Samuel Hugo Bergmann (, případně Hugo Bergman, 25. prosince 1883, Praha – 18. června 1975, Jeruzalém) byl česko-německo-izraelský židovský filosof, člen Pražského kruhu spisovatelů, zakladatel a ředitel Židovské národní a univerzitní knihovny a první rektor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.
Biografie Narodil se v Praze, v tehdejší rakousko-uherské monarchii a studoval filosofii v Praze a Berlíně. Během svých pražských studií vstoupil do vysokoškolského sionistického spolku Bar Kochba, jehož se stal postupně vůdčím členem. Začal psát články o sionismu, které vydával v pražském německy psaném sionistickém tisku a publikoval několik filosofických děl. V té době se rovněž seznámil s Martinem Buberem, který na něj měl velký vliv.
V letech 1907 až 1919 byl knihovníkem v knihovně Univerzity Karlovy (výjimku tvořila první světová válka, kdy narukoval do rakouské armády). Samuel byl častým hostem kulturního salonu Berty Fantové, manželky věhlasného pražského lékárníka Maxe Fanty, v domě U Kamenného beránka na Staroměstském náměstí. Zde se seznámil s jejich dcerou Elzou, s níž se roku 1908 oženil. V roce 1919 zastupoval československé Židy ve Výboru židovských delegací na Pařížské mírové konferenci.
V Palestině náhled|vlevo|Bergmann (uprostřed) s prezidentem Tomášem G. Masarykem (vlevo) v Jeruzalémě, 1927 V roce 1920 s manželkou Elsou odcestoval do britské mandátní Palestiny, kde se stal zakladatelem a prvním ředitelem Národní a univerzitní knihovny (1920–1938). V roce 1928 začal přednášet filosofii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde se roku 1935 stal profesorem. V letech 1935 až 1938 pak působil jako první rektor univerzity.
Součástí jeho činnosti bylo i aktivní úsilí o sblížení Židů a Arabů. Společně s Martinem Buberem a dalšími osobnostmi založil hnutí Brit šalom, které podporovalo vznik dvounárodnostního státu, kde by Židé a Arabové žili v rovnosti.
V britské mandátní Palestině i posléze v Izraeli nadále publikoval a překládal významná díla do hebrejštiny (např. o Sociální trojčlennosti od Rudolfa Steinera). V hebrejštině psal třeba o Immanuelu Kantovi, Maimonidovi a myslitelích 20. století. Mezi jeho významná díla patří knihy Bůh a člověk v moderním myšlení a Víra a rozum: Úvod do moderního židovského myšlení.
Podílel se na vzniku Hebrejské encyklopedie a Encyclopaedie Judaica.
Ocenění Bergmannovi byla celkem dvakrát udělena Izraelská cena: v roce 1954 za humanitní vědy v roce 1974 za mimořádný přínos společnosti Státu Izrael. V roce 1967 mu byla udělena cena Jakir Jerušalajim (Worthy Citizen of Jerusalem).
Dílo Mezi Bergmannovo dílo patří například: Das philosophische Werk Bernhard Bolsanos, 1909 Bolzanos Beitrag zur philosophischen Grundlegung der Mathematik, 1909 Das Unendliche und die Zahl, 1913 Der Kampf um das Kausalgesetz in der jüngsten Physik, 1929 Die Philosophie Immanuel Kants, 1927
Dovětek
Pramenné zdroje Pár let před jeho úmrtím vyšla Bergmanova bibliografie (publikace a články), která čítá asi 2 400 článků. Jedná se převážně o hebrejsky psané texty, ale také o texty i v jiných jazycích: němčina, angličtina ale i čeština. (Bergmanovým mateřským jazykem byla sice němčina, ale hovořil též česky, anglicky, hebrejsky a francouzsky). Několik let po Bergmanově úmrtí vyšla v Německu kniha s Bergmanovou korespondencí a s jeho deníky. Kromě toto existuje Bergmanův archiv v Židovské národní a univerzitní knihovně v Jeruzalémě, kde je mimo jiné archivována jeho korespondence (asi 5 tisíc dopisů), dále jsou zde poznámky, přednášky jakož i novinové výstřižky. Další materiály jsou uloženy v archivu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (dopisy, protokoly z jednání z doby, kdy zde byl rektorem). Materiály týkající se jeho politických aktivit jsou pak uloženy v Ústředním sionistickém archivu (Central Zionist Archives) v Jeruzalémě. V archivu Památníku národního písemnictví v Praze se dochovaly také některé materiály – například Bergmanova korespondence s Arnem Laurinem (Arne Laurin (1889–1945) byl šéfredaktorem německy psaného levicového deníku Prager Presse) a s dalšími osobnostmi.
Enrico Lucca Doktor Enrico Lucca se narodil v roce 1983 v italském Commo a absolvoval studia filozofie, historie a literatury na Univerzitě v Miláně (magisterská práce o básníku Edmondu Jábesovi). Poté pobýval na Univerzitě v Chicagu a na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě (doktorandská práce na téma mesianismu a sekularismu v díle Geršoma Scholema). Od roku 2012 působil na Hebrejské univerzitě ve Franz Rosenzweig Minerva Research Center. V období let 2015 až 2017 vedl Enrico Lucca časopis Naharaim (tematika intelektuálních dějin německy mluvících Židů). V rozmezí let 2016 až 2017 se Enrico Lucca zabýval postdoktorandským výzkumem na téma Historické archivy Hebrejské univerzity: německo–židovské vědění a kulturní přenos (v období od roku 1918 až do roku 1948). Určitý čas přednášel na Milánské a Hebrejské univerzitě předměty s tematikou: italská literatura a němečtí židovští myslitelé. V současné době (rok 2018) se Enrico Lucca intenzivně věnuje práci na rozsáhle koncipované biografické (životopisné) knize o životě a díle Hugo Bergmana.
Odkazy
Reference
Související články Pražská německá literatura Kulturní sionismus
Externí odkazy
Jewish-Life.de – Samuel Hugo Bergmann (1883-1975) Fingerland, Jan, Fleischmanová, Jiřina: Hugo Bergmann – z Prahy do čela slavné univerzity, Reflex, Roč. 19, č. 44 (2008), s. 84-87
Kategorie:Narození v roce 1883 Kategorie:Úmrtí v roce 1975 Kategorie:Izraelští filozofové Kategorie:Židovští filozofové Kategorie:Rakousko-uherští Židé Kategorie:Sionisté Kategorie:Nositelé Izraelské ceny Kategorie:Muži Kategorie:Pedagogové na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě Kategorie:Členové Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Jeruzalémě Kategorie:Narození 25. prosince Kategorie:Úmrtí 18. června Kategorie:Židé v Praze