Bělehrad

Bělehrad () je hlavním a největším městem Srbska. Mezi lety 1918–1941 a 1945–1992 byl také hlavním městem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. Žije zde obyvatel. Město se nachází na soutoku řek Dunaj a Sáva. Je přirozeným politickým, ekonomickým i dopravním centrem Srbska. Kříží se zde celá řada mezinárodně významných silničních i železničních tahů spojující Střední Evropu s Balkánem.

Název

Název města je slovanského původu a znamená Bílé město. V staroslověnštině měl podobu Бѣлградъ nebo Бѣлиградъ; poprvé byl zaznamenán v roce 878 v dopisu papeže bulharskému carovi Borisovi. Odsud byl převzat do všech jazyků; jen v němčině se objevuje jako kalk v podobě Weizzenburg. V tureckých zdrojích je doložen jako Tuna Belgrad (Dunajský Bělehrad) pro odlišení podobných měst.

Historickými změnami vznikla jeho současná podoba v srbštině (Београд). Název vznikl podle bílého kamene místního opevnění.

Slovanský název se občas objevoval i v byzantských záznamech jako Belagradon.

Latinský název Singidunum byl převzat od keltského kmene Skordisků a romanizován. Dunum, resp. din označovalo v jazyce Skordisků nejspíše město, případně drobný vršek.

Historie náhled|vlevo|Obléhání Bělehradu Turky v roce 1456

Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let. Již v dobách Keltů zde existovala osada. Tu později Římané, kteří město nazývali Singidunum, rozšířili a přebudovali i přístav pro svoji říční flotilu. Od 6. století město patřilo Byzantské říši, po stěhování národů a úpadku Cařihradu se sem nastěhovali Slované. Město ale trpělo pod náporem jak uherských, tak benátských útoků, neboť oba státy se snažily získat tuto oblast pod svoji kontrolu.

V roce 1284 se Bělehrad stal poprvé hlavním městem Srbska. Mezi lety 1316–1402 byl ale také součástí Uher. V roce 1402 se Bělehrad stal hlavním městem posledního srbského státu v středověku – Srbského despotátu. Nyní tak nachází k dalšímu rozkvětu města a i srbského státu jako takového.

V období husitských válek a úpadku těžby stříbra v Českých zemích, které patřily k významným vývozcům tohoto kovu, se Srbsko stalo státem s největší těžbou stříbra, což umožnilo srbskému králi Štěpánu Lazarevičovi udělat z Bělehradu jedno z největších kulturních a hospodářských měst Evropy. Turecké obléhání Bělehradu se odehrálo mezi 4. a 22. červencem roku 1456. Město se hrdinně bránilo, nicméně počet výpadů ze strany stále agresivnějšího islámského souseda se zvyšoval.

V důsledku tureckých nájezdů řada vysoce vzdělaných lidí z Byzance, Bulharska, Řecka a Makedonie utekla do Bělehradu. V tomto důsledku se Bělehrad stal jednotným kulturním centrem, ne jen ve východní ale v celé Evropě. Jedním z těchto významných lidí byl například Bulhar Konstantin Filosof, který byl osobním životopiscem krále Štěpána.

V 15. století zde stála uherská pohraniční pevnost, kterou však roku 1521 po mnoha neúspěšných pokusech dobyli Turci. V letech 1688–1690, 1717–1739 a 1789–1791 ho drželi Rakušané.

Od roku 1806 je Bělehrad hlavním městem Srbska, ve stejném roce se srbským vzbouřencům podařilo město získat od Turků. Nejednalo se však o samostatný stát, ale pouze o stát autonomní. Až do roku 1867 tu proto byla stále přítomna turecká vojenská posádka. Konec 19. století je ve znamení rychlého rozvoje města. Původní budovy jsou likvidovány a nahrazují je moderní stavby, budované v tehdejších populárních slozích.

Od roku 1918 byl Bělehrad hlavním městem Království SHS, které neslo od roku 1929 název Jugoslávie. Město následuje další evropské metropole v rozvoji moderní dopravních a komunikační infrastruktury. V roce 1927 bylo otevřeno letiště, o dva roky později začíná vysílat Radio Beograd.

Za druhé světové války byl obsazen nacistickým Německem, v říjnu 1944 Bělehrad obsadila národněosvobozenecká armáda Jugoslávie a Rudá armáda. Po válce se v Bělehradě konaly procesy s válečnými zločinci, četníky a protikomunistickými aktivisty.

náhled|vlevo|Stará pohlednice Ulice knížete Michala Jakmile boje skončily a moci se chopili komunisté, začal být Bělehrad jako metropole rozšiřován a modernizován. V rámci první pětiletky se začalo západně od historického města na zelené louce stavět rozsáhlé sídliště Nový Bělehrad. Jeho vznik byl plánován již v dobách existence království, nicméně realizaci překazila druhá světová válka. K budování byly nasazeny mládežnické brigády, které se zapojily do mnohých staveb v Jugoslávii přelomu 40. a 50. let 20. století. náhled|Budova poničená při bombardování Jugoslávie silami NATO v roce 1999

Kromě masové výstavby nových sídlišť se Bělehrad stal také místem realizace moderní jugoslávské, potažmo srbské architektury. Zatímco v celé zemi vznikaly výstavní budovy, hlavní město potřebovalo také mnohé kulturní a společenské budovy vystavěné s vědomím, že se jedná o metropoli reprezentující celou federaci. Dunaj překročily nové silniční mosty, které umožnily spojení se západním i severním okolím města. Jako vůdčí stát Hnutí nezúčastněných zemí a hlavní město neutrálního státu se Bělehrad stal místem mnohých mezinárodních konferencí a častých zahraničních návštěv. Pro jejich potřebu bylo vybudováno tzv. centrum Sáva, rozsáhlý konferenční palác.

Ke konci 80. let 20. století se ekonomická situace Jugoslávie zhoršila a problémy pocítili i obyvatelé Bělehradu. Nová politická garnitura, která reprezentovala hlavně srbské zájmy, získávala rychle podporu. Její mítinky se konaly v prostoru Ušće, tedy na soutoku Sávy a Dunaje. Celé město se stalo v dobách rozpadu jugoslávského státu dějištěm politických shromáždění, a to jak vládních, tak i opozičních. Režim Slobodana Miloševiće vedl k mezinárodním sankcím a vyústil až v bombardování města vojsky NATO v polovině roku 1999. Byly těžce poškozeny významné budovy státní správy a mosty přes Dunaj a Sávu. Miloševićův režim byl svržen demonstrací, při které byl obsazen a vyrabován jugoslávský parlament. V druhé dekádě 21. století se centrem pozornosti rozvoje města stal projekt Belgrade Waterfront, který si klade za cíl vznik nových výškových budov na břehu řeky Sávy, odstranění starých průmyslových oblastí z blízkosti středu metropole a integraci břehu řeky do podoby města.

Geografie náhled|vlevo|Letecký snímek města Bělehrad leží 116,75 m n. m. při soutoku Sávy s Dunajem na souřadnicích 44° 49' 14 s. z. š. a 20° 27' 44 v. z. d. Původní bělehradské historické jádro se nachází v oblasti dnešní pevnosti Kalemegdan na pravém břehu řeky Dunaje, na přirozeném návrší. Z hlediska regionálního se rozkládá na hranici mezi Střední Evropou a Balkánem.

Od 19. století bylo město rozšiřováno směrem na východ a jih, ve směru starých cest do Niše a okolí. Po druhé světové válce bylo vystavěno na levém břehu řeky Sávy nové město v modernistickém stylu v rovinaté krajině Podunajské nížiny. S městem jsou spojeny menší komunity Zemun, Krnjača a Ovča na levém břehu Dunaje. Samotný Bělehrad má rozlohu 360 km2, zatímco rozloha s metropolitní oblastí činí 3 223 km2. V historii tvořil Bělehrad důležitou křižovatku mezi západem a Orientem.

Na levém břehu Sávy má město kopcovitý terén, nejvyšším bodem města je Torlak brdo s výškou 303 m. Nadmořská výška města roste postupně a pozvolně směrem na jih, k vrcholu Avala (511 m n. m.) a Kosmaj (628 m n. m.)

Podnebí Bělehrad má mírné kontinentální podnebí, střídají se zde čtyři roční období a srážky jsou zde rovnoměrně rozloženy. Průměrná roční teplota ve městě je 11, 7 °C , nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 22, 1 °C. Průměrný roční úhrn srážek v Bělehradě činí zhruba 700 milimetrů. Je zde v průměru 2 096 slunečních hodin. Nejslunnější měsíce jsou červenec a srpen. Nejvyšší oficiálně zaznamenaná teplota v Bělehradě byla 43, 1 °C, nejnižší 10. ledna 1893 činila −26,2 °C.

Měsíc Led Úno Bře Dub Kvě Čer Čec Srp Zář Říj Lis Pro Rok Maximální teplota 3,5°C 6,4°C 11,9°C 17,5°C 22,5°C 25,3°C 27,3°C 27,3°C 23,7°C 18,1°C 11,0°C 5,3°C 16,7°C Minimální teplota −2,3°C −0,2°C 3,3°C 7,8°C 12,1°C 15,0°C 16,3°C 16,1°C 13,0°C 8,3°C 4°C −0,2°C 7,8°C Srážky 47mm 44mm 46mm 56mm 71mm 91mm 67mm 53mm 51mm 46mm 57mm 59mm 688mm

Hospodářství náhled|Mezinárodní letiště Nikoly Tesly Jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel má Bělehrad dominantní postavení v zemi. Je hospodářským, politickým i kulturním centrem státu.

Bělehrad je hospodářsky nejrozvinutější oblastí Srbska. Více než 30 % HDP země se vytváří právě v metropoli, kde je také soustředěno 30 % veškeré pracovní síly. Ekonomicky nejaktivnější částí města je Nový Bělehrad. Předpokládá se, že podíl šedé ekonomiky je na hospodářství města zhruba okolo třiceti procent.

Mezi významné podniky, které v hlavním městě sídlí, patří Národní banka Srbska, Air Serbia, Telekom Srbija, Telenor Srbija, Delta Holding a další. V dobách existence socialistické Jugoslávie zde sídlila řada průmyslových podniků, mezi které patřil např. výrobce autobusů Ikarbus, výrobce hodin (INS) výrobce traktorů a zemědělské techniky IMT. Na bělehradských předměstích jsou i četné, i když většinou nevelké strojírenské závody (především na výrobu obráběcích a zemědělských strojů), dále podniky textilní, kožedělné, dřevozpracující, chemické a potravinářské. V okolí města, nedaleko Smedereva a Pančeva se nachází rozlehlá průmyslová zóna. Celkově stojí v srbském hlavním městě více než 130 závodů a továren. Historicky zde největší továrnou byl závod společnosti Ivan Ribar, která vyráběla např. kontroléry pro automobily. Území města Bělehradu zahrnuje rovněž i cca 260 000 ha zemědělské půdy, z níž je 150 000 ha obděláváno. Pěstována je především kukuřice a pšenice.

V oblasti obchodu existovaly v Bělehradě četná obchodní centra již v dobách existence socialistické Jugoslávie. Během krize v 90. letech 20. století došlo ke kolapsu zásobovacích řetězců, které nahradily do jisté míry pouliční prodejci, překupníci a kiosky. Po roce 2000 došlo ke stabilizaci a obnově západního modelu prodeje. V Bělehradě se dnes nachází celá řada obchodních center. Obnovena byla ať už původní centra (Ušće, Beograđanka) nebo vyrostla nová (Big Fashion a další).

V Bělehradě sídlí okolo sedmi tisíc firem. Rostoucím sektorem je také IT, město se stalo regionálním centrem pro společnosti v této oblasti v jihovýchodní Evropě. Nachází se zde vývojářské centrum společnosti Microsoft. Působí zde i řada dalších mezinárodních společností, jako jsou Asus, Intel, Dell, NCR Corporation, Cisco Systems, SAP, Acer, Hewlett-Packard a Huawei.

V období jugoslávské krize (mezi lety 1991 až 2002) došlo k značnému nárůstu počtu obyvatel, kteří nevykonávali ekonomickou činnost a byli práceschopní (z 70 na 156 tisíc lidí). 5 % obyvatel pracovalo v prvovýrobě, 27 % v průmyslu a výrobě a zbytek ve službách. Během 21. století se uvedený trend i nadále intenzifikoval ve prospěch služeb.

K říjnu 2016 činil průměrný plat v Bělehradě 56 530 srbských dinárů (cca 12 tisíc korun). Statisticky se nejvyšší průměrný plat vyplácel na území místní části Surčin, a to 73 689 srbských dinárů. V roce 2022 to bylo 94 808 RSD. Podle průzkumu z roku 2015 mělo 73 % bělehradských domácností počítač, 65,8 % širokopásmové připojení k internetu a 73,9 % kabelovou televizi.

Životní prostředí

Odpadové hospodářství