Dějiny Brna začínají v raném středověku, přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1091. Trvalé lidské osídlení zde však existovalo již dlouhou dobu před tímto datem, přímým předchůdcem města je slovanské hradiště Staré Zámky. První doklady o přítomnosti člověka na území současného Brna pochází již z pravěku.
Nejstarší osídlení Nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna je rukou opracovaný kámen nalezený na Červeném kopci starý přibližně 700 000 let. V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský. Významným nalezištěm se stopami osídlení starší doby kamenné je Stránská skála, kde je ovšem i osídlení z období pozdějších (eneolit). Počínaje mladší dobou kamennou (neolit) byl prostor Brna osídlen nepřetržitě, přičemž v některých obdobích pravěku a celý středověk zde existovaly sídelní útvary centrálního významu. Další významná archeologická naleziště jsou např. Bystrc (sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou), Hradisko u Obřan (hradiště z období popelnicových polí), Staré Zámky u Líšně (hradiště z období eneolitu a doby hradištní), Holásky (mohyly z doby halštatské, Maloměřice (sídliště z mladší doby kamenné, laténské pohřebiště), Řečkovice (osada z doby halštatské), Kotlářská ulice (hrob kovotepce z doby stěhování národů), bohaté na archeologické nálezy je ovšem celé území Brna, jelikož Brněnská kotlina byla velmi příhodná k osídlení (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel ap.). Během stavebních prací na univerzitním kampusu v městské části Bohunice byly v roce 2007 nalezeny pozůstatky pravděpodobně opevněné osady z mladší doby kamenné o stáří 6-8 tisíc let. Za odborného archeologického průzkumu byly nalezeny četné pozůstatky dobové keramiky, úlomky pazourků, kostí aj. Z těch se usuzuje, že se mohlo jednat o osadu kupců a lovců, kteří ovlivňovali dění v širokém okolí. Existují dohady, že osada mohla být obehnána i vodním příkopem, pro to však není dostatek důkazů.
Na území tzv. historického jádra Brna bylo zaznamenáno osídlení eneolitické, ze starší až pozdní doby bronzové a halštatu. Pozornost si zaslouží zatím ojedinělé hroby rámcově z 9. století. Trvalé osídlení tohoto areálu počíná ve 12. století, a to v jižní části – zhruba mezi dnešním náměstím Svobody a ulicí Nádražní. V poslední době byly získány také doklady využívání jižních svahů při ulici Pekařské v tomto období. Bohaté pravěké osídlení počínaje eneolitem bylo zaznamenáno také v širším prostoru Dornychu.
První doklady slovanského osídlení pocházejí z 5.–7. století.
Středověk náhled|Rytina Brna v roce 1591 náhled|Rytina Brna v roce 1617 V průběhu 8. a 9. století plnilo centrální funkci v brněnském prostoru hradiště Staré Zámky u Líšně, správní středisko Velkomoravské říše. Určitý význam mělo již v té době sídliště pravděpodobně na ostrově v řece Svratce na území dnešního Starého Brna (přibližně v prostoru Křížové, Křídlovické, Ypsilantiho ulice), snad již v 1. polovině 10. století opevněné (Brněnský hrad). Osídlení zde pokračuje nepřerušeně dále, další opevnění vzniklo nejspíše v 1. polovině 11. století. Nejdříve na přelomu 10. a 11. století byla na levobřeží Svratky postavena rotunda, jejíž pozůstatky byly zachyceny v areálu augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí. Tento kostel byl dvakrát přestavěn a roku 1323 založila Eliška Rejčka v jeho těsné blízkosti současný kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící však již nově založenému klášteru cisterciaček. Zdá se, že na Starém Brně bylo i významné centrum přemyslovského státu po ovládnutí Moravy touto dynastií roku 1019, ve 2. polovině 11. a 1. polovině 12. století zde zřejmě sídlila údělná knížata.
Z roku 1091 je první zaručená písemná zmínka v Kosmově kronice, věrohodné jsou však i údaje v tzv. listinných falzech hlásících se rovněž do 11. století. Ve 12. století se raně středověká aglomerace, která zahrnula kromě hradu a osídlení v areálu pozdějšího starobrněnského kláštera ještě hospodářské podhradí na pravobřeží Svratky, rozšířila na svahy jižně od Pekařské ulice a zejména do jižní části pozdějšího města. Tehdy byl také vybudován jednolodní kostelík sv. Petra s kryptou; kolem bylo doloženo soudobé osídlení, nikoliv však opevnění na přístupné straně. Palisádový žlab v místě domu Petrov 8 (biskupství) však nevylučuje existenci hrazeného dvorce. Existence přemyslovského správního hradu v 11. a 12. století na Petrově není ve světle archeologických výzkumů pravděpodobná. Osídlení z 8.–12. století, na které navázalo ve 13. století předměstí, bylo archeologicky prokázáno také v areálu ulic Dornych a Spálená. Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější historické jádro v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně.
Roku 1243 Brnu král Václav I. udělil městská privilegia. Hrad Špilberk patrně založil v 70. letech 13. století Přemysl Otakar II. Již před polovinou 13. století byla vystavěna kamenná hradba. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde i zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Obvod sevřený hradbami dosahoval necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000.
Husitské války zasáhly Brno v letech 1428 a 1430. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý patriciát. Husité město nedobyli, těžce však utrpělo Staré Brno a další blízké vsi a předměstí. JIž v 1. polovině 13. století vznikají v Brně první zděné měšťanské domy, i když ještě o řadu desetiletí později bylo město převážně dřevěné. Proces přechodu ke zděné architektuře se v prostředí měšťanské zástavby výrazně urychlil od 2. poloviny 13. století, takže ve 14. a 15. století mělo Brno v zásadě zděný charakter. Ač cihly se používaly již ve 13. století, velký rozmach cihlových staveb lze zaznamenat v 15. století.
Baroko (17. a 18. století) náhled|Socha Louise Raduita de Souches v kostele svatého Jakuba v Brně|250x250pixelů náhled|Brno v roce 1690 V roce 1641 po dobytí Olomouce švédskými vojsky se Brno stalo faktickým hlavním městem Moravy mj. proto, že sem byly z Olomouce narychlo přemístěny zemské desky. Konec sporu obou měst učinil však až roku 1782 markrabě a císař Josef II., který přiznal nárok na označení hlavního města definitivně Brnu. V září 1643 a pak v roce 1645 bylo samotné Brno neúspěšně obléháno osmnáctitisícovým švédským vojskem generála Lennarta Torstensona, který chtěl Brno použít jako základnu pro finální útok na Vídeň. Později se k Torstensonovu vojsku přidalo ještě desetitisícové vojsko sedmihradského knížete Jiřího II. Rákócziho, jehož část ale byla zanedlouho odvolána k Lednici. Během tohoto obléhání město bránilo pouze 1476 obyvatel, přičemž vojáci tvořili necelou polovinu.ENGLUND, P. Nepokojná léta. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 2000 Díky tvrdosti a nasazení obránců a geniální organizaci obrany důstojníkem francouzského původu Raduitem de Souches však Švédové neuspěli a se ztrátou 8 000 mužů byli donuceni obléhání ukončit.
Téměř o sto let později, roku 1742, bylo Brno bez úspěchu obléháno prusko-saskými vojsky. V roce 1749 byl v Brně založen moravský soudní a politický senát. Průmysl se začal rozvíjet již roku 1763, kdy byla založena první textilní manufaktura. Roku 1777 bylo založeno brněnské biskupství, podléhající však olomouckému arcibiskupství. Dlouhé 19. století náhled|Brno okolo roku 1830 V roce 1805 v Brně nocoval Napoleon Bonaparte před důležitou bitvou u Slavkova. Pobyt francouzských vojsk byl pro město značnou přítěží, spotřebovávala množství potravinových zásob na úkor měšťanů a začaly se šířit nemoci. V roce 1817 bylo císařským dekretem Františka I. založeno Františkovo muzeum, dnešní Moravské zemské muzeum, druhé největší a zároveň druhé nejstarší (po muzeu v Opavě) muzeum v ČR. Rok 1839 bylo město spojeno s Vídní železnicí. Roku 1846 bylo zavedeno veřejné osvětlení plynovými lampami, roku 1847 byl do Brna zaveden telegraf. Od roku 1850 zde až do roku 1949 působil vrchní zemský soud, jehož působnost se vztahovala jak na celou Moravu, tak na České Slezsko.náhled|Brno kolem roku 1850 pohledem z Červeného kopce 6. července 1850 bylo k Brnu připojeno 19 dalších katastrálních území a jeho rozloha se zvětšila na 1 732 hektarů; jeho rozšířené území (tzv. vnitřní Brno) se pak zhruba krylo s moderní městskou částí Brno-střed. Zároveň bylo Brno rozděleno na 4 samosprávné okresy, v jejichž čele stály okresní výbory v čele s představeným a náměstkem. V letech 1859–1864 bylo postupně zbořeno téměř celé městské opevnění Brna, z něhož se do dnešní doby zachovaly spolu s přestavěnou Měnínskou bránou jen krátké úseky, přiléhající k ulicím Husova, Bašty a k Denisovým Sadům.náhled|vlevo|Vídeňský viadukt v Brně k dnešnímu hlavnímu nádraží na trati z Břeclavi (polovina 19. století), v současnosti je převážná část mostu skryta uvnitř později nasypaného náspu. Po zboření městského opevnění nastal prudký průmyslový rozvoj města. V srpnu 1869 zahájila provoz koněspřežná tramvaj. Rok 1873 přinesl první vysokou školu v Brně, technický institut. V letech 1881 a 1882 bylo nově vybudované městské divadlo osvětleno jako první evropské divadlo elektrickými žárovkami T. A. Edisona. V roce 1883 bylo založeno první české knihkupectví Joži Barviče. Roku 1899 bylo založeno Vysoké učení technické v Brně.
Od poloviny 19. století se snažili čeští vlastenci o vybudování české univerzity v Brně (např. T. G. Masaryk jako poslanec Vídeňské Říšské Rady sbíral podpisy pro podporu založení), ale kvůli německé menšině ovládající město ve městě se jim to nepodařilo. náhled|Brno jako německojazyčný ostrov na Moravě (1906, zeleně německy mluvící území, červeně česky mluvící). V letech 1896–1916 proběhla v historickém jádru Velká asanace, při níž bylo zbořeno 238 domů a budov. Protože se v Brně existence čtyř okresních výborů neosvědčila, byl 3. května 1905 vydán nový statut města Brna, který okresní výbory rušil. Do čela každého okresu pak volilo městské zastupitelstvo jen jednoho představeného a dva náměstky. V říjnu téhož roku se v Brně konal sjezd Němců, zvaný Volkstag, při kterém došlo k potyčkám mezi Čechy a Němci. Na podnět Němců bylo povoláno četnictvo a v ulicích Brna zasahovala armáda, přičemž byl zabit jeden český dělník.Boj za univerzitu, boj několika desetiletí – 90. výročí založení MU – online.muni.cz
Přitom v Brně a na Moravě byly národnostní spory mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem méně vyhrocené než v Praze a Čechách. Tuto skutečnost ilustruje schválení Moravského vyrovnání v roce 1905. V Brně samotném převažovalo ovšem německojazyčné obyvatelstvo. Což ilustruje i arcivévodou Františkem Ferdinandem iniciovaný návrh na federalizaci Rakouska–Uherska, tzv. Spojené státy Velkého Rakouska z roku 1906, ve kterých mělo být Brno odděleno od České země a mělo se stát součástí tzv. Německého Rakouska.
První republika Po první světové válce mělo Brno být podle plánů Moravských Němců enklávou spadající pod Německé Rakousko. Po vzniku První republiky bylo ale Brno 6. listopadu 1918 převzato do českých rukou. Jako první univerzita nového státu vznikla již 12. prosince 1918 Vysoká škola zvěrolékařská v Brně, nynější Veterinární univerzita Brno. Další vysoké školy následovaly v roce 1919: 28. ledna vznikla Masarykova univerzita a později téhož roku také Vysoká škola zemědělská v Brně (současná Mendelova univerzita v Brně).