Přírodní rezervace Prokopské údolí zahrnuje údolí na jihozápadě Prahy, v Praze 5. PR zaujímá území mezi Jinonicemi a Zlíchovem na obou stranách Prokopského údolí včetně vrchu Děvína a okolních kopců zvaných Dívčí hrady (Dívčí hrady je také název čtvrti severně od Děvína). Byla vyhlášena platným právním předpisem o vyhlášení ZCHÚ, který vydalo ministerstvo kultury ČSR dne 28. prosince 1978. Oblast spadá pod katastrální území Hlubočepy a Jinonice. Rozloha zaujímá 101,53 ha (od roku 2020 170,9 ha), přičemž lesní část zabírá 49,59 ha a nelesní část zbylých 51,94 ha. Rezervace je součástí Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí (vyhlášeno roku 1993). Jedná se vlastně o severovýchodní výběžek Českého krasu ležící za hranicí této chráněné oblasti. Pohybuje se v rozsahu nadmořských výšek 220–320 m n. m. Rezervace zahrnuje mnoho menších chráněných území. Nachází se zde rovněž světoznámé geologické odkryvy se statutem Národní přírodní památky, bohatství zkamenělin, menších krasových jevů, významné archeologické objekty a po těžbě různých druhů vápenců byla odkryta i centrální část Barrandienu.
Na celém území je možno najít stopy průmyslových podniků zpracovávajících v minulosti vápenec. Jedná se především o sousedství uzavřených lomů (první zmínky o lomech datovány do roku 1820). Za války byly v Prokopském údolí vybudovány podzemní prostory, přičemž byly některé cenné úseky zasypány odvaly, například rokle východně od Prokopského lomu. Primární horninu zde zastupují silurské a devonské vápence, které určují ráz celého území. Přerušují je pouze místy vápnité břidlice, což způsobuje místní snížení reliéfu v údolních svazích. V západní části území se nachází bazaltové vulkanity – hlavním zástupcem jsou Hemrovy skály vzniklé kupením kolem sopečného centra. Při horní hraně údolí leží cenomanské jílovce a pískovce či třetihorní štěrkopísky a čtvrtohorní spraše. Výjimečné je rozpouštění množství vápníku u vodního pramene zvaného studánka Stydlá voda, dodnes tak sráží pěnovce (nezpevněný vápenec, odrůda travertinu). Půdy reprezentují hnědé lesní půdy, rendziny a rankery.Jan Němec a kolektiv – Prokopské a Dalejské údolí (Praha, 2003) str. 13–43
Vegetaci představují zbytky teplomilných hájů, lesní porosty nebyly nikdy plně rozvinuty kvůli pastvě a zemědělství. Na cenomanských pískovcích se vyskytují doubravy a na hranách vápenců skalky. Příležitostně jsou zde jedinci dubu šípáku (Quercus pubescens) a dřínu s podrostem smldníku jeleního (Peucedanum cervaria) a kakostu krvavého (Geranium sanguineum). Do porostu byl dosazen pámelník a další rostliny, což ale nemůže nahradit původní přírodní floru. Rozlehlé plochy zabírají skalní stepi vyznačující se bohatstvím xerotermních společenstev, charakterizované úzkolistými travami, polodřevnatými keříky, drobnými jednoletkami či cibulovinami. Některé lomové stěny byly osazeny původními skalními druhy, jakým je například tařice skalní (Aurinia saxatilis). Chladnější severní srázy ovládají společenstva v čele s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), která je považována za postglaciální relikt. Z živočišné říše je Prokopské údolí bohatým nalezištěm zejména drobnějších druhů, například hmyzu a plžů. Obratlovce reprezentují převážně pouze obvyklé druhy okrajů Prahy. V Prokopském háji je zachován osamocený relikt lesních zoocenoz, v jiných oblastech potlačených již v pravěku. Jedná se o fosilní nálezy. Zaniklá byla i pastva ovcí a koz, která se udržovala ještě za 2. světové války. V současné době je opět obnovena řízená pastva koz k udržování ploch, jež mají přírodovědeckou důležitost (finanční podporu zařizuje Magistrát hlavního města Prahy).
Historie První horotvorně významná geologická aktivita probíhala zhruba před 435 miliony let. Jednalo se o usazování hornin v silurském období. Po ústupu moře v období paleozoika začaly probíhat intenzivní tektonické pohyby. Maximální hloubka moře se pohybovala až kolem 200 metrů. Mořské dno neoplývalo vhodnými životními podmínkami, což umožňovalo život pouze několika druhům bezobratlých živočichů, mlžů a hlavonožců. Přibližně před 430 miliony let započala vulkanická činnost podmořské sopky na území dnešních Hemerových skal. To vedlo k celkovému změlčení moře a vytvoření vhodnějších podmínek pro život. Žili zde bezobratlí živočichové, mlži, plži, hlavonožci, trilobiti a lilijice (dosvědčují bohaté fosilní nálezy). V tomto silurském období se Čechy nacházely jižně od rovníku poblíž velkého kontinentu Gondwana. Následovalo oteplení díky posunu k rovníku. Na dně teplého moře se usazovala velká množství vápenců, tvořená především hromaděním schránek živočichů. Po přechodu období siluru došlo k přesunu Čech více k rovníku. Tím území Čech dosáhlo tropického podnebí vhodného pro vznik korálovitých a řasovitých útesů. Na dně pražské pánve se usazovaly břidlice, ve kterých jsou jedny z nejstarších nálezů suchozemských rostlin. vlevo|náhled|Antonín Pucherna: Prokopské údolí kolem roku 1820 Organismy obývající území Prokopského údolí byly například tentakulity, goniatity (hlavonožci se zatočenými schránkami), trilobiti či opět mlži. Před ústupem moře v období devonu dochází ještě na dně k usazení mocných vrstev břidlic a pískovců. Po ústupu moře (asi před 380 miliony let) došlo ke zvrásnění usazenin díky horotvorným tlakům mezi bloky Evropy a Afriky. Dalších 290 milionů let se území pouze srovnávalo do roviny, která byla před 95 miliony let opět zalita mořem. Tím došlo ke tvorbě souvrství pískovců, jílovců a opuk. Následně před 80 miliony let moře opět ustoupilo v závislosti na vyzdvižení území Čech. Ve čtvrtohorách se podél vodních toků začínají vrstvit říční sedimenty. Tyto sedimenty byly převážně povahy hlinitopísčitých, písčitých (s bahnitými) a štěrkových poloh. Úpatí svahů překryla hlinito-kamenitá svahová usazenina mísící se se spraší a sprašovými hlínami.
Pokročí-li se do naší doby, nesmí zůstat opomenuta těžební činnost. Hlavními centry lomů byly Bílá skála, kterou dnes prochází železnice (kolem 1860 považován za největší lom),dále lom na Zlíchově, systém lomů Švagerka, jež jsou v dnešní době již převážně zavezené. Po ukončení těžby v těchto lomech roku 1870 byla činnost přesunuta do lomu Vysoká, kde roku 1939 došlo ke zřícení střední části. Následuje lom u Prokopského jezírka jež pokračuje do západní částí jako lom Sekaná rokle. Jednalo se o systém více lomů, který splynul v jeden a původně v době těžby dosahoval délky přes půl kilometru. Pak byl lom částečně zavezen na dnešní délku 340 metrů, k posledním sesuvům zde došlo roku 1965. Roku 1875 byl nově otevřen Schwarzenberský neboli Králův lom, kde byla po roce 1880 odlámána slavná 120 metrů dlouhá Prokopská jeskyně. Podle staré pověsti právě zde poustevničil svatý Prokop pokoušený ďáblem. Boj nakonec Prokop vyhrál a ďábel utekl stropem, což ilustrovala 9metrová skalní výduť, s převzatým názvem Čertova síň. Dalšími velkými lomy byly Kalvárie, Požáry, U kantýny, Mušlovka a Černý lom. Všechny lomy byly opuštěny od roku 1905. Počátkem roku 1944 vznikl plán na vybudování továrny Junkers pro výrobu leteckých motorů v Prokopském lomu. V té době nedaleká továrna Walter testovala možnosti výroby proudových motorů Junkers Jumo 004 a BMW 003. V březnu 1945 byla dokončena výrobní hala o rozměrech 200×5 m, ale rychlý konec druhé světové války zabránil zahájení výroby. V místě Prokopské jeskyně se nachází střežený vojenský objekt K-116.Z metropole, ČT24, 10. ledna 2009, od času 20:09
Morfologie území se několikrát změnila kvůli návozu odpadu do starých lomů z nových.
Na přelomu 16. a 17. století vlastnil část Prokopského údolí Matěj Klukovský z Klukovic. Historik Pavel Fabini z archivních dokumentů rekonstruoval jeho spory o hranice mj. s aristokratem Adamem II. z Hradce. Roku 1968 byla v Prokopském údolí, v místech bývalého klukovického koupaliště, nalezena těla dvou zastřelených dívek. Vyšetřování dvojnásobné vraždy trvalo až do roku 1980, kdy byl dopaden František Zenker. Ten byl rok poté odsouzen k 15 letům vězení. Zastřelení první dívky bylo tragickou náhodou, Zenker chodil do Prokopského údolí střílet, protože byl velkým milovníkem zbraní. Osudného dne se mu pod palbu dostala zavražděná mladá dívka. Poté, co Zenker spatřil na místě její kamarádku, v šoku zastřelil i jí, aby se zbavil svědka.https://www.youtube.com/watch?v=HbK3mR3oQbIhttps://dvojka.rozhlas.cz/strelec-vrazdu-dvou-divek-vysetroval-prazsky-maigret-i-dalsi-kriminalisticke-6942887
Přírodní poměry
Geologie náhled|upright|Hornina Rozhodující význam zaujímala prvohorní sedimentace. Převažují především vápence facie dvorecko-prokopských vápenců (mocné až 150 metrů), následují vápence ve facii sliveneckých vápenců a místně je možno nalézt i vápence facie vápenců koněpruských. Hlavní vrstvy hornin spadají pod bohdalecké (břidlice až siltovce s vložkami pískovců a vápnitým tmelem), králodvorské (jemné sedozelené jílovité břidlice) a kosovské (křemenné pískovce) souvrství ordoviku. Dále liteňské, kopaninské a přídolské vrstvy siluru a z devonu lochkovské, dvorecko-prokopské a zlíchovské vápence, výše se vyskytují vápence třebotovské a chotěčské, možné je narazit i na souvrství srbské. Dalšími četnými horninami jsou subvulkanické a vulkanické žilné i výlevné diabasy. V roklích rozčleněných svahy dochází k uplatnění antropogenních tvarů reliéfu. Což reprezentuje opět především velký počet lomů různého stáří a výšky (15–40 metrů). Ukládáním hlušiny zde vznikly až několik metrů mocné vrstvy, jež pokrývají v určitých úsecích téměř celé dno údolí.Geologie2
Významné geologické lokality:
PP Ctirad neboli klasické naleziště zkamenělin Joachima Barranda.
Hradiště, které představuje terasová planina, omezená z většiny vápencovými skalami se spádem 75m do údolí Prokopského potoka. Nad starým koupalištěm jsou dobře patrné Korálové jeskyně a i další nevelké jeskyně (na území Prahy se však jedná o největší krasové dutiny) Dále Svatoprokopský lom, Bílá rokle, Lomy pod Dlouhým hřebenem, Lomy u jezírka, Manychův vrch, Stráň pod útesy, Lom v dolní části Děvínské rokle, Bašta a výchoz „Klouzačka,“ Lomy pod Vysokou.Jan Němec a kolektiv – Prokopské a Dalejské údolí (Praha, 2003) str. 83–109
Můžeme zde nalézt jeden z nejstarších krasových jevů celého Českého krasu. Deprese ležící západně od Dívčích hradů byla ověřena několika vrty, přičemž jeden prošel do hloubky až 119 metrů, což dokazuje existenci poloviny deprese již ve svrchní křídě. Jedná se o Prokopskou jeskyni, která až do roku 1880, kdy začala být odlamována činností v lomu, patřila k jedněm z mála velkých, dosud objevených, jeskyní celého Českého krasu. V 19. století zde byly objeveny zvířecí kosti z poslední doby ledové a dokonce i lebka člověka, o jejímž stáří se vedly spory. Zvířecí kosti byly sice z doby ledové, ale další zvířecí nálezy prasete byly již holocenní, tedy mladší. Lebka bohužel nebyla správně zaznamenána, a tak dodnes není stáří přesně určeno. Dalšími paleontologickými nálezy zde byly zjištěny kosti mamuta severního (Mammuthus primigenius), medvěda jeskynního (Ursus spelaeus), koně (Equus germanicus), srstnatého nosorožce (Coelodonta antiquitatis), prasete (Sus scrofa), zajíce běláka (Lepus timidus), veverky obecné (Sciurus vulgaris), hraboše polního (Microtus arvalis), křečka polního (Cricetus cricetus), sviště bobaka (Marmota bobak), vrásenky okrouhlé (Discus rotundratus), skotu (Bos sp.), kozy (Capra sp.), soba polárního (Rangifer tarandus), hyeny jeskynní (Crocuta spelaea), jelena (Cervus sp.), lišky (Vulpes vulgaris fossilis), jezevce (Meles sp.), kočky divoké (Felis silvestris), krtka (Talpa europaea), bizona pravěkého (Bizon priscus), lebka Homo sapiens atd.