Kupní síla je ekonomický termín, který lze obtížně definovat, neboť se vyskytuje v několika významech, respektive souvislostech, přičemž pokaždé znamená něco trochu odlišného. Laiky bývá tento termín spojován s kupní silou obyvatelstva, zatímco ekonomové nejčastěji uvažují kupní sílu peněz či měn. Méně častěji se hovoří o kupní síle segmentu. Všechna tato spojení si kladou za cíl nějakým způsobem vyjádřit schopnost nakoupit určité zboží, služby případně jejich kombinaci v závislosti na nějaké veličině, nejčastěji na čase či nějak definované skupině lidí. Z hlediska ekonomických teorií nelze vyjádřit zároveň kupní sílu peněz a obyvatelstva, protože mezi těmito čísly nemusí být přímá úměra a dokonce vztah mezi nimi nemusí být jasný, ve většině případů nemá ani žádný význam se pokoušet ho vyjadřovat. Podle Jeana-Françoise Jaudona je třeba rozlišovat mezi kupní silou a touhou nakupovat. Chuť nakupovat je podporována marketingem a reklamou.
Kupní síla peněz Kupní síla peněz vyjadřuje množství služeb a zboží, které lze při dané cenové hladině koupit za určité množství peněz,Beneš a spol.: Bankovní a finanční slovník což prakticky znamená, že vyjadřuje, kolik si toho člověk může za konkrétní sumu koupit. Platí tedy, že cena peněz je množství statků, tj. zboží a služeb, kterých se člověk musí vzdát, aby získal jednotku peněz.Úvaha o vlivu odborů na inflaci Z čehož pramení, že jednotku peněz lze vyjádřit jako převrácenou hodnotu ceny zboží, čili je opakem cenové hladiny. Z této definice vyplývá, že samotné vyjádření kupní síly nemá žádný smysl; ten získává teprve v okamžiku, kdy se sleduje její závislost na čase či jiné veličině, anebo kdy se sleduje stejné zboží v rámci několika měn. Problémem okamžitého vyjádření kupní síly peněz je, že existuje nekonečné množství směnných poměrů k ostatním statkům, které se navíc nevyvíjí rovnoměrně. V případě, že sledujeme hodnotu peněz v závislosti na čase, získáme jako výsledek inflaci či deflaci, kterou pak vyjadřujeme procenty, kdy za výchozí stav je považován nejnižší rok. V případě, že porovnáváme kupní sílu měn, hovoříme o tzv. paritě kupní síly, což je pouze vyjádření, za kolik jednotek dané měny si koupíme nějaké zboží a služby. Rozsah srovnávacích produktů a služeb je definován pomocí tzv. spotřebního koše.LeXDATA 62/1994 Výsledek umožní zpětně porovnat ekonomickou úroveň dané země. Parity jednotlivých měn tak nemohou být shodné s měnovými kurzy, protože kurz vyjadřuje zájem o danou měnu, nikoli vyspělost ekonomiky. V důsledcích parita kupní síly vyjadřuje, kolik peněz je třeba k zakoupení spotřebního koše v zemi, kde se touto měnou platí; pokud je znám příjem sledované skupiny, lze z této hodnoty odvodit kupní sílu obyvatelstva. Pojem kupní síla je tak zcela svázán s teorií peněz, nabídkou a poptávkou a je součástí ekonomické teorie, v mnoha teoriích je kupní síla spíše důsledek hospodaření s penězi než záměrně sledovaný údaj. Kupní síla se pak odvíjí od množství peněz v oběhu a od možnosti s penězi zacházet.
Kupní síla peněz je zajímavá i pro historiky, protože u většiny historických období není znám dostatek faktů, aby bylo možno s rozumnou přesností stanovit přepočet mezi hodnotou dnešních peněz a historickou měnou, pro české země se o to jako první pokusil Josef Pekař. Ve středověku byl zájem o peníze často určován obsahem drahého kovu v minci, což v důsledcích znamenalo, že kupní síla peněz měla na kurz často určující vliv.
Současný pohled na kupní sílu peněz je však poněkud složitější, než ho dělají ekonomické teorie, protože se do těchto teorií promítají ještě politické zájmy, které ovlivňují lobbing, a tedy cílené zájmy jednotlivých skupin obyvatelstva. Tyto pohledy nás sice velmi málo informují o tom, jak se vyvíjí cena peněz teoreticky, ale velmi výrazně ovlivňují vládní výdaje, přes něž je ovlivňováno celkové množství peněz v oběhu, což podle současně přijímané teorie vede k ovlivnění kupní síly peněz.
Základní teoretické pohledy na kupní sílu peněz Jednotlivé pohledy na pojem kupní síla peněz se liší, protože vyplývají z odlišných teorií peněz, samostatný přístup ke kupní síle je nemožný, neboť je třeba vysvětlit pojmy jako nominální úroková míru a následně i inflace, to není možné bez úplné teorie peněz.Článek o Fisherovi Přístup k tomu co ovlivňuje kupní sílu peněz se v různých ekonomických teoriích zásadně liší. Částečně je tento rozdíl daný historickým vývojem, protože poznání o fungování peněz se postupně prohlubuje, částečně se jedná o konkurenční teorie, které se dívají na svět peněz velmi odlišně. Nejzásadnější rozdíly panují v pohledu jak chápat samotné peníze a jak chápat roli státu a národních bank. Z pohledu dnešních teorií lze rozlišit ekonomické teorie klasické neboli liberální a keynesiánské.Ceed.cz Přičemž klasické se snaží udržovat co nejnižší roli státu v ekonomice, zatímco keynesiánské přiznávají státu velký vliv, z toho pramení jejich rozdílný pohled na inflaci a následně i na kupní sílu. Liberální teorie se opírají o ekonomické poznání myslitelů od 18. století a vychází z předpokladu, že nestabilita vzniká krátkodobými změnami nabídky peněz, čímž se ovlivňuje jejich kupní síla,Makroekonomické přístupy zatímco keynesiánský model předpokládá, že pro udržení kupní síly peněz je třeba státních zásahů. Pohled na kupní sílu peněz tak přímo vychází z jednotlivých teorií peněz. V dnešní době je ekonomické myšlení nejvíce ovlivněno monetarismem, který razí teorii minimálních státních zásahů, neboť se podle této teorie zpravidla projeví pozdě anebo jsou spíše negativní, politicky jsou taková řešení často nepopulární a proto je často postupováno i podle keynesiánské teorie.
Mimo všechny teorie pak stojí obchodní pohled, který hodnotí kupní sílu na základě úvahy, zda se vyplatí peníze držet, zde platí tento vztah , kde je reálná hodnota peněz, je nominální hodnota peněz, je míra inflace v daném období a je počet období. Z tohoto vztahu pak lze vypočítat jak se změnila kupní síla za delší období, lze tak spočítat, že od pádu zlatého standardu ztratil americký dolar téměř 90 % své kupní síly.
Metalistická teorie peněz Historicky první teorie předpokládaly, že jediné co ovlivňuje hodnotu peněz je obsah drahého kovu v minci, teorie stojící na tomto předpokladu se nazývá metalistická teorie peněz. Tato teorie převažovala po celý středověk, kdy pak nezáleželo na množství peněz v oběhu, ale pouze na kvalitě mincí. Kupní síla vyvozená z obsahu drahého kovu umožňuje vytvořit relativně stabilní a především očekávatelné prostředí,Artur J. Rolnick a Warren E. Weber in Money, Inflation, and Output under Fiat and Commodity Standards které je stabilnější než u peněz papírových. Nevýhodou komoditního standardu pro vlády je obtížnější zvýšení množství peněz, což vlády potřebují především ve válkách. Tohoto problému si byly vědomy již české stavy v době stavovského povstání, kdy uměle zvýšily hodnotu peněz, čímž snížili jejich kupní sílu, což nastartovalo hyperinflaci.Petr Vorel in Od pražského koše ke koruně české. kapitola X Obecným problémem zlatého či stříbrného standardu, který tato teorie není schopna postihnout, je nestabilita cen drahého kovu.Ludwig Von Mises Human Action, kapitola XVII Česky na Internetu zde Cenu totiž ovlivňuje řada faktorů mezi něž patří množství drahého kovu, což mohou ovlivnit nová naleziště. Druhým zásadním problémem těchto standardů je snaha vlád mít peníze zcela pod kontrolou, který vede k ražbě nekrytých mincí.
Kvantitativní teorie peněz První moderní ucelenou teorií peněz byla tzv. kvantitativní teorie peněz, jejíž počátky lze sledovat až k dílům Davida Huma, prvním kdo se zabýval problematikou emise peněz a tím i kupní síly byl David Ricardo. Matematické vyjádření této teorie nalezl až v roce 1911 americký ekonom Irving Fisher. Tato teorie vysvětluje finanční jevy, které byly dříve nevysvětlitelné, mezi něž zejména patří pohyby cenové hladiny i v případech, které jsou v rozporu s metalickou teorií. Pro kupní sílu není zajímavá teorie jako celek, ale pouze její důsledky, které vyplývají z jejího matematického vyjádření, neboť dokud se kvantitativní teorie nepropojila s matematikou, nebylo z hlediska kupní síly možno její závěry jednoznačně interpretovat a pohybovala se tak na úrovni filosofických úvah. Matematické vyjádření je popsáno ve Fisherově díle „The Purchasing Power of Money“ z roku 1911, další důsledky jsou popsány a rozvinuty v dalším Fisherově díle „Elementary Principles“Článek na www.měšec zabývající se problematikou kupní síly z pohledu kvantitativní rovnice peněz z roku 1922. Fisher matematicky vyjádřil tzv. kvantitativní rovnici peněz, která bývá někdy ne zcela přesně označována jako rovnice směny. Tato rovnice řeší kolik peněz by mělo být v ekonomice,Přednáška na ZFJCU čímž dává do vztahu čtyři hospodářské veličiny (množství peněz v oběhu, oběžnou rychlost peněz, cenovou hladinu a množství směňované produkce). Toto vysvětlení pak ukazuje jak se vyvíjí kupní síla peněz, pokud se změní některá ze základních hospodářských veličin a jak lze postupovat pro udržení zdravého vývoje kupní síly.
Existuje několik zápisů rovnice směny, přičemž za základní bývá označován tento tvar: , platná je i v přírůstkovém tvaru Význam proměnných ve vzorci: Přírůstek celkové množství peněz v oběhu oběžná rychlost peněz cenová hladina index výdajů tzn. množství statků nabízených ke směně
Tento vztah ukazuje, že pokud stoupne množství peněz v oběhu, sníží se jejich hodnota, což vytváří inflaci a snižuje kupní sílu peněz.
Teorie tak předpokládá, že každé zvýšení objemu peněz se musí projevit v kupní síle peněz. Při nárazovém zvýšení objemu peněz nelze očekávat zvýšení množství statků nabízených ke směně ani snížení oběžné rychlosti peněz, mělo by tedy dojít k vyrovnání v cenové hladině a tak se podepsat na změně kupní síly. Praxe ukazuje, že se tak děje s určitým zpožděním, čehož vlády využívají k různým finančním machinacím jako je např. snížení nezaměstnanosti. Naopak při zvýšení množství peněz v oběhu, lze očekávat, že se oběh peněz zrychlí, neboť lidé mají dojem, že se jejich kupní síla zvětšila a v souladu s teorií více utrácejí. Tento fakt však neplatí obecně a právě v tom je jedna ze slabin této teorie, neboť tato teorie je čistě transakční což znamená, že ji nijak ji neovlivňuje úroková míra.Poptávka po penězích S tím souvisí ještě skutečnost, že vychází z předpokladu, že se veškeré transakce dějí v penězích, což není přesný předpoklad. Mnoho transakcí se odehrává nepeněžní formou, což některé teoretické předpoklady narušuje. V případě poklesu důvěry v peníze tomu nepeněžních transakcí přibývá a transakční rovnice v žádném tvaru nedává správné hodnoty, v takovém případě je však kupní síla peněz velmi nízká a z hlediska investora či běžného občana se peníze stávají nezajímavé. Toto se děje např. při hyperinflaci. Z rovnice i z teoretických pojednání vyplývá, že peníze jsou vnímány pouze jako oběživo, nikoli i jako statek s určitou likviditou,Holman, Robert a kol. in Dějiny ekonomických myšlení což v praxi neplatí, neboť významná část peněz je držena jako nejlikvidnější zboží.
V rozporu s teorií je i skutečnost, že při krátkodobém vzestupu množství peněz, klesne transakční rychlost, a tudíž se nezmění pravá strana.Článek O. Šlapáka zabývající se elektronizací peněžní zásoby