Paul Gautsch svobodný pán von Frankenthurn (26. února 1851 DöblingMatriční záznam o narození a křtu – 20. dubna 1918 VídeňMatriční záznam o úmrtí a pohřbu) byl rakousko-uherský politik, právník a pedagog. Jako absolvent Vídeňské univerzity vstoupil v roce 1874 do státních služeb a v různých sférách se angažoval ve veřejném životě. Ve dvou funkčních obdobích zastával celkem deset let úřad rakouského ministra školství (1885–1893, 1895–1897) a inicioval řadu reforem.Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 963 ISBN 80-7203-137-6, ISBN 80-7185-106-X V roce 1890 získal šlechtický titul barona. Měl celoživotně podporu ze strany císaře Františka Josefa a díky tomu byl v krizových politických situacích celkem třikrát jmenován provizorním ministerským předsedou (1897–1898, 1905–1906, 1911).Paul Gautsch von Frankenthurn in: Encyclopedia Britannica dostupné online
Životopis náhled|vlevo|Paul Gautsch von Frankenthurn jako ministr školství Pocházel z rodiny s kořeny na DěčínskuPaul Gautsch von Frankenthurn in: Biografický slovník českých zemí dostupné online povýšené v roce 1821 do šlechtického stavu. Narodil se jako mladší syn c. k. policejního komisaře Karla Gautsche (1817–1892). Studoval na elitním Theresianu, kde maturoval v roce 1869, poté získal titul doktora práv univerzitě ve Vídni. V roce 1874 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant na finanční prokuratuře ve Vídni, odkud přešel na ministerstvo školství, kde absolvoval rychlý kariérní postup. V roce 1883 byl s titulem dvorního rady jmenován ředitelem Tereziánské akademie,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 147 dostupné online k níž byla v roce 1884 přičleněna i Orientální akademie spadající pod ministerstvo zahraničí.KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 111–113 ISBN 978-80-86781-18-1 V letech 1885–93 zastával funkci ministra kultu a vyučování v Taaffeho vládě.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1885; s. 86 dostupné online Zasazoval se o školskou reformu (zřizování reálných škol, státní subvence obcím na budování škol, sociální zajištění učitelů atd). V době jeho ministerství došlo k definitivnímu rozdělení pražské univerzity. Funkci ministra školství opustil v listopadu 1893 s celým Taaffeho kabinetem. Znovu byl na post ministra kultu a vyučování jmenován v Badeniho kabinetu v roce 1895. Po vydání kontroverzních Badeniho jazykových nařízení premiér Badeni odstoupil a Gautsch byl v listopadu 1897 povolán do čela úřednické vlády. Byl konfrontován s ostrými česko-německými spory a v Praze byl nucen vyhlásit výjimečný stav. V únoru 1898 vydal modifikovanou verzi užívání češtiny a němčiny v úředním styku (Gautschova jazyková nařízení), která však neuspokojila ani Čechy, ani Němce a v březnu 1898 na funkci premiéra rezignoval.URBAN, Otto: Česká společnost 1848–1918; Praha, 1982; s. 467–468
náhled|vlevo|Baron Paul Gautsch ve funkci předsedy vlády V letech 1899–1904 zastával funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (Oberster Rechnungsfhof)''Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1900; s. 366 dostupné online a k datu 1. ledna 1905 byl podruhé povolán do funkce předsedy vlády. Jako náročný úkol přijal zavedení všeobecného volebního práva. Potřeba volební reformy vyvstala v důsledku ohlasů na revoluci v Rusku (1905) a tlaku rakouské sociální demokracie. Fakticky byla volební reforma uvedena v život až v roce 1907 Beckovou vládou. Gautsch v průběhu jednání rezignoval na post premiéra na začátku května 1906 a znovu převzal funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (1906–1911).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 433 dostupné online Potřetí byl do funkce předsedy vlády povolán v červnu 1911 po nepokojích ve Vídni a pádu kabinetu Richarda Bienertha, ve funkci setrval jen do listopadu téhož roku.Přehled představitelů státní správy v Rakousku na webu worldstatesmen.org dostupné onlineURBAN, Otto: Česká společnost 1848–1918; Praha, 1982; s. 549
V posledních letech monarchie zůstal aktivní ve veřejném životě především jako kurátor Tereziánské akademie, tento post zastával do roku 1918, kromě toho zastával čestné funkce v několika dalších institucích. Majetkem Tereziánské akademie byl mimo jiné zámek v Novém Jičíně, kde Gautsch často pobýval během honů. Roku 1895 byl jmenován čestným občanem Šenova u Nového Jičína.
Zemřel 20. dubna 1918 ve věku 67 let, pochován byl v rodové hrobce na hřbitově v Bad Vöslau.Historie hřbitova v Bad Vöslau dostupné online
Tituly a ocenění Od narození užíval prostý šlechtický titul s predikátem von Frankenthurn, který rodina získala v roce 1821.Rodina Gautsch von Frankenthurn na webu novanobilitas.eu dostupné online Ve funkci ministra školství obdržel v roce 1886 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1887; Vídeň, 1886; s. 285 dostupné online V roce 1890 byl povýšen do stavu svobodných pánů (povýšení proběhlo osobním dopisem císaře Františka Josefa 28. prosince 1889, formality spojené s vydáním příslušného diplomu a polepšení erb byly dokončeny 20. března 1890).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 255–256 dostupné online Díky svému dlouholetému působení ve vysokých funkcích získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Jako vedoucí představitel prestižních vzdělávacích institucí obdržel čestný doktorát na třech univerzitách (Krakov, Lvov, Innsbruck).Přehled řádů a vyznamenání Paula Gautsche in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 575 dostupné online V roce 1895 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.Paul Gautsch von Frankenthurn na webu Rakouského parlamentu dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1880) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1885) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1887) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1892) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1906)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Kristova (Portugalsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu polární hvězdy (Švédsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Takova (Srbsko) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu knížete Danila I. (Černá Hora) 60x60pixelů komandér Řádu Spasitele (Řecko) 60x60pixelů komandér Řádu Medžidie (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava (Rusko)
Rodina Oženil se 12. září 1876 s Helenou Schlumbergerovou von Goldeck (1854–1909), dcerou vídeňského velkoobchodníka Roberta Schlumbergera.Matriční záznam o sňatku Z manželství se narodily tři děti.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1910; s. 264–265 dostupné online
1. Helena (1877–?), ∞ 1907 Rudolf svobodný pán Klein von Wisenberg (1865–1930), státní úředník, c. k. okresní hejtman ve Valašském Meziříčí, Šternberku a LinciVYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky Praha, 2011; s. 147Rudolf Klein von Wisenberg na webu Encyklopedie Brna dostupné online 2. Oskar (1879–1958), JUDr., c. k. nadporučík v záloze, diplomat, vyslanecký rada na ministerstvu zahraničí,Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 44 dostupné online ∞ 1924 Karola (Ella) hraběnka Festetics de Tolna (1888–1951), dcera knížete Tassila FesteticseRodokmen Festeticsů dostupné online 3. Matylda (1883–1967), ∞ 1902 Alexander hrabě Zedtwitz (1871–1940), JUDr., viceprezident dolnorakouského místodržitelstvíAlmanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 399 ISBN 978-80-85955-53-8
Odkazy Reference
Související články První vláda Paula Gautsche Druhá vláda Paula Gautsche Třetí vláda Paula Gautsche
Externí odkazy Paul Gautsch von Frankenthurn in: Österreichisches Paul Gautsch von Frankenthurn in: Deutsche Biographie Životopis na galerieosobnosti.muzeumnj.cz.
Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Ministerští předsedové Předlitavska Kategorie:Ministři vnitra Předlitavska Kategorie:Ministři kultu a vyučování Předlitavska Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští právníci Kategorie:Tajní radové Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu polární hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Narození 26. února Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí 20. dubna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži