Velvěty () jsou malá vesnice, část obce Rtyně nad Bílinou v okrese Teplice. Nachází se asi 1 km na západ od Rtyně nad Bílinou. Prochází tudy železniční trať Ústí nad Labem – Bílina. V roce 2009 zde bylo evidováno 40 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 140 obyvatel.
Velvěty je také název katastrálního území o rozloze 3,57 km². V katastrálním území Velvěty leží i Kozlíky a Sezemice.
Historie
Severovýchodně od vesnice bývaly pískovny, ve kterých byla koncem devatenáctého století odkryta raně středověká pohřebiště z konce devátého až desátého století a další dvě z desátého až dvanáctého století.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1333.
Od roku 1333 zde stával mlýn, časem rozšířený o zemědělské hospodářství. Roku 1872 zde a.s. Cukrovar Teplický uvedla do provozu cukrovar, který v roce 1913 prodala Severočeské cukerní společnosti s r. o. Činnost cukrovaru ukončila v roce 1931 hospodářská krize.
Po záboru českého pohraničí byly zdejší objekty přestavěny na muniční továrnu. V roce 1942 zde zahájila firma „Fabrik zur Verwertung Chemischer Erzeugnisse Hertine GmbH“, dceřiná společnost koncernu „Dynamit Nobel AG“ muniční výrobu. Výrobní program zahrnoval výrobu leteckých bomb, nášlapných min a později plnění hlavic raket V-2 výbušninou. Plnění hlavic raket probíhalo od května 1944 do března 1945 v počtu do 100 kusů denně. V továrně pracovali vězni z místní pobočky KT Flossenbürg, nuceně nasazení občané a váleční zajatci (zajatecký tábor Stalag IV-C). V době největšího provozu v továrně pracovaly asi dva tisíce lidí.
Po osvobození sovětskou armádou (8. 5. 1945 vojsky 1. ukrajinského frontu) byl areál závodu využit jako odsunové středisko pro sudetské Němce. V červnu a červenci 1945 bylo v areálu továrny popraveno a pohřbeno asi 80 členů SS zatčených na Teplicku.
Na podzim 1945 byla vojenskou správou v menším rozsahu obnovena muniční výroba (Vojenská továrna 3 Velvěty; dokumenty jsou uloženy ve Vojenském historickém archivu, číslo fondu/sbírky 3369, datace 1946 - 1953). Ke dni 20. 9. 1945 bylo v továrně cca 1 500 tun munice.
Objekt byl roku 1952 převeden z rezortu ministerstva obrany do rezortu ministerstva strojírenství a v roce 1957 jej převzala ústecká Spolchemie. Zbrojní výroba byla ukončena a zahájena výroba průmyslové chemie, pryskyřic a laminátů. V té době zde pracovaly asi tři stovky lidí.
V šedesátých letech 20. století byla zahájena výroba aerosolů, později byly vybudovány nové chemické provozy a výrobní program závodu byl dále rozšiřován. Ve velvětském závodě se vyráběla bílá barva pro značení komunikací, organické peroxidy, textilní pomocné přípravky, superplastifikátory betonu, dispergátory barviv, polotovary pro mycí a čisticí přípravky a další chemické produkty.
Na podzim 1993 byla chemická část výroby oddělena a převedena do společnosti ENASPOL, spol. s r.o. (IČO 49099051). Tato společnost byla později transformována na Enaspol a.s. (IČO 25006339) a v roce 2000 privatizována. Vyčlenění chemické části výroby z původní divize otevřelo cestu pro založení společnosti Lybar.
Obyvatelstvo + Vývoj počtu obyvatel a domů 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 Obyvatelé 252 382 344 423 525 494 480 563 255 282 281 206 192 140 Domy 32 41 44 47 53 54 64 68 . 51 53 52 53 27
Pamětihodnosti Silniční most přes Bílinu Zemědělský dvůr
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Teplice Kategorie:Sídla v Českém středohoří Kategorie:Rtyně nad Bílinou Kategorie:Sídla na řece Bílině