Hantavirus je dřívější označení pro rod RNA virů, dnes zvaný Orthohantavirus. Jde o viry patřící do čeledi Hantaviridae, řádu Bunyavirales.International Committee on Taxonomy of Viruses, Virus Taxonomy: 2025 Release. Dostupné online (anglicky) Vyvolávají onemocnění různého stupně závažnosti, někdy i smrtelná. Obvykle postihují ledviny nebo dýchací systém.
Tyto viry se vyskytují na celém světě včetně Česka. Jejich přenašeči jsou drobní hlodavci – člověk se může nakazit nejčastěji vdechnutím jejich rozprášených výkalů. Přenos hantavirů z člověka na člověka je velmi vzácný. V květnu 2026 Světová zdravotnická organizace zveřejnila první takový případ. K mezilidskému přenosu druhu Orthohantavirus andesense (ANDV) došlo mezi pasažéry výletní lodi MV Hondius plující z Argentiny k Antarktidě.
Onemocnění Prakticky všechny hantaviry vyvolávají lidská onemocnění. Pouze u druhu Orthohantavirus prospectense (PHV), vyskytujícího se v USA, není žádné onemocnění známo.
Hantavirový plicní syndrom (HPS) Toto závažné onemocnění, způsobené virem Orthohantavirus sinnombreense (SNV, vč. NYV), se vyskytuje především v Severní Americe. Není příliš časté: např. v USA jej bylo od roku 1993 do 2009 nahlášeno 534 případů. Z nich 36 % skončilo smrtí.
Onemocnění se projevuje nejdříve nespecifickými příznaky jako horečkou, bolestmi svalů nebo pocitem chladu. Po 4–10 dnech se objevuje zrychlené dýchání a voda na plicích (fluidothorax).
Hemoragická horečka s ledvinovými příznaky (HFRS) Tato varianta hemoragické (krvácivé) horečky napadající ledviny je rozšířená po celém světě. Je způsobena viry Orthohantavirus dobravaense (DOBV), O. hantanense (HTNV, vč. AMRV, SOOV), O. puumalaense (PUUV, vč. HOKV, MUJV, BLV, ISLAV) a O. seoulense (SEOV či SOUV). Smrtnost pacientů zasažených tímto onemocněním je nejvyšší u O. hantanense: 5–15 %; u O. puumalaense a O. seoulense jen kolem 1 %.
Přenos viru a léčba Hantaviry jsou jediné viry z čeledi Bunyaviridae, které jsou přenášeny zvířaty (ostatní jsou přenášeny lidmi). Jejich přenašečem jsou drobní hlodavci, v Evropě např. hraboš norník rudý a myšice lesní, v Asii potkan, krysa obecná a myšice temnopásá. Člověk se může nakazit vdechnutím rozprášených výkalů nebo požitím kontaminované potravy. Přenos hantavirů z člověka na člověka je velmi vzácný. Inkubační doba je kolem 6 až 8 týdnů. V květnu 2026 Světová zdravotnická organizace zveřejnila první takový případ. K mezilidskému přenosu došlo mezi pasažéry výletní lodi MV Hondius plující z Argentiny k Antarktidě.
Léčba se provádí symptomaticky – tedy podle příznaků onemocnění. Podle potřeb by měla být podávána vhodná širokospektrální antibiotika.
Existuje i antivirotikum ribavirin (původně lék proti dýchacím onemocněním, nyní nejvíce používaný jako pomocný lék pro léčbu hepatitidy C). Zdá se však, že nepůsobí u poruch dýchacího systému, ale jen na hemoragickou horečku s ledvinovými příznaky.
Historie Virus byl poprvé izolován z myšice temnopásé odchycené v roce 1976 v Jižní Koreji u řeky Hantaan; odtud pochází jeho název.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Schéma viru na webu Viralzone
Kategorie:Hantaviridae