Heinrich von Meissen, zvaný též Frauenlob, zastarale Vrowenlop, česky Jindřich z Míšně (mezi 1250–1260 Míšeň – 29. listopadu 1318 Mohuč) byl německý básník pocházející z Míšně. Jeho přezdívka Frauenlob znamená „chvála žen“ nebo „chvála Naší Paní“.
Život Narodil se v měšťanské rodině. Pravděpodobně získal vzdělání v poetice, skladbě, vokální i instrumentální hudbě na katedrální škole v rodné Míšni. Měl tvořit verše již ve třinácti letech. Jeho vzorem byl Konrad von Würzburg, našel si však styl vlastní.
Cestoval po mnoha zemích, krom značných částí Německa i po Česku a Dánsku. V Česku působil na dvoře Václava II. Verše psal ovšem i pro Rudolfa I., Jindřicha IV. Probuse, Erika V. Dánského, Waldemara Braniborského, Jindřicha III. Meklenburského, Vislava III. a mnohé další šlechtice. Jelikož řada těchto pánů byla spřízněna nebo spojena politickými manželstvími, lze usoudit, že Heinrich byl doporučován z jednoho dvora do druhého.
Roku 1311 se usadil ve svém rodišti Míšni, kde pravděpodobně založil první školu meistersangu. Zde dožil jako chráněnec Petra z Aspeltu, mohučského arcibiskupa a bývalého kancléře Václava II. Byl pohřben na východním dvoře mohučské katedrály. Albrecht ze Štrasburku uvedl, že jeho tělo do katedrály donesly ženy, a to kvůli velké chvále, kterou ve svých básních věnoval ženskému pohlaví. Jeho náhrobek byl v roce 1774 rozbit při rekonstrukci dělníky, v roce 1842 byl vztyčen nový.
Od 15. století byl cechem Meistersinger řazen mezi tzv. dvanáct starých mistrů, tedy vzorů německé milostné lyriky. Někdy je též nazýván Mladý Meissner, aby byl odlišen od stejnojmenného básníka, který psal poezii v letech 1260 až 1280.
Dílo Někdy je označován za vrcholného představitele tzv. květinového stylu (Geblümter Stil). Bývá též řazen ke škole Wolframa von Eschenbacha. Přidal k tradičním tématům minnesängrů teologické a filozofické otázky. Velmi rád spojoval tři sloky do jednoho celku.
Kolem roku 1290 napsal Heinrich píseň o ženě z Apokalypsy Frauenleich. Vytvořil též skladbu Alle Freude verlässt mich, kterou později převzal Záviš ze Zap. Jeho nejznámější báseň Marienleich (Mariina píseň) vychvaluje Pannu Marii. Odtud byla patrně odvozena jeho přezdívka, jež by šla přeložit jako "Chvalič žen". K dalším slavným skladbám patří Kreuzleich a Minneleich. Některé jeho verše horlivě bojují proti chamtivosti duchovenstva a kněžím doporučují čistý způsob života.
Někdy byl literárními historiky kritizován za sebechválu, ale jeho obhájci upozorňují, že některé básně, jež ho vychvalují, sepsali jeho pozdější obdivovatelé a tyto básně byly Heinrichovi mylně připsány na základě podobnosti stylu, který jeho obdivovatelé záměrně napodobovali. Otázka pravosti jeho textů je předmětem rozsáhlého výzkumu. Základní kroky v této otázce provedl germanista Helmuth Thomas v práci Untersuchungen zur Überlieferung der Spruchdichtung Frauenlobs.
Někteří literární teoretici si povšimli, že jeho básnění se někdy dotklo až nesmyslu. Ludwig Pfannmüller dokonce užil formulace "myšlenkové asociace ne zcela normálního mozku". Jiní teoretici však prokázali, že to, co se u Miessena její jako opuštění smyslu ve jménu hry se zvukem, ve skutečnosti poměrně přesně odpovídá středověkému obrazu světa i jeho pojetí nadpřirozena a má analogie kupříkladu u Tomáše Akvinského.
Encyklopedie Neue Deutsche Biographie (1961) uvádí: "To, co ho odlišuje od jeho současníků, je jeho odvážná asociativní představivost, která kombinuje blízké a vzdálené, banální a posvátné. Dále jeho cit pro formu, jeho smysl pro vztahy částí ve struktuře sloky, jeho hudební cit pro zvuk a rytmus verše".
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Němečtí středověcí básníci Kategorie:Narození ve 13. století Kategorie:Narození v Míšni Kategorie:Úmrtí v roce 1318 Kategorie:Úmrtí v Mohuči Kategorie:Minnesängři Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 29. listopadu