Architekturu starověkého Řecka lze rozdělit do tří základních období, jedná se o období archaické, klasické a helénistické. Architektura archaické doby přímo navazuje na prvky mykénské a mínojské architektury, které jí předcházely.
Řečtí architekti stavěli podle přísných matematických pravidel a pečlivě propočítávali jednotlivé proporce stavby, navíc si uvědomovali optické klamy, kterých dokázali mistrně využívat.
Historický vývoj Mykénská doba Nejstarší řeckou architekturu představují stavby mykénské civilizace. Patří k nim mohutné hradby z kyklopského zdiva v Mykénách (se Lví bránou), v Tíryntu i další. Dále jsou to tholoi, kruhové hrobky s nepravou klenbou a paláce s obdélným sálem – megaronem.
Archaická doba (800–500 př. n. l.) V archaické době se ze starší stavitelská tradice plně rozvinula řecká architektura. Charakterizuje ji princip podpory a břevna ve formě sloupu a kladí. Typickou architekturou je obdélný chrám vycházející z megaronu, který se vyvinul z jednoduché stavby s otevřenou předsíní se dvěma sloupy (in antis) v monumentální peripteros se sloupovým ochozem na stupňovité základně. Architektura se vyvíjela směrem k větší subtilnosti a jemnějším tvarům a profilovala se ve vyhraněné styly zvané řády. Zhruba v 7. století př. n. l. spíše v pevninském Řecku se objevil dórský řád, v 6. století př. n. l. jemnější iónský řád především v oblasti Malé Asie a Egejských ostrovů: dórský řád: Héraion v Olympii, chrámy v Paestu iónský řád: Artemidin chrám v Efesu, Héraion na Samu Následovala architektura klasického období (500–336 př. n. l.) a architektura helénistického období (336–146 př. n. l.).
Stavitelské slohy (řády) náhled|upright|Dórská, iónská a korintská hlavice sloupu Řecká starověká architektura se dělí i podle slohů zvaných „řády“, projevujících se nejvýrazněji v tvarování sloupů:
dórský sloup byl nejvíce používán na pevnině. Jedná se o prostý a silný sloup. Vrchní část sloupu, tzv. hlavice, bývala nezdobená. Byl zobrazován podle vzoru mužského těla, iónský sloup byl hojně rozšířený ve východních koloniích Malé Asie a na Egejských ostrovech. Jedná se o elegantnější a dekorativnější sloh než je dórský. Sloupy byly oproti dórským sloupům štíhlejší a hlavice byla zdobena tzv. závitnicí neboli volutou. Měl symbolizovat ženské tělo, korintský sloup vznikl v pozdějším období než dórský a iónský sloup. V Řecku byl používán zřídka, větší obliby dosáhl až v Římě. Hlavice byla zdobnější a byla tvořena akantovými listy.
Tyto tři základní architektonické sloupy byly nadále přejaty a rozvíjeny jinými kulturami až po současnou dobu. Řecké a odvozené architektonické sloupy se označují souhrnným názvem klasická řádová architektura.
Konstrukce Metody konstrukce používané v řecké monumentální architektuře se po roce 600 př. n. l. měnily jen málo. Kamenné bloky se pokládaly na sebe bez jakéhokoliv pojiva a pokud jde o stabilitu, spoléhalo se na jejich váhu a pečlivě do sebe zapadající spáry. Tam, kde to bylo speciálně zapotřebí, se používaly kovové skoby a hmoždinky. Zvláštním rysem řeckého zdiva je, že se obyčejně pokládalo tak, aby kámen přečníval zamýšlenou lícovou plochu, a celá zeď byla opracována teprve tehdy, až byla stavba hotová.
Chrámy
Nejtypičtějšími a nejdůležitějšími budovami řecké architektury byly chrámy, které byly střediskem náboženského cítění a místní pýchy. Vzor pro jejich základní typ vycházel z megaronu a královských síní mykénských paláců. Rané chrámy sestávaly z jedné místnosti, tzv. celly, se sochou boha nebo bohyně. Účelové ohniště z mykénských paláců bylo nahrazeno posvátným ohněm hořícím na oltáři před chrámem.
V archaickém období se stavěly první chrámy ze dřeva a vepřovic. Od 7. století př. n. l. se stavěly mnohem složitější chrámy, jejichž konstrukce byla kamenná. Největší a nejzdobnější se budovaly v klasické době. Ne všechny chrámy byly budovány ve městech. Některé se stavěly na odlehlých místech. Věřící se shromažďovali před vchodem do svatyně a otevřenými dveřmi uctívali sochu boha, kterému byl chrám zasvěcen. Věřícím nebylo povoleno do chrámu vstoupit.
Řecký dům Řecký dům se skládal z jedné velké obdélníkové místnosti s předsíní, otvorem ve stropě byl odváděn kouř z krbu. Tuto část domu obývali pouze muži, ženám byl vstup do těchto prostor zapovězen. Ženám byla vyhrazena část domu, která navazovala na obytné místnosti a vnitřní dvorek, který přiléhal k mužské obdélníkové místnosti. K vybavení domu patřily stolky a nejrůznější sedátka. V pozdější době se v domech začaly objevovat koupelny.
Nejslavnější řecká stavba náhled|Parthenón v Athénách Nejslavnější řeckou stavbou je bezesporu Parthenón. Jedná se o nejdůležitější chrám Akropole zasvěcený bohyni Athéně a v 15. století přestavěný na mešitu. Poté v něm Turci zřídili prachárnu, která během obležení Athén vybuchla a způsobila obrovské škody. Dnes je možné na athénské Akropoli spatřit jeho trosky.
Další proslulá řecká místa Artemidin chrám v Efesu Olymp Apollónův chrám v Bassai Epidauros Delfy
Odkazy
Reference
Literatura Ginghamová, J., Chandlerová, F. a kol.: Encyklopedie starověkého světa s odkazy na internet. 1.vyd. Bratislava:Perfekt,a.s. 2004. Překlad Monika Vosková. . Freeman, Charles: Řekové – Život starých civilizací. 1. vyd. Praha: Ikar, 1996. 48s. přeložil Jiří Prosecký. .
Související články Architektura starověkého Říma Umění starověkého Řecka
Externí odkazy
Kategorie:Architektonické styly Kategorie:Starověká řecká architektura Kategorie:Starověké řecké umění