Jiří Suchý (* 1. října 1931 Plzeň) je český divadelník, herec, hudebník, textař, zpěvák, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér, komik a sběratel. Je spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí a Semaforu a bratrem Ondřeje Suchého. V listopadu roku 2022 v anketě Český slavík vstoupil jako první do Síně slávy.
Spolupracoval s Miroslavem Horníčkem, Ivanem Vyskočilem, později vytvořil autorskou dvojici s Jiřím Šlitrem. Po Šlitrově smrti se jeho hudebním spolupracovníkem stal Ferdinand Havlík a od roku 1975 je jeho hlavní divadelní partnerkou Jitka Molavcová.
Jiří Suchý je spoluautorem mnoha komedií, kabaretů a muzikálů (např. Člověk z půdy (1959), Zuzana je sama doma (1960), Jonáš a tingltangl (1962) či Dobře placená procházka (1965)).
Život Jiří Suchý se narodil v roce 1931 a do roku 1936 žil v Klatovech, od roku 1936 žije v Praze. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1944, kdy jako kompars hrál jednoho z vystupujících z tramvaje ve filmu Sobota.
Po dostudování střední školy začal v roce 1947 pracovat jako grafik v reklamních ateliérech Propagační tvorba, kde se seznámil s Františkem Viktorem Sodomou. Ten spolu se svou manželkou Vlastou hrál pro své kolegy písně převzaté ze západního rozhlasu (např. Johnnie Ray, Elvis Presley), někdy se soukromě scházeli i v závodním klubu Reduta na pražské Národní třídě. Spolu s ním vymýšlel první privátní rozhlasové programy.
V letech 1952–1954 byl na vojně ve Slaném, kde zakresloval mapy a při tom poslouchal mnichovský rozhlas a psal texty na odposlechnuté melodie (dochovaný text Potkala ryba papouška později nazpívala Ljuba Hermanová).
Poté se věnoval především divadlu, nejprve působil v Redutě, poté spoluzaložil Divadlo Na zábradlí. V roce 1959 založil spolu s Jiřím Šlitrem divadlo Semafor, kde působí dodnes. Toto divadlo bylo populární, což vedlo k řadě problémů, které vyvrcholily podpisem prohlášení Dva tisíce slov, který Suchý později odmítl odvolat. Po roce 1989 se stal opět ředitelem Semaforu.
Z archivních dokumentů ministerstva vnitra plyne, že v letech 1987–1989 byl důvěrníkem StB. Podle nálezu Ústavního soudu nelze dokázat, že lidé z kategorie „důvěrník“ spolupracovali s komunistickou tajnou policií vědomě. Detaily o jeho stycích s StB obsahoval jeho spis, ten byl však koncem roku 1989 skartován, sám Jiří Suchý důvody svého vedení v seznamech objasnil v knize Inventura v roce 2000.
Jeho první ženou byla výtvarnice Běla Suchá, rozená Novotná (1939–1985). V roce 1964 se jim narodil syn Jakub. V roce 2006 si vzal o 45 let mladší ženu Markétu Suchou roz. Musilovou – šatnářku v Semaforu (později středoškolskou pedagožku), se kterou se po šesti letech manželství rozvedl.
Jiří Suchý a divadlo
Reduta vlevo|náhled|Jiří Suchý (2011)
Duo manželů Sodomových se v roce 1955 rozrostlo v hudební skupinu, pro kterou Jiří Suchý vymyslel název Akord club. V té době Suchý vystupoval na večírcích s banjem a zpíval své písničky. Sodomovi, třebaže zpívali zpočátku anglicky, nabídli Suchému spolupráci a ten složil několik českých textů (Letní den, Mám rád blues). Nakonec si koupil basu, na kterou se naučil hrát, a přidal se ke skupině. Tato skupina se stala populární a v období svého vrcholu (roky 1956–1958) hrála řadu písní Jiřího Suchého, z nichž nejznámější jsou Zlomil jsem ruku tetičce a Blues pro tebe. Zajímavostí je, že první písničku, kterou v Redutě zazpíval, nebyla jeho vlastní tvorba, ale Půl párku Voskovce a Wericha. Vystupoval také s Juditou Čeřovskou, byl však menší než ona, a proto si stoupal na bedýnku.
V Redutě se seznámil s Miroslavem Horníčkem, který s ním začal spolupracovat na programu Pondělky s tetou a který jej, v roce 1956, seznámil s Jiřím Šlitrem. Brzy poté začaly vznikat jejich první společné písničky (Píseň pro Hamleta, první verze Marnivé sestřenice).
V roce 1957 vymýšlel s Ivanem Vyskočilem a Miroslavem Horníčkem v Redutě text-appealy, o rok později napsal svou první hru s písničkami Šest žen (např. písničky Dudy a basa, Buď mi věrná, Láska se nevyhne králi, Bei mir bist du schön). V roce 1958 vyšla jeho píseň Blues pro tebe na desce, nazpíval ji Josef Zíma.
V tomto roce (1958), Suchý se Šlitrem opustili Akord club, protože se rozhodli vytvořit vlastní kapelu, o jejíž sestavení požádali Ferdinanda Havlíka. Suchý s Ivanem Vyskočilem se rozhodli založit vlastní divadlo a 30. června 1958 se v Redutě konal poslední text-appeal, poté založili Divadlo Na zábradlí.
Do Reduty se ještě vrátil, v roce 1959, po rozchodu s Ivanem Vyskočilem. Spolu se Šlitrem, manželi Neradovými a Karlem Štědrým plánovali kabaret Pondělí je ve středu, který se nakonec ale nehrál, protože byl při generálce označen jako nevhodný (např. píseň Zlá neděle). Po neúspěchu tohoto představení zpíval Léta dozrávání a Mr. Rock a Mr. Roll ve filmu Tanec kolem tance. Pak spolu s Jiřím Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem založili divadlo Semafor.
Divadlo Na zábradlí náhled|Divadlo Na zábradlí V polovině roku 1958 založil spolu s Ivanem Vyskočilem Divadlo Na zábradlí. Již 9. prosince zde proběhla premiéra hry Kdyby tisíc klarinetů. Hra byla úspěšná, přesto se na ní výrazně projevila herecká nezkušenost Suchého.
V roce 1959 vznikla druhá hra pro Divadlo Na zábradlí – Faust, Markéta, služka a já, ale ta již se hrála bez Jiřího Suchého, který z divadla odešel.
Semafor
Počátky Divadlo Semafor založil v roce 1959 Jiří Suchý spolu s Jiřím Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem, 30. října měla premiéru jejich první hra, hudební komedie Člověk z půdy. V této hře vystupovali kromě amatérů také profesionálové (v roli spisovatele Antonína Sommera Miroslav Horníček a Miloš Kopecký, později i František Filipovský). Jiří Suchý se obsadil do role Malého lorda.
V roce 1960 Semafor uvedl tři premiéry Ukradený měsíc Ludvíka Aškenazyho s texty Jiřího Suchého, písničkový pořad Zuzana je sama doma a komedii Taková ztráta krve, na všech měl Suchý výrazný podíl.
V roce 1961 vznikl pořad s povídkami Jiřího Suchého a básněmi Christiana Morgensterna Papírové blues a další písničkové pásmo Zuzana je zase sama doma.
V této době se začala objevovat ideologická kritika, podle níž jeho hry nejsou vhodné pro pracující lid. Důsledkem toho byla v jejich působišti, v divadélku Ve Smečkách (dnešní Činoherní klub), o divadelních prázdninách roku 1961 zahájena rekonstrukce, která se protáhla na neurčito a Semafor tak přišel o stálé divadlo.
Období bez stálého divadla Po ztrátě stálého divadla prosadil svoji představu komornějšího divadla a rozešel se s některými členy (např. Waldemar Matuška, Eva Pilarová). Tento krok byl i snahou vyjít vstříc kritice a řešit ekonomické problémy. V divadle tak zůstal jen on, Šlitr a několik Semafor-girls. V této situaci Suchý uvedl svoji starší hudební revui Šest žen. Další hrou, kterou spolu s Jiřím Šlitrem vytvořili byl kabaret Jonáš a tingltangl. Právě v tomto období vznikla jeho image jako jemného komika a zpěváka se slamákem a hůlkou. Toto představení bylo populární a poté, co představení zhlédla delegace ÚV KSČ s Jiřím Hendrychem, Semafor získal prostory v pasáži Alfa na Václavském náměstí.
V Pasáži Alfa
Do smrti Jiřího Šlitra Toto období bylo pro něj nejplodnější a nejúspěšnější, kromě divadla účinkoval ve Formanově filmu Konkurs a zpívá ve filmu Bylo nás deset. Roku 1964 se podílel na vzniku filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Od roku 1966 navíc uváděl v rozhlasu svůj pořad Gramotingltangly. V roce 1968 v televizi uvedl pořad Grandsupertingltangl a hrál a podílel se na scénáři k filmu Zločin v šantánu.
V Semaforu vznikla další pásma písniček Zuzana není pro nikoho doma (1963) a Recital 64, kde Suchý se Šlitrem zpívali i cizí písně. Roku 1965 je uvedeno pásmo Zuzana je všude jako doma. Téhož roku přišel i první neúspěch, diváky nebyla přijata hra Sekta, ve které sice Suchý nehrál, ale měl na ní obvyklý autorský podíl. Úspěšná byla jazzová opera Dobře placená procházka, která se o rok později dočkala televizního zpracování. Písnička ze hry Člověk z půdy Včera neděle byla se po svém vydání stala nejprodávanější deskou v letech 1949–1981 (prodalo se 341 000 kusů).
V roce 1966 uvedl Semafor dvě hry, které Suchý napsal. Hra Benefice byla napsána pro něj a nakonec úspěšnější hru Ďábel z Vinohrad psal pro Jiřího Šlitra.
V roce 1967 měl v Semaforu premiéru pořad Tak co, pane barone, o rok později hra Poslední štace.
V době sovětské okupace v srpnu 1968 pobýval Jiří Suchý v zahraničí, uvažoval údajně o emigraci, nakonec se ale rozhodl vrátit. V této době se Suchý se Šlitrem sblížili a vznikla jejich nejlepší a nejznámější hra Jonáš a dr. Matrace (1969).
Dne 26. prosince 1969 Jiří Šlitr zemřel a Jiří Suchý byl rozhodnut skončit s divadlem. náhled|Jiří Suchý ve své divadelní šatně koncem 70. let 20. století, fotografie Tomáš Fassati
1970–1980 Období tzv. normalizace bylo pro Semafor a tím i pro Jiřího Suchého obtížné, protože cenzura Semafor tlačila jedním směrem, zatímco diváci očekávali, že se bude pokoušet vzdorovat. V roce 1970 byla Semaforu dokonce zastavena činnost, ale zákaz se podařilo po týdnu zrušit. Suchý v roce 1968 podepsal Dva tisíce slov, později i Několik vět, petici za propuštění Václava Havla, což vedlo k zákazu vystupování v televizi a rozhlase, omezení vydávání desek (storno alba Elektrická puma) a knížek (stornována už vysázená kniha Ďábel z Vinohrad). Jako nestraník byl nucen odstoupit z funkce ředitele Semaforu, kterým se po něm stal Ferdinand Havlík. Ten jím byl do roku 1975, kdy byl i on nahrazen. Od roku 1975 vzrůstaly na divadlo různé tlaky, nakonec v roce 1976 vznikla v Semaforu bez vědomí Jiřího Suchého další tvůrčí skupina, kterou vedl Josef Dvořák a která ubrala Suchému prostor. Jiří Suchý v roce 1977 odmítl podepsat Antichartu, což ještě utužilo jeho postavení vůči komunistickému režimu. Období samostatnosti divadla skončilo v roce 1980, kdy byl Semafor přidělen pod Hudební divadlo Karlín. Jediné významnější vystoupení Suchého mimo divadlo Semafor byla oslava padesáti let Vest pocket revue Voskovce a Wericha, při níž hrál Suchý s Janem Werichem v Lucerně.
Tvorba Suchého byla v tomto období omezena cenzurou a později i stále menším prostorem na jevišti. Na kvalitě se nepříznivě odrazila i smrt Jiřího Šlitra, a tak lze o jeho tvorbě v tomto období říci, že zaostávala za předchozím obdobím. Přesto vznikla celá řada her. V roce 1970 Semafor uvedl hru Básníci a sedláci + Revizor v šantánu, dále pak hru Ten pes je váš?, která je zajímavá především tím, že zde poprvé vystoupila Jitka Molavcová. V roce 1971 uvedl Suchý pouze muzikálek Čarodějky. Ani jedna z těchto her nepřinesla úspěch srovnatelný s předchozím obdobím a Suchý vážně uvažoval o skončení divadelní kariéry.
V roce 1972 přinesla úspěch hra Kytice. Jedná se o přepracování Erbenových balad Svatební košile, Štědrý den, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník, doplněné Suchého vlastními librety; každá z těchto balad je podávána jinou hudební formou. V tomto roce vzniklo ještě páté písničkové pásmo o Zuzaně s názvem Zuzana v lázni. V této hře se poprvé objevilo trio Kašpar + Baltazar + Melicharová (K+B+M) aneb Josef Dvořák + Jiří Suchý + Jitka Molavcová. Dvořák nebyl „parťákem“ Suchého dlouho, Suchý byl pro něj – dle jeho slov – příliš pomalý.
V roce 1973 neměl Semafor žádnou premiéru a zdá se být pravděpodobné, že Suchý tou dobou procházel tvůrčí krizí. Roku 1974 Suchý uvedl jedinou hru Elektrická puma, která je zcela postavena na trojici K+B+M, jedná se o parodii na Jamese Bonda. Hra potvrzuje tvůrčí krizi a diváky byla přijata jen proto, že ostatní divadla produkovala ještě slabší hry.