náhled|Ďábel předává čarodějnicím voskové figuríny užívané ke zlovolné magii, ilustrace k The history of witches and wizards, 1720
Sympatetická magie je pojem, který odkazuje na chápání magie jako o praktik založených na mylné víře ve dva neexistující přírodní zákony: zákon podobnosti a zákon kontaktu, které dělí na pozitivní (kouzelnictví) a negativní (tabu). Tuto koncepci představil antropolog James Frazer ve svém díle Zlatá ratolest na konci 19. století. Sám své pojetí formuloval následovně: „Magie je zkrátka falešným systémem přírodních zákonitostí stejně jako klamným návodem k jednání; je nepravou vědou stejně jako neplodným uměním.”. V tomto zúženém pojetí je veškerá magie tím, co nazýval sympatetickou magií a jedná se tak o pseudovědu či vědu založenou na mylných předpokladech. Ta má být rozšířena především mezi předmoderními národy, ale v určité míře i mezi lidmi v moderních společnostech. Zákony sympatetické magie se netýkají pouze činnosti kouzelníků, ale mají univerzální platnost a projevují se všude v přírodě. Domníval se také, že kouzelníci, kteří se věnovali magii, která měla sloužit celému společenství, se v minulosti stávali náčelníky a králi a protože magie není funkční, mohli být následně na těchto pozicích úspěšní jen inteligentní, ač bezohlední, muži. Pojem sympatetické magie je na počátku 21. století stále užíván a tento fenomén je chápán jako patrně nejrozšířenější z mechanismů magického myšlení.
Frazerova koncepce magie navazuje na myšlení britské evolucionistické antropologie, především Herberta Spencera a Edwarda B. Tylora. Podle Spencera je magie založena, stejně jako náboženství, na falešné spekulaci a víře v neexistující vztahy mezi objekty. Tylor spojil původ magie se svým konceptem přežitků, tedy s jevy, které mají původ ve starších vývojových stádiích určité společnosti, s vírou ve zvláštní, objektivní vztah mezi objektem a jeho vyobrazením, a vírou ve vztah objektů, které byly kdysi v kontaktu. O tom, že okultní síly jsou založeny na podobnosti a kontaktu však hovořil již významný teoretik magie Agrippa von Nettesheim v 16. století, a souvislosti magie s univerzálními sympatiemi dokonce už novoplatonik Plótínos ve 3. století. Koncept sympatetické magie tak má své zapomenuté kořeny v esoterickém prostředí.
Lingvista Roman Jakobson obě formy sympatetické magie identifikoval s dvěma základními formami přeneseného významu:
homeopatická magie odpovídá metafoře, fenomény jsou ztotožňovány na základě podobnosti, jako u kouzla kde ubližování figuríně má ublížit jejímu předobrazu kontaktní magie odpovídá metonymii a synekdoše, vlastnosti části se přenáší na celek, jako u kouzla zahrnujícího spálení vlasů osoby která se má zamilovat
Homeopatická magie
náhled|O konipasovi se kvůli jeho žlutému zabarvení traduje, že může posloužit při léčení žloutenky
Homeopatická, imitativní či mimetická magie se snaží dosáhnout výsledku jeho napodobením a Frazer jako nejtypičtější příklad uvádí celosvětové rozšířené praktiky spojené s poškozováním či ničením figurky, někdy nazývané volt, zpodobňující určitou osobu jejichž výsledkem má být její zranění či smrt. Obdobné kouzelnické techniky ale mají také sloužit k blahovolným účelům – vyvolání těhotenství, usnadnění porodu a léčení nebo přecházení nemoci. Dále sloužila k zajištění potravy, ať už prostřednictvím zajištění bohaté úrody či úspěšného lovu. Jiné praktiky zahrnovaly více úkonů – v Evropě se svíce z tuku oběšence dávala do svícnu z ruky oběšence a její zapálení mělo způsobit, že všichni kdo ji viděli měli ztuhnout jako mrtví. Na základě principů homeopatické magie byly přičítány magické vlastnosti také živočichům, rostlinám i kamenům a dalším objektům. Mezi tabu spojená s lovem patří například inuitský zákaz, aby chlapci dělali z prstů „kolíbku“ – v případě porušení by se jim v dospělosti zamotaly prsty do šňůry od harpuny. Homeopatické působení tak může překlenout velmi dlouhý časový úsek, stejně tak působí na velké vzdálenosti – v domácnosti madagaskarských válečníků, kteří byli na vojenské výpravě, bylo zakázáno zabít jakékoliv samce, jinak by byl zabit sám pán domu. Ve velkém měřítku působila magie také v čínském myšlení – vyprávělo se o tom, jak se tvar města Čchüan-čou podobal kapru, zatímco blízkého města Jung-čchun rybářské síti a tak mu často vojensky podléhalo.
Kontaktní magie
náhled|Anglické witch bottles „čarodějnické láhve“ mají obsahovat něco získané od protivníka, před kterým se majitel lahve chce chránit
V kontaktní magii to, co je učiněno s určitým předmětem, postihne i objekt, s kterým byl tento předmět kdysi ve styku. Typickou je představa, že různé oddělené části lidského těla – jako nehty, vlasy nebo krev, mohou sloužit k manipulaci s jejich původcem. To vedlo ke vzniku rozličných praktik, jak s těmito objekty nakládat, aby se lidé vyhnuli neštěstí či začarování. Stejný původ má víra v magickou moc pupeční šňůry či placenty, ve zvláštní vztah mezi zraněným člověkem a původcem rány nebo v to, že zaražení hřebíku do stopy člověka dotyčného ochromí.
Reference
Kategorie:Antropologie náboženství Kategorie:Magie