Giovanni Verga (2. září 1840 Katánie – 27. ledna 1922 Katánie) byl italský realistický spisovatel, známý svými obrazy ze života na Sicílii. Proslavil, zejména novelou Cavalleria Rusticana, známou i díky stejnojmenné opeře Pietra Mascagniho, a románem I Malavoglia (česky Dům u mišpule). Věnoval se rovněž portrétní fotografii. Patří mezi nejvýznamnější představitele verismu, jehož pojmenování pochází od latinského vero – pravda. Snažil se pravdivě zachytit lidskou tvář nejen v literatuře, ale také na fotografii.

Život a dílo Narodil se jako první syn bohatého katánského statkáře šlechtického původu Giovanni Battisty Vergy a matky Cateriny Di Mauro, patřící ke katánské buržoasii. Základní vzdělání mu poskytla soukromá škola literáta Antonia Abata, který ho přivedl k zájmu o literaturu. (Dále jen Hartmanová 1960). V roce 1858 se zapsal na právnickou fakultu v Katánii, kterou však po několika letech opustil. Když se v roce 1860 vylodil na Sicílii Giuseppe Garibaldi, narukoval do národní gardy a zůstal v ní čtyři roky. (Dále jen Verga 2012).

V polovině 60. let se Verga přestěhoval do Florencie. Zde vystoupil z literární anonymity a navázal přátelství s významnými spisovateli té doby, mj. s Luigi Capuanou, Aleardo Aleardim, Giovanni Pratim či Vittorio Imbrianim.

V listopadu 1872 Verga opět změnil bydliště, tentokrát odešel do Milána. Oproti přece jen poněkud provinční metropoli Toskánska se v milánských intelektuálních kruzích probíraly nejnovější evropské literární směry.Hartmanová 1960, s. 10–11. Rok 1874 byl rozhodující pro Vergovu spisovatelskou kariéru. Tehdy vyšla jeho povídka Nedda, která zaznamenala velký úspěch u kritiky i čtenářů. Líčí se v ní tragický osud venkovské dívky, které postupně zemřela matka, manžel i jediná dcera.

Jeho překladatelem do francouzštiny byl Édouard Rod. Verga ho jel do Paříže navštívit v roce 1882. Při té příležitosti se sešel i se svým vrstevníkem Zolou.Verga 2012, s. 92. Zásadní pro Vergu bylo setkání s Giuseppem Giacosou, který u něj obnovil zájem o divadelní úpravy jeho románů. Velký úspěch měla adaptace novely Cavalleria rusticana, kterou Verga napsal v roce 1880 a která byla v Turíně provedena o dva roky později. Nicméně ve druhé polovině 80. let se Verga dostal do finančních potíží a dlouhá období trávil v Římě. V roce 1887 se přestěhoval zpět na Sicílii. Roku 1891 se začal soudit s Pietrem Mascagnim o autorská práva na operní verzi Cavallerie rusticany. V roce 1893 soud vyhrál a získal odškodné ve výši 140 000 lir.Verga 2012, s. 93 Pak se natrvalo usadil v Katánii, kde setrval do konce svého života. Zde začal psát román Vévodkyně z Leyry, který však nedokončil. Více než psaní se věnoval péči o svoje pozemky. V noci 24. ledna 1922, po návratu z klubu, ho postihla mozková mrtvice. Na její násladky tři dny nato zemřel.Verga 2012, s. 94.

Verga byl rovněž kvalitní portrétní fotograf. V letech 1892–1897 pořizoval portréty sedláků, jejich žen a dětí na Sicílii, které s neúprosnou věrohodností odhalovaly tamější těžký život v té době.

Již za svého života byl Verga oceňovaný. Byl nositelem Řádu svatých Mořice a Lazara a v roce 1920 byl jmenovaný doživotním senátorem. V roce 2022 proběhl v Itálii velký kulturní festival pod názvem Verga 100.

Bibliografie Romány Amore e Patria (1856–1857) I carbonari della montagna (1861–1862) Sulle lagune (1862–1863) Una peccatrice (1866) náhled|Giovanni Verga: Sicilský venkovStoria di una capinera (1871) Eva (1873) – česky Eva, Praha 1889, přel. Otakar Auředníček Eros (1875) – česky Oběti nerozvážné lásky, Praha 1889 Tigre reale (1875) – česky Tygřice, Praha 1927, přel. Karel Lužan I Malavoglia (1881) – česky Dům u mišpule, Praha 1963, přel. Nina Tučková Il marito di Elena (1882) – česky Poprvé, podruhé, potřetí, Praha 1914, přel. Pavel Projsa Mastro-don Gesualdo (1889) – česky Mistr don Gesualdo, Praha 1970, přel. Václav Čep Dal tuo al mio (1905)

Krátké povídky Nedda (1874) Soubor novel (1877) Primavera La coda del diavolo X Certi argomenti Le storie del castello di Trezza Vita dei campi. Nuove novelle (1880) Cavalleria rusticana (1880) – libreto k opeře Sedlák kavalír od Pietra Mascagniho přeložil Zdeněk Knittl, Praha 1960. Román přeložila pod názvem Sedlák kavalír a jiné povídky Marie Kalašová, Praha 1894.

Výbor z povídek pod názvem Znamení lásky a jiné novely v překladu Hanuše Hackenschmieda vyšel v Praze roku 1920. Výbor z povídek s názvem Sicilské povídky v překladu Aleny Treybalové vyšel v Praze roku 1960.

Odraz díla ve filmu Vergovy romány a povídky se staly inspirací k následujícím filmům: Země se chvěje, rež. Luchino Visconti, 1949 Vlčice, rež. Alberto Lattuada, 1953 Zbojníkova milenka, rež. Carlo Lizzani, 1969 Sedlák kavalír, rež. Franco Zeffirelli, 1982

Fotogalerie

Odkazy Reference

Související články Seznam italských spisovatelů

Externí odkazy

Collected works of Giovanni Verga Giovanni Verga: all the works I Malavoglia free e-book Stránky Vergova muzea v Katánii

Kategorie:Italští spisovatelé Kategorie:Italští fotografové Kategorie:Portrétní fotografové Kategorie:Narození v roce 1840 Kategorie:Narození 2. září Kategorie:Narození v Katánii Kategorie:Úmrtí v roce 1922 Kategorie:Úmrtí 27. ledna Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Katánii