Sergej Vasiljevič Zubatov (rusky Сергей Васильевич Зубатов, , Moskva, Ruské impérium – 15. březen 1917 tamtéž) byl ruský policejní důstojník a agent carské policie Ochranky.
Životopis
Mládí Sergej Zubatov se narodil jako syn důstojníka. V roce 1882 byl na žádost otce vyloučen z gymnázia, aby jeho otec zamezil vývinu revolučních myšlenek.
Působení v Ochrance Zpočátku byl Zubatov revolucionářem, ale rozčarován z revolučního hnutí se stal informátorem tajné policie Ochranky. Od roku 1889 začala jeho kariéra stoupat.
Jeho metoda najímat neuniformované detektivy a informátory pomáhala rozpouštět různé revoluční kruhy a zatknout přes 200 revolucionářů.
Navzdory jeho monarchistickým přesvědčením Zubatov věděl, že se mu nepodaří revolucionářskou činnost potlačit. Proto také začal využívat praxi kritizování revolučních aktivistů, která byla později nazvána Zubatovščina. Tato metoda získala podporu u moskevského generálního guvernéra, velkovévody Sergeje Alexandroviče.
V té době založil Zubatov Společenství vzájemné pomoci pracovníků v mechanizovaném průmyslu, která působila v Oděse, Kyjevě a Minsku.
Jeho praxe se však nesetkala se souhlasem nadřízených. Roku 1903 byl Zubatov vyhnán policejním ředitelem Vjačeslavem von Plevem a jeho organizace byla rozpuštěna. Po Pleveho vraždě roku 1904 byl Zubatov rehabilitován a povolán do Petrohradu. Odmítl se však vrátit ke službě, částečně proto, aby chránil svého syna, na kterého začali doléhat revolucionáři.
Smrt Dne 15. března 1917 abdikoval car Mikuláš II. Jakmile se to Zubatov dozvěděl, spáchal sebevraždu.
Reference
Kategorie:Rusové Kategorie:Ruští revolucionáři Kategorie:Ruští politici Kategorie:Agenti Ochranky Kategorie:Sebevrazi Kategorie:Narození v roce 1864 Kategorie:Úmrtí v roce 1917 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Moskvě