Antonín Dvořák (12. září 1920, Praha – 29. května 1997, Praha) byl český režisér, výtvarník a pedagog.

Život V roce 1939 byl zatčen a strávil dva roky v Buchenwaldu a Dachau. Po návratu v roce 1941 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze užitou architekturu. Začal spolupracovat s mladými divadelníky, vedenými Jindřichem Honzlem a pracoval od roku 1941 jako výtvarník pro Divadélko pro 99 fungující v suterénním výstavním sále Topičova nakladatelství na Národní třídě,František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255 po jeho likvidaci se stal v letech 1942 až 1943 režisérem v Divadélku ve Smetanově muzeu. Současně působil jako výtvarník a režisér v Horáckém divadle a umělecký šéf pražského Intimního divadla v Umělecké besedě.

Po skončení války vstoupil do KSČ, současně byl i členem Ústřední rady odborů (ÚRO).Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 26,

Ihned po osvobození, v květnu 1945 se pokusil v bývalém Divadle Anny Sedláčkové (v Mozarteu) vytvořit Divadlo Revolučních gard.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 102, Později však od záměru ustoupil a v sezóně 1945–1946 nastoupil jako režisér v divadle D 46 E. F. Buriana. V roce 1946 odešel na dva roky do funkce uměleckého ředitele Středočeského divadla Mladá Boleslav. Do Národního divadla nastoupil v srpnu 1949 jako režisér činohry a působil zde až do března 1954.

Od roku 1954 působil jeden rok v Československé televizi jako vedoucí literárně-dramatického vysílání. Následovalo působení na Kladně (1956–1957), v roce 1957 pak na rok vyslání do Vietnamské lidově demokratické republiky, kde organizoval umělecké školství. V letech 1958–1959 byl ředitelem divadla v Benešově, od roku 1959 do roku 1962 uměleckým ředitelem divadla v Příbrami. Od roku 1963 působil sedm let jako umělecký ředitel divadla na Kladně. Pak se vrátil opět do Československé televize v Praze jako vedoucí dramatického vysílání a působil zde až do roku 1982. V Čs. televizi se zabýval rovněž režií a scenáristikou.

V dubnu roku 1948 se stal členem Divadelní a dramaturgické rady, poradního orgánu ministra školství a ministra informací pro věci divadla.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 150, ) Od roku 1948 se také začal věnovat pedagogické činnosti na DAMU, kde později zastával funkci vedoucího katedry divadelní režie a v roce 1961 se zde stal docentem, v roce 1967 profesorem. V letech 1961–1963 působil ve funkci děkana DAMU.

V roce 1980 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl manželem herečky Antonie Hegerlíkové (od roku 1945) se kterou měl dceru Antonii. V roce 1957 se oženil podruhé, a to s polskou herečkou Halinou Gryglaszewskou.

Vybrané divadelní režie 1942 F. Mach: Balada o stínu, Divadélko ve Smetanově muzeu 1942 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Divadélko ve Smetanově muzeu 1942 J. N. Nestroy, J. K. Tyl: Enšpígl, Divadélko ve Smetanově muzeu 1943 Sofoklés: Slídiči (Zrození komedie), Divadélko ve Smetanově muzeu 1943 Viktor Dyk: Veliký mág, Divadélko ve Smetanově muzeu 1943 J. W. Goethe: Urfaust, Divadélko ve Smetanově muzeu 1945 Aischylos: Spoutaný Prométheus, Divadlo E. F. Buriana 1946 Adam de la Halle: Robin a Marion, Středočeské divadlo Mladá Boleslav 1946 Jan Bartoš: Souboj, Středočeské divadlo Mladá Boleslav 1947 Jan Drda, Antonín Dvořák: Městečko na dlani, Mozarteum 1947 J.-P. Sartre: Počestná děvka, Středočeské divadlo Mladá Boleslav 1947 Aristofanés: Jezdci, Středočeské divadlo Mladá Boleslav 1947 Vladislav Vančura: Alchymista, Středočeské divadlo Mladá Boleslav 1948 Karel Nový: Česká bouře, Středočeské divadlo Mladá Boleslav 1948 M. V. Kratochvíl: České jaro, Stavovské divadlo (pohostinská režie) 1949 Jiří Mahen: Janošík, Národní divadlo (spolurežie K. Zachar) 1949 Vladislav Vančura: Josefina, Tylovo divadlo (spolurežie Jindřich Honzl) 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Národní divadlo 1950 Molière: Lakomec, Tylovo divadlo, spolurežie Jaroslav Průcha 1951 Alois Jirásek: Vojnarka, Tylovo divadlo 1951 Ivan Olbracht, Eva Vrchlická: Anna proletářka, Tylovo divadlo 1951 A. P. Čechov: Višňový sad, Tylovo divadlo 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Tylovo divadlo 1953 Alois Jirásek: Samota, Tylovo divadlo 1953 J. K. Tyl: Jan Hus, Tylovo divadlo 1963 Maxim Gorkij: Vassa Železnovová, Národní divadlo

Vybrané divadelní role 1950 Alois Jirásek: Jan Žižka, Vaněk Černohorský z Boskovic, Jan Šembera z Boskovic, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák 1952 K. A. Treňov: Ljubov Jarová, Mazuchin, Prvý strážný, Druhý strážný, Prvý občan, Tylovo divadlo, režie Antonín Dvořák 1953 Ota Šafránek: Vlastenec, Zámečnický tovaryš, Tylovo divadlo, režie František Salzer

Filmové role 1955 Psohlavci, role přísedícího, režie Martin Frič

Odkazy Reference

Literatura B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 155, 222, 226 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 193, 199, 200, 210, 211, 222, 237, 242, 297 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 307, 313, 321, 329 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str.  František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 255 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 104, 106–8, 126, 147–8, 152–8, 353, 365–6, 369, 370, 372–4, 380, 414 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 42, 51, 102, 115, 140, 148, 150, 152, 158–9, 185, 207, 209, 211, 231, 246–7, 283, 304–6, 324, 341, 358–9, 364, 381, 384, 402, 409, 431–2, 471, 485, 488, 491–2, 502, Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 421–3, 450, Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 29, 120, 137–8, 174 Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 20, 419,

Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458, 518, 525, 530, 532, 534, 552, 577, 594, 596–7, 603, 617, 624, 631, 634–6, 668 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 86 Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 164,

Externí odkazy

Slovník české literatury po roce 1945: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=282

Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Režiséři Národního divadla Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Děkani fakult Akademie múzických umění v Praze Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Divadelní ředitelé a principálové Kategorie:Herci z Kladna Kategorie:Narození 12. září Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 29. května Kategorie:Úmrtí v roce 1997 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži