Ten Years After je anglická blues-rocková skupina, která byla populární koncem 60. a začátkem 70. let. Mezi lety 1968 a 1973 se Ten Years After se svými alby umístili osmkrát v Top 40 v UK Albums Chart. V USA, v žebříčku Billboard 200, měli dokonce dvanáct alb a nejvíce je proslavily písně "I'm Going Home", "Hear Me Calling", "I'd Love To Change the World" a "Love Like a Man".
Historie Vznik: 1962–1966 Jádro skupiny vzniklo koncem roku 1960 pod názvem Ivan Jay and the Jaycats. Po několika letech lokálních úspěchů v oblasti Nottinghamu a Mansfieldu změnili v roce 1962 název na Jaybirds a později na Ivan Jay and the Jaymen. Ivan Jay zpíval hlavní vokály od konce roku 1960 do roku 1962. V srpnu 1965 se ke skupině připojil Ric Lee, který nahradil bubeníka Dava Quickmirea (ten v roce 1962 vystřídal Peta Evanse). Roy Cooper hrál na doprovodnou kytaru a zpíval v letech 1960 až 1962. V roce 1966 se Jaybirds přesunuli do Londýna, kde působili jako doprovodná kapela skupiny The Ivy League.
V roce 1966 se ke skupině jako hráč na klávesové nástroje připojil Chick Churchill. V listopadu téhož roku podepsalo kvarteto smlouvu s manažerem Chrisem Wrightem a změnilo svůj název na Blues Trip. Pod jménem Blues Yard odehráli jeden koncert v klubu Marquee Club jako předkapela skupiny Bonzo Dog Doo-Dah Band. V roce 1966 Alvin Lee a Leo Lyons název opět změnili, tentokrát na Ten Years After – na počest Elvise Presleyho, jednoho z Leeových idolů. (Bylo to deset let po Presleyho průlomovém roce 1956.) Některé zdroje však tvrdí, že název převzal Leo Lyons z jednoho časopisu, kde viděl reklamu na knihu Suez Ten Years After (odkazující na suezskou krizi).
Ten Years After: 1967–1974 Skupina byla prvním interpretem, kterého zastupovala nově vznikající agentura Chrysalis. Zajistila si pravidelná vystoupení v klubu Marquee a v roce 1967 byla pozvána na Jazzový festival v Windsoru. Toto vystoupení vedlo k získání smlouvy se společností Deram, dceřinou společností vydavatelství Decca – stali se tak první kapelou bez úspěšného singlového hitu, kterou Deram upsala. V říjnu 1967 issued vydali své stejnojmenné debutové album. V roce 1968, po turné po Skandinávii a Spojených státech, vydali druhé album, živou desku Undead, jež obsahovala první verzi skladby „I'm Going Home“.
V únoru 1969 na to skupina navázala řadovým studiovým albem Stonedhenge, které se stalo v Británii hitem a obsahovalo další známou skladbu „Hear Me Calling“; ta vyšla i jako singl (a v roce 1972 ji přejala britská glamrocková skupina Slade). V červenci 1969 vystoupili na Newportském jazzovém festivalu, kde se rockové kapely objevily vůbec poprvé. Ve dnech 26. a 27. července 1969 hrál soubor na festivalu Seattle Pop Festival v Gold Creek Parku. Dne 17. srpna odehrála kapela své průlomové americké vystoupení na festivalu ve Woodstocku; jejich podání písně „I'm Going Home“ s Alvinem Leem v roli hlavního zpěváka a sólového kytaristy se objevilo jak v následném dokumentárním filmu, tak na soundtrackovém albu, což výrazně zvýšilo popularitu skupiny. V roce 1970 vydali Ten Years After singl „Love Like a Man“, jediný hit skupiny v žebříčku UK Singles Chart, kde dosáhl 10. místa. Byla to první gramofonová deska vydaná s různou rychlostí přehrávání na každé straně: tříminutová verze na 45 ot./min. a téměř osmiminutová živá verze na 33 ot./min. Plná studiová verze skladby se objevila na pátém albu kapely Cricklewood Green, které bylo jejich neúspěšnějším v Británii. V srpnu 1970 hrál soubor na festivalu Strawberry Fields nedaleko Toronta a na festivalu Isle of Wight 1970.
V roce 1971 kapela přešla k vydavatelstvím Columbia Records (pro USA) a Chrysalis (pro Spojené království) a vydala úspěšné album A Space in Time, které znamenalo posun ke komerčnější tvorbě. Obsahovalo největší hit skupiny, píseň „I'd Love to Change the World“. Koncem roku 1972 vydala skupina své druhé album u Columbie Rock & Roll Music to the World a v roce 1973 živé dvojalbum Ten Years After Recorded Live. Po vydání posledního alba u Columbie Positive Vibrations v roce 1974 se skupina rozpadla.
Po rozpadu a obnovení činnosti Ve druhé polovině 70. let a na počátku 80. let koncertoval Alvin Lee s novou kapelou, kterou pojmenoval Ten Years Later.
Původní sestava Ten Years After se znovu sešla v roce 1983, aby vystoupila na festivalu v Readingu, přičemž toto vystoupení bylo později vydáno na CD pod názvem The Friday Rock Show Sessions – Live at Reading '83.
V roce 1988 se členové opět spojili k několika koncertům a v Memphisu nahráli s producentem Terrym Manningem album About Time (1989). Společně pak setrvali svoje nejdelší souvislé období až do roku 2003, i když bez vydání nového studiového materiálu. V roce 1994 se zúčastnili festivalu Eurowoodstock v Budapešti.
V roce 2003 zbývající členové nahradili Alvina Leea Joeem Goochem a natočili album Now. Materiál z následujícího turné byl použit pro dvojalbum Roadworks z roku 2005. Alvin Lee po odchodu ze skupiny koncertoval a nahrával převážně pod svým vlastním jménem. Zemřel 6. března 2013 na následky komplikací při běžném lékařském zákroku. Ric Lee působí společně s Bobem Hallem v kapela nazvané Ric Lee's Natural Born Swingers. V lednu 2014 bylo oznámeno, že Gooch a Lyons z Ten Years After odešli. O dva měsíce později byli jako jejich náhrada představeni zkušený baskytarista Colin Hodgkinson a zpěvák/kytarista Marcus Bonfanti. V říjnu 2017 vydala skupina album A Sting in the Tale.
V září 2024 bylo oznámeno, že se sestava ve složení Lee, Churchill, Bonfanti a Hodgkinson rozpadla a že Ric Lee plánuje na začátku roku 2025 představit novou sestavu. Začátkem roku 2025 byla tato nová sestava oznámena; tvoří ji Ric Lee, Samuel C. Lees, Craig Fletcher a Dave Burgoyne. Tato nová sestava má naplánovaná vystoupení ve Spojeném království i v Evropě.
Členové skupiny 250px|náhled|vpravo|Ten Years After na Suwałki Blues Festivalu, 2009 Současní členové Marcus Bonfanti – kytara, zpěv (2014–současnost) Chick Churchill – klávesy (1966–1974, 1983, 1988–současnost) Colin Hodgkinson – baskytara (2014–současnost) Ric Lee – bicí (1966–1974, 1983, 1988–současnost) Bývalí členové Alvin Lee – kytara, zpěv, harmonika (1966–1974, 1983, 1988–2003; zemřel 2013) Leo Lyons – baskytara (1966–1974, 1983, 1988–2014) Joe Gooch – kytara, zpěv (2003–2014)
Diskografie Ten Years After (1967) Undead (1968; 14 May 1968, live at Klooks Kleek, London) Stonedhenge (1969) Ssssh (1969) Cricklewood Green (1970) Watt (1970) A Space in Time (1971) Rock & Roll Music to the World (1972) Recorded Live (1973; 26–29 January 1973, live in Frankfurt, Rotterdam, Amsterdam and Paris) Positive Vibrations (1974) About Time (1989) Now (2004) Evolution (2008) A Sting in the Tale (2017)
Živá alba Undead (1968) BBC Sessions (1967–1968) Recorded Live (1973) Live at the Fillmore East 1970 (2001) One Night Jammed (Live) (2003) Roadworks (2005) Live at Fiesta City (2009) The Name Remains the Same (2014) Kompilace Double Deluxe (1970) Ten Years After (1971) Alvin Lee and Company (1972) Going Home (1975) Classic Performances of (1976) London Collector – Greatest Hits (1977) Profile (1979) Ten Years After (1980) Timewarps (1983) The Collection (1985) At Their Peak (1987) Universal (1987) Portfolio: A History (1988) The Collection (1991) Essential (1991) Pure Blues (1995) I'm Going Home (1996) Premium Gold Collection (1998) The Best of (2000) Very Best Ten Years After Album Ever (2001) Ten Years After Anthology (2002)
Odkazy Literatura The New Musical Express Book of Rock, Star Books, 1975. . Alvin Lee and Ten Years After-Visual History – Herb Staehr, Free Street Press,
Reference
Externí odkazy
Ten Years After Official Website 2014 oficiální archiv Ten Years After původní stránky Ten Years After fanouškovská stránka Ten Years After
Kategorie:Hudební skupiny založené v roce 1966 Kategorie:Hudební skupiny 1960–1969 Kategorie:Hudební skupiny 1970–1979 Kategorie:Hudební skupiny 1980–1989 Kategorie:Hudební skupiny 1990–1999 Kategorie:Hudební skupiny 2000–2009 Kategorie:Britské rockové skupiny Kategorie:Rockové hudební skupiny Kategorie:Bluesrockové hudební skupiny Kategorie:Hudební festival Woodstock Kategorie:Umělci Columbia Records