Vaňov () je vesnice a část statutárního města Ústí nad Labem ve stejnojmenném okrese v Ústeckém kraji v České republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-město. Nachází se asi tři kilometry jižně od centra města v Českém středohoří na levém břehu řeky Labe. Jeho katastrální území se rozkládá na 2,53 km² v nadmořské výšce od 140 do 480 metrů.
Vznikl jako sídlo typu okrouhlice v 9. až 10. století, avšak první písemná zmínka pochází až z roku 1293. V letech 1350 až 1848 náležel královskému městu Ústí nad Labem. Levý břeh Labe byl na Ústecku historicky průmyslovější; během 19. a 20. století se ve Vaňově nacházela barvírna textilu a závod na výrobu panelů. Součástí Ústí nad Labem se stal opět v roce 1980. Na počátku 21. století jsou zde zastoupeny služby motoristům a průmysl stavebních hmot. Prochází jím dvě celostátně významné dopravní komunikace, silnice I/30, spojující Ústí nad Labem s dálnicí D8, a železniční trať číslo 090/091, která je součástí I. národního tranzitního železničního koridoru. V severní části území obce se nachází Vaňovský přístav, který se řadí mezi nejvyužívanější přístavy severních Čech.
Celé katastrální území Vaňova náleží do velkoplošného zvláště chráněného CHKO České středohoří a mimo to je jeho součástí evropsky unikátní národní přírodní památka Vrkoč, která je jedinečná specifickou sloupcovou odlučností čediče. V blízkosti Vrkoče se na Podlešínském potoce nachází Vaňovský vodopád, který je s 12 metry největším vodopádem Českého středohoří.
Název Název Vaňov je odvozen od mužského rodného jména Váňa (domácká podoba jména Václav), v tomto případě od akuzativního tvaru Váňův (dvůr, statek). Německý název sídla je a mezi kdysi používané tvary patří též Wanaw, Waniow či Vanov.
Historie náhled|Vaňov, zde jako Wanowa (uprostřed), na Müllerově mapě Čech z roku 1720|alt=Výřez staré mapy s kopečkovou metodou a značeným Vaňovem Vaňov vznikl jako slovanská okrouhlice mezi 9. a 10. stoletím, archeologické nálezy (například hlazená kamenná sekera) však potvrzují osídlení již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o vesnici pochází až z roku 1293. Střed sídla se původně nacházel kolem staré lípy, jež stávala poblíž dnešního železničního přejezdu mezi ulicemi K Přejezdu a Vaňovská. Pod tímto stromem, pokáceným v roce 2003, měl jednou údajně odpočívat vojevůdce Jan Žižka (1360–1424). V roce 1350 přenechali měšťané Heimann Zeiner a Jindřich Conclini Vaňov královskému městu Ústí nad Labem, a ten mu následně náležel až do zrušení poddanství v roce 1848. Během třicetileté války (1618–1648) byla obec poškozena Švédy. V roce 1654 zde stálo 14 domů, v nichž žilo 13 malých sedláků a 1 zahradník. V roce 1680 se v okolí Ústí nad Labem rozhořelo selské povstání. Vaňovští poddaní se k němu však nepřidali, což je pozoruhodné zejména proto, že v roce 1659 žádali krajského hejtmana o „ochranu proti přehmatům města a výši robotních povinností“.Dějiny města Ústí nad Labem. S. 51.
S postupným rozvojem se Vaňov rozrůstal jak do počtu domů, tak do počtu obyvatel. V červenci 1836 byl položen základní kámen silnice z Ústí nad Labem do Lovosic. Původní půdorys obce narušila v letech 1847 až 1850 stavba železniční tratě z Prahy do Drážďan. Její vysoký násep a opěrné zdi rozdělují území na dvě části, které spojují tři podjezdy a jeden přejezd.Podjezdy pod železniční tratí č. 090/091 se nachází pod Vrkočem, mezi ulicemi Čajkovského a Pražská, v blízkosti autobusové zastávky Kotva, mezi stejnými ulicemi, a u autobusové zastávky Hřbitov, mezi ulicemi Vaňovská a Pražská. Železniční přejezd je situován v místě někdejšího centra Vaňova, mezi ulicemi K Přejezdu a Vaňovská.
náhled|vlevo|Pohled na Vaňov od severu (1910)|alt=Historická černobílá pohlednice zachycující Vaňov při Labi od severu Díky blízkosti Ústí nad Labem, coby průmyslového centra, a dobrému komunikačnímu spojení, nalézali místní obyvatelé stále častěji zaměstnání v ústeckých průmyslových závodech. Postupně došlo k proměně sociální struktury obyvatelstva, nově povětšinou tvořeném řemeslníky či dělníky, a již pouze minimálně zemědělci. V roce 1887 již ve Vaňově žilo ve 48 domech 258 obyvatel a tento počet postupně rostl až na 88 domů a 722 obyvatel, zjištěných v prvním sčítání lidu nově vzniklého Československa v roce 1921. Během První republiky existovaly ze strany Ústí nad Labem snahy o integraci s obcemi v zázemí města (kromě Vaňova šlo například o Bukov, Předlice či Všebořice). V lednu 1920 proto ústecké městské zastupitelstvo pozvalo představitele okolních obcí na zvláštní zasedání, avšak představitelé Vaňova účast odřekli.Dějiny města Ústí nad Labem. S. 166. V témže měsíci zasáhla Vaňov zimní povodeň.
V letech 1924 až 1936 proběhla v těsné blízkosti Vaňova pod hradem Střekov na Labi výstavba zdymadla Střekov (známého též jako Masarykova zdymadla či Zdymadla T. G. Masaryka), čímž došlo ke vzdutí hladiny Labe o délce 19,8 kilometrů a celkovém objemu 16,1 mil. m3. Důvodem výstavby vodního díla bylo splavnění Labe v oblasti nebezpečných peřejí, které začínaly nad Vaňovem a končily asi 400 metrů pod hradem Střekov. V souvislosti s touto stavbou a změnou výšky hladiny řeky došlo k úpravě břehů, výstavbě podzemního odvodňovacího kanálu (tzv. Vaňovské drenáže), přeložky ústí Podlešínského potoka do Labe a překladního přístaviště s železniční vlečkou. V roce 1925 došlo ke skalnímu řícení (podle jiného zdroje povodni) u Vaňovského vodopádu, padající skalní bloky zničily oblíbenou Babinského hospodu. Historicky největšího počtu obyvatel Vaňov dosáhl ve třicátých letech 20. století, kdy zde žilo 1052 obyvatel.
náhled|Vaňov zachycený z Masarykových zdymadel v roce 2010. Uprostřed je patrný sesuv na svahu Čertovka.|alt=Vesnice nacházející se u řeky při úpatí pohoří V důsledku Mnichovské dohody se Vaňov a celé Sudety staly počátkem října 1938 součástí nacistického Německa a od dubna 1939 byly v jeho rámci součástí říšské župy Sudety. Během druhé světové války se místní rodák František Jelínek zapojil do domácího protinacistického odboje v rámci skupiny Bohumila Bachury známé jako „Úvod – Krušnohoří“.Dějiny města Ústí nad Labem. S. 212. Po skončení války došlo k odsunu místního, do té doby většinového, německého obyvatelstva a dalšímu rozvoji obce. V roce 1949 vznikl stavební závod Prefa na výrobu panelů a roku 1957 byla postavena nová budova školy. Mezi lety 1974 až 1978 probíhala výstavba silnice první třídy I/30. Její nesprávné odvodnění však místním obyvatelům o dvacet šest let později začalo působit problémy se spodní vodou.
Jakožto součást Ústí nad Labem územně náleží od roku 1992 do euroregionu Labe.Geografie města Ústí nad Labem. S. 10. Na přelomu let 1994 a 1995 došlo k svahovým pohybům na svahu Čertovka, nacházejícím se nad zástavbou v ulici Ve Stráni. Sesuvná aktivita byla v únoru 1995 vyhodnocena jako havarijní a v průběhu roku došlo k její sanaci pomocí osově zalomené železobetonové záporové zdi, jejíž stavba byla dokončena v prosinci téhož roku (bližší informace v sekci Svahové pohyby). V letech 2002 a 2013 Vaňov zasáhly letní povodně, při nichž byla v obou směrech odříznuta přístupová silniční komunikace (I/30), a jediný způsob dopravy a zásobování tak skýtala železnice (vlaky zde provizorně zastavovaly).
Přírodní poměry Vaňov je součástí města Ústí nad Labem a nachází se v jižní části stejnojmenného okresu v Ústeckém kraji při řece Labe. Jeho základními sídelními jednotkami jsou Vaňov a Vaňov-Skály.
Katastrální území Vaňov se rozkládá na ploše 2,53 km². Z východu jej vymezuje řeka Labe. Jižní hranice se od Labe odpoutává na úrovni ústí Průčelského potoka na protějším břehu řeky v Brné, kolmo míjí silnici I/30 a železniční trať 090/091, a v esovitém tvaru po vrstevnici pokračuje k jihu pod Panenskou skálu. Následně mění směr a prudce stoupá proti svahu k Vaňovskému vrchu (561 m n. m.) a ve zhruba 480 m n. m. se stáčí k severu. Pod křížením vedení vysokého napětí krátce mění směr k východu, aby se po asi 90metrovém poklesu opět stočila na západ a pokračovala po lesní cestě. Od té se odpoutává na sever a vede k vyhlídce Milenci a následně vyhlídce Vaňovská skála (467,8 metrů). Od té poté směřuje po vrstevnici, vodorovně k silnici třetí třídy č. 25840 z Chvalova na Podlešín, míjí vyhlídku Skály pod Vrkočem, Vaňovský vodopád na Podlešínském potoce, aby se stočila k západu a po krátkém stoupání pokračovala po vrstevnici kolem skal. V blízkosti elektrického vedení z Masarykových zdymadel se stáčí k východu a ze severu Vaňov ohraničuje. Přibližně od 200 metrů kopíruje ulici Pavla Stránského, vedoucí kolmo k řece Labi, a ze severu ohraničuje Vaňovský přístav. Katastrální území leží v nadmořské výšce 140–480 metrů, přičemž jeho nejvyšším bodem je svah pod Vaňovským vrchem a nejnižším hladina řeky Labe. Od severu na jih (proti směru hodinových ručiček) sousedí postupně s katastrálními územími Ústí nad Labem, Hostovice u Ústí nad Labem, Podlešín u Stebna, Chvalov a Dolní Zálezly.
Geologická stavba náhled|upright|Vypreparovaná žíla Vrkoč|alt=Čedičová skála se sloupcovou odlučností Geologicky je Vaňov součástí Českého masivu, kde se nachází v oblasti Českého středohoří, které vzniklo na střetu dvou regionálně významných jednotek, oblasti sasko-durynské (saxothuringikum) a tepelsko-barrandienské (centralbohemikum). Horninový základ je tvořen krystalickými břidlicemi vzniklými na přelomu starohor a prvohor, které ale v lokalitě na povrch nevystupují a jsou překryty mladšími sedimenty či vulkanity.Geografie města Ústí nad Labem. S. 14–15. V průběhu druhohor, kdy bylo celé České středohoří zaplaveno cenomanským mořem, docházelo k sedimentaci pískovců. Tyto horniny, zastoupené ve zdejší oblasti nejmladšími santonskými sedimenty, vystupují na četných lokalitách na úpatí příkrých labských svahů mezi Panenskou skálou a Větruší. V úzkém pásu nad zástavbou se v podloží vyskytuje též arkózovitý pískovec.
náhled|vlevo|Vaňovský vodopád|alt=Slabý průtok na vodopádu padajícím z dvanáctimetrové výšky Na utváření podoby oblasti měl velký vliv třetihorní vulkanismus, který dal vzniknout Českému středohoří. Třetihorní horniny (čediče, znělce a tufy) se na podloží podílejí ve vrcholových partiích. Vulkanismus vytvořil tělesa lakolitické povahy, z nichž mezi nejznámější patří čedičová žíla Vrkoč. Ta protnula jak santonské pískovce (z nichž byla během čtvrtohorního zahlubování Labe vypreparována), tak nadložní výlevy olivinických čedičů. Je unikátní orientací odlučných sloupců do obráceného vějíře (milíře), k čemuž došlo v důsledku působení tří různých ochlazovacích ploch během tuhnutí.České středohoří: geologická a přírodovědná mapa 1:100 000. S. 35. Stávající podoba Vrkoče byla odkryta částečným odtěžení skály při výstavbě železniční trati. Uspořádání lávových proudů a příkrovů, proložené pyroklastiky, je možné pozorovat na odkryvu hlubokého erozního zářezu Podlešínského potoka. Zdejší okraj lávového příkrovu byl natolik příkrý, že dal vzniknout Vaňovskému vodopádu.
V průběhu čtvrtohor došlo k velkým klimatickým změnám (střídání glaciálů a interglaciálů), během nichž probíhala intenzivní eroze a denudace, doplňovaná pokračujícím zdvihem Českého středohoří. Tok Labe se během zmíněných procesů prohloubil o více než 100 metrů.České středohoří: geologická a přírodovědná mapa 1:100 000. S. 18 V jeho nejbližším okolí se v různých mocnostech a výškách dochovaly říční uloženiny (spraše, písky a štěrky). Podél řeky Labe a pod zástavbou se rovněž nachází svahové sedimenty a naváté písky.
U Vrkoče v minulosti existoval lom na čedič, používaný následně mimo jiné k dláždění náměstí v Ústí nad Labem. Ten se však podařilo uzavřít (podobně jako v případě Panské skály u Kamenického Šenova) českému geologovi Josefu Emanuelu Hibschovi (1852–1940).
Reliéf