Hasdrubal Barkas (kolem 244 př. n. l. – 207 př. n. l.) byl kartaginský vojevůdce, pocházející z rodu Barkovců. Jeho starší bratr Hannibal ho v roce 218 př. n. l. pověřil velením nad punským vojskem v Ibérii. Po vypuknutí druhé punské války bránil kartaginskou doménu v této zemi před Římany, vedenými bratry Gnaeem a Publiem Scipionovými. V roce 211 př. n. l. se podílel na jejich porážce v bitvě na horní Baetis. O tři roky později podlehl stejnojmennému synovi Publia Cornelia Scipiona, načež vytáhl do Itálie za Hannibalem. Římané mu ale zabránili spojit se s ním, když ho porazili v bitvě u Metauru, v níž nalezl smrt.
Život
Mládí Hasdrubal se narodil kolem roku 244 př. n. l. jako syn Hamilkara Barky, zakladatele rodu Barkovců.Hoyos (2003), s. 66. Jeho otec se proslavil jako velitel kartaginského vojska na Sicílii v závěru první punské války a během žoldnéřské války v severní Africe. O Hasdrubalově dětství a mládí toho není mnoho známo. Zhruba ve věku deseti let přicestoval za otcem do Ibérie, kde Hamilkar vedl výboje s cílem vytvořit novou kartaginskou zámořskou říši. Hasdrubal a jeho starší bratr Hannibal doprovázeli svého otce koncem roku 229 př. n. l. při tažení proti místním iberským kmenům. Během obléhání města Helice (dnešní Elche) upadl Hamilkar do léčky, přičemž obětoval svůj život, aby zachránil své syny.Diodóros Sicilský XXV.10.3, 4; 19.1.
Vrchní velitel v Ibérii Prameny se o Hasdrubalovi znovu zmiňují v souvislosti s vypuknutím druhé punské války v roce 218 př. n. l. Na jaře toho roku Hannibal, připravující se na tažení do Itálie, pověřil Hasdrubala vrchním velením v Ibérii.Polybios III.33.6. Přidělil mu 15 000 mužů a 21 válečných slonů.Polybios III.33.15, 16. V Hispánii zanechal rovněž loďstvo sestávající z 50 quinquerem (z nich jen 32 bylo plně osazených) a několika menších lodí.Polybios III.33.14. V případě potřeby mohl Hasdrubal své vojsko doplnit o bojovníky z řad spojeneckých hispánských kmenů.Hoyos (2003), s. 108, 139. Po Hannibalově odchodu měl zajišťovat přísun čerstvých posil svému bratrovi a v příhodný okamžik se k němu měl v Itálii připojit.Hoyos (2003), s. 102, 132.
Ve druhé polovině roku 218 př. n. l. se ve městě Emporion (Empúries) na severovýchodě Ibérie vylodily římské legie vedené Gnaeem Corneliem Scipionem.Polybios III.76.1, 2. Nedlouho nato zvítězil Scipio nad zdejším kartaginským velitelem Hannonem v bitvě u Kissy a podrobil si pobřežní pás území mezi pohořím Pyreneje a řekou Hiberus (Ebro).Polybios III.76.5. Hasdrubal překročil Hiberus, avšak nestihl přijít Hannonovi včas na pomoc.Polybios III.76.8; Hoyos (2003), s. 138. Jakmile se dozvěděl o jeho porážce, vybral ze svého vojska asi 8000 pěšáků a 1000 jezdců a zamířil s nimi k moři.Livius XXI.61.1, 2; Polybios III.76.10. Nedaleko města Tarraco (Tarragona) narazil na rozptýlené římské námořníky, mnohé z nich pobil a ostatní zahnal na lodě.Livius XXI.61.3; Polybios III.76.10. Potom se stáhl za Hiberus a vydal se přezimovat do Nového Kartága (Cartagena), hlavního města punské Ibérie.Polybios III.76.11.
Přítomnost Římanů na severovýchodě Iberského poloostrova představovala značnou překážku pro zásobování Hannibala, válčícího proti nim v Itálii.Polybios III.97.3. Hasdrubal připravil proto v zimě 30 lodí, které obdržel od bratra, a vystrojil 10 dalších.Polybios III.95.2. Na počátku léta 217 př. n. l. vyplulo punské loďstvo z Nového Kartága na sever.Polybios III.95.2; Hoyos a kol. (2011), s. 321. Doprovázelo ho pozemní vojsko v čele s Hasdrubalem, postupujícím podél pobřeží.Polybios III.95.3. Velikost jeho armády odradila Scipiona od svedení bitvy na pevnině.Polybios III.97.4, 5. Místo toho vyslal proti kartaginským lodím 35 quinquerem, z nichž některé patřily římskému spojenci Massilii (Marseille).Polybios III.97.5-7. Římské loďstvo následně překvapivým útokem rozdrtilo Puny kotvící u ústí Hiberu a ukořistilo 25 nepřátelských lodí.Polybios III.95.8, 96.1-6. Hasdrubal a jeho vojáci, seřazení na břehu, mohli jenom bezmocně přihlížet porážce své flotily.Polybios III.96.1, 3; Livius XXII.20.1; Hoyos (2015), s. 165. Nezdar na moři přiměl punského vojevůdce upustit od výpravy a stáhnout se na jih.Livius XXII.20.1-17; Hoyos (2015), s. 165. Zanedlouho musel čelit povstání Keltiberů, sídlících v centrální části Ibérie, kteří využili slábnoucí autority Kartáginců a napadli jejich území.Livius XXII.21.6. V závěru téhož roku připluly do Tarracony římské posily, přivedené Publiem Corneliem Scipionem, mladším bratrem Gnaea Scipiona.Polybios III.97.1, 2; Hoyos (2003), s. 118.
V dalším roce obdržel Hasdrubal 4000 pěšáků a 500 jezdců z Afriky.Livius XXIII.26.2. Když se chystal vypravit proti Římanům, vzbouřil se proti němu v jihozápadní Ibérii jeden z místních kmenů.Livius XXIII.26.6. Zbytek roku 216 př. n. l. strávil potlačováním tohoto povstání, propuknuvším v samém srdci punské domény.Livius XXIII.27.1-10; Hoyos (2015), s. 165.
Poté, co Hannibal uštědřil Římanům sérii drtivých porážek završených bitvou u Kann, kartaginský senát nařídil Hasdrubalovi, aby se vydal za bratrem do Itálie.Livius XXIII.27.12. Hasdrubal se zdráhal odejít a upozorňoval na nebezpečí odpadnutí hispánských kmenů k Římanům.Livius XXIII.27.13-17. V reakci na to vyslala kartaginská vláda do Ibérie nové vojsko a loďstvo pod velením Himilcona.Livius XXIII.28.2. Hasdrubal naplnil svoji válečnou pokladnici platbami od Hispánů, naverboval keltské žoldnéře a v roce 215 př. n. l. zahájil postup směrem na sever.Livius XXIII.28.6. Ve snaze zmařit jeho úmysl spojili bratři Scipionové své síly a oblehli propunské město Hiberu (Tortosa), nacházející se poblíž stejnojmenné řeky.Livius XXIII.28.8-10. Kartaginský vojevůdce se nepokusil Hiberu vysvobodit, nýbrž přitáhl k jinému městu, jež nedávno přešlo na stranu Římanů.Livius XXIII.28.11. Tím přiměl římské velitele zanechat obléhání a obrátit se přímo proti němu.Livius XXIII.28.12.
V nastalé bitvě u Hiberu chtěl Hasdrubal vylákat římské pěšáky ve středu nepřátelského bitevního šiku a obklíčit je svým jezdectvem a pěchotou na křídlech podobně, jako to provedl Hannibal u Kann.Livius XXIII.29.4, 5; Hoyos (2015), s. 166. Jeho záměr se mu ale nepodařilo uskutečnit a utrpěl zdrcující prohru.Livius XXIII.29.12-17. Podle Livia unikl z boje jen s hrstkou bojovníků a od tažení do Itálie musel upustit.Livius XXIII.29.21. V důsledku toho dorazil ještě v témže roce do Ibérie jeho mladší bratr Mago s početnými vojenskými sbory včetně slonů a válečných lodí.Livius XXIII.32.9, 16.
Sdílené velení V následujících dvou letech se v Hispánii nepřihodila žádná významnější událost.Hoyos (2003), s. 134. Scipionové se potýkali s vážnými zásobovacími obtížemi a neměli dost sil k tomu, aby využili svého předchozího vítězství.Hoyos (2015), s. 167. Hasdrubal Římany nijak neznepokojoval, zřejmě z důvodu dalšího povstání Hispánů.Hoyos (2015), s. 167-168. Podle Appiána měl být společně s částí armády odvolán z Ibérie kvůli vzpouře numidského krále Syfaka v severní Africe, k níž došlo v roce 213 př. n. l.Appiános. Iberica 15; Hoyos (2003), s. 139. Někteří současní historikové se domnívají, že do bojů proti Syfakovi zasáhl jiný punský velitel téhož jména, jímž měl být Hasdrubal, syn Gisgona.Hoyos (2003), s. 139, 142. Po Syfakově porážce dorazil Hasdrubal Gisgo v roce 212 př. n. l. do Ibérie.Livius XXIV.41.7; Hoyos (2003), s. 142.
V témže roce překročili Scipionové Hiberus a vytáhli do jihovýchodní Ibérie, ovládané Kartáginci.Livius XXIV.41.3, 10; Hoyos (2015), s. 168. Dosáhli několika vítězství a přidala se k nim některá zdejší města.Livius XXIV.41.11-16, 42.1-8. Poté, co přezimovali na nepřátelském území,Appiános. Iberica 16. pokračovali v roce 211 př. n. l. v ofenzívě na horním toku řeky Baetis (Guadalquivir) a rozdělili své sbory na dvě části.Livius XXV.32.2, 9. Publius Scipio se s většinou římských vojáků vydal proti spojeným armádám Hasdrubala Gisgona a Magona Barky.Livius XXV.32.10. Gnaeus Scipio se s menší částí vlastních sil doplněných o 20 000 keltiberských žoldnéřů utábořil u města Amtorgis, nedaleko od Hasdrubala.Livius XXV.32.3, 10. Ten brzy poznal, že proti němu stojí jen malý počet Římanů.Livius XXV.33.1. Úplatkem proto přesvědčil keltiberského náčelníka, aby se svými lidmi odtáhl domů, načež Římanům, opuštěným spojenci, nezbylo než se vydat na překotný ústup.Livius XXV.33.2-10. Hasdrubal vzápětí překročil řeku, oddělující obě vojska, a pronásledoval prchající protivníky.Livius XXV.33.11. Mezitím Hasdrubal Gisgo a Mago porazili a zabili Publia Scipiona a ihned po vítězství přispěchali za Hasdrubalem.Livius XXV.34.7-17, 35.1-3. Společnými silami přemohli rovněž Gnaea Scipiona, jenž přišel v boji o život.Livius XXV.36.8-17; Hoyos (2003), s. 140.
Po smrti Scipionů se Hasdrubalovi a ostatním punským vojevůdcům naskytla šance skoncovat s Římany v Ibérii.Livius XXVI.41.7; Hoyos (2003), s. 140. Tuto jedinečnou příležitost ale patrně z důvodu vzájemných rozporů promarniliPolybios IX.11.1, 2; Hoyos (2003), s. 140. a dovolili zbytkům nepřátel uprchnout na severovýchod.Livius XXV.37.1-5, XXVI.17.1, 2; Hoyos (2003), s. 142. Nejspíše již nepovažovali Římany za hrozbu a přestali jim věnovat pozornost.Polybios IX.11.2; Hoyos (2003), s. 140. Hasdrubal se navíc mohl vydat na dlouho očekávanou výpravu do Itálie, avšak místo toho setrval v Ibérii.Hoyos (2015), s. 170.
Koncem roku 210 př. n. l. připlul do Ibérie Publius Cornelius Scipio, stejnojmenný syn jednoho z nedávno padlých Hasdrubalových protivníků.Livius XXVI.18.11, 19.15. Punové rozptýlili svá vojska do různých částí poloostrova,Polybios X.7.5. čímž novému římskému veliteli umožnili, aby se na jaře následujícího roku náhlým výpadem zmocnil Nového Kartága.Hoyos (2003), s. 143. Hasdrubal dobýval tehdy jakési město na území kmene Karpeťanů ve střední části země, takže se nacházel přinejmenším deset denních pochodů od kartaginského hlavního města a nemohl Scipionovi zabránit v jeho dobytí.Polybios X.7.5; Hoyos (2003), s. 144.
Ztráta Nového Kartága způsobila, že mnohé hispánské kmeny, stojící dosud při Kartágincích, přešly k Římanům.Polybios X.35.3, 35.6-8; Hoyos (2015), s. 176. Scipio podnikl v roce 208 př. n. l. výpravu do oblasti Castulonu, kde u města Baecula (Bailén) narazil na Hasdrubala.Polybios X.38.7. Jelikož Hasdrubalovo vojsko citelně oslabily dezerce Hispánů, nevyrovnalo se svojí velikostí Scipionovu.Polybios X.37.3; Hoyos (2003), s. 144. Punský velitel chtěl zřejmě oddálit střetnutí s Římany do příchodu ostatních punských armád a stáhl své muže na okolní pahorky.Gabriel (2008), s. 111. Po krátkém váhání se Scipio odhodlal k útoku na Hasdrubalovo výhodně položené obranné postavení a podařilo se mu zastihnout svého soka nepřipraveného.Polybios X.38.9, 10, 39.1-5. Hasdrubal nestihl seřadit svůj bitevní šik a dal přednost ústupu před bojem.Polybios X.39.5-8. Vzal svoji pokladnici a válečné slony a se značnou částí svého vojska se stáhl směrem na sever k řece Tagus (Tajo).Polybios X.39.8; Gabriel (2008), s. 109.
Druhá kartaginská invaze do Itálie