Dolní Vltava ve smyslu vodní cesty je dolní tok řeky Vltavy od hráze Slapské přehrady po soutok s řekou Labe v Mělníku. Někdy též dolní tok řeky od Prahy po Mělník. Jako vodní cesta byla využívána od pradávna pro intenzivní voroplavbu a později od poloviny 16. století i plavbu lodí.
Vltavská vodní cesta začíná na soutoku Labe s Vltavou v Mělníku (respektive v místě vyústění Hořínského plavebního kanálu do Labe cca 300 metrů pod soutokem s Vltavou) a prochází několika městy a městečky, jako jsou Kralupy, Libčice, Roztoky, Praha, Vrané, Davle a Štěchovice. Její úsek splavný pro velké lodě končí pod hrází Slapské přehrady u Třebenic v říčním kilometru 92,2. Nad hrází slapské přehrady pak začíná 148 km dlouhá středovltavská vodní cesta, splavná mimo 3 úseků pro plavidla kategorie I. až do Českých Budějovic.
V historii byl vltavský tok několikrát výrazně regulován úpravou jezů a výstavbou kamenných hrázek a výhonů, až bylo roku 1895 rozhodnuto o její kanalizaci, za účelem zajištění celoročních stabilních ponorů pro plavbu lodí s nosnosti nad 1000 tun. Kanalizační práce začaly ještě téhož roku výstavbou nízkých hradlových jezů v úseku pod Prahou. Ve 20. letech 20. století došlo ke splavnění vnitřní Prahy a od 30. let 20. století začala kanalizace výstavbou vysokých plavebních stupňů s energetickým využitím i v úseku nad Prahou.
Vodní cesta Dolní Vltava je v celé své délce od soutoku s Labem po hráz Slapské přehrady vodní cestou mezinárodního významu E20–06. Tvoří odbočku vodní magistrály E 20 (Severní moře-Hamburk-Mělník-Pardubice-Přerov-Dunaj) dle Evropské dohody o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu (AGN). Zhruba po Kralupy nad Vltavou prochází rovinatou polabskou krajinou, dále však vstupuje do úzkého a hluboce zaříznutého údolí, přerušeného pouze pražskou kotlinou.
Jedná se o spolehlivou a kvalitní vodní cestu, českou legislativou zařazenou do IV kategorie dle mezinárodní klasifikace vodních cest. V celé své délce je splavná pro lodě nebo tlačné soupravy maximálních rozměrů 110 × 10,6 metrů při ponoru 1,8 m, přičemž v úseku nad Prahou je povolena i maximální šířka 11,5 metrů a v úseku pod Prahou (od přístavu Holešovice) za vhodných podmínek maximální délka 137,5 metrů.
Dolní Vltava je dále vodní cestou s dostatečně širokou plavební dráhou a celoročně zajištěným ponorem, která navíc v zimě prakticky nezamrzá, díky odpouštění teplotně stabilizované vody z hloubek přehrad vltavské kaskády. Jednolodní plavební dráha se vyskytuje pouze při vjezdech do plavebních komor a v laterálních průplavech před plavebními komorami Podbaba a Hořín.
Po celé délce vodní cesty se vyskytují místní přístaviště a překladiště, ale hlavní přístavy se nacházejí na území Prahy.
Hlavní úseky Mělník – Praha, Holešovice (Karlín) řkm 0–49,5 Tento úsek je za vhodných podmínek splavný pro plavidla maximálních rozměrů 137,5 × 10,6 metrů s ponorem 1,8 metrů, a po celou plavební sezonu pak pro plavidla stejných parametrů s délkou do 110 metrů. Minimální podjezdná výška je stanovena na dříve standardních 4,5 metrů, především kvůli nízkým mostům na plavebních kanálech.
Jedná se o řeku, kanalizovanou pomocí nízkých jezů, umístěných pokud možno nad peřejnaté úseky řeky s větším spádem, které pak jsou obcházeny delšími či kratšími průplavy k plavebním komorám překonávajících celkový spád jezu i peřejnatého úseku. Jedná se o průplavy Praha-Podbaba, Roztoky a Vraňany-Hořín (viz dále). Původně hradové jezy, vztyčované pouze v období nízkých vodních stavů, byly v 80. letech 20. století nahrazeny pevnými klapkovými jezy s hydraulicky podpíranými hradicími klapkami a stálým vzdutím, které zajišťují stálou plavební hloubku 1,8 metrů po celé plavební období. Plavební komory v tomto úseku sice vyhovují svou délkou (137,5 metrů, resp. až 190 metrů u spřažených komor umístěných za sebou) ale šířka jejich vjezdových vrat a hloubka nad záporníkemParametry vodních cest v Česku omezují parametry celé vodní cesty a jsou příčinou jejího zařazení pouze do kategorie IV klasifikace mezinárodních vodních cest. Výjimkou je zrekonstruovaná velká plavební komora v Praze-Podbabě, která svou šířkou 12 metrů a hloubkou nad záporníkem 4 metry vyhovuje požadovaným cílovým parametrům. Stejně tak minimální podjezdná výška mostů na plavebních kanálech v dnešní době již ale nevyhovuje a u nových nebo rekonstruovaných mostů je vyžadováno dosažení minimální podjezdné výšky 5,25 m s možností zvýšení v budoucnu na 7 m, pro zajištění racionální přepravy kontejnerů.
V celém úseku je množství osobních i nákladních přístavišť a v jeho závěru se nachází veřejný a ochranný přístav Praha-Holešovice a laguny bývalého přístavu Praha-Libeň a Českých loděnic. Bývalý prastarý koncový přístav Praha-Karlín se nacházel v místech dnešní 4 pruhové vozovky v ulici Pobřežní v Karlíně a byl v polovině 20. století zasypán spolu s větší částí slepého ramene řeky.
Zajímavostí je, že u jezu ve Vraňanech, jakožto vstupního objektu do dlouhého průplavu Vraňany-Hořín, byla též postavena malá plavební komora, umožňující zachování plavby původní říční tratí až k soutoku s Labem. Plavební komora měla rozměry 60 × 8 m a byla v provozu do roku 1986. Do dneška se zachovala její stavební část, využitá jako náhon k nově přistavěné vodní elektrárně.
Vnitřní Praha (Holešovice – Smíchov) řkm 49,5–54,3 V tomto úseku je povolena plavba plavidel o celkových rozměrech 110 × 10,6 metrů s maximálním ponorem 1,8 metrů. Maximální podjezdná výška je omezena na 4,5 metrů.
Jedná se o úsek řeky procházející historickým centrem Prahy, vzdutý pevnými jezy s nábřežími většinou upravenými do podoby náplavek, využívaných jako přístaviště osobních lodí. Tento úsek byl pro velké lodě splavněn teprve ve 20. letech 20. století, a to soustředěním spádu dvou původních pevných jezů novým jezem s plavebními komorami u zdymadla Štvanice, a výstavbou levobřežního průplavu s plavební komorou Smíchov, překonávající zároveň spád původních historických jezů Staroměstského a Šítkovského. Pro zpřístupnění prostoru mezi oběma jezy byla při pravobřežním konci Šítkovského jezu postavena i malá plavební komora Mánes.
S výjimkou Hlávkova mostu disponují ostatní pražské mosty v tomto úseku podjezdnou výškou nad 6,5 metrů a s jistou tolerancí v době nejvyšších vodních stavů vyhoví i požadované cílové podjezdné výšce 7 metrů. Budoucím požadavkům vyhovuje i délka velkých plavebních komor, která činí 170 metrů. Zato nevyhovující je jejich 11metrová užitná šířka.
Praha (Smíchov) – Třebenice (Slapská přehrada) řkm 54,3–91,5 Horní úsek řeky začíná v nadjezí Šítkovského jezu a je splavný pro plavidla rozměrů 110 × 11,5 metrů, tedy odpovídajících klasifikační třídě Va. Dovolená plavební hloubka je 1,8 metrů do přístavu Praha-Radotín, 1,6 metrů od soutoku s Berounkou po ochranný přístav Štěchovice a 1,2 metrů nad Štěchovicemi. Povolená podjezdná výška mostů má hodnotu 4,5 metrů a nad soutokem s Berounkou je vyhovující současným dopravním požadavkům.
Odpradávna využívaný k voroplavbě a od poloviny 16. století pro lodní plavbu regulovaný úsek řeky byl od 30. let 20. století postupně kanalizován. Kanalizace byla dokončena za 2. světové války výstavbou plavebních stupňů ve Vraném nad Vltavou a ve Štěchovicích, s plavebními komorami o šířce 12 metrů. Podle tehdejších plánů měla být Vltava splavněna pro 1000tunové lodě z Prahy až do Českých Budějovic, čemuž odpovídá i počet a parametry plavebních komor. Po konci 2. světové války však došlo k přehodnocení plánů další výstavby ve prospěch vysokých přehrad s energetickým využitím, u kterých bylo od výstavby velkých plavebních zařízení upuštěno. Tento úsek se tak stal slepou vodní cestou, na jejíž trase neleží významné dopravní cíle, čemuž odpovídá i velmi malé využití pro nákladní dopravu. O to významnější je využití pro plavbu rekreační a osobní. Celým splavným úsekem je také vedena tradiční pravidelná osobní linka Praha – Štěchovice – Slapy.
Plavební provoz Dolní úsek je v současné době hojně využíván k zásobování Prahy pískem z polabských pískoven a odvozem stavební suti, stejně jako plavbou zahraničních kajutových lodí (plovoucích hotelů) do Prahy. V letech 2003–2005 bylo na Dolní Vltavě zaznamenáno průměrně 1100 proplavených nákladních lodí a 65 osobních lodí ročně.Úprava plavební úžiny Chvatěruby
Horní úsek byl v minulosti využíván pro dopravu soli, dřeva, stavebních hmot a různého zboží s jižních Čech do Prahy a někdy i dále na Labe. Po nástupu železnice zanikla doprava soli a zboží, ale nadále se hojně provozovala voroplavba, doprava říčního písku a kamene ze středovltavských lomů. Nevídaných rozměrů pak dosáhla osobní doprava v trati Praha – Štěchovice, kdy bylo ve 30. letech 20. století dopraveno až 2 miliony cestujících ročně. Především výletníků a pasažérů plaveb Svatojánskými proudy. Po 2. světové válce a vybudování povltavské silnice však zájem o osobní plavbu upadá a po zahájení výstavby přehrady Slapy je násilně přerušena i nákladní plavba ze středního Povltaví.
V současnosti na Vltavě nad Prahou probíhá prakticky pouze rekreační plavba, kromě pravidelných linkových plaveb na trase Praha – Slapy a v minulosti též výjimečné dopravy písku do přístavu Štěchovice. Oživení především osobní a rekreační plavby se však očekává po výhledové výstavbě lodního zdvihadla na přehradě Slapy.
Parametry Současné době (2010) je dokončována úprava plavební úžiny Chvatěruby , čímž dojde k zajištění prakticky celoroční splavnosti dolnovltavské vodní cesty pod Prahou v současných parametrech. Její největší nevýhodou pak byla nízká podjezdná výška mostů, pouze 4,5 metrů, a malý přípustný ponor, pouze 1,8 metrů. Úprava cesty na podjezdnou výšku 7 m byla dokončena v roce 2021. Parametrům vyžadovaných dohodou AGN pro vodní cesty mezinárodního významu také neodpovídají užitné šířky plavebních komor, které jsou pouze 11 metrů, oproti vyžadovaným 12 metrům. Plavební komory na Dolní Vltavě jsou navíc nejstaršími stavbami tohoto druhu u nás a po více než 100 letech provozu vykazují značné opotřebení a riziko havárie. Proto je projekčně připravena výstavba nových plavebních komor odpovídajících klasifikační třídě Va v Dolánkách a Miřejovicích, nahrazující původní komory, ale výstavba v současnosti není aktuální.
V souladu s požadavky dohody AGN proběhlo i zvýšení podjezdných výšek mostů na standardních 7 m, požadovaných dohodou AGN pro vodní cesty kategorie Va a nižší pro umožnění ekonomické přepravy kontejnerů.
Přístavy Veřejné a ochranné Přístav mezinárodního významu Praha – P20–06–01 dle dohody AGN řkm 47,37 až 48,70 – veřejný přístav Praha - Holešovice řkm 47,60 – veřejný přístav Praha - Libeň řkm 55,53 – veřejný přístav Praha - Smíchov řkm 63,70 (Berounka) – veřejný přístav Praha - Radotín řkm 82,90 – Ochranný přístav Štěchovice
Neveřejné a ostatní řkm 55,94 – sportovní přístav Podolí
Plavební dráha Dolní Vltava je kanalizovaným vodním tokem s celoročně zajištěnou plavební hloubkou 1,80 metrů v pod Prahou a 1,60 metrů resp. 1,20 metrů nad Prahou. Šířka plavební dráhy je minimálně 50 metrů, s výjimkou průplavů v blízkosti plavebních komor, kde je plavební dráha pouze jednolodní, šířky minimálně 20 metrů a se střídavým provozem v obou směrech.
Poloměry oblouků vyhovují normám a směrové vedení trasy umožňuje i plavby delších souprav, jak bylo v minulosti experimentálními plavbami prokázáno. Plavební přestávky z důvodu nízkých vodních stavů se nevyskytují, přestávky z důvodu vysokých vodních stavů nebo oprav jsou občasné. Přestávka z důvodu zámrazy je výjimečná díky teplotní stabilizaci vody v řece přehradami vltavské kaskády.
Plavební stupně