Suburbikální diecéze jsou diecéze v okolí Říma (sub urbe), jejichž tituláři jsou kardinály-biskupy.
Vznik a vývoj suburbikálních diecézí Již v 8. století bylo zvykem, že v lateránské bazilice se střídali po týdnech biskupové, kteří tam měli liturgickou službu. Tito biskupové byli z okolí Říma, ale až od začátku 12. století byly pevně určeny diecéze, jejichž biskupové byli považovány za „kardinálské“. Jednalo se o tzv. suburbikální diecéze, tedy takové, které bezprostředně sousedily s římskou diecézí: Ostie, Porto a Santa Rufina (Silva Candida), Albano, Sabina, Tusculum (Frascati), Præneste (Palestrina). Kardinálové-biskupové pak měli k papeži vztah jako k metropolitovi církevní provincie.
Ve 12. století byly Kalixtem II. sjednoceny diecéze Porto a Santa Rufina, takže jich bylo pouze šest. Až v roce 1914 papež Pius X. rozdělil diecéze Ostie a Velletri, sjednocené od roku 1150. Roku 1925 byla s diecézí sabinskou sjednocena diecéze Poggio Mirteto. Roku 1981 byly sjednoceny diecéze Velletri a Segni.
Papež Jan XXIII. v motu proprio Suburbicariis sedibus oddělil vedení těchto diecézí od instituce kardinálů-biskupů a určil, že budou mít vlastního diecézního biskupa. Pouze Ostie, sídlo děkana kardinálského kolegia je spravována kardinálem-vikářem města Říma.
Seznam suburbikálních diecézí v současnosti V současnosti je titulárních biskupství sedm: Ostie: titulární diecéze kardinála-děkana Albano Frascati (lat. Tusculum) Palestrina (lat. Praeneste) Porto-Santa Rufina Sabina-Poggio Mirteto Velletri-Segni
Bibliografie Jan XXIII., motu proprio Suburbicariis sedibus, 11. dubna 1962, AAS 54 (1962), n. 5, p. 253ss. Pius X., motu proprio Edita a Nobis, AAS 6 (1914), n. 7, p. 219s. Benigni, U., heslo "Suburbicarian Dioceses", in: Catholic Encyclopedia. Suburbikální diecéze na stránkách Salvatora Mirandy
Kategorie:Kardinálové