes Starojickou Lhotu, Starý Jičín, Příbor do Bílska jevila se potřeba připojit obec lepšími cestami k této silnici. Dekretem z 27. února 1829 bylo poddaným uloženo na panstvích, kde se silnice stavěly, konati roboty ručně i s potahem. Síť cest byla zlepšena už kolem r. 1850, ale teprve r. 1925 byly vybudována přímá cesta na Janovice a Jičinu.
Za Rakouska spravovalo obec devítičlenné zastupitelstvo volené ve 3 sborech, za prvé republiky zastupitelstvo dvanáctičlenné volené na základě všeobecného rovného tajného hlasovacího práva. Nejsilnějšími politickými stranami byly strana agrární (zdejším rodákem byl agrární poslanec MVDr. Antonín Váhala) a lidová (1922). Spolkový život se zde rozvíjel od r. 1910 (požárníci, skladiště vybudováno r. 1917), r. 1913 Národní jednota aj. Působila zde též desítky let proslulá kapela.
Za prvé světové války padlo 6 zdejších rodáků .V období po první světové válce byla provedena řada užitečných změn pro vybavení obce. V r. 1920 byla obec přidělena poštou ze Starého Jičína do bližší Lešné. V letech 1920–1924 byla provedena meliorace pozemků a v r. 1931 částečná kanalizace, v r. 1932 elektrifikace, v letech 1938–1940 byl zregulován potok Mřenka nákladem půl miliónu korun. V roce1939 byl do obce zaveden telefon a v roce 1941 bylo vybudováno koupaliště s příslušenstvím (kabiny), které bylo otevřeno v srpnu téhož roku.
Násilná německá okupace postihla 10. října 1938 také ryze českou obec Palačov, jež se měla stát součástí tzv. Sudet. Obyvatelstvo Palačova přijalo tuto událost s velkým zklamáním a zjevným odporem, neboť hranice dosud svobodné republiky ležela nedaleko za katastrem obce, před rozcestím do Lešné a Poruby. Tento stav trval od 10. října do 24. listopadu 1938, kdy Němci ustoupili do Starojické Lhoty k říšské silnici a silnici a Palačov byl do 15. července 1945 připojen k valašskomeziříčskému okresu. Protože Palačov patřil k farnosti starojické a Starý Jičín zůstal v německém záboru, byl Palačov přifařen po dobu okupace do Hustopeč nad Bečvou.
Okupace ČSR 15. března 1939 a vyhlášení tzv. Protektorátu Čechy a Morava byly přijaty palačovskými občany s velkým zklamáním a rozhořčením. Znovu začaly doléhat i na Palačov důsledky německé okupace a protektorátních poměrů — potlačení demokratických a občanských práv, povinné dodávky zemědělských výrobků, posílání občanů na nucené práce, policejní šikanování a fašistický teror, který vyvrcholil v době tzv. heydrichiády v r. 1942. Za protifašistickou činnost byl popraven v r. 1942 palačovský rodák JUDr. František Váhala, bývalý český advokát a kulturní pracovník ve Vídni. V koncentračním táboře zahynul také občan Alois Škarka. Válečné události se obce dotkly jen nepřímo, když se na trati Vyskočilka v prosinci r. 1944 zřítilo americké bombardovací letadlo, v jehož troskách zahynuli čtyři členové posádky. Byli pohřbeni na místě havárie, kde jim byl r. 1946 občany odhalen pomník. Jejich ostatky však byly později exhumovány a převezeny na vojenský hřbitov do Francie.
Palačov byl osvobozen bez boje a bez válečných škod a ztrát na životech 7. května 1945, kdy v ranních hodinách vstoupili do obce sovětští vojáci nadšeně vítání vděčnými občany.
Správy obce se ujal nově ustanovený národní výbor, jehož prvním přednostou byl zvolen Antonín Heralt. V poměrně krátké době se opět rozvinul politický, spolkový a kulturní život. Ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění v r. 1946 zvítězila v obci Československá lidová strana, která zde byla tradičně nejsilnější. Předsedou MNV byl v r. 1946 zvolen Josef Štramberský.
Do života a dalšího vývoje obce zasáhly politické události Vítězného února 1948. Byl ustanoven akční výbor Národní fronty a dne 30. dubna r. 1948 vzniká vesnická organizace KSČ, která v dalším období ve spolupráci s organizacemi a složkami Národní fronty stále významněji ovlivňovala život obce. Od r. 1948 byl předsedou MNV Antonín Hub. Byl zřízen místní rozhlas, hřbitov (1955) a byla provedena generální oprava kanceláře MNV, hasičské zbrojnice a školy. V obci se zdárně rozvíjela osvětová a kulturní činnost. Předsedou MNV byl r. 1957 ustanoven Ferdinand Dobeš.
V říjnu 1957 bylo v Palačově zřízeno JZD, jehož členy se s výjimkou dvou drobných zemědělců stali všichni rolníci. JZD v Palačově se brzy zařadilo mezi dobře prosperující družstva v okrese a řadu let soustřeďovalo své úsilí na budování hospodářských objektů a zařízení. Předsedou MNV byl v r. 1960 zvolen František Štramberský. Na počest 15. výročí osvobození obce byla v r. 1960 v obci odhalena pamětní deska sovětským osvoboditelům.
V letech 1960–1965 byla v rámci další výstavby zřízena v obci mateřská škola pro 25 dětí (která fungovala do 70. let 20. století.), byl opraven sál, vystavěna autobusová garáž , část obecní kanalizace a byl zřízen park 20. výročí osvobození. V r. 1972 byla přestavěna požární zbrojnice, byla v ní zřízena kancelář MNV a klubovna SSM. V l. 1973–1974 občasné vybudovali víceúčelovou vodní nádrž se sportovištěm. V roce 1973 došlo k integraci JZD Palačov k nově ustavenému ekonomickému celku JZD Starojicko se sídlem v Loučce u Nového Jičína. Ve volbách r. 1976 byl zvolen nový MNV v čele s Antonínem Heraltem.
Počátkem roku 1979 byl Palačov začleněn do Starého Jičína.
Fojtství