Blahuňov () je malá vesnice v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Stojí v Krušných horách v nadmořské výšce okolo 475 metrů, asi devět kilometrů západně od Chomutova a 1,5 kilometru východně od Místa, ke kterému patří jako část obce. Založen byl nejspíše ve čtrnáctém století a patřil nejprve k hasištejnskému a později ahníkovskému panství. Obyvatelé se po většinu doby živili zejména zemědělstvím. Teprve ve druhé polovině dvacátého století bylo u vesnice objeveno ložisko fluoritu, a krátkou dobu probíhala jeho těžba. V roce 2011 zde žilo 83 obyvatel.

Blahuňov je také název katastrálního území o rozloze 2,19 km².

Název Název vesnice je odvozen z osobního jména Blahuň ve významu Blahuňův dvůr nebo Blahuňova ves (Blahunsdorf). Ze druhého tvaru se přes variantu Plansdorf vyvinul německý název Plaßdorf. V historických listinách se jméno vyskytuje například ve tvarech: Planstorff (1367), Blahuniow (1529), Blahniow (1540), Blahuniow jinak Plasdorff (1606) nebo Plasdorf (1846). Existují také hypotézy o odvození názvu ze jména Blažej (Blasius) nebo z přídavného jména blahý.

Historie První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1367, kdy byl Blahuňov uváděn jako součást hasištejnského panství. Většina písemných zpráv až do šestnáctého století zmiňuje Blahuňov jen jako bydliště určitých osob uvedených v různých právních dokumentech. Ve druhé polovině šestnáctého století ve vsi stávala rychta, na které byla uložena pozemková kniha se záznamy vlastnických práv k blahuňovským nemovitostem z období 1548–1597. Součástí hasištejnského panství vesnice zůstala až do roku 1606, kdy ji koupil Linhart Štampach ze Štampachu. Od té doby patřila k ahníkovskému panství až do zrušení poddanství v roce 1850.Binterová 2001, s. 46

náhled|vlevo|Dolní část vesnice

Ve druhé polovině šestnáctého století byl Blahuňov součástí kralupské farnosti. Ve stejné době se v okolí šířilo protestantství, které začali potlačovat až Martinicové, když panství koupili při pobělohorských konfiskacích. Během třicetileté války vesnice utrpěla značné škody a v požárech shořely některé důležité listiny. Po válce se zřejmě rychle vzpamatovala, protože Berní rula z roku 1654 vesnici popisuje dobře. Podle ní v Blahuňově žilo osm sedláků a osm chalupníků. Sedlákům patřilo dohromady devatenáct potahů, 21 krav, 22 jalovic a pět prasat. Majetek chalupníků byl menší. Společně měli pouze devět potahů, dvacet krav, čtrnáct jalovic a pět prasat. Hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a pěstování žita.

Podle Jaroslava Schallera z roku 1787 v Blahuňově stálo třicet domů, zatímco o sedm let mladší soupis panství uvádí jen 23 domů, ve kterých žilo celkem 120 lidí (deset sedláků, šest chalupníků a sedm domkářů). Jejich povinností bylo odpracovat 468 dní roboty v létě a 403 dní v zimě. Kromě toho museli během roku odsloužit celkem 1560 dnů s potahy a dvakrát ročně zaplatit peněžní dávku ve výši 10 zlatých a 53 krejcarů. Kromě zemědělství obyvatelé prodávali dřevo a předli len, který se zpracovával v tehdejším domě čp. 2, kde byla umístěna trdlice. Pěstoval se také chmel a ovocné stromy: hrušně, jabloně, švestky, ryngle a zejména třešně.Binterová 2001, s. 47

Roku 1816 byla na místě zvonice z šestnáctého století postavena kaple svatého Víta s obdélným půdorysem. Nebyla zbořena, ale přestavěna na rekreační chatu. Ve druhé polovině devatenáctého století stoupl význam prodeje dřeva, a Blahuňov se zařadil mezi jeho největší producenty na Chomutovsku.Binterová 2001, s. 48 Na počátku dvacátého století ve vsi byly dva hostince a roku 1910 byl zřízen vodovod. Podobně jako v okolních vesnicích se i v Blahuňově vyráběly krajky a prýmky, které se vyvážely zejména do Turecka. Jejich výroba ustala až během první světové války, ve které padlo osm zdejších obyvatel. Elektřina byla zavedena v roce 1922 a první telefon o pět let později.Binterová 2001, s. 49

Po druhé světové válce bylo z vesnice vysídleno původní německé obyvatelstvo, které nahradilo 82 českých obyvatel. V první polovině padesátých let dvacátého století bylo objeveno malé ložisko fluoritu, který byl do vyčerpání zásob těžen v letech 1959–1961. Vytěžený materiál se upravoval v Sobědruhách.

Geologie Asi 1 km severozápadně nad vesnicí se v rulovém podloží nacházelo ložisko fluoritu, Na zbylých haldách se dosud nacházejí minerály ametyst, baryt a karneol.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 146 obyvatel (z toho 74 mužů) německé národnosti, kteří patřili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 počet obyvatel klesl na 120. I tentokrát byli všichni Němci a kromě jednoho člověka bez vyznání členy římskokatolické církve.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 134 133 146 156 151 146 120 82 75 62 46 44 60 83 120 Domy 25 26 26 26 25 26 28 24 . 15 13 15 23 31 35

Obecní správa Po zrušení poddanství se v roce 1850 Blahuňov stal samostatnou obcí v okrese Chomutov. Po druhé světové válce v roce 1945 ve vsi vznikl místní národní výbor, který fungoval do roku 1960, kdy byl Blahuňov připojen jako místní část k Místu.

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Blahuňově žilo 83 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.

Doprava Blahuňovem vede jediná silnice třetí třídy č. 22322, která pod vesnicí odbočuje ze silnice I/13, a dále pokračuje přes Místo ke křižovatce se silnicí III/22321 u Celné. Ve vsi se na ní nachází zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční zastávka je na trati Chomutov–Cheb v Málkově asi 2,7 kilometru daleko směrem na jihovýchod. Vesnicí ani jejím katastrálním územím nevedou žádné turisticky značené trasy ani cyklotrasy.

Pamětihodnosti náhled|Usedlost čp. 16 Řada drobných památek byla do Blahuňova a blízkého okolí přemístěna z vesnic, které na Chomutovsku zanikly v důsledku těžby uhlí. K památkově chráněným objektům patří: Socha svatého Jana Nepomuckého byla do vesnice přestěhována z Krbic v roce 1981. Podle data na soklu pochází z roku 1740. Venkovská usedlost čp. 16 se zděným přízemím a hrázděným patrem pochází ze druhé poloviny devatenáctého století. K blahuňovským památkám patřil také pískovcový krucifix s reliéfy svatého Donáta, svatého Rocha a svatého Floriána na podstavci datovaném letopočtem 1781. Po vyhlášení kulturní památkou se kříž ztratil. Památkově chráněné usedlosti čp. 6 a 10 byly zbořeny a na jejich místě byly postaveny nové domy. Oba byly postaveny v devatenáctém století a měly zděné přízemí s hrázděným patrem. Součástí usedlosti čp. 10 byla také stodola s ohradní zdí.

Galerie

Odkazy Reference

Literatura

Související články Římskokatolická farnost Místo Římskokatolická farnost – děkanství Chomutov

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Chomutov Kategorie:Sídla v Krušných horách Kategorie:Těžba fluoritu v Česku Kategorie:Těžba v okrese Chomutov Kategorie:Hasištejnské panství Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Místo