Wilhelm Marx (15. ledna 1863, Kolín nad Rýnem – 5. srpna 1946, Bonn) byl německý právník a politik za stranu Centrum, již v letech 1922–1928 vedl. V letech 1923–1925 a 1926–1928 vykonával funkci německého kancléře. Vedl celkem čtyři kabinety. Jeho funkční období trvalo dohromady tři roky a jeden měsíc, a byl tak nejdéle úřadujícím kancléřem Německa v období Výmarské republiky. Od ledna do května 1926 byl též ministrem spravedlnosti a ministrem okupovaných území. V roce 1925 byl krátce pruským premiérem.
Život Vystudoval práva na Univerzitě v Bonnu, roku 1888 složil druhou státní zkoušku. Poté pracoval jako soudce, v roce 1921 byl zvolen předsedou senátu Berlínského odvolacího soudu. Brzy se začal angažovat v katolické straně Centrum, což jeho kariéru soudce spíše brzdilo než podporovalo (na severu Německa, kde působil, byli katolíci menšinou).
Ačkoliv v roce 1918 odsoudil revoluci, rychle vyjádřil podporu republice. Výmarská ústava mu imponovala tím, že poprvé zaručila katolíkům rovná práva. Postavil se po válce též proti pokusům Porúří odtrhnout se od Pruska.
Jeho první vláda zavedla rentenmarku, která okamžitě zastavila hyperinflaci. Jeho druhá vláda schválila Dawesův plán. Následná ekonomická konsolidace zažehnala i hrozbu různých separatismů a rozpadu státu.
V prezidentských volbách v roce 1925 byl společným kandidátem stran Výmarské koalice (SPD, DDP a Centrum) na úřad říšského prezidenta. Ve volbách ho však těsně porazil Paul von Hindenburg. Marx získal 13,7 milionu hlasů, Hindenburg 14,6 milionu.
Jeho třetí vláda v roce 1926 přivedla Německo do Společnosti národů. Jeho čtvrtá vláda, prvně rozšířená o krajní pravici (Německou národně lidovou stranu), prodloužila platnost Zákona na ochranu republiky (včetně zákazu vstupu císaře do země). Prosadila též důležitá sociální opatření: zákon o pracovní době a zákon o pojištění v nezaměstnanosti. Když volby roku 1928 vyhráli sociální demokraté, podal demisi a stáhl se z veřejného života.
Nacisté ho v roce 1933 obvinili v tzv. procesu Velké lidové asociace, ale v roce 1935 tuto žalobu stáhli.
Hodnocení Byl ve stínu osobností jako Gustav Stresemann nebo Friedrich Ebert, patřil však mezi zastánce spolupráce demokratického tábora. Slovník Neue Deutsche Biographie jeho politickou osobnost hodnotil slovy: "Selhání jeho politiky usmíření bylo částečně způsobeno jeho osobními vlastnostmi, částečně jeho zastaralými představami o tom, jak vést masovou stranu. Postrádal jakékoli pochopení pro sebeprezentaci na veřejnosti, pro nutnost budování silných stranických organizací a neustálého kontaktu s voliči a tiskem. Na druhou stranu mu jeho vyjednávací schopnosti pomohly alespoň dočasně kompenzovat slabou pozici říšského kancléře, jak ji určila výmarská ústava. Skromný a smířlivý, ale jistý v úsudku. Představoval ideálního demokratického kompromisního politika a zároveň křesťanského státníka".
Odkazy Reference
Související články První vláda Wilhelma Marxe Druhá vláda Wilhelma Marxe Třetí vláda Wilhelma Marxe Čtvrtá vláda Wilhelma Marxe
Externí odkazy
Kategorie:Muži Kategorie:Němečtí právníci Kategorie:Němečtí kancléři Kategorie:Němečtí politici Kategorie:Narození v roce 1863 Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí 5. srpna Kategorie:Narození 15. ledna Kategorie:Narození v Kolíně nad Rýnem Kategorie:Absolventi Univerzity v Bonnu Kategorie:Úmrtí v Bonnu Kategorie:Pohřbení v Kolíně nad Rýnem