Šáma stračí (Copsychus saularis) je asi 20 cm velký druh pěvce z čeledi lejskovitých (dříve řazen mezi drozdovité). Je známá svým výrazným melodickým zpěvem. Je také národním ptákem Bangladéše.
Popis Druh měří 19 cm včetně ocasu, který obvykle drží vztyčený vzhůru, když poskakuje po zemi. Při zpěvu je ocas v normální poloze. Postavou se podobá menší července obecné jen s delším ocasem. Samec má černý hřbet, hlavu a hrdlo v kontrastu s bílou skvrnou na ramenech. Břicho a strany ocasu jsou bílé. Samice jsou svrchu šedočerné a zespodu šedobílé. Mláďata mají hnědě skvrnitá záda a hlavu.
Nominátní poddruh žije na Indickém subkontinentu a jeho samice jsou nejsvětlejší. Samice z Andamanských ostrovů andamanensis jsou tmavší, se silnějším zobákem a kratším ocasem. Poddruh ze Srí Lanky ceylonensis (nyní včetně indické populace jižně od řeky Kaveri) mají stejně jako jižní nominátní populace samice téměř ve stejném odstínu jako samec. Východní populace, v Bangladéši a Bhutánu mají černější ocas a jmenují se erimelas. Populace na Mianmaru (Barmě) se jmenují musicus. Množství dalších poddruhů napříč areálem bylo popsáno včetně prosthopellus (Hong Kong), nesiotes,zacnecus, nesiarchus, masculus, pagiensis, javensis, problematicus, amoenus, adamsi, pluto, deuteronymus a mindanensis. Mnoho z nich ovšem není dobře označeno a jejich status byl zamítnut. Některé, například mindanensis byly povýšeny na samostatný druh. Samice vykazují geografické odlišnosti v opeření více než samci.
Zdržují se převážně při zemi, kde poskakují se vztyčeným ocasem po větvích a hledají potravu v suchém listí na zemi. Samci v době rozmnožování hlasitě zpívají ze špiček stromů nebo jiných vyvýšených posedů.
Rozšíření a biotop Tato šáma je stálý obyvatel tropické jižní Asie. Běžně se vyskytuje v zahradách, parcích a lesích v jižní a jihovýchodní Asii v rozmezí od Bangladéše přes Indii, Srí Lanku a východní Pákistán až po Indonésii, Thajsko, jižní Čínu a Filipíny. Jako nepůvodní druh je v současné době zastoupena i na australském kontinentě."Inventory of exotic (non-native) bird species known to be in Australia", 2007 (anglicky)
Chování a ekologie
Šámy stračí hnízdí od března do července v Indii a od ledna do června v jihovýchodní Asii. Při námluvách samci čepýří peří, zvedají zobák, vějířovitě roztahují ocas a vykračují. Hnízdo je v polodutině stromu, škvíře zdi, výklenku budovy nebo budce. Dutina je vystlána trávou. Hnízdo staví převážně samice a stavba začíná týden před snůškou vajec. Čtyři až pět vajec je snášeno v intervalu 24 h. Ta jsou oválná, bledě modrozelená s hnědavými skvrnami, splývající se slámou. Sedí na nich pouze samice 8 - 14 dní.
Mláďata krmí častěji samice než samec. Samci jsou v době hnízdění poměrně agresivní a hájí teritorium. Reagují na zpěv narušitelů i na vlastní odrazy. Samci stráví více času obranou hnízda. Studie zpěvu prokázala dialekty se sousedy s odlišnostmi ve zpěvu. Imitují také volání mnoha jiných ptačích druhů. Samice mohou krátce zpívat v přítomnosti samce. Kromě zpěvu se ozývají různými voláními jako je teritoriální, shromážďovací a hřadovací volání, varovné, podřízené, žebravé a úzkostné. Typické zastrašovací volání je drsné, syčivé "krššš".
Potravu šám tvoří převážně hmyz a další bezobratlí. Třebaže jsou hmyzožravé, berou občas nektar, gekony, pijavice, stonožky a dokonce i ryby.
Obvykle jsou aktivní pozdě za soumraku. Často se koupou v dešťové vodě zachycené na listech stromů.
Status ohrožení Jsou považovány za málo dotčený druh ceosvětově, ale někde dochází k jejich úbytku.
V Singapuru byly ve 20. letech 20. století hojné ale od 70. let začaly ubývat, zřejmě kvůli konkurenci s introdukovanou majnou obecnou. Chytání kvůli obchodu s klecními ptáky a změny životního prostředí mohou mít také vliv a mnohde jsou tak zákonem chráněny.
Tento druh má několik ptačích predátorů. Množství patogenů a parazitů bylo prokázáno. Od tohoto druhu byl izolován původce ptačí malárie. Virus ptačí chřipky H4N3 a H5N1 byl potvrzen v několika případech. Byla též popsána parazitace očními červy.
V kultuře
Šámy stračí jsou hojně chovány pro jejich zpěv a v minulosti v Indii také pro zápasy. Stále jsou prodávány jako klecní ptáci v nekterých oblastech jihovýchodní Asie.
Vedle vyhlášení za národního ptáka v Bangladéši je šáma stračí známá jako doyel nebo doel (দোয়েল). Profesor Dhácké univerzity Kazi Zakir Hossain navrhl její vyhlášení za národního ptáka. Odůvodnil to faktem, že se hojně vyskytuje v lidských sídlech napříč zemí a je zde často k vidění. V tomto kontextu byla šáma stračí vyhlášená národním ptákem Bangladéše. V Bangladéši je často užívána jako symbol. Jedno místo v Dháce se jmenuje Doyel Chattar nebo Doel Square a znamená to náměstí šámy stračí.
Na Srí Lance tomuto ptákovi říkají Polkichcha.
V jižním Thajsku je tento pták lokálně znám v místním jazyce jako Binlha (บินหลา), spolu s příbuznou šámou bělořitnou. Jsou často zmiňovány v moderních písních.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Lejskovití