Železná vrata (, ) je název pro nejmohutnější průlomové údolíMalá ilustrovaná encyklopedie: A-Ž. Praha: Encyklopedický dům, 1999, s. 1207. ISBN 80-86044-12-2 v Evropě. Řeka Dunaj zde prořezává masiv Banátských Karpat a převádí své vody z Panonské do Valašské nížiny. Tvoří hranici mezi Středním a Dolním Dunajem a státní hranici mezi Srbskem a Rumunskem. Podél obou břehů se rozkládají rumunský Národní park Železná vrata a srbský Národní park Džerdap. Oblast na srbské straně byla vyhlášena jako území mimořádného geologického významu pod patronací UNESCO. Kromě přírodního bohatství se místo vyznačuje i bohatými dějinami. Název Železná vrata nese i třetí nejvýkonnější vodní elektrárna v Evropě a nejvýkonnější elektrárna na Dunaji, postavená v místech vyústění údolí.
Podrobné informace o vodním díle najdete na stránce Vodní elektrárna Železná vrata – Džerdap I a Vodní elektrárna Železná vrata – Džerdap II.
Původ názvu Římané místo nazývali prostě „cataracta – peřeje“ a vlastní název nepoužívali. Všechna jména soutěsky se do moderních jazyků dostala vlivem dlouhodobé osmanské nadvlády nad územím a zobrazují buď strategický význam místa nebo divoký charakter řeky. Turci název „Demirkapı – Železná vrata“ používají stále pro sídla se strategickým významem a označují tak hranici, za kterou se nesmí dostat noha nepřítele. Turecký název doslovně přeložili Maďaři jako Vaskapu a z maďarštiny se výraz dostal do většiny ostatních jazyků. Srbové používají slovo Džerdap, pocházející z tureckého „girdap -vír“. Tureckého původu je i pojmenování Kazanské soutěsky, které je utvořeno z tureckého “kazan – kotel“.
Je symbolické, že používané názvy neztratily svůj významový obsah ani v době, kdy se vytratil strategický význam a hladina Dunaje se uklidnila v přehradní nádrži. Kotle připomínají zatopená údolí kruhového tvaru, početné víry poskytují vývařiště elektráren a skutečnými železnými vraty se staly brány zdymadel.
Geologický původ vpravo|bezrámu|276x276pixelů V době, kdy horotvorné procesy Alpinského vrásnění začaly nadzvedávat dno praoceánu Tethys, tekla v místech pozdějšího Banátského pohoří řeka, která sbírala vodu z plochy vyschlého Panonského moře i ze značných ploch hercynského původu. Tento Pradunaj se plochou povodí i průtokem podobal dnešnímu Dunaji. Protože růst pohoří byl velmi pomalý, dokázala mohutná řeka vytrvat ve svém směru. Tak, jak střídavě přeřezávala vrstvy různé odolnosti, vytvářelo se i dno o rozdílných hloubkách a rychlosti proudění. Stejně bizarní, jako je údolí řeky, je i její dno, které střídá mělké peřejnaté pasáže s hlubokými hrnci. V některých místech vystupují ze širokého, mělkého a prudkého proudu skály, v jiných pasážích protéká úzká řeka nad obrovskými jámami, jejichž hloubka zasahuje pod úroveň moře. Džerdap je první oblastí v Srbsku, která byla nominována do sítě globálních geoparků UNESCO. Geopark Džerdap se rozkládá na ploše 1 330 km2, včetně oblasti národního parku Džerdap, jehož území převyšuje o dalších 692 km2. Samotná soutěska je nejvýraznějším fenoménem v oblasti geoparku. Podél rokle v délce 117 km byly objeveny fáze téměř všech období geologické historie za období přes miliardu let. Významné geologické oblasti však tvoří i kaňony drobných přítoků. Na obou svazích říčky Šašky byl nalezen jeden z nejstarších měděných dolů na světě, Rudna Glava.
Klima Klima oblasti je ovlivňováno cirkulací teplého vzduchu středomořského původu, patrným především v horských oblastech, kde teplota vzduchu vykazuje vyšší hodnoty ve srovnání s jinými horskými oblastmi země. V blízkosti soutěsky se podnebí blíží středomořskému s víceletým průměrem asi 11 °C. Průměrná víceletá teplota v Oršavě je 11,2 °C, hodnota průměrných teplot nejchladnějšího měsíce se pohybuje mezi −1 až 1 °C a nejteplejšího měsíce mezi 20 až 23 °C. Průměrné roční hodnoty se postupně zvyšují od západu na východ. Absolutní minimální teploty souvisí se stagnací studených vzduchových mas na východě. Za těchto podmínek může teplota vzduchu klesnout až na −25 °C. Rekordní hodnoty byly naměřeny −27,8 °C v lednu 1942. Absolutní maximální teplota 42,6 °C byla zaznamenána v Drobeta Turnu-Severin v roce 1947. Sněhová vrstva dosahuje nejvyšší hodnoty v únoru (20–35 cm), doba sněhové pokrývky se pohybuje v intervalu 30 až 40 dní ročně.
Flóra a fauna Za účelem ochrany přírody byla na obou březích soutěsky vyhlášena rozsáhlá chráněná území. Národní park Džerdap o ploše 638 km2 byl vyhlášen v roce 1974,PETŘÍKOVÁ, Hana. Jugoslávie: Met. materiál. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 1986, s. 7.https://npdjerdap.rs/o-parku/?pismo=cir rumunský Parcul Natural Porțile de Fier o rozloze 1157 km2http://ananp.gov.ro/wp-content/uploads/ROSCI0206_ROSPA0026_ROSPA0080_R_HG_1048_2013-1.pdf byl vyhlášen v roce 2000.http://ananp.gov.ro/wp-content/uploads/ROSCI0206_ROSPA0026_ROSPA0080_R_HG_1048_2013-1.pdf vlevo|náhled|Sup bělohlavý
Fauna Rozsáhlé lesní komplexy, horské louky a kaňony zaručují rozmanitost zvěře. Oblast je domovem nejméně 55 druhů savců. Objevují se zde všechny velké šelmy (rys, vlk, medvěd) a kopytníci (prase divoké, jelen evropský a kamzík). Nejpřísněji chráněnými druhy jsou vydry a všechny druhy netopýrů. Mimořádně bohatá je ptačí fauna, která má téměř 270 druhů. Národní park Džerdap je zařazen mezi Významná ptačí území IBA (Important Bird Area).
Mezi zvláště významné druhy ptáků patří kormorán malý (Phalacrocorax pygmaeus), orel křiklavý (Aquila pomarina), orel nejmenší (Hieraeetus pennatus), orel mořský (Haliaeetus albicilla), čáp černý (Ciconia nigra), puštík bělavý (Strix uralensis), výreček malý (Otus scops), rorýs velký (Apus melba) a vlaštovka skalní (Hirundo daurica). Po dlouhé přestávce od roku 1956 se začátkem tisíciletí opět objevil sup bělohlavý (Gyps fulvus).
V přírodním parku Železná brána byl doložen výskyt 14 druhů obojživelníků a 17 druhů plazů, z nichž symbolem parku je poddruh želvy zelenavé ( Testudo hermanni boettgeri ). Ještěry zastupují především ještěrka lesní ( Darevskia pontica), ještěrka zední ( Podarcis muralis ), ještěrka trávní ( Podarcis taurica ), ještěrka zelená (Lacerta viridis ). Jediným jedovatým hadem je zmije růžkatá (Vipera amodytes).
Typickými zástupci obojživelníků jsou skokan štíhlý (Rana dalmatina) a rosnička zelená (Hyla arborea).
Bohatá dunajská říční fauna byla po napuštění přehradního jezera ochuzena o migrující druhy, především jesetery. Ztráta kdysi silně proudných úseků přinesla ztrátu významných populací parmy (Barbus barbus) a hlavatky podunajské (Hucho hucho). Do klidné vody byl vysazen amur bílý (Ctenopharyngodon idella), tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix) a tolstolobec pestrý (Hypophthalmichthys nobilis). Četné jsou trofejní úlovky sumce (Silurus glanis).
Z hmyzu je nejlépe prozkoumána fauna denních motýlů. Bylo zaznamenáno přes 100 druhů motýlů, což se stalo důvodem, proč je Džerdap klasifikován jako mezinárodně významná oblast denních motýlů PBA (Prime Byterfly Areas).
Flóra náhled|Tulipán banátský Druhové zastoupení obohacuje množství prastaré třetihorní květeny, jejichž zástupci našli v ledových dobách v soutěsce útočiště díky jejímu teplejšímu a vlhčímu klimatu, bez velkých klimatických extrémů. Po napuštění se teplotní i vlhkostní extrémy ještě zmenšily a vhodné podmínky dostatku tepla a rovnoměrně rozložených srážek zde nalézají i početné enklávy teplomilné středomořské květeny. Flóra Národního parku Džerdap se svými 1013 druhy a poddruhy tvoří o něco více než čtvrtinu celkové flóry Srbska. Vyvinula se zde rozmanitá a bohatá smíšená lesní a křovinná vegetace. V Džerdapu bylo vyčleněno celkem 57 lesních a keřových společenstev. Pestrost vegetačních celků způsobuje i významný rozdíl mezi vegetací na kyselých horninách v údolích a na vápencích v roklích a stěnách kaňonů.
V polohách nad 500 m se vyskytují buková společenství, ve kterých je s bukem lesním (Fagus sylvatica) promíšen buk krymský (Fagus taurica ) a buk východní ( Fagus orientalis). Standardní skladbu dubohabřin v nižších polohách obohacuje dub cer (Quercus cerris), dub balkánský (Quercus frainetto), dub šípák (Quercus pubescens) a habr východní (Carpinus orientalis).
Jehličnany zastupuje především endemická varieta borovice černé (Pinus nigra subsp. banatica), vzácným jehličnanem je zde tis (Taxus baccata), který je ohroženým druhem a reliktem. Typickým reliktem dendroflóry je břestovec jižní (Celtis australis), typický středomořský druh, který dosahuje nejsevernějšího bodu rozšíření na Balkánském poloostrově právě v Džerdapu. Specifickými dřevinnými relikty jsou také keře cesmína, vavřín a ruj.
Významným reliktním a endemickým druhem Balkánského poloostrova, který roste v celé soutěsce je šeřík obecný (Syringa vulgaris). Vyskytuje se v kaňonech přítoků Dunaje, zejména na strmých svazích údolí říčky Porečky. Jeho nejtypičtějším biotopem jsou strmé vápencové svahy, na kterých se nemůže vyvíjet les, takže šeřík zde může vytvářet husté a neprostupné křovinné útvary. Šeříkové keře představují výraznou ozdobu celé soutěsky.
Oblast je domovem zákonem chráněných rostlin, pokrývajících vlhké otevřené louky i skalnaté stráně. Patří mezi ně rožec (Cerastium banaticum), kozinec (Astragalus rochelianus), zvonek kazanský (Campanula crassipes), hvozdík (Dianthus kitaibelli) z lučních oblastí a kosatec skalní (Iris reichenbachii), zpestřující žlutými a fialovými květy skalní svahy. Nejcennější a nejznámější rostlinou oblasti je tulipán banátský (Tulipa hungarica). Po napuštění přehradního jezera na srbské straně tento druh vymizel, na rumunské straně se vyskytuje pouze na strmém svahu v Kazanské soutěsce. Vlivem nedostupnosti se jeho žluté květy stávají předmětem pozornosti pouze turistů, pozorujících rostliny dalekohledem z výletních lodí.
Dunaj Dunaj opouští soutěsku při dlouhodobém průměrném průtoku 5 420 m3/s. Je zde již skutečným veletokem zaujímajícím druhé místo v Evropě. Maximální průtok zaznamenaný 17.04.1895 byl 15 900 m3 /s, minimální průtok zaznamenaný 11.01.1865 byl 1 150 m3/s. V zimních měsících se objevuje ledová pokrývka. Řeka, která byla pro svou prudkost postrachem lodní dopravy se v roce 1972 stala klidným jezerem, které zvedá i vody Sávy v Bělehradě a sahá až k přítoku s Tisou.
Slouží mezinárodní nákladní i osobní lodní dopravě a poskytuje i možnost pro vícedenní plavbu sportovními plavidly. Zhruba týdenní pádlování lze uskutečnit podél srbského i rumunského břehu, každopádně je potřeba brát v úvahu překonání státní hranice. Rumunský břeh poskytuje mírnější břehy, četnější sídla a po většinu plavby i blízkost silnice. Pozornost vyžaduje nečekaný vznik vysokých vln, způsobených větrem, při nocování i změna hladiny, kolísající v řádu metrů.
Od roku 2001 se na konci července pořádá třídenní sportovně turistická akce Džerdapská regata. Délka trasy je 92 km a končí nad hrází elektrárny u sídla Kusjak. Regaty se účastní motorové čluny, jachty, kánoe a kajaky. Ročně se akce účastní asi 200 sportovců a vodních turistů z celého Srbska.
Historie vlevo|náhled|Keramika z naleziště Lepenski vir
Pravěk