náhled|Alpy – satelitní snímek Alpy (německy Alpen, francouzsky Alpes, rétorománsky Alps, italsky Alpi, slovinsky Alpe) jsou rozsáhlé evropské pohoří. Název „Alpy“, resp. francouzský a latinský název „Alpes“, pravděpodobně pochází z latinského albus (bílý) nebo altus (vysoký). Dalším možným vysvětlením je keltský výraz „alp“, který označuje vysoké pohoří. Alpy zasahují do území devíti evropských států: Francie, Monaka, Itálie, Švýcarska, Německa, Rakouska, Lichtenštejnska, Slovinska a Maďarska (vzhledem k tomu, že na území Monaka a Maďarska zasahují Alpy méně než 0,009 % své rozlohy, tyto země se obvykle v literatuře o Alpách neobjevují).
Horstvo s názvem Alpy se ale nenachází jen na evropském kontinentě – existují také Australské Alpy, Japonské Alpy a Jižní Alpy. Podle Alp je také pojmenováno pohoří Montes Alpes na přivrácené straně Měsíce.Montes Alpes, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA
Geografický popis Pohoří se táhne v šířce od 130 až 260 kilometrů a v délce kolem 1200 kilometrů celkem přes devět států od francouzské Riviéry a pobřeží Středozemního moře na jihozápadě až k Vídni na východě. Zaujímá rozlohu kolem 200 000 km².Plocha Alp je 220 000 km² dle nach AEIOU (Austria-Forum), či 190 912 km² dle nach CIPRA. Řeka Rýn na švýcarsko-rakouských a švýcarsko-lichtenštejnských hranicích a přibližná spojnice Lichtenštejnska s italským městem Como vytyčují hranici mezi dvěma základními podcelky: Západními a Východními Alpami.
Geologie
Vznik
Počátek vzniku se datuje do doby kolem spodní křídy, kdy se na dno geosynklinály neboli mořské rozsedliny v oceánu Tethys usazovaly sedimenty. Ve třetihorách, asi před 40 až 60 miliony let vlivem natlačování Africké desky na Eurasijskou, se začaly vrstvy usazenin vrásnit v procesu alpínské orogeneze. Výrazné vyzdvihování probíhalo na přelomu třetihor a čtvrtohor. Dalším faktorem modelování pohoří bylo pleistocenní zalednění, po němž zbylo kolem 3 000 km² ledovců, četné kary a jezera.
Složení Alpy jsou složitý příkrovový horský systém. Ze severního a severozápadního směru byly kdysi nasunuty hlavní, největší příkrovy. Z hlediska geologické stavby lze Východní Alpy rozdělit na Centrální krystalické Alpy (rula, svor a břidlice), Severní vápencové Alpy (vápenec, dolomit) a Jižní vápencové Alpy. Ve vápencových Alpách převládají horniny zejména z období triasu, jury a křídy (usazené horniny z druhohor). Na severozápadním okraji Západních Alp (Vnější krystalické Alpy) se také vyskytují pásma vápenců. Krystalické Alpy se dělí na Vnější (hercynské krystalické masívy) a Vnitřní (pevninské příkrovy a metamorfované horniny). Centrální masívy tvoří jádro (žuly, ruly a krystalické břidlice), které je pozůstatkem starších hor z karbonu. Okrajově se vyskytují též pásma flyšových sedimentů.
Vodstvo a zalednění
Řeky náhled|řeka Rýn náhled|Řeka Pád Alpy jsou nejvýznamnější pramennou oblastí ve střední Evropě. Na jejich vrcholech či hřebenech probíhají i mnohá evropská rozvodí (Albula, St. Gotthardpass). Alpské řeky se vlévají do několika moří: Středozemního, Jaderského, Černého a Severního. V masivu Gotthard ve Švýcarsku se dokonce rozcházejí řeky do tří moří (Rhôna, Rýn, Ticino). Podobně je tomu v pohoří Albula poblíž Svatého Mořice (Inn, Rýn a Pád). Ve Východních Alpách tvoří toky povětšinou dlouhá údolí, rovnoběžná s hřebeny hor (Dráva, Inn, Enns). Západní Alpy jsou na tom naopak, toky zde vytvářejí kratší a příkřejší údolí, většinou s velkým převýšením (Aara, Rýn, Rhôna). Často jsou tyto doliny směrově napříč horskými masivy. Zde vznikly na mnoha místech vodopády (např. Krimmelské vodopády). Řeky v Alpách jsou z velké většiny napájeny z ledovců, a proto jsou v létě bohaté na vodu.
K nejvýznamnějším alpským tokům náleží:
názevdélka (km)Rýn1 360Sáva946Rhôna812Dráva720Pád652Inn510Mura445Adiže410Durance305Isère290
Jezera náhled|Ženevské jezero Obrovské ledovce z období pleistocénu doslova vymačkaly na krajích hor časté mohutné morény, ve kterých následkem toho vznikla jezera. Běžně se nacházejí na severních i jižních svazích hor. Také plesa zdobící vyšší pásma mají svůj původ v ledovcové činnosti. Největším jezerem Alp je Ženevské jezero na hranicích Švýcarska a Francie, nejhlubší jsou italská jezera Lago di Como (Comské jezero, 409 m), Lago Maggiore (365 m) a Lago di Garda (Gardské jezero, 346 m).
K nejvýznamnějším jezerům Alp se řadí: názevplocha (km²)Ženevské jezero581Bodamské jezero538Gardské jezero370Neuchâtelské jezero218Lago Maggiore212Comské jezero146Lucernské jezero113
Ledovce náhled|Velký Aletschský ledovec Dnešní zalednění Alp o rozloze cca 3 200 km² jsou asi 2 % původního plochy pleistocenních ledovců. V holocénu před 5900 lety zde ale bylo méně ledovců než dnes a přibývaly. Za posledních 150 let pozorujeme značný ústup ledovců. Tato proměna odtávání (ablace) bývá v některých obdobích přerušována. Jsou však i roky, kdy dochází i k úbytkům v řádech metrů mocnosti ledovců (např. Dachstein). V létě nezamrzají ledovce ani přes noc a tím dochází k velkým úbytkům v důsledku odtávání. Tento fakt je velkou měrou způsoben globálním oteplováním planety.
Největším ledovcem Alp je Velký Aletschský ledovec v Bernských Alpách. Jeho délka je 24 km, plocha asi 115 km². Místo, kde se pod vrcholem Aletschhorn stéká několik ledovců v jeden mohutný ledovcový proud, se nazývá Konkordiaplatz. Mocnost ledu zde dosahuje kolem 350 m. Další velké ledovce v Alpách jsou Gornergletscher ve Walliských Alpách (délka 15 km a rozloha 67 km²) nebo Mer de Glace v Savojských Alpách (délka 16 km, rozloha 55 km²).
Členění Nejběžněji se Alpy dělí na dva velké celky – Západní a Východní Alpy. Hranici těchto celků tvoří spojnice mezi Bodamským jezerem, Rýnem, sedlem Splügenpass, řekami Liro a Mera a Comským jezerem. Západní Alpy zabírají asi 40 % a Východní Alpy 60 % celkové rozlohy systému. Současně uznávaná hranice mezi těmito celky nebyla odjakživa vedena tímto směrem. Do roku 1919 bylo rozdělení Východních a Západních Alp podle politické hranice. Nejvyšším vrcholem tehdejších Východních Alp byl Ortler. Tato východní část se totiž nacházela na východ od švýcarských hranic. Členění do jednotlivých pohoří je v literatuře nejednotné a mnohdy zcela rozdílné nebo až chaotické. Z mnoha skupin jsou osamostatněny jejich významné části (Savojské Alpy a Mont Blanc). Od řady horských masivů se zase oddělují tzv. Voralpen (alpská předhůří). Hranice těchto předhůří (Bavorské předhůří, Hornorakouské předhůří apod.) nejsou pevně vytyčeny. Nejvyšší vrcholy systému se až na výjimky nacházejí v Západních Alpách. Vrcholů dosahujících výšky 4 000 m je 60, ovšem pouze jeden (Piz Bernina, 4 049 m) náleží do Východních Alp.
Západní Alpy Do tohoto celku patří takřka celé Švýcarské Alpy, některé části Italských Alp, Francouzské Alpy a území celého Monaka. Oblouk Západních Alp je otevřený k východu a obklopuje severoitalské nížiny Piemontskou a Lombardskou. Tato část pohoří leží západně od linie Bodamské jezero – horní tok Rýna. Obecně lze říci, že hory Západních Alp jsou vyšší a mají strmější svahy s velkými výškovými rozdíly. Nalézají se zde nejdelší a nejrozsáhlejší alpské ledovce. Mont Blanc na italsko-francouzských hranicích je se svými 4 808 metry nejvyšším vrcholem Alp a zároveň celé Evropské unie. Dalšími významnými vrcholy jsou např. Matterhorn na švýcarsko-italských hranicích či Jungfrau a Eiger v Bernských Alpách.
Západní Alpy se dělí na sedmnáct hlavních skupin : náhled|Grajské Alpy, Gran Paradiso
názevplocha (km²)Ligurské Alpy4 500Přímořské Alpy7 000Provensálské Alpy9 300Kottické Alpy6 900Dauphinéské Alpy2 400Grajské Alpy3 200Vanoise1 800Mont Blanc1 500Jura4 200Walliské Alpy8 300Freiburské Alpy2 300Bernské Alpy3 900Tessinské Alpy—Adulské Alpy2 100Urnské Alpy1 300Glarnské Alpy2 300Appenzellské Alpy2 100Gotthard1 100
Východní Alpy Východní Alpy se skládají z celků : Rakouské Alpy, Italské Alpy, Slovinské Alpy a malou částí i Švýcarské Alpy. Sněžná čára Východních Alp dosahuje 2 800 metrů na severním a 2 900 metrů na jižním svahu. V této části dosahují nejvyšších vrcholů Ötztaler Alpen (Wildspitze 3 772 m) sahající k švýcarským a italským hranicím. Do této oblasti naštěstí zasáhl rozmach turistiky o něco citlivěji než v jiných oblastech, takže na ploše kolem 500 km² narazíme jen zřídka na známky lidské činnosti, například přehradní nádrž Gepatsch, několik sjezdovek a malé vesničky. Na západě jsou ohraničeny Innem a na východě údolím Ötztal. Za ním pak navazují Stubaier Alpen (Zuckerhütl 3 507 m). V západní části jsou rovněž panenské, ale Brennerský průsmyk (1 371 m), který je ohraničuje z východu, dnes slouží jako dopravní tepna z Innsbrucku do italského Bolzana, čili ideální místo na využití svahů pro sportovní a rekreační účely. V tomto průsmyku vedla už v roce 1772 silnice, 1867 železnice a dnes dálnice A13/A22. Dále na východ pokračují Zillertalské Alpy s kvalitními lyžařskými areály v okolí Mayrhofenu nebo na severním svahu hory Olperer (3 476 m). Některé sjezdové tratě jsou až 12 km dlouhé. Ve Vnějších Alpách se s místy věčného sněhu nesetkáváme. Na severovýchodě mezi řekami Inn, Rosanna a Lech se táhne v délce 40 kilometrů romantické horské pásmo Lechtaler Alpen s nejvyšší horou Parseierspitze (3 036 m) nad městečkem Landeck. Horská silnice mezi Imstem a Elmenem překonává hřeben v sedle Hahntennjoch v nadmořské výšce 1 905 metrů. Hlavní hřeben Východních Alp dosahuje délky takřka 500 km.
Východní Alpy se dělí na 66 horských skupin :
náhled|Totes Gebirge, Grosser Priel náhled|Obec Tux v Tuxských Alpách v Tyrolsku názevplocha (km²)názevplocha (km²)Bregenzský les700Sesvenna600Lechquellengebirge800Livigno1 100Verwall900Bernina1 500Algavské Alpy2 800Ortles3 000Lechtalské Alpy1 150Bergamské Alpy3 500Samnaunské Alpy550Adamello-Presanella2 000Ammergauské Alpy—Ötztalské Alpy2 850Wetterstein700Stubaiské Alpy2 100Mieminger Kette—Sarntalské Alpy1 150Bavorské předhůří—Zillertalské Alpy2 050Karwendel1 150Tuxské Alpy800Rofan350Kitzbühelské Alpy1 900Chiemgauské Alpy1 100Vysoké Taury4 950Kaisergebirge350Nízké Taury4 900Steinberge350Rieserferner300Berchtesgadenské Alpy1 300Villgratenské hory850Dientener Berge250Nockberge3 900Salzkammergutberge1 750Lavanttalské Alpy4 400Tennengebirge300Hory východně od řeky Mury—Dachstein900Brenta700Hornorakouské předhůří1 850Gardské hory2 400Totes Gebirge1 250Dolomity4 750Ennstalské Alpy1 300Fleimstalské Alpy1 650Hochschwab1 050Vicentinské Alpy3 000Ybbstalské Alpy1 750Karnské Alpy6 600Türnitzské Alpy1 100Gailtalské Alpy1 300Mürzstegské Alpy850Julské Alpy5 300Rax450Karavanky1 300Gutensteinské Alpy1 300Kamnicko-Savinjské Alpy900Vídeňský les1 200Pohorje900Platta700Plessurské Alpy900Albula1 600Rätikon900Silvretta900Tessinské Alpy2 600
Vrcholy Následující tabulky obsahují seznam 10 nejvýznamnějších alpských vrcholů podle výšky a prominence.
Nejvyšší vrcholy
NázevVýškaProminenceStátPohoříMont Blanc4 8084 695Francie, ItálieMontblanský masivDufourspitze4 6342 165Švýcarsko, ItálieWalliské AlpyNordend4 6090 094ŠvýcarskoWalliské AlpyZumsteinspitze4 5630 110Švýcarsko, ItálieWalliské AlpySignalkuppe4 5560 102Švýcarsko, ItálieWalliské AlpyDom4 5451 046ŠvýcarskoWalliské AlpyLyskamm4 5270 376Švýcarsko, ItálieWalliské AlpyWeisshorn4 5051 235ŠvýcarskoWalliské AlpyTäschhorn4 4910 210ŠvýcarskoWalliské AlpyMatterhorn4 4781 040Švýcarsko, ItálieWalliské Alpy
Nejprominentnější vrcholy náhled|Wildspitze
NázevProminenceVýškaStátMateřský vrcholMont Blanc4 6954 808Francie, ItálieMount EverestGroßglockner2 4233 798RakouskoMont BlancFinsteraarhorn2 2804 274ŠvýcarskoMont BlancWildspitze2 2613 768RakouskoFinsteraarhornPiz Bernina2 2344 049ŠvýcarskoFinsteraarhornHochkönig2 1812 941RakouskoGroßglocknerDufourspitze2 1654 634Švýcarsko, ItálieMont BlancHoher Dachstein2 1362 995RakouskoGroßglocknerMarmolada2 1313 343ItálieGroßglocknerMonte Viso2 0623 841ItálieMont Blanc
Podnebí