Ernesto Laclau (6. října 1935 – 13. dubna 2014 Sevilla, Španělsko) byl argentinský filozof, představitel postmarxismu a poststrukturalismu.
Biografie Pocházel z Buenos Aires, odešel však do Spojených států, kde se nakonec stal profesorem politických věd na Univerzitě v Essexu (New York).
Vypracoval filozofii radikální nahodilosti, při čemž byl velmi ovlivněn zejména koncepcí diskurzu Michela Foucaulta a différance Jacquese Derridy.
Spolu s Chantal Mouffeovou napsal vlivnou knihu Hegemonie a socialistická strategie, v níž se pokusil definovat tzv. postmarxismus, tedy radikálně demokratickou politickou strategii, která by se neopírala o proletariát ani žádný jiný konkrétní politický projekt.
Dílo Politics and Ideology in Marxist Theory (1977) LACLAU, Ernesto, MOUFFE, Chantal: Hegemony and socialist strategy: toward a radical democratic politics, London, Verso 1985 (česky: Hegemonie a socialistická strategie, 2014). New Reflections on the Revolution of our Time (1990) The Making of Political Identities (1994) Emancipation(s) (1996) Contingency, Hegemony, Universality (2000) (s Judith Butlerovou a Slavojem Žižekem) On Populist Reason (2005) Elusive Universality (2010)
Externí odkazy
Literatura BARKER, Chris: Slovník kulturálních studií, Praha, Portál 2006.
Kategorie:Argentinští filozofové Kategorie:Argentinští marxisté Kategorie:Političtí filozofové Kategorie:Odborníci na populismus Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození 6. října Kategorie:Úmrtí v roce 2014 Kategorie:Úmrtí 13. dubna Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Buenos Aires Kategorie:Úmrtí v Seville