Phorusrhacidae ( také „forusrakidi“) tzv. hrůzoptáci byli středně velcí až obří nelétaví ptáci, vysocí od 0,6 až do 3,5 metru a vážící až několik stovek kilogramů.Thomas W. LaBarge, Jacob D. Gardner and Chris L. Organ (2024). The evolution and ecology of gigantism in terror birds (Aves, Phorusrhacidae). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 291 (2021): 20240235. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2024.0235 Ve své době (před 43 miliony až 25 000 lety) patřili mezi velmi úspěšné masožravce Jižní Ameriky. Byli formálně popsáni roku 1889 významným argentinským paleontologem Florentinem Ameghinem. Slovo phorusrhacos patrně znamená „lupič cárů (masa)“, odtud název celé skupiny. Jeden rod – Titanis, žil také na jihu Severní Ameriky a je asi jediným velkým predátorem, který přešel po spojení Panamské šíje před 3 miliony let na sever.
V českém prostředí se tito velcí draví opeřenci „proslavili“ zejména v Zemanově filmu Cesta do pravěku, kde děsivý Phorusrhacos chvíli pronásleduje hlavní hrdiny.
Popis
Tito ptáci měli vesměs dlouhé a silné nohy, které byly přizpůsobeny k rychlému běhu, odhaduje se rychlost až kolem 50 km/h. Phorusrhacos i jemu příbuzné rody měly zakrnělá, pro let neuzpůsobená křídla, která ptáci při běhu používali k udržování rovnováhy a snad i k nahánění kořisti.https://www.darwinsdoor.co.uk/speciesprofiles/terror-birds-flightlessness-made-terrifying.html Některé příbuzné rody (např. Titanis) však měly zachované přední končetiny s drápy, podobné zakrnělým končetinám tyranosauridů. Zobák byl tak masivní a silný, že mohl drtit kosti. Simulace ukázaly, že i menší druhy vyvinuly při klovnutí sílu kolem 135 newtonů. Zobák dosahoval u největších rodů délky až kolem 75 cm. Pravděpodobně se živili menšími býložravými savci Jižní Ameriky, malými příbuznými notostylopse a toxodonta. Nejčastější potravou těchto „hrůzoptáků“ byli zřejmě menší kopytníci a jiní savci střední velikosti. Forusracidé jsou vzdáleně spřízněni se seriemami, které žijí i dnes v jihoamerických pampách. Hnízdili na zemi a kladli pravděpodobně 2 nebo 3 vejce, podobně jako dnešní seriema rudozobá. Největším dnes známým zástupcem byl argentinský druh Kelenken guillermoi.https://veda.instory.cz/1353-nejvetsi-ptaci-zabijak-historie.html
Forusrakidi pravděpodobně dokázali velmi rychle běhat. Podle vědecké studie, publikované v roce 2017, dokázal například zástupce rodu Patagornis o hmotnosti zhruba 45 kg běžet rychlostí až kolem 61,3 km/h.Hirt, M. R.; Jetz, W.; Rall, B. C.; Brose, U. (2017). A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest. Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4
Zástupci Brontornis?Agnolin, F. L. (2021). Reappraisal on the Phylogenetic Relationships of the Enigmatic Flightless Bird (Brontornis burmeisteri) Moreno and Mercerat, 1891. Diversity. 13 (2): 90. Patagorhacos Psilopterinae Eschatornis Paleopsilopterus Procariama Psilopterus Mesembriornithinae Llallawavis Mesembriornis Patagornithinae Andalgalornis Andrewsornis Patagornis Phorusrhacinae Devincenzia Kelenken Phorusrhacos Titanis Physornithinae Paraphysornis Physornis
Vyhynutí náhled|Kostra druhu Titanis walleri. Vyhynutí této skupiny ptáků pravděpodobně souvisí s formováním panamské šíje, která se začala před 15 miliony lety tvořit prostřednictvím tektonických a vulkanických pochodů, a která přibližně před 3 miliony let vytvořila pevninský most mezi Jižní a Severní Amerikou. Po něm mohly migrovat do Jižní Ameriky například velké kočkovité šelmy, které na do té doby izolovaném kontinentu zcela chyběly. Přesto i po této události trvalo dalších 1 až 1,5 milionu let, než tito draví ptáci až na několik výjimek skutečně vyhynuli.
Zároveň existují doklady, že proběhla i migrace ptačích dravců do Severní Ameriky (zejména rod Titanis), kde se po dobu své existence staly součástí vrcholu potravního řetězce tamních ekosystémů. Tato skutečnost staví do zcela nového světla široce rozšířenou teorii o neschopnosti forusrakidů úspěšně konkurovat velkým dravým savcům, kteří přes Panamu vešli do jejich teritorií. Přesto je stále tato savčí konkurence pokládána za významný prvek v jejich vymizení. Poslední prokazatelné fosilní pozůstatky zástupců čeledi Phorusrhacidae byly původně objeveny ve státě Uruguay a mají stáří kolem 96 000 let (pleistocén).Jones, W.; et al. (2018). The last terror birds (Aves, Phorusrhacidae): new evidence from the late Pleistocene of Uruguay. PalZ. doi: https://doi.org/10.1007/s12542-017-0388-y Zcela poslední zástupci forusrakidů vyhynuli až před 25 000 lety, v období pozdního pleistocénu (druh Eschatornis aterradora z Brazílie).Machado, V. H. M.; et al. (2026). A new terror bird (Cariamiformes, Phorusrhacidae) from the Late Pleistocene of Brazil: insights into the last representatives of the family. Papers in Palaeontology. 12 (2): e70080.
Zajímavé objevy V roce 2023 byl publikován popis vzácných fosilních otisků stop miocenního forusrakida z území Argentiny (geologické souvrství Río Negro, stáří kolem 8 milionů let). Tento ichnotaxon dostal vědecké jméno Rionegrina pozosaladensis.Melchor, R. N.; et al. (2023). First terror bird footprints reveal functionally didactyl posture. Scientific Reports. 13: 16474. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-43771-x
V populární kultuře Tzv. hrůzoptáci se kromě Zemanova filmu Cesta do pravěku objevují i v dokumentárních pořadech. Phorusrhacos se objevil například v dokumentech Putování s pravěkými zvířaty a Prehistorický park (v epizodě Tygr šavlozubý). Titanis a Kelenken se objevují například v dokumentu Prehistoričtí lovci.
Odkazy
Reference
Literatura Alvarenga, H. M. F.; Höfling, E. (2003). Systematic revision of the Phorusrhacidae (Aves: Ralliformes). Papéis Avulsos de Zoologia. 43 (4): 55-91. Ameghino, F. (1887). Enumeración sistemática de las espécies de mamíferos fósiles coleccionados por Carlos Ameghino en los terrenos Eocenos de la Patagonia austral y depositados en el Museo de La Plata. Boletin del Museo de La Plata. 1: 1-26. Ameghino, F. (1889). Contribución al conocimiento de los mamíferos fósiles de la República Argentina. Actas Academia Nacional Ciencias de Córdoba. 6: 1-1028. Federico J. Degrange (2021). A Revision of Skull Morphology In Phorusrhacidae (Aves, Cariamiformes). Journal of Vertebrate Paleontology Article. e1848855. doi: 10.1080/02724634.2020.1848855
Související články Phorusrhacos Andalgalornis Titanis Kelenken
Externí odkazy
Kategorie:Krátkokřídlí Kategorie:Třetihorní ptáci