náhled|300px|Budova havanského Kapitolu, postaveného v roce 1929, který byl do konce 50. let 20. století sídlem kubánského parlamentu. Dnes v něm pracuje Kubánská akademie věd. náhled|300px|Mapa španělských kolonií v Západní Indii od Hermana Molla z roku 1736 Počátky dějin Kuby se začínají odvíjet již v letech 10 000 až 8000 let př. n. l., kdy podle soudu většiny dnešních archeologů začalo docházet k jejímu osídlování. Od roku 1511 Kubu kolonizovali Španělé, kteří zde vládli až do konce 19. století. Původní obyvatelé, tvoření většinou příslušníky taínského etnika, byli z velké části vyhubeni Evropany v průběhu prvních let osidlování ostrova, jejich zbylá část pravděpodobně přežívala na ostrově ještě v 2. polovině 19. století.Opatrný, str. 15, 18.

Několik prvních desetiletí španělské kolonizace byla Kuba spíše zásobovací základnou jeho ostatních kolonií, později během 2. poloviny 16. století se stala prostřednictvím Havany důležitým dopravním a obchodním střediskem na cestě z ostatních zámořských území španělské říše. K celkovému rozvoji ostrova a zvyšování počtu jeho obyvatel začalo docházet v souvislosti s nárůstem pěstování tabáku a cukrové třtiny od počátku 18. století. Cukrovarnictví bylo poté v 19. a 20. století nejdůležitějším odvětvím kubánské ekonomiky. Hospodářský rozvoj byl spojen mimo jiné s využitím otroků, dovážených sem z Afriky, jako hlavního zdroje pracovní síly. V polovině 19. století tvořilo černošské obyvatelstvo více než 50 % lidí na ostrově.Opatrný, str. 33. Jeho začlenění do politického života Kuby (otroctví zde bylo zrušeno roku 1889) mělo velký vliv na osvobození ostrova ze španělské nadvlády.Gott, str. 116.Opatrný, str. 42–43, 53–54, 47–48.

Od prvních let 19. století sílilo kubánské hnutí za nezávislost. Jeho stoupencům nevyšel ve 40. a 50. letech plán na připojení ke Spojeným státům americkým a neúspěchem skončila i všechna jednání se Španěly. Roku 1868 začali Kubánci za svou samostatnost bojovat a dočkali se jí za pomoci Spojených států amerických 20. května 1902, několik let po skončení španělsko-americké války. Pokusy o budování demokracie, zpočátku pod protektorátem USA, byly zaraženy několika diktaturami. Od roku 1956 probíhaly na Kubě ozbrojené boje, během kterých ovládlo na počátku roku 1959 ostrov Hnutí 26. července pod vedením Fidela Castra. V zemi byl zaveden komunistický systém, v jehož čele stanul Fidel Castro jako diktátor. Od jeho odstoupení v roce 2006, řídí stát jeho bratr Raúl Castro, který pokračuje v politice svého předchůdce. V souvislosti s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 byly v zemi zavedeny mírné ekonomické reformy ve prospěch tržního hospodářství.

Předkolumbovské období náhled|vlevo|240px|Rekonstrukce taínské vesnice Osidlování Kuby v letech 10 000 př. n. l. až 8000 př. n. l. bylo podle badatelů umožněno změnami výšky hladiny moře, v důsledku kterých v období 13 000–8000 před n. l. vypadala karibská oblast zcela jinak. Led, který se vytvořil v chladném období doby ledové spotřeboval velké množství vody a došlo tak k poklesu mořské hladiny o asi 85 metrů. V důsledku toho byla Kuba od okolních ostrovů či pevniny vzdálena zhruba 20 kilometrů a příchod lidí usnadňovaly také malé ostrůvky okolo ní.

První obyvatelé přicházeli ze severu přes Bahamy a na dnešním území Kuby zanechali jen málo stop. Zpočátku se živili hlavně lovem, což dokazují archeologické nálezy dokonalých hrotů šípů a oštěpů, později zpestřili svůj jídelníček sběrem mořských plodů. Další vlna migrace je zaznamenána přibližně před 4500 lety. Tito noví usedlíci se již živili rybolovem a byli mnohem šikovnější, archeologům zanechali mnoho stop v podobě různých vyspělejších kamenných nástrojů – například dlát a kladiv.Opatrný, str. 6–8.

Zemědělství se na Kubě objevilo již v polovině prvního tisíciletí př. n. l. a bylo spojeno s příchodem nových obyvatel z amerického kontinentu. Další, vyspělejší vlna zemědělců přišla z Haiti v prvních stoletích našeho letopočtu. Tito indiáni, patřící do jazykové skupiny aruaka, dokázali vyrobit vypalované, jednoduše zdobené keramické nádoby dokonalých tvarů, ačkoli ještě neznali hrnčířský kruh. V té době se na Kubě už pěstovala kukuřice, tabák a maniok. Počet obyvatel pomalu rostl, podle názoru některých historiků žilo na ostrově v době příchodu Španělů až 200 000 obyvatel.Opatrný, str. 10.

V té době zde převládaly kmeny Taínů, které si pravděpodobně podrobily původní obyvatele, méně vyspělé kmeny Sibonejů. Ty na počátku 15. století obývaly hlavně menší, západní část Kuby. Obě tato společenství patřila do skupiny tzv. Aruaků. Podle dobových svědectví (mimo jiné mořeplavce Kryštofa Kolumba a prvního guvernéra ostrova Diega Velázqueze) byli Taínové mírumilovní lidé.Polišenský, str. 32.Gott, str. 32.Kašpar, str. 21. Vůdčí roli v jejich společenství měli tzv. kasikové, kterým podléhala nejen jejich vesnice ale i okolní oblasti.Coe, Snow, Benson, str. 162.Kašpar, str. 23. Náboženstvím těchto obyvatel předkolumbovské Ameriky byl animismus, s ním spojené funkce měli v jejich komunitě na starosti kněží zvaní behique. Taínové se živili pěstováním manioku a kukuřice, dále např. ovocem a mořskými plody. Nejmenší část ostrovní populace tvořili domorodci označovaní jako tzv. Guanajatabeye, kteří žili na úrovni starší době kamenné. Podle archeologických nálezů a svědectví prvních kolonizátorů byli tito indiáni v době příchodu Evropanů zatlačeni Aruaky do západní části ostrova a pravděpodobně se nacházeli na pokraji vyhynutí.Gott, str. 32–33.

Španělská kolonizace

Osidlováni Kuby 12. října 1492 objevila výprava Kryštofa Kolumba, janovského mořeplavce ve španělských službách, Ameriku. Na své cestě, původně plánované do Asie, zakotvila 28. října i na Kubě v oblasti dnešního Bariay. Na počátku 16. století se Španělé soustředili hlavně na vybudování své základny na sousedním ostrově Hispaniola, Kuba byla mezitím několikrát prozkoumána. Její kolonizace začala až roku 1511 pod velením Diega Velázqueze (1465–1524). Skupina asi 300 mužů, která se hodlala usadit na východní části ostrova, musela hned na počátku čelit odporu části indiánského obyvatelstva vedených, později legendárním, kasikem Hatueyem.Gott, str. 34–35. Po několika měsících válčení byl ale odpor domorodců zlomen.

Při dalším osidlování Kuby Španělé uplatnili tzv. systém encomiend, což znamenalo rozdělování půdy zasloužilým účastníkům protiindiánských tažení i s místními lidmi jako pracovní silou. Tento systém nutil domorodé obyvatele k těžké, vyčerpávající práci, navíc dobytek přivezený z Evropy ničil jejich pole. Spolu se zavlečenými chorobami, proti kterým indiáni neměli žádné potřebné protilátky, vedl k razantnímu úbytku tohoto domorodého obyvatelstva. Hromadné vybíjení indiánů na ostrově se však nikdy neuskutečnilo, docházelo pouze k zabíjení odbojných domorodců. K tomuto účelu (a zároveň jako odstrašující příklad) byli v některých případech používáni velcí lovečtí psi chovaní na Pyrenejském poloostrově pro lov medvědů a vlků – irští chrti.Opatrný, str. 14, 15.Gott, str. 43. Do roku 1514 proto Španělé při zotročování další nezbytné pracovní síly ovládli většinu ostrova, na kterém začal být masivně chován dobytek a drůbež. Kuba se tak v několika prvních desetiletích po jejím objevení stala důležitou zásobovací základnou pro expanzi do okolních oblastí a měla velký význam např. při dobytí Aztécké říše. Podle ne zcela přesných odhadů v polovině 16. století žilo na ostrově asi 600–700 kolonistů.Polišenský, str. 43.Gott, str. 42. V jejím čele stál do počátku 17. století guvernér, podléhající do jisté míry španělskému místokráli sídlícímu nejdříve na Hispaniole, potom v Mexiku.Polišenský, str. 46.

Ostrov v 16. a 17. století náhled|250px|Havanský přístav okolo roku 1639, obraz je připisovaný Johannesu Vingboonsovi Od 20. let 16. století kolonii ohrožovali piráti z ostatních evropských zemí, zejména Francouzi, kteří pravidelně drancovali její přístavy a roku 1555 dokonce do základů vypálili Havanu. Situaci začalo měnit rozhodnutí španělského krále Filipa II. z roku 1564. Určilo Havanu jako místo, kde se shromažďovaly španělské lodě na nebezpečné cestě do Evropy. Od té chvíle byl další rozvoj Kuby a zejména jeho pozdějšího hlavního města Havany ještě více spojen s transportem surovin z ostatních španělských kolonií, protože španělské zlato a stříbro bylo převáženo výhradně přes toto město. Soustředila se v něm pravidelně velká flotila lodí (koncem 16. století to bylo někdy více než 100 plavidel), která většinou jednou ročně zamířila do mateřské země.Gott, str. 53. Stále významnější přístav začali od 60. let Španělé důkladně opevňovat a byly v něm také vybudovány zařízení na stavbu a opravy lodí, začal se v něm více rozvíjet obchod.

Téměř po celé první století španělské kolonizace si obyvatelé ostrova, vyjma obyvatel Havany, vydělávali prodejem hovězího masa a kůží skotu. Protože obchod s jinými zeměmi byl zakázán, tak na méně kontrolovaném venkově si lidé své příjmy vylepšovali pašeráctvím těchto surovin, často ve spolupráci s piráty a korzáry.Polišenský, str. 48–49.Gott, str. 61. Okolo roku 1576 se v menší míře začalo s pěstováním a zpracováním cukrové třtiny, její produkty ale byly určeny spíše pro domácí spotřebu.Gott, str. 62. Od 60. let 16. století se v okolí Kuby pohybovali holandští piráti a v 80. letech na města v Karibiku útočilo anglické loďstvo pod velením Francise Drakea. I to byl jeden z důvodů rozdělení ostrova v roce 1607 na dvě části. Havanu a okolní oblast od té doby spravoval generální kapitán, větší okrsek, zahrnující zejména východ Kuby, podléhal tzv. „válečnému kapitánovi“ (capitán a guerra) sídlícímu v Santiagu de Cuba.Opatrný, str. 19.Polišenský, str. 48. Chudobě velké části ostrova odpovídal i celkový počet obyvatel, podle historika a novináře Richarda Gotta to bylo zhruba 30 000 osob v polovině 17. století.Gott, str. 59. Nejvýznamnější vrstvou tehdejší koloniální společnosti byli vysocí úředníci, důstojníci a katolické duchovenstvo. Níže stáli španělští obchodníci a kreolští podnikatelé. Církev měla také v rukou, v té době nepříliš se rozvíjející, školství.Polišenský, str. 53.

V roce 1648 skončila v Evropě třicetiletá válka a její důsledky se začaly projevovat i v Americe, kde si svá koloniální panství začaly budovat Anglie s Francií. Tyto země začaly postupně vytlačovat Španělsko i z karibské oblasti. Roku 1665 získali Angličané Jamajku a v roce 1697 Francouzi obsadili Santo Domingo, což byl v té době název pro severní část Hispanioly. Ztrátou těchto území a větším ohrožením ostrova ze strany velmocí přítomných v oblasti se výrazně zvýšila důležitost Kuby pro španělskou vládu. V hospodářské oblasti se během 17. století stával nejdůležitějším výrobkem tabák. Pěstovali ho už původní obyvatelé ostrova, Taínové, ale teprve v této době byly rozeznány kvality místního druhu. Navíc se toto zboží koncem 17. století stávalo čím dál více módní záležitostí.Polišenský, str. 51. Podle současných odhadů žilo na ostrově na přelomu 16. a 17. století zhruba 120 000–140 000 lidí, důležitou pracovní silou se zde postupně stávali černí otroci, dovážení nejčastěji ze západní Afriky, na konci 17. století jejich počet vzrostl přibližně na 10 000.Opatrný, str. 20.

Hospodářský rozvoj v 18. a na počátku 19. století Zásadní změnu pro kubánské kolonie znamenala válka o španělské dědictví v letech 1701–1714. Španělské přístavy v Americe byly blokovány Angličany a místní obyvatelstvo muselo hledat jiný zdroj příjmů. Stali se jím angličtí pašeráci a také došlo k dalšímu rozvoji tabákových plantáží, které byly zakládány v mnohem větším počtu.Opatrný, str. 22.