Třída Širacuju (: 白露型 Širacuju-gata) sestávala z celkem deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených ve dvou sériích v letech 1933 až 1937. Jednotky třídy Širacuju svým designem navázaly na předchozí třídu Hacuharu, konkrétně pak na její podtřídu Ariake.
Všech deset postavených jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Pět z nich padlo za oběť ponorkám, tři byly potopeny při střetech s hladinovými jednotkami protivníka, jeden potopily bombardéry USAAF a jeden se potopil po kolizi.
Pozadí vzniku
Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ 第一次補充計画 ~ Dai–iči–dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ マル1計画 ~ Maru iči keikaku) mělo být postaveno dvanáct torpédoborců třídy Hacuharu (projekt F-45). Třídu Hacuharu ale provázely problémy se stabilitou, které si vyžádaly přepracování plánů rozestavěných a přestavby již existujících jednotek. Dne 15. prosince 1933 proto bylo rozhodnuto, že z třídy Hacuharu bude vyčleněna třída Ariake. V rámci plánu rozvoje loďstva na fiskální rok 1933 pak mělo být postaveno pět torpédoborců nové a modifikované třídy Ariake: Ariake, Júgure, Širacuju, Šigure a Murasame. Dne 19. listopadu 1934 bylo rozhodnuto o začlenění prvních dvou jednotek třídy Ariake zpět do třídy Hacuharu, zatímco zbývajících šest rozestavěných (Širacuju, Šigure, Murasame a Júdači) či teprve plánovaných (Samidare a Harusame) jednotek bylo překlasifikováno na třídu Širacuju. Ta byla stavěna podle projektu F-45D.
Podle „programu druhého kruhu“ (マル2計画 ~ Maru ni keikaku) z roku 1934 měla k první sérii šesti jednotek přibýt ještě druhá, mírně modifikovaná, série čtyř torpédoborců (Jamakaze, Kawakaze, Umikaze a Suzukaze), na kterou pak navázala desetikusová třída Asašio.
Konstrukce Jednotky třídy Širacuju vycházely z podtřídy Ariake předchozí třídy Hacuharu. Vizuálně se odlišovaly tvarem můstku a instalací čtyřhlavňových torpédometů.
Pohon
Pohonná soustava byla převzata z předchozí třídy Hacuharu. Sestávala ze dvou sestav parních turbín Kanpon o výkonu po 21 000 k (15 445,5 kW) a tří vodotrubných kotlů Ro-gó Kanpon šiki s předehřívači vzduchu a přehřívači páry.
Výzbroj Širacuju nesly dva zakrytované otočné čtyřhlavňové torpédomety typu 92 modelu 2, které byly instalovány místo tříhlavňových typu 90 modelu 2 z třídy Hacuharu.Lacroix & Wells, str. 782 a 783 Přední torpédomet (který byl umístěn mezi oběma komíny) a zadní komín byly umístěny v ose plavidel. Toho bylo dosaženo rozdělením zásobníku rezervních torpéd pro přední torpédomet na dva menší po dvou torpédech umístěných po obou stranách zadního komínu.
127mm kanóny typu 3. roku byly lafetovány ve dvouhlavňových věžích modelu C, po jedné na přídi a zádi. Věže umožňovaly elevaci hlavní až 55°. Jednohlavňová věž modelu B modifikace 1 s pátým 127mm kanónem se nacházela na zádi před dvouhlavňovou věží.
Pozdější modifikace thumb|left|Šigure v prosinci 1944 s demontovanou zadní 127mm jednohlavňovou věží a lehkou protiletadlovou výzbrojí složenou z 26 25mm kanónů typu 96 (3xIII, 1xII, 15xI) a čtyř jednohlavňových 13,2mm kulometů. Zásoba torpéd byla redukována na maximálně 14 kusů odstraněním pravobočního zásobníku pro přední torpédomet. Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. Rovněž došlo k redukci nesených náhradních torpéd. V letech 1942 až 1943 byla odstraněna jednohlavňová 127mm věž na zádi a nahrazena za trojhlavňový komplet 25mm kanónů typu 96. Byly montovány další 25mm kanóny v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání, které doplňovaly 13,2mm kulomety typu 93.
V pozdější fázi války (přibližně od roku 1943 nebo 1944) lodě nesly metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó proti vzdušným i hladinovým cílům.
Jednotky třídy Širacuju Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby OsudŠiracuju(白露)arzenál Sasebo potopen po kolizi s tankerem Seijo MaruŠigure(時雨)Uraga, Jokosuka potopen ponorkou USS Blackfin v Thajském zálivuMurasame(村雨)Fudžinagata, Ósaka potopen torpédoborcem USS Waller v Kulském zálivuJúdači(夕立)arzenál Sasebo potopen americkými hladinovými silami v první námořní bitvě u GuadalcanaluSamidare(五月雨)Uraga, Jokosuka potopen ponorkou USS Batfish u PalauHarusame(春雨)Uraga, Jokosuka potopen bombardéry B-25 severozápadně od města Manokwari na Nové GuinejiJamakaze(山風)Uraga, Jokosuka potopen ponorkou USS Nautilus jihovýchodně od JokosukyKawakaze(江風)Fudžinagata, Ósaka potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu VellaUmikaze(海風)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Guardfish u atolu TrukSuzukaze(涼風)Uraga, Jokosuka potopen ponorkou USS Skipjack severo-severozápadně od Ponape
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集) ~
Externí odkazy
Kategorie:Japonské torpédoborce ve druhé světové válce Kategorie:Torpédoborce třídy Širacuju