Nabytí () je právnický termín, kterým se označuje vznik subjektivního práva či povinnosti konkrétnímu subjektu (nabyvateli), v případě odvozeného (derivativního) nabytí díky jeho přechodu ze zcizitele.
Rozlišování nabytí Římské právo dělilo nabývací způsoby dle způsobu jejich vzniku do několika kategorií, což se zachovalo dodnes: nabytí původní, originární () – vznik nového, původního práva nezávisle na právech kohokoli jiného, typicky např. okupace věci nabytí odvozené, derivativní – vznik práva přenesením práv z jednoho subjektu na druhý, např. dohodou; předchozí majitel práva (který ho převádí) se označuje jako auktor () a dále se v tomto případě rozlišuje: nabytí translativní (sukcese, ) – auktor převádí na nabyvatele právo ve stejném rozsahu, jaký měl on sám, a nabyvatel nastupuje do stejné pozice, jakou před tím měl jeho auktor; zde se ještě rozlišuje: sukcese singulární – právní nástupce vstupuje jen do jednoho určitého práva či povinnosti sukcese univerzální – převzetí všech práv a povinností právního předchůdce, především v případě dědění nabytí konstitutivní – auktor převádí jen část svého práva (např. zřizuje služebnost)
Reference
Kategorie:Římské právo Kategorie:Věcná práva Kategorie:Právní pojmy