Jan Brueghel starší (1568 Brusel – 13. ledna 1625 Antverpy) byl belgický malíř. Narodil se roku 1568 v Bruselu jako třetí dítě Pietera Brueghela staršího a Mayeken de Coecke. Po vzoru svého otce Pietera Brueghela staršího, který zemřel rok po jeho narození, se Jan Brueghel starší vyučil malířství. Pokračoval tak v rodinné tradici a rozšířil malířský klan Brueghelů. V roce 1590 odjel na studijní cestu do Neapole. V letech 1592–1594 pobýval v Římě. Na pozvání kardinála Fredrica Borromea odjel 30. května do Milána. Ještě téhož roku v listopadu se vrátil do Nizozemska, do Antverp. V roce 1597 byl v Antverpách přijat, díky dřívějšímu členství jeho otce, do cechu svatého Lukáše.
Brueghel umělec Jan Brueghel starší maloval obrazy s různými náměty: zpracovával témata historická, alegorická, i mytologická. Maloval květinová zátiší, věnoval se krajinomalbě, mořským scenériím, loveckým scénám, bojovým scénám, vesnickým obrázkům, dokonce námětům z podsvětí a pekla. Byl to významný inovátor, který v první čtvrtině 17. století vytvořil nové typy obrazů, jako jsou obrazy s květinovými girlandami, obrazy ráje a žánrové obrázky z vesniského prostředí. Některé jeho žánrové obrazy byly napodobeninami či přepracováním prací jeho otce, zejména žánrové scény a krajiny s rolníky. Brueghel představoval typ pictor doctusu (učitel malířů). Byl erudovaný malíř, jehož práce jsou formovány náboženskými motivy, vlivem katolické protireformace a stejně tak byl ovlivněn vědeckou revolucí s jejím zájmem o přesný popis a klasifikací. Byl dvorním malířem španělských místodržících v Nizozemsku Izabelly Kláry Evženie Španělské a arcivévody Albrechta VII. Habsburského, jejího manžela. Umělec byl přezdíván Sametový (Velvet) Brueghel, Květinový (Flower) Brueghel, či Rajský (Paradise) Brueghel. První přezdívku dostal pro jeho umění zvládnout dokonale vykreslení struktury tkanin. Druhá přezdívka je odkazem na jeho specializaci na květinová zátiší a poslední přezdívka odkazuje na jeho vynález žánru obrazů ráje. Jeho bratr byl tradičně přezdíván Pekelný (de helse či Hell Brueghel ), pro údajné autorství řady obrazů s fantaskními zobrazeními ohně a groteskními metaforami. Tyto obrazy jsou nyní připisovány Janu Brueghelovi staršímu.
náhled|250px|Jan Brueghel starší Kytice (Flowers in a Wooden Vessel), 1603
Život Jan Brueghel starší se narodil v Bruselu jako syn Pietera Brueghela a Mary (zvané Mayken) Coeck Van Aelst. Jeho matka byla dcerou prominentních francouzských renesančních umělců Pietera van Coeck Aelsta a Mayken Verhulst. Jeho otec zemřel rok po Janově narození v roce 1569, jeho matka o devět let později, v roce 1578. Po smrti obou rodičů se o Jana, jeho bratra Pietera a jejich sestru Marii starala jejich ovdovělá babička Mayken Verhulst. Mayken Verhulst byla také umělkyní. Karel van Mander napsal ve svém Schilder-Boeck, publikovaném v roce 1604, že Mayken byla první učitelkou malířství jejích dvou vnuků. Učila je kreslení a malování akvarelových miniatur. Jan a jeho bratr se ovšem mohli také učit u místních bruselských návrhářů tapisérií.
náhled|300px|Hermés před jeskyní (Hermit before a Grotto), s Joos de Momper (II)
Jan s bratrem odešli do Antwerp studovat olejomalbu. Podle Karla van Mandera studovali u Petera Goetkinta, jenž byl důležitým obchodníkem s uměním a vlastnil velkou sbírkou obrazů. Goetkint zemřel 15. července 1583, nedlouho poté, kdy se Jan u něho začal učit. Je možné, že Jan pokračoval v dalším studiu v tomto obchodě, který dále vedla Goetkintova vdova. Bylo běžné, že vlámští malíři té doby cestovali do Itálie, aby dokončili svá studia. Stejně tak i Jan Brueghel. Nejprve jel do Kolína nad Rýnem, kde žila jeho sestra Marie se svou rodinou. Později navštívil Frankenthal, významné kulturní centrum, kde působila řada nizozemských umělců – krajinářů. Pokračoval do Neapole, poté pravděpodobně strávil nějaký čas v Benátkách. V Neapoli vytvořil od června 1590 celou řadu kreseb, které ukazují jeho zájem o krajinu a monumentální architekturu. Pracoval pro Dona Francesca Caracciolu, prominentního šlechtice, kněze a zakladatele (Clerics Regular Minor).The Clerics Regular Minor, je římskokatolický řeholní řád kněží a bratrů známý jako Otcové Adorno, který zřídil St. Francis Caracciolo, St. Augustine Adorna a Fabrizio Caracciolo roku 1588 ve Villa Santa Maria, Abruzzo. Členové řádu touží posvětit sebe a Boží lid ve svém životě napodobením velikonočního tajemství Krista. Motto řádu je „pro větší slávu vzkříšeného Boha“. Pošta-nominální dopisy jsou označeny C.R.M. Jan pro něho vytvářel drobné dekorativní práce. Z Neapole odešel Jan do Říma, kde žil v letech 1592 až 1594. Spřátelil se zde s Paulem Brilem. Paul Bril byl krajinář z Antverp, který se přestěhoval do Říma na konci 16. století. Spolu se svým bratrem Mathijsem Brilem maloval obrazy krajin pro mnoho římských rezidencí. Brueghel byl inspirován těmito krajinomalbami. Během svého pobytu v Římě se Jan Brueghel seznámil s německým malířem Hansem Rottenhammerem, autorem malých kabinetních obrázků na mědi. Rottenhammer maloval náboženské a mytologické kompozice, kombinující německý a italský styl, které byly vysoce ceněny. S oběma umělci Jan Brueghel spolupracoval. Maloval také akvarely historických římských památek. Obzvláště byl fascinován klenutými interiéry Kolosea. V Římě se těšil ochraně kardinála z rodiny Colonnů Ascanio Colonna. Setkal se zde s kardinálem Federicem Borromeem, který hrál důležitou roli v protireformačním hnutí a také byl zaníceným uměleckým sběratelem. Kardinál se stal Brueghelovým celoživotním přítelem a patronem. Brueghel se ubytoval v Borromeo's Palazzo Vercelli. Když se Borromeo stal v červnu 1595 arcibiskupem v Miláně, Brueghel jej následoval a stal se součástí kardinálovy domácnosti. V Miláně zůstal Brueghel rok. V roce 1596 se vrátil do Antverp, kde zůstal aktivní, s několika přerušeními, po zbytek svého života. Rok po svém návratu byl Jan Brueghel zapsán jako svobodný mistr v antverpském uměleckém sdružení Cech svatého Lukáše jako syn mistra. Umělec se oženil 23. ledna 1599 v katedrále Panny Marie v Antverpách. Nevěstou byla Isabella de Jode, dcera rytce Gerarda de Jode. Jejich syn se narodil 13. září 1601. Kmotrem jejich prvního syna byl Rubens. Tento syn později převzal otcovu dílnu a byl znám jako Jan Brueghel mladší.
náhled|300px|vlevo|Pokušení sv. Antonína (The temptation of St Anthony)
Brueghel byl 4. října 1601 registrován v Antverpách jako Jan Bruegel, Peetersone, schilder, van Bruessele (Jan Bruegel, syn Peetera, malíř z Bruselu). V tomto roce v září byl Brueghel zvolen děkanem Cechu svatého Lukáše, ale protože nebyl občanem města Antverpy, nemohl funkci vykonávat. Teprve poté, co se Brueghel formálně zaregistroval jako občan, mohl funkci děkana sdružení přijmout. Následující rok byl děkanem zvolen znovu.
náhled|320px|Útok na konvoj (Assault on a convoy), spolupráce se Sebastiaen Vrancxem
V roce 1603 se narodila jeho dcera Paschasia Brueghelová, které také byl kmotrem Rubens. V témže roce zemřela jeho manželka Isabella de Jode a zanechala mu dvě malé děti. Je možná příčinná souvislost mezi narozením Paschasie a smrtí Brueghelovy manželky. V létě 1604 navštívil Brueghel Prahu. Praha byla místem dvora císaře svaté říše římské Rudolfa II., který propagoval umělecké inovace. Císařský dvůr přitahoval mnoho umělců, jako byli například Bartholomeus Spranger a Hans von Aachen, kteří vytvořili nový styl, který se stal známý jako manýrismus. Po svém návratu do Antverp v září 1604 Brueghel koupil 20. září 1604 v Lange Nieuwstraat v Antverpách velký dům De Meerminne, a znovu se v dubnu 1605 oženil. Se svou druhou manželkou Catharinou van Mariënburg měl osm dětí, z nichž Ambrosius Brueghel se stal také malířem.
náhled|300px|Apoštolové Petr a Ondřej (The Apostels Peter and Andrew)
Po jmenování arcivévodů Albrechta a Isabelly v roce 1606 místodržiteli v Nizozemsku pracoval Jan v Bruselu v letech 1606, 1609, 1610 a 1613, za dokončené zakázky dostal zaplaceno 3625 guldenů.
náhled|300px|Vévodkyně Isabella (Archiduchess Isabella), spolu s Rubensem
Od října roku 1610 hrál Rubens roli zprostředkovatele mezi svým přítelem Janem Brueghelem a kardinálem. Do roku 1625 Rubens napsal za Brueghela asi 25 dopisů kardinálu Borromeovi. V dopise Borromeovi, který psal za Brueghela, píše o své osobě jako o mém tajemníkovi Rubensovi (mio secretario Rubens). V letech 1612 nebo 1613 Peter Paul Rubens maloval portrét Jana Brueghela a jeho rodiny. V roce 1613 doprovázel Brueghel Rubense a Hendricka van Balena staršího na diplomatické misi po Nizozemské republice. Zde se setkali s Hendrichem Goltziusem a dalšími umělci z Haarlemu. Když v roce 1614 projížděl Antverpami vévoda Johan Ernest van Saksen, udělal si čas na návštěvu Brueghela a Rubense v jejich ateliéru. Brueghel obdržel řadu oficiálních zakázek od magistrátu města Antverp. Čtyři své obrazy nabídl magistrát města Antverpy arcivévodovi a vévodkyni Albrechtovi a Isabelle dne 27. srpna 1615. V roce 1618 byl jedním z 12 významných malířů z Antverp, kteří byli pověřeni antverpským magistrátem, aby pro něj vytvořili sérii obrazů. Pro tuto zakázku, která zobrazuje alegorii pěti smyslů, Brueghel zorganizoval spolupráci s dalšími malíři: Rubens, Frans Snyders, Frans Francken mladší, Joe de Momper, Hendrick van Balen starší a Sebastiaen Vrancx. Obrazy byly zničeny požárem v roce 1713.
náhled|vlevo|335px|Svatební hostina (The Wedding Banquet)
Dne 9. března 1619 Brueghel koupil třetí dům Den Bock (The Billy Goat), který se nachází v Antverpském Arenbergstraatu. Když byla 6. srpna 1623 pokřtěna jeho dcera Clara Eugenia, arcivévodkyně Isabella a kardinál Borromeo byli jejími kmotry. Jan Brueghel zemřel 13. ledna 1625 v Antverpách na následky komplikací cholery. Dědictví umělce bylo rozděleno 3. června a 23. června 1627 mezi jeho manželku a děti z obou sňatků. Rubens, Paulus van Halmaele (1586–1643), Hendrick van Balen starší a Cornelis Schut (1597–1655) byli vykonavateli jeho poslední vůle. Rubens byl opatrovatelem přeživších Brueghelových dětí. Brueghel učil nejen svého syna Jana ale i Daniela Segherse. Brueghelova dcera Paschasia si vzala malíře Hieronyma van Kessela mladšího a jejich syn Jan Kessel starší studoval u Jana Brueghela mladšího. Brueghelova dcera Anna se vdala v roce 1637 za Davida Tenierse mladšího.
Dílo