thumb|Prototyp HB-SIA při krátkém letu těsně nad zemí v Dübendorfu 3. prosince 2009 thumb|right|Kokpit a motory prototypu HB-SIA Solar Impulse je projekt prvního letadla poháněného sluneční energií, které dokáže obletět Zemi. Projekt založil v roce 2003 psychiatr a letecký rekordman Bertrand Piccard, jenž pilotoval první oblet Země na balónu bez zastávky a švýcarský podnikatel André Borschberg. Vývoj zastřešovala polytechnika v Lausanne a podílelo se na něm několik desítek specialistů. Pokus o oblet Země začal 9. března 2015 v Abú Zabí a úspěšně skončil 26. července 2016 na stejném místě. Letoun Solar Impulse 2. kterému se podařilo cíl naplnit, strávil ve vzduchu 500 hodin. Při průměrné rychlosti 80 kilometrů za hodinu tak urazil na 40 tisíc kilometrů.

Prototyp HB-SIA Testovací prototyp nese označení HB-SIA. Má délku 21,85 metru, rozpětí křídel 63,4 metru (srovnatelné s Airbusem A340) a výšku 6,40 metru. Pod křídly má čtyři gondoly, v každé je sada lithuim-polymerových akumulátorů a motor o výkonu 10 hp s dvoulistou vrtulí. Je pokryt celkem 200 m² fotovoltaických článků. Nemá přetlakovou kabinu, jeho dostup je tedy omezený.

První přízemní let v délce zhruba 350 metrů se uskutečnil 3. prosince 2009 ve švýcarském Dübendorfu. K prvnímu skutečnému letu došlo 7. dubna 2010, kdy letoun vlastní silou vystoupal do výšky 1000 metrů. 7. a 8. července 2010 letoun absolvoval první celonoční let (celkem 25 hodin), když letoun byl v noci poháněn z baterií nabitých při letu v předcházejícím dni. Při tomto letu letoun vystoupal až do výšky 8,5 km, většina letu proběhla ve výšce 1,5 km.

13. května 2011 letoun absolvoval první mezinárodní let. Letěl ze švýcarského Dübendorfu do Bruselu. Let byl dlouhý 630 km a trval 13 hodin. Průměrná rychlost letounu byla 50 km/h a průměrná letová hladina 1 800 metrů. V červnu pak letěl z Bruselu na pařížské letiště Le Bourget. První pokus 12. byl kvůli protivětru neúspěšný a letadlo se po třech hodinách letu otočilo a vrátilo (zpáteční let po větru trval jen dvě hodiny). Druhý pokus o několik dní později byl již úspěšný.

Od roku 2010 se stal fotografem projektu švýcarský fotožurnalista Jean Revillard.https://aroundtheworld.solarimpulse.com/infocard-Jean_Revillard

V roce 2012 letoun absolvoval první mezikontinentální let. S mezipřistáním v Madridu doletěl ze Švýcarska do Maroka a zpět.

Ve dnech 3. května až 7. července 2013 letoun přeletěl Spojené státy americké z východního na západní pobřeží, z Moffet Field v Kalifornii na Letiště JFK v New Yorku s mezipřistáními na Phoenix Sky Harbor International Airport, v Dallasu, St. Louis, Cincinnati a Washingtonu. Jednotlivé části cesty trvaly od 14 do 21 hodin. První část cesty letoun absolvoval v květnu 2013.

HB-SIB

Historie Stavba druhého letounu nesoucí švýcarské registrační znaky HB-SIB začala v roce 2011. Původně měl být dokončen v roce 2013 a v roce 2014 se měl uskutečnit 25 denní oblet Země. Během testů v roce 2012 hlavní křídlo letounu selhalo při testech tuhosti, takže dokončení letounu se posunulo o rok – prvně byl představen na letišti v Payerne 2. června 2014.

Konstrukce Letoun měl rozpětí křídel 71,9 m (srovnatelné s Airbusem A380), vážil však pouze 2,3 t. Proti prvnímu prototypu měl větší kabinu a dokonalejší avioniku, včetně autopilota, které umožňovali vícedenní transkontinentální a transoceánské lety.

Vlastnosti Letové vlastnosti"Building a Solar Airplane" . Solar Impulse. Vyhlodáno 19 January 2015. posádka: 1 osoba délka: 22,4 m rozpětí křídel: 71,9 m výška: 6,37 m plocha solárních panelů: 269,5m2 – 17'248 fotovoltaických článků s max. výkonem 66 kW váha: 2'300 kg startovní rychlost: 35 km/h motory: elektromotory počet vrtulí: 4 zdroj energie: 4 x 41 kWh lithium-ion baterie, 633 kg, max. výkon 13 kWLipsey, Sid. "Secrets of the Solar-Powered Plane That Might Make History", Yahoo.com, 4 February 2015 průměr vrtulí: 4 m max rychlost: 140 km/h cestovní rychlost: 90 km/h cestovní rychlost v noci: 60 km/h cestovní dostup: 8'500 m (maximální dostup 12'000 m)

Vlastní let kolem světa Zdroj: Schreck, Adam. "Solar plane pioneers lay out round-the-world flight plan" . Associated Press. 20 January 2015. Retrieved 21 January 2015. Úsek Start – datum Start – místo Cíl – místo Vzdálenost Doba letu Pilot 1 9. 3. 2015 03:12 UTC Abú Dhabí, SAE Maskat, Omán 717 km 13:01 hod André Borschberg 2 10. 3. 2015 02:35 UTC Maskat, Omán, Ahmadábád, Indie 1 593 km 15:20 hod Bertrand Piccard 3 18. 3. 2015 01:48 UTC Ahmadábád, Indie Váránasí, Indie1 170 km15:56 hod André Borschberg 4 18. 3. 2015 23:52 UTC Váránasí, Indie Mandalaj, Myanmar1 536 km13:29 hod Bertrand Piccard 5 29. 3. 2015 21:06 UTC Mandalaj, Myanmar Čchung-čching, Čína1 636 km20:29 hod Bertrand Piccard 6 20. 4. 2015 22:06 UTC Čchung-čching, Čína Nanking, Čína1 384 km17:22 hod Bertrand Piccard 7 30. 5. 2015 18:39 UTC Nanking, Čína Nagoja, Japonsko7. úsek byl plánován jako 144hodinový let z Nankingu na Havaj o délce 9132 km. Z důvodu nepříznivého počasí však letoun přistál v japonské Nagoje. 2 942 km 44:09 hod André Borschberg 8 28. 6. 2015 18:03 UTC Nagoja, Japonsko Havaj, USA 8 924 km 117:52 hod André Borschberg 9 21. 4. 2016 Kalaeloa, Havaj, USA Mountain View, Kalifornie, USA4 086 km62:29 hod Bertrand Piccard 10 2. 5. 2016 Mountain View, Kalifornie, USA Phoenix, Arizona, USA1 113 km15:52 hod André Borschberg 11 12. 5. 2016 Phoenix, USA Tulsa, Oklahoma, USA1 570 km18:10 hod Bertrand Piccard 12 21. 5. 2016 Tulsa, USA Dayton, Ohio, USA1 113 km16:34 hod André Borschberg 13 25. 5. 2016 Dayton, USA Lehigh Valley, Pensylvánie, USA1 044 km16:47 hod Bertrand Piccard 14 11. 6. 2016 Lehigh Valley, USA New York, USA265 km4:41 hod André Borschberg 15 20. 6. 2016 New York, USA Sevilla, Španělsko 6 265 km71:08 hod Bertrand Piccard 16 11. 7. 2016 Sevilla, Španělsko Káhira, Egypt 3 745 km 48:50 hodAndré Borschberg 1724. 7. 2016 Káhira, Egypt Abú Dhabí, SAE 2 794 km48:37 hod Bertrand Piccard Poznámky:

Další osudy V roce 2019 byl letoun prodán společnosti Skydweller Aero, která jej chtěla využít jako základ pro vývoj autonomních bezpilotních letadel s dlouhou dobou letu. Prodej vyvolal kritiku kvůli zapojení italské zbrojní skupiny Leonardo mezi investory a obavám z možného vojenského využití technologie. Společnost v dalších letech získala několik grantů od Námořnictva Spojených států amerických.

V roce 2024 letoun absolvoval první čistě bezpilotní let, který se uskutečnil v USA. V roce 2025 absolvoval několikadenní testovací let (73 hodin), zaměřený na ověření možnosti dlouhodobého provozu solárního bezpilotního letounu pro průzkumné a sledovací mise. 4. května 2026 se po osmidenním letu z důvodu nepříznivého počasí zřítil do vod Mexického zálivu.

Reference

Externí odkazy

Oficiální stránky projektu (anglicky)

Kategorie:Švýcarská experimentální letadla Kategorie:Letadla poháněná solární energií