Jan Jursa (27. srpna 1853 Postřelmov – 21. srpna 1938 Praha) byl český pedagog, filolog, dialektolog, středoškolský profesor a autor učebnic češtiny. Podílel se na vydávání českých školních čítanek a společně s Adolfem Frumarem byl autorem dlouhodobě vydávaného Slabikáře pro školy obecné.

Život Jan Jursa se narodil 27. srpna 1853 v Postřelmově. Pocházel z rodiny Jana Jursy a Terezie Jursové, rozené Kvapilové, a byl jedním z jejich devíti dětí.

Starší literatura spojovala Jursovo narození s rodinným statkem čp. 16 v Postřelmově. Genealogický výzkum zveřejněný roku 2021 ve Zpravodaji obce Postřelmov však uvádí, že se narodil v usedlosti čp. 21. Jeho děd Josef Jursa koupil tuto usedlost roku 1835 po příchodu z Postřelmůvku. Roku 1840 ji zdědil jeho syn František Jursa, bratr Janova otce. Jursův otec Jan se roku 1849 oženil s Terezií Kvapilovou a rodina v usedlosti čp. 21 určitou dobu žila. V roce 1856 rodiče zakoupili statek čp. 16, později označovaný jako Jursův statek, kde Jan Jursa vyrůstal.

náhled|Jursův statek čp. 16 v Postřelmově, v němž prof. Jan Jursa vyrůstal náhled|Prof. Jursa stojící před domem č.p. 16 v Postřelmověnáhled|Prof. Jursa před domem, ve kterém v Postřelmově vyrůstal Po obecné škole v Postřelmově navštěvoval německou hlavní školu v Šumperku. Na přání rodičů se připravoval na kněžskou dráhu a studoval v kněžském semináři v Kroměříži. Studium však nedokončil a v letech 1874–1875 absolvoval jednoroční vojenskou službu v Olomouci. Poté studoval na filozofické fakultě v Praze, kde se věnoval zejména jazykům a literatuře, a ve studiích pokračoval také na univerzitě ve Vídni.

Po ukončení vysokoškolských studií působil jako profesor češtiny na reálce v Karlíně. Od roku 1880 působil na c. k. reálném a vyšším gymnáziu ve Spálené ulici v Praze a roku 1890 přešel na pražský učitelský ústav. Později se podílel na práci školního knihoskladu ve Vídni a na přípravě českých učebnic.

Jursa se zabýval také českým pravopisem. Roku 1893 byl jmenován členem komise pražského místodržitelství pověřené zpracováním Pravidel českého pravopisu. V komisi, kterou vedl Jan Gebauer, působil do roku 1903 jako zástupce učitelských ústavů. Na zpracování Pravidel se tak podílel společně s dalšími českými pedagogy a filology.

Po první světové válce se ještě přechodně vrátil ke školské službě ve funkci vládního rady ministerstva školství a osvěty a po odchodu do důchodu vypomáhal jako profesor na gymnáziu v Slovenské ulici.

Ve stáří žil v Praze na Malé Straně, v blízkosti své dcery Viktorie Wachsmanové. Udržoval styky s rodným krajem a téměř každoročně pobýval u svého bratra Aloise v Postřelmově; ještě roku 1936 podnikl s přáteli turistickou cestu na Praděd.

náhled|Hrob profesora Jursy na Olšanských hřbitovechnáhled|Hrob profesora Jursy

Zemřel 21. srpna 1938 po předchozím záchvatu mozkové mrtvice v nemocnici Na Bulovce v Praze. Krematorium hlavního města Prahy, matriční kniha kremací, záznam č. 35 872, Jan Jursa, 25. srpna 1938. Profesor Jan Jursa, jeho manželka Barbora, syn Ladislav a jeho manželka Marie jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech (sekce 006, oddělení 11a).

Pedagogická a publikační činnost Významnou část Jursovy práce představovala tvorba a úprava učebnic českého jazyka, čítanek a slabikářů pro obecné a měšťanské školy. Vedle vlastního autorství se podílel také na redakci a úpravách učebnic dalších autorů.

Společně s pedagogem Adolfem Frumarem sestavil Slabikář pro školy obecné. Vydání z roku 1898 obsahovalo ilustrace Mikoláše Alše a psací písmo Vincence Blahouše. Nezměněný otisk textu z roku 1898 vyšel také roku 1899.

Jursa přikládal význam také výtvarné stránce učebnic. Pro ilustrace slabikáře získal Mikoláše Alše a po jeho smrti Adolfa Kašpara. Nezbeda hodnotil Jursův přínos také v tom, že prostřednictvím těchto výtvarníků přibližoval dětem české výtvarné umění.

Slabikář byl opakovaně vydáván i v dalších desetiletích. Pozdější vydání B vycházelo s ilustracemi Adolfa Kašpara a psacím písmem Bohumila Tožičky. Takové vydání je doloženo například z roku 1915. V roce 1931 vydalo Státní nakladatelství další vydání A Frumarova a Jursova slabikáře.

Jursa a Frumar společně vydali také metodickou příručku Průvodce k slabikáři, která poprvé vyšla v Praze roku 1899.

Vedle slabikářů se Jursa dlouhodobě věnoval školním čítankám. Roku 1901 vyšel Průvodce k první čítance trojdílné, kterou s pomocí čítankové komise vydal Jan Jursa.

V roce 1909 vyšla Čítanka pro školy obecné: vydání dvojdílné, jejíž první díl upravil Jan Jursa.

Za první světové války se některé Jursovy čítanky dostaly do konfliktu s rakouskými úřady. Podle Nezbedy byly roku 1915 na základě udání prozkoumány pražským místodržitelstvím, označeny za vlastizrádné a staženy z používání. Jursa následně připravil jejich přepracovanou podobu.

Na přípravě čítanek se podílel také v období první Československé republiky. Ve 30. letech vycházela Trojdílná čítanka pro školy obecné, kterou upravovali Jan Jursa a Josef Sulík. Třetí nezměněné vydání druhého dílu určeného pro čtvrtý a pátý postupný ročník vyšlo roku 1935. První díl Trojdílné čítanky pro české školy obecné, určený pro druhý a třetí postupný ročník, vyšel ve třetím nezměněném vydání roku 1936.

Na Jursovo pedagogické působení vzpomínala roku 1912 jeho někdejší žákyně, spisovatelka Věra Vášová píšící pod pseudonymem Albína Boušková. V článku Žena a škola, který publikovala v Lidových novinách, označila Jursu za „znamenitého Gebauerovce“, který žákům otevíral vědecký pohled na jazyk. Podle její vzpomínky při výuce požadoval přesný, logický, sevřený a stručný způsob vyjadřování a kladl důraz na přesné definice.

Politický a úřední spor Za první světové války se Jursovy čítanky staly předmětem politického a úředního sporu. Obsahovaly mimo jiné deset článků Aloise Jiráska, otištěných v Jursových čítankách v letech 1904–1915. Roku 1915 byly dvě Jursovy čítanky napadeny konzervativními kruhy a dostaly se na seznam závadných učebnic. Do sporu zasáhl také český místodržitel Max Julius Coudenhove. Komise, která čítanky posuzovala, jim vytýkala mimo jiné protestantské a nedostatečně náboženské zaměření a údajně nevhodné pojetí rodiny a mravnosti. Ministerstvo později jejich používání opět povolilo s požadavkem na úpravu textu.

Jursa popsal událost ve vlastních vzpomínkách podstatně ostřeji. Uváděl, že místodržitel Coudenhove dosáhl odnětí aprobace čítanek a jejich stažení ze škol a že jej u ministerstva obvinil jako „největšího škůdce Rakouska“. Ministerstvo jej podle Jursova podání neposlalo před trestní soud, vyzvalo jej však, aby požádal o penzi. Jursa této výzvě vyhověl a konec svého vídeňského působení spojoval právě s touto aférou; roku 1916 se vrátil do Prahy.

Jazykovědná činnost Vedle pedagogické práce se Jursa soustavně věnoval českému jazyku a dialektologii. Zvláštní pozornost věnoval nářečí rodného Postřelmovska a severní Moravy.

Výsledky svého dlouholetého výzkumu shrnul mimo jiné ve studii O Hanáckém podřečí severomoravském a v rozsáhlejším rukopisu Podřečí hornohanácké. Rukopis vznikal na základě přibližně dvacetiletého studia a sběru nářečního materiálu. Část výsledků byla publikována již roku 1928. Jursa se zabýval také sběrem domácích slov hornohanáckých a jeho nářeční práce se později staly podkladem pro další dialektologické zpracování.

Dílo Výběr: Slabikář pro školy obecné – s Adolfem Frumarem, četná vydání od konce 19. století Průvodce k slabikáři – s Adolfem Frumarem, 1899 Průvodce k první čítance trojdílné, kterou s pomocí komise čítankové vydal Jan Jursa – 1901 Čítanka pro školy obecné: vydání dvojdílné. Díl 1. – upravil Jan Jursa, 1909 Trojdílná čítanka pro školy obecné – s Josefem Sulíkem, vydávána také ve 30. letech 20. století

Připomínky V rodném Postřelmově připomíná Jana Jursu ulice Prof. Jursy. S rodinou Jursových je spojen také statek čp. 16, v němž Jursa od dětství vyrůstal.

Rodina Jan Jursa pocházel z početné rodiny. Jeho rodiči byli Jan Jursa a Terezie Jursová, rozená Kvapilová, a byl jedním z jejich devíti dětí.

V roce 1891 se oženil s Barborou Kopeckou z Míšova u Rožmitálu. V manželství se narodily tři děti: Viktorie (1892–1986), Jan (1894–1966) a Ladislav (1898–1954).

Podle úmrtního oznámení Jana Jursy z roku 1938 patřili mezi jeho tehdy žijící sourozence Alois Jursa, Josefa Hyblová, Anastazie Kočí a Anna Matějčková. Jako Jursovy děti jsou na oznámení uvedeni Viktorie Wachsmanová, rozená Jursová, Jan Jursa a MUDr. Ladislav Jursa. Mezi dalšími příbuznými jsou uvedeni Jursův zeť doc. MUDr. Karel Wachsman a snachy Ludmila Jursová, rozená Truksová, a Marie Jursová, rozená Hineisová.Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, fond S 434 – Jursa Jan, úmrtní oznámení Jana Jursy, 1938.

Jursova dcera Viktorie Wachsmanová-Jursová (1892–1986) byla historička umění a autorka publikací věnovaných českým památkám. Jejím manželem byl Prof. MUDr. Karel Wachsman. Sňatkem byla spojena s rodinou Wachsmannů, k níž náležel také herec a dramatik Jiří Voskovec, narozený jako Jiří Wachsmann.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Jan Jursa v Biografickém slovníku českých zemí Jursův statek v Postřelmově

Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Čeští filologové Kategorie:Narození v roce 1853 Kategorie:Narození 27. srpna Kategorie:Narození v Postřelmově Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí 21. srpna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Českoslovenští lingvisté