Alitování je nasycování povrchu slitin nebo oceli hliníkem. Součásti se vkládají do směsi práškového hliníku popř. s práškovým železem (feroaluminium) a žíhají při teplotě 1050 °C po dobu 4 až 10 hodin. Takto upravený povrch je odolný proti okysličování za vysokých teplot. náhled|Struktura hliníkované oceli pod a) světelným mikroskopem a b) rastrovacím elektronovým mikroskopem (SEM): 1) oxidační vrstva 2) alitační vrstva 3) základní materiál
Princip metody Alitace (alitování) je termochemická povrchová úprava kovů, při které je difuzně sycen povrch hliníkem. Metoda se používá jako ochrana proti účinkům vysokoteplotní koroze a proti oxidaci. Provádí se nástřikem popř. nátěrem hliníkového prášku na povrch základního materiálu popř. obalením v práškovém zásypu s následným difuzním žíháním. K difuzi dochází při žíhání v peci při teplotách 1000 °C – 1200 °C zpravidla v ochranné atmosféře argonu. Vytvoří se tvrdá, homogenní a neporézní vrstva, která chrání materiál před agresivním prostředím při vysokých teplotách. Vrstva musí být rovnoměrná na celém průřezu s funkční tloušťkou mezi 0,02 – 0,05 mm.
Použití Alitace se nejčastěji používá v leteckém průmyslu při výrobě a renovacích leteckých motorů. Typickým představitelem použití jsou turbinové lopatky generátové turbíny (např. letecké motory Klimov TV-3-117, turbovrtulové motory GE řady H) ze žárupevných slitin na bázi niklu např. ŽS6K. Druhým oborem, kde se používá ochrana ocelí alitací, jsou části energetických strojů rovněž proti nežádoucím účinkům vysokoteplotní koroze. V hutnictví se alitace používá k ochraně grafitových elektrod pánvových pecí. Po žíhání se součástí vyznačují odolností proti oxidaci do teploty 900 °C a korozní odolnosti proti sirovodíku do 600 °C.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Žárové nástřiky
Externí odkazy ROHLOVÁ Marie: Povrchové úpravy v leteckém průmyslu, Ústav materiálového inženýrství na povrchari.cz
Kategorie:Strojírenské technologie Kategorie:Metalurgie Kategorie:Povrchové úpravy Kategorie:Hliník