Radečtí z Radče (též Radetzky) jsou stará česká vladycká rodina, která později povýšila do panského a hraběcího stavu. Původně sídlili v tvrzi Radeč severně od Nového Bydžova.

Historie náhled|Náhrobní deska Václava Leopolda Radeckého z Radče (1704–1781) v kostele sv. Josefa v Praze Zmínky o prvním předkovi rodu Radeckých se objevují od poloviny 14. století: měl čtyři syny.

Jeden z nich, Václav z Radče, působil v duchovních úřadech v Řezně, Olomouci a Praze. Stal se pátým ředitelem staveb pražského chrámu sv. Víta, pod jehož vedením byly položeny základy k chrámové lodi. Byl také iniciátorem přenesení ostatků svatého Vojtěcha do chrámu.

Vnuci Václavova bratra Alberta založili čtyři větve rodu: drželi Radeč, Kříčov, Lánov či Radostov. Tři z těchto linií vymřely v 17. století. Radečská větev, která vydržela nejdéle, proslavila celý rod. Hejtman Kouřimského kraje Kryštof vlastnil Třebnice a Tvoršovice, konfiskací po stavovském povstání přišel o Radostov, který ovšem koupila jeho manželka zpět. Jejich syn Jan Jiří (1609–1691) na Sedlčansku vlastnil Třebnice, Tvoršovice, působil jako hejtman Vltavského a Kouřimského kraje. V roce 1648 byl povýšen do panského stavu. Jeho synové se rozdělili do dvou větví: Starší větev Kryštofa Ferdinanda (1660–1724) vlastnila Mezilesí a Uhřice a vymřela v polovině 18. století. Mladší větev Petra Eusebia (1678–po 1719) držela Třebnice a Tvoršovice pokračovala synem Václavem Leopoldem (1704–1781).

Václav Leopold Jan v mládí bojoval v Itálii a v roce 1764 byl povýšen do hraběcího stavu. Bydlel v Praze v novoměstském paláci Radeckých v Jindřišské ulici č. 5, (nyní dvorní trakt čp. 901/II), přístupný z Jindřišské pasáže, u něj bydlel za gymnaziálních studií také jeho proslulý vnuk a pozdější vojevůdce Václav. Václav Leopold byl pohřben v lodi novoměstského kostela sv. Josefa na Josefském náměstí (nyní Náměstí Republiky), kde se dochoval v podlaze hlavní lodi jeho hrob i s náhrobní deskou. Měl dva syny: Petra Eusebia (1732-1766) a Václava Ignáce (1733-1805).Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Argo Praha 2010, s. 131–132

Příslušníci rodu většinou sloužili ve vojsku. Johann Ernst Gottlieb († 1784) byl evangelickým teologem, působil mj. jako učitel v Těšíně a superintendent v Olešnickém knížectví.

Počátkem 20. století rod žil v Badenu.

Maršál Radecký Nejznámějším členem rodu je zřejmě Josef Václav Antonín Radecký z Radče (1766–1858), polní maršál a nejvyšší velitel rakouských císařských vojsk. Vynikl v bojích proti Turkům, Napoleonovi, účastnil se bitvy u Wagramu. Sestavil spojenecký plán bitvy u Lipska, velel rakouské armádě v Lombardsku a Benátsku. Povýšil do hodnosti polního maršálka a podílel se na vojenských reformách. Velel rakouským vojskům v bitvě u Custozzy, Mostary a Novary. V třiaosmdesáti letech porazil vojska sardinského krále. Zemřel v roce 1858 v Miláně.

Erb vlevo|náhled|Rodový erb Radeckých z Radče V erbu nosili rýč, jemuž se dříve říkalo radlička. Toto mluvící znamení stojí ve štítu rozděleném na červené a modré pole.

Příbuzenstvo Spojili se s Beřkovskými ze Šebířova, Malovci, Příchovskými, Vratislavy z Mitrovic, či Ledeckými z Ledče.

Odkazy Reference

Literatura

Maršál Radecký, od vojevůdce k pomníku, jubilejní sborník u příležitosti 250 let narození Jana Josefa Václava Radeckého z Radče (1766-2016); editoři Zdeněk Hojda, Jarmila Štogrová, Jan Bárta; autoři Emanuel Bechinie-Lažan, Jiří Rak, Jiří Koťátko, Milan Buben, Giorgio Ferrari, Božidar Jezernik, Zdeněk Hojda, Adam Hnojil, Dana Stehlíková, Kateřina Bečková, Karel Pavelka. Vydal Bondy Praha 2016, ISBN 978-80-88073-14-7

Externí odkazy

Související články

Seznam českých šlechtických rodů