náhled|300x300pixelů|Kujavsko a další historické země Polska na pozadí moderních správních hranic Kujavsko, popř. Kujavy (polsky Kujawy, latinsky Cuiavia, německy Kujawien, rusky Куявия, Kujavija), je historická země v Polsku, svébytný etnografický a etnolingvistický region na západ od Varšavy. V současné době je součástí Kujavsko-pomořanského vojvodství. Nepatrná část historického území nachází se také v severních částech poviatů Kolského a Koninského ve Velkopolském vojvodství a v poviatu Płockém v Mazovském vojvodství. Na severu hraničí s Pomořím, na západě s Velkopolskem a na východě s Mazovskem. V minulosti bylo Kujavské knížectví lénem Polského království, pak bylo rozděleno na několik údělných knížectví a následně vojvodství.
Kujavsko nemá jedno hlavní historické centrum. Ve 13. století hlavním městem Kujavského knížectví byla Inowrocław; ve století 14. až 18. pak společně s Brestem Kujavským, Bydhoští a Gniewkovem. Společný sněm kujavských vojvodství zasedal v teto době v Radziejově. V důsledku napoleonských válek se Inowrocław stala centrem německé části Kujavska a Włocławek části ruské. Ve Włocławku dnes sídlí kujavský biskup a město je nejdůležitějším etnografickým centrem této země, ovšem největším městem a zároveň politickým a ekonomickým centrem je Bydhošť.
Území je obýváno Kujavany, slovanským obyvatelstvem dorozumívajícím se kujavským nářečím polštiny.
Název Etymologie názvu Kujavsko byla v minulosti různě vysvětlována. Nejvíce pravděpodobná se zda hypotéza polského jazykovědce Stanisława Rosponda, který odvozuje název regionu od staroslovanských slov kui a kuiati označujících vichřici a zároveň variantu planiny, přesypovou oblast vystavenou na silné závany větru. Dle této hypotézy název území má zodpovídat jeho fyziografii, stejně jako je to v případě názvů Polsko, Mazovsko nebo Pomořany. Název Kujavané označující místní obyvatelstvo je mladší a odvádí se od názvu území.
Název Kujavsko vyskytuje se poprvé ve Zlaté bule Hnězdenské papeže Inocence II. z roku 1136, kde vztahuje se pouze na povislanskou část pozdějšího Kujavského knížectvíNATANSON-LESKI, Jan: Zarys granic i podziałów Polski najstarszej. Wrocław : 1951.. Název vyskytuje se také v mnoha dalších středověkých dokladech, kupř. u Gervasia z Tilbury (1211) a v místním dokladu z roku 1224. V Kronice polské Wincenteho Kadłubka (asi 1160–1223) a ve spisech poznaňského biskupa Bogufała II. (zem. 1253) název Kujavsko znamená „bezlesou krajinu, oblast s vykácenými lesy“.
Území Hranice Kujavska probíhají po levém břehu Visly, od ústí Skrwy na jihu po ústí Wdy na severu, pak se táhnou směrem na západ ke Koronowu, Nakłu, Pakosti až k řece Noteć. Pak zatáčejí na západ od této řeky přes jezero Trląg a strzelńenské lesy, docházejí ke Skulskému jezeru a zase k Noteci, dále zahrnují Brdowské jezero a města Chodecz a Lubień Kujawski, pak probíhají řekou Skrwou, která se následně vlévá do Visly. Někteří etnografové a historici považují Dobrzyńskou zemi za kujavský subregion. Tím by se východní hranice Kujavska posunula až k Mazursku.
Kujavské subregiony Kujavsko: Dobrzyńská země (polsky ziemia dobrzyńska) Vlastní Kujavsko: Bachorza Bílé Kujavsko (polsky Kujawy białe) Borové Kujavsko (polsky Kujawy borowe) Černé Kujavsko (polsky Kujawy czarne) Hrbaté Kujavsko (polsky Kujawy garbate) Lesní Kujavsko (polsky Kujawy leśne) Povislanské Kujavsko (polsky Kujawy nadwiślańskie) Zagoplanské Kujavsko (polsky Kujawy zagoplańskie)
Geografie
Přírodní podmínky 200px|vlevo|náhled|Kujavsko na hydrografické mapě Polska. 200px|vlevo|náhled|Typickým zástupcem dřevin v Bydhošťském pralesu jsou borovice.
Kujavsko se nachází ve Velkopolské jezerní krajině, v povodí řek Visla a Noteć. Menšími zeměpisnými regiony jsou: Inowrocławská planina, Kujavská a Hnězdenská jezerní krajina. Severní část Kujavska má velmi hustou říční a kanálovou síť. Největší splavné řeky Visla a Noteć odvádějí vodu z území Kujavska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer, které jsou většinou pozůstatkem pleistocenního zalednění a přehradních nádrží. Největšími vodními nádržemi jsou Włocławská přehradní nádrž (70,4 km²), jezero Gopło (21,8 km²) a Koronowská přehradní nádrž (13,5 km²). V okolí Ciechocinka, Inowrocławi, Toruně a Włocławka se vyskytují žíly minerálních vod a termální prameny využívané za léčebným účelem.
Klima Kujavska je výsledkem prolínání kontinentálního a oceánického podnebí. Velmi často se zde mění teplota vzduchu a vane silný vítr.
Většina území Kujavska má kvalitní a úrodnou černozemní půdou. Lesy se vyskytuji především v severní části regionu. V Kujavsku jsou relativně malé srážky (450–500 mm/rok). V některých oblastech je citelný nedostatek vody a lze pozorovat vznikání stepi. Měnící se klimatické podmínky působí změny v rostlinné pokrývce a v živočišné říši. Typické pro Kujavsko jsou chybějící buky v lesích a existence mnoha druhů stepních bylin a živočichů.
Města
Tabulka uvádí všechna současná kujavská města dle počtu obyvatel. V případě Toruně se na území Kujavska nachází jenom jihozápadní část města (Podgórz). Města Przedecz a Sompolno, patřící v minulosti ke Kujavskému knížectví, se v současné době nacházejí mimo Kujavsko-pomořanské vojvodství.
{| class="wikitable" style="font-size:95%" width="90%" align="left" ! ! Polský název ! Německý název ! Poviat ! Počet obyvatel ! bgcolor="#ffffff" rowspan="27" width="30%"| náhled|střed|180px|Bydhošť – sýpky u řeky Brda náhled|střed|180px|Włocławek – pohled na město z roku 1922 náhled|střed|180px|Inowrocław - centrum města náhled|střed|180px|Ciechocinek - největší dřevěná gradovna v EvropěCiechocinek.pl - Tężnie náhled|střed|180px|Krušvice - jezero Gopło a Myší věž |- |1.||align=left|30px Bydgoszcz||Bromberg||Městský poviat||align=right|357 650 |- |2.||align=left|30px Toruń||Thorn||Městský poviat||align=right|205 718 |- |3.||align=left|30px Włocławek||Leslau||Městský poviat||align=right|117 402 |- |4.||align=left|30px Inowrocław||Inowrazlaw||Inowrocławský poviat||align=right|76 137 |- |5.||align=left|30px Solec Kujawski||Schulitz||Bydhošťský poviat||align=right|15 246 |- |6.||align=left|30px Aleksandrów Kujawski||Alexandrowo||Aleksandrowský poviat||align=right|12 278 |- |7.||align=left|30px Koronowo||Crone an der Brahe||Bydhošťský poviat||align=right|10 992 |- |8.||align=left|30px Ciechocinek||Hermannsbad||Aleksandrowský poviat||align=right|10 837 |- |9.||align=left|30px Kruszwica||Kruschwitz||Inowrocławský poviat||align=right|9 275 |- |10.||align=left|30px Janikowo||Amsee||Inowrocławský poviat||align=right|9 169 |- |11.||align=left|30px Barcin||Bartschin||Żninský poviat||align=right|7 715 |- |12.||align=left|30px Gniewkowo||Argenau||Inowrocławský poviat||align=right|7 224 |- |13.||align=left|30px Strzelno||Strelno||Mogilenský poviat||align=right|5 951 |- |14.||align=left|30px Radziejów||Rädichau||Radziejovský poviat||align=right|5 806 |- |15.||align=left|30px Pakość||Pakosch||Inowrocławský poviat||align=right|5 762 |- |16.||align=left|30px Brześć Kujawski||Brest||Włocławský poviat||align=right|4 647 |- |17.||align=left|30px Piotrków Kujawski||Piotrkow Kujawski||Radziejovský poviat||align=right|4 456 |- |18.||align=left|30px Łabiszyn||Labischin||Żninský poviat||align=right|4 454 |- |18.||align=left|30px Sompolno||Sompolno||Koninský poviat||align=right|3 610 |- |19.||align=left|30px Kowal||Freistadt||Włocławský poviat||align=right|3 490 |- |20.||align=left|30px Lubraniec||Lubranitz||Włocławský poviat||align=right|3 169 |- |21.||align=left|30px Izbica Kujawska||Mühlental||Włocławský poviat||align=right|2 771 |- |22.||align=left|30px Nieszawa||Nessau||Aleksandrovský poviat||align=right|2 002 |- |23.||align=left|30px Chodecz||Godetz||Włocławský poviat||align=right|1 902 |- |24.||align=left|30px Przedecz||Mosburg||Kolský poviat||align=right|1 780 |- |25.||align=left|30px Lubień Kujawski||Liebstadt||Włocławský poviat||align=right|1 293
Znak Kujavský znak tvoří štít, v jehož žlutém poli je hybrid rudého jednoocasého pololva ve skoku a černého poloorla se zlatou korunou. Znak byl používán potomky kujavského knížete Kazimíra I. vládnoucí v Kujavsku, Dobrzyńsku, Sieradzsku a Lenčicku. Tento znak byl také používán polskými králi Vladislavem I. Lokýtkem a Kazimírem III. Velikým, kteří pocházeli z kujavské větve Piastovců.
Dějiny Kujavska náhled|upright 1.3|Kujavsko roku 1291, již rozdělené do několika knížectví. Část území byla v této době pod kontrolou budoucího polského krále Vladislava Lokýtka (označeno žlutě) náhled|upright 1.3|Wyszogród bylo ostrožní hradiště v 10. až 14. století, situované na území pozdějšího města Starý Fordon. Hradiště mělo v středověku strategickou polohu. Nacházelo se na severní hranici Kujavska a s jeho pomocí bylo možné kontrolovat plavbu na Visle. náhled|upright 1.3|V roce 1331 se mezi Řadem německých rytířů a polskými vojsky na území Kujavska odehrála bitva u Płowce. Obraz od Juliusze Kossaka z roku 1883. náhled|upright 0.8|Jezdecká socha Kazimíra Velikého v Bydhošti z roku 2006 od sochaře Mariusze Białeckého. V neolitu se na většině území dnešního Polska rozšířila kultura s nálevkovitými poháry, jejíž významnou oblastí byl právě tento region s četnými sídlišti a monumentálními megalitickými hrobkami.
V 3. století př. n. l. až 5. století se na území pozdějšího Kujavska úspěšně rozvíjela przeworská kultura. Severním Kujavskem (Bydhošť, Inowrocław, Otłoczyn, Służewo) probíhala jantarová stezka, obchodní trasa spojující pobřeží Baltu s severní Itálií, Řeckem a Egyptem dlouho před naším letopočtem a po něm.
Až do příchodu Slovanů v 6. století, kteří vtiskli Kujavsku jeho charakter, byly tyto oblasti střídavě ovládány různými kmeny (Lugiové, Vandalové, Hunové a další). V raném středověku představovala oblast kmenové území Goplanů ztotožňovaných někdy s Mazovšany, Kłobiany nebo Kujavany.
V druhé polovině 9. století se Kujavsko stalo součástí státu Polanů. Roku 966 polanský kníže Měšek I. přijal křesťanství latinského ritu a byla zahájena christianizace země. Dosavadní slovanské polyteistické náboženství byly na území Kujavska potlačované. Zatížení obyvatelstva církevními daněmi (desátek a Svatopetrský haléř) a zavedení církevních norem a restrikcí vedlo k více nebo méně násilnému odporu. Poslední proticírkevní povstání v Kujavsku vypuklo v roce 1037 a bylo definitivně potlačeno v roce 1047 s pomocí císaře Jindřicha III. Černého. Dalším zdrojem nepokojů bylo zavedení knížecího práva (ius Polonium) na místo dosavadního kmenovéhoRacjonalista.pl – AGNOSIEWICZ, Mariusz. Słowiańskie wystąpienia antykościelne, s. 2..
V letech 1115–1119 polský kníže Boleslav III. Křivoústý dobyl Východní Pomořany a připojil jejích jihovýchodní část (Wyszogrodské kastelánství) ke Kujavsku. Po jeho smrti v roce 1138 pravděpodobně na základě knížecího testamentu bylo Polsko rozděleno mezí jeho potomky do několika údělů (pol. dzielnice, lat. partes) závislých ze začátku na nejstarším přímém potomku a následníkovi trůnu (lat. princeps) vládnoucímu v Krakově. Těchto části z postupem času přibývalo, získávaly si statut údělných knížectví a mnoho z nich fungovalo jako nezávisle státní útvary.
Kujavské knížectví