Anna Letenská, rozená Svobodová, provdaná Čalounová (29. srpna 1904 NýřanyMatriční záznam o narození a křtu – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byla česká divadelní a filmová herečka. Za účast v odboji (pomoc při ukrývání Břetislava Lyčky a jeho manželky) byla nacisty popravena.
Rodina, divadelní začátky Narodila se v herecké rodině, jako jedno ze šesti dětí. Otec Oldřich (1872–1939) byl hercem a režisérem (naposledy v Jihočeském divadle), matka Marie (1871–1960) byla herečkou (členka divadelních kočovných společností). Její sestry Růžena Nováková (1899–1984) a Božena Svobodová (1896–1917) se staly také herečkami.Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 66, 70
Začínala jako dítě v kočovné divadelní společnosti u Tuttrů, první angažmá v roce 1919 získala u divadelní společnosti Suková-Kramuelová, kterou její otec po návratu z první světové války vedl. Následovalo působení v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1921–1929)Miloš Fikejz: Český film : herci a herečky II, s. 51 a pokračovala v divadelní společnosti Alferiho. V roce 1925 se v Třeboni na jedné štaci vdala za člena souboru, mladokomika Ludvíka Hrdličku, užívajícího oficiálně pseudonym „Letenský“. V červenci 1926 se jim narodil syn Jiří,Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 75 pozdější režisér Beskydského divadla.J. M. Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č. 1, str. 18
Následovalo působení v Košicích, kde její manžel byl v místním divadle angažován jako mladokomik, následně v Olomouci (1930–1931) u ředitele Antonína Drašara, se kterým pak působila také v Bratislavě (1931–1935) a zde vytvořila dokonce Dulcineu v Dykově Zmoudření dona Quijota) a Kladně (1935–1936).
Krátce působila také pražském Varieté, hostovala v Osvobozeném divadle a spolupracovala s Československým rozhlasem.Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 188
Období války, smrt V roce 1939 nastoupila do Vinohradského divadla,František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 268 kde působila do roku 1942.Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 193, Tehdejší nově jmenovaný vrchní režisér činohry František SalzerVladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 157 ji obsadil do několika zajímavých rolí, kde mohla uplatnit svůj talent. Byla hodnocena jako nejvýraznější komická herečka mezi svými vrstevnicemi.František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 268
Roku 1940 se rozvedla s prvním manželem (s nímž měla syna Jiřího), a v roce 1941 se znovu vdala. Její druhý manžel architekt Vladislav Čaloun pracoval prostřednictvím Sokola s odbojem. Dne 17. července 1942 byl zatčen za pomoc při ukrývání MUDr. Břetislava Lyčky (a jeho manželky), který ošetřoval Jana Kubiše, vykonavatele atentátu na R. Heydricha.
V té době Anna Letenská točila roli domovnice ve filmu Otakara Vávry Přijdu hned. Údajně na přímluvu producenta Havla směla roli do 2. září 1942 dotočit.
Z Divadla na Vinohradech odešla již 30. srpna 1942 a ještě nastoupila do divadla Uranie, kde začala studovat roli Vojnarky ve hře A. Jiráska, ale nemohla ji již dokončit.J. M. Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 19
Gestapem měla povolené každodenní návštěvy manžela v Petschkově paláci, kde byla 3. září 1942 zatčena.Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 81 Bylo to těsně po dokončení jejího posledního filmu Přijdu hned. Dne 5. září 1942 byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně a následně do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde byla 24. října v 10.56 hod. popravena zastřelením. Manžel Vladislav Čaloun byl popraven o tři měsíce později, 26. ledna 1943. Její syn Jiří unikl perzekuci, neboť bydlel u prvního manžela Letenské, který se o něj pak dále staral.Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 82
Památka Anna Letenská byla po válce vyznamenána in memoriam Československým válečným křížem.Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 86 V Divadle na Vinohradech jí byla dne 30. listopadu 1947J. M. Kvapil: Podoba Anny Letenské. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č.1, str. 22 odhalena busta, umístěná na 1. divadelním balkóně. Od října 2022 má pamětní desku v dlažbě před vchodem kladenského divadla.
Její jméno (Čalounová-Letenská Anna roz. Svobodová *29. 8. 1904) a jejího 2. manžela (Čaloun Vladislav Ing. *11. 12. 1907) je uvedeno na pomníku spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků, kteří byli popraveni v německém koncentračním táboře Mauthausenu. V lednu 2011 byl slavnostně odhalen na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.
V roce 1948 byla po A. Letenské pojmenována dřívější ulice „Ve Pštrosce“ , spojující náměstíčko za Vinohradským divadlem s Vinohradskou ulicí a Riegrovými sady.Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 - Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 189,
Osud A. Letenské se stal námětem pro povídku Norberta Frýda, nazvanou Kat nepočká, podle níž natočil režisér František Filip v roce 1971 stejnojmenný film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli.
Vybrané divadelní role 1937 V+W: Těžká Barbora, role: starostka, (j. h.), Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1938 E. Rice: Postranní ulice, žena Jonnesova, Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1939 Heinrich von Kleist: Rozbitý džbán, Marta Rullová, Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1939 W. Shakespeare: Veselé ženy windsdorské, Paní Vodičková, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal 1939 A. Pacovská: Chudí lidé vaří z vody, Marie, Vinohradské divadlo, režie Jiří Plachý 1940 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Kordula, Vinohradské divadlo, režie Gabriel Hart 1940 K. R. Krpata: Mistr ostrého meče, Katovka-Rosina, Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1940 Gerhart Hauptmann: Bobří kožich, Wolffová, Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1941 A. N. Ostrovskij: Bouře, Varvara, Vinohradské divadlo, režie František Salzer 1941 A. Pacovská: Vdovin groš, Pelikánová, Vinohradské divadlo, režie Jiří Plachý 1941 Lila Bubelová: Slečna Pusta, Marie Poustecká, Komorní divadlo, režie Antonín Kandert 1941 Aristofanés: Ženský sněm, Praxagora, Divadlo Na poříčí, režie Jiří Plachý
Film V letech 1937–1942 vystupovala v menších rolích ve 25 českých filmech. Debutovala v roce 1937 ve filmu Kříž u potoka, v roli děvečky (režie M. Jareš). Jejím posledním dokončeným filmem byl v roce 1942 v režii Otakara Vávry snímek Přijdu hned, kde ztvárnila postavu domovnice Koubkové. Film se dostal do kin až dva měsíce po její smrti.
Vybrané filmové role 1937 Kříž u potoka, děvečka, režie Miloslav Jareš 1938 Milování zakázáno, Netušilová, režie Miroslav Cikán, Karel Lamač 1938 Slávko, nedej seǃ, Slávčina matka, režie Karel Lamač 1939 Mořská panna, Hrdá, režie Václav Kubásek 1939 Ženy u benzinu 1940 Babička, paní správcová, režie František Čáp 1940 Minulost Jany Kosinové, Sutnarova žena, režie Jan Alfréd Holman 1940 Čekanky, Marie, rež. Vladimír Borský 1940 Pro kamaráda, maminka Mařky, rež. Miroslav Cikán 1941 Pražský flamendr, posluhovačka, režie Karel Špelina 1941 Z českých mlýnů, Anežka, režie Miroslav Cikán 1942 Valentin Dobrotivý, zřízencova žena, režie Martin Frič 1942 Ryba na suchu, Kučerová, režie Vladimír Slavínský 1942 Městečko na dlani, Marie, režie Václav Binovec 1942 Přijdu hned, domovnice Koubková, režie Otakar Vávra
Galerie
Vzpomínky na Annu Letenskou
František Filipovský Anna Letenská umřela v koncentračním táboře. Spoluvězeňkyně, které se po válce vrátily, vyprávěly, že kolem ní panovala i v nejtěžších chvílích dobrá, uklidňující nálada. I v lágru rozdávala svou veselost. Dokonce prý z hadříků ušila panáčky, jakési loutky, karikující táborové panstvo. Vymýšlela si k nim humorné průpovídky a bavila své přátele. Až do poslední chvíle potvrzovala, že byla bohem nadaným komikem.Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 190
Vladimír Hlavatý Anka, jak si přála, abychom ji říkali, se projevila záhy jako vynikající talent. Anna byla přátelská, milá, čestná povaha, neschopná komukoliv odepřít pomoc. A to bylo osudné.Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 157–8
Zdeněk Štěpánek Jaká to byla znamenitá herečka! V samém rozkvětu jejího umění tak tragický konec!Z. Štěpánek: Herec, Mladá fronta, Praha, 1964, str. 245–6
Jan Pivec Život Anny Letenské byl zmařen za okupace…. Jaký krásný, radostný a statečný člověk to byl!B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 71
Svatopluk Beneš Od zadního traktu Vinohradského divadla vede k Riegrovým sadům ulice Anny Letenské. Jen málokdo ví, komu toto jméno patřilo a jaký osud se k němu pojí. Letenská byla znamenitá herečka a vzácný, laskavý člověk. Ženský komik stejně jako dramatický talent. Výrazná představitelka lidových typů, která slibovala, že bude druhou Hübnerovou nebo Bečvářovou. Čekala ji skvělá perspektiva, protože divadlo osobnost tohoto druhu již dlouho postrádalo. Kdyby nepřišla válka!Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 79,
František Kovářík Báječná herečka, báječný člověk. Vždycky veselá, družná, optimistická, temperamentní a velice pracovitá. Obecenstvo ji mělo rádo, kritika si ji vážila…K jejím rolím patřila i pradlena Wolffová v Hauptmannově Bobřím kožichu. A tato vzácná žena a umělkyně zahynula v koncentračním táboře. Umřela, snad v plynové komoře, v říjnu roku 1942. Dnes nám ji připomíná už jenom bysta ve foyeru Vinohradského divadla a jedna z ulic poblíž divadla.František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 226–7
Otakar Vávra Jednou ráno při natáčení ke mně Anna Letenská přišla a řekla, že cítí povinnost mi svěřit, co se s ní stalo, protože to bude mít patrně vliv na další spolupráci… Anna Letenská mi tehdy oznámila, v jaké je situaci, že už ji zatklo gestapo, ale že jí po intervenci našeho producenta dovolilo dále točit těch několik zbývajících dní, aby film mohl být dokončen a producent nepřišel o peníze. Do ateliéru ji gestapáci přivezli a večer zase odvezli. Ve skutečnosti ovšem nešlo o producentovy peníze. Nacisté chtěli Letenskou využít jako volavku a zjistit, kdo se k ní přihlásí, s kým spolupracuje. V takové situaci točila Anna Letenská veselohru. Seděla celý čas za kulisami s hlavou v dlaních, pak vyšla na scénu a sršela humorem. Za kulisami se připravovala na smrt. Po dokončení filmu byla popravena.Ladislav Tunys: Oldřich Nový. Jen pro ten dnešní den, nakl. XYZ, Praha, 2010, str. 203–4,
Marie Svobodová Od okamžiku svého příchodu do Prahy jsem každou chvilku proplakala a nejvíc líto mi všechno přišlo, když jsem četla adresu na tom balíčku: Häftling Anna Letenská, Theresienstadt, Kleine Festung (číslo cely si už nepamatuji) – moje Anda a vězeň v Terezíně! Myslela jsem, že to nepřežiju. Odpoledne jsme byli u nějakého gestapáka a ještě někde, to vůbec nevím kde a u koho, všude jsem prosila a plakala, Letenský dával peníze. Jen samé sliby a nic z toho. Zoufalá jsem jela druhý den domů a čekala na zprávu, co je s Andou. Utíkaly dny a měsíce a já jsem už začala doufat, že se Anda přece jen může vrátit. Všichni už kolem mne věděli, že byla 24. nebo 25. října 1942 popravena, jen pro mne to bylo tajemstvím. Představte si, že mi do konce té hrozné války – tři roky – nikdo neřekl, že Anda už není mezi živými. Všichni mě těšili, že se Anda určitě vrátí…Miroslav Kalný: Paměti Marie Svobodové, Orbis, Praha, 1953, str. 83–4
Frank Tetauer