Jan Stráský (24. prosince 1940 Plzeň – 6. listopadu 2019 Praha) byl český politik, v roce 1992 poslední předseda vlády Československa (z titulu funkce vykonával po rezignaci Václava Havla také některé pravomoci prezidenta republiky) a poslanec České národní rady, pak český ministr dopravy (1993–1995) a zdravotnictví (1995–1998), poslanec Poslanecké sněmovny, do roku 1998 člen ODS, pak politik Unie svobody. V letech 2006–2014 byl předsedou Klubu českých turistů a 2011–2012 také prozatímním ředitelem správy Národního parku Šumava.
Osobní a profesní život V roce 1958 absolvoval obchodní akademii v Plzni a začal pracovat ve Státní bance československé na pobočce v Blovicích, Plzni, později na ústředí v Praze a na pobočce v Praze 1. Ve státní bance působil až do roku 1990, při svém působení v Praze sdílel kancelář s Václavem Klausem, kde se z nich stali blízcí přátelé (Klaus např. šel Stráskému za svědka na svatbě). V letech 1990–1991 byl náměstkem generálního ředitele Komerční banky.
Jan Stráský studoval v letech 1963–1970 filosofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě UK. Od roku 1964 byl členem KSČ, v roce 1969 ze strany vystoupil a v roce 1970 byl dodatečně vyloučen.
Po roce 1985 navázal kontakty s disentem, v říjnu 1988 byl zadržen a StB u něj v bytě hledala protistátní letáky.
Byl dvakrát ženatý, s první manželkou Růženou měl syna a dceru, s druhou manželkou Boženou, rozenou Kuklovou, měl syna.
Při příležitosti 70. narozenin v prosinci 2010 převzal na Pražském hradě Stříbrnou plaketu prezidenta republiky.
Stráský byl celoživotním vášnivým turistou. Ještě v roce 2015 chodil okolo 600 km ročně. V roce 2016 ho zasáhla mozková příhoda, po které už se nemohl turistice aktivně věnovat.
Zemřel dne 6. listopadu 2019 ve věku 78 let v domově pro seniory v Praze-Štěrboholích. Poslední rozloučení se uskutečnilo v pondělí 18. listopadu v pietní síni v Prachaticích.
Podle Klause byl Stráský „životní systematik, který si vše zapisoval“ a který „i spánek považoval za ztrátu času“ (snažil se spát např. pouze čtyři hodiny denně). Byl také silným kuřákem a když sdílel kancelář s nekuřákem Klausem, museli prý sepsat „složitá pravidla“ tak, aby Stráský Klause svým kouřením neobtěžoval.
Kromě Klause se znal i s Milošem Zemanem, se kterým se potkával každý pátek na ekonomických seminářích. U příležitosti svých 75. narozenin Stráský řekl, že Klaus a Zeman jsou jediní dva přátelé, kteří mu z politiky zůstali.
V bance se seznámil také se svou druhou ženou a Karlem Kullem, zakladatelem pochodu Praha–Prčice, který ho přivedl k organizovaným turistickým akcím.
Politická kariéra Během svého působení v Komerční bance byl externím poradcem předsedy vlády ČR. Od května 1991 do července 1992 byl místopředsedou vlády ČR a zároveň předsedou Hospodářské rady vlády ČR. V roce 1991 se stal zakládajícím členem ODS, 3. kongres ODS v listopadu 1992 ho zvolil místopředsedou občanských demokratů. V místopředsednické funkci setrval do prosince 1997.
Po volbách v roce 1992 se podílel na státoprávních vyjednáváních se slovenskou stranou a stal se předsedou poslední československé vlády, který byl zároveň pověřený řízením federálního ministerstva zahraničního obchodu. Od 20. července do konce roku 1992 vykonával i pravomoci prezidenta republiky. 30. 12. 1992 byl usnesením předsednictva ČNR číslo 321 jmenován ministrem dopravy vznikající České republiky a v říjnu 1995 ministrem zdravotnictví.
Ve volbách v roce 1992 byl zvolen za ODS do České národní rady (volební obvod Východočeský kraj). Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde obhájil mandát ve volbách v roce 1996.
V lednu 1998 vystoupil z ODS a vstoupil do Unie svobody. Později opustil politiku, od roku 1998 byl v důchodu. Od ledna 2001 pracoval jako ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje, kde však na konci roku 2006 skončil.
V období 1. dubna 1993 až 30. června 1993 vykonával funkci zmocněnce vlády pro řízení Českých drah. (Jmenován vládou dne 30. března 1993).
Turistika vlevo|náhled|Lavička Jana Stráského s výhledem na Boubín a Bobík na Šumavě vlevo|náhled|Výhled z lavičky Jana Stráského (vlevo Bobík, vpravo Boubín, dole Libínské Sedlo) vlevo|náhled|Masiv Bhagirathi Stráský byl vášnivým a zdatným turistou. Láska k turistice se u něj zrodila již v dětství. Poháněla ho touha poznat okolí jeho plzeňského bydliště. Kreslil si i vlastní mapu v měřítku 1 : 100 000, protože tištěné mapy v té době nebyly k dostání.
V mládí se u něj též zrodila touha projít všechny značené turistické trasy v Československu. Později pochopil, že to není zcela možné, protože trasy se každý rok kvůli změnám v krajině mění. I tak ale podle svých slov prošel zhruba 96% značených cest v Česku a 60% na Slovensku. Navštívil také prý všechny české hrady, kláštery, většinu zřícenin a dvě třetiny zámků.
Stráský zastával názor, že chce-li člověk poznat svět, musí napřed znát svůj domov. Za primární způsob poznávání krajiny považoval pěší chůzi – např. na kole je člověk rychlejší, ale méně toho zaregistruje. Jezdil také na motocyklu, ale ten považoval pouze za prostředek přesunu k určitému místu, které člověk opět musí prozkoumat pěšky.
Na motocyklu se také podíval do zahraničí. V 60. letech si splnil svůj sen vidět moře i poušť. Moře poprvé viděl v roce 1966 v Jugoslávii a v roce 1969 dojel s manželkou na tandemu až na Saharu.
V rámci TJ Banka Praha (tehdy pod názvem Slovan SBČS) se podílel na organizování mnoha turistických i horolezeckých akcí v Československu i zahraničí. V roce 1975 zde založil horolezecký oddíl, jehož byl tajemníkem. Stráský se staral o administraci a ekonomickou stránku oddílu a také o skříňovou Avii, kterou často i řídil. V roce 1979 byl součástí oddílové expedice do garhválského Himálaje, v rámci níž 1. října vystoupil na vrchol Bhagirathi II (6512 m n. m.).
V roce 1987 koupil pro TJ Banka Praha budovu bývalé školy v Libínském Sedle a významným způsobem se zasloužil o její přestavbu na turistickou chatu.
Stráský se zúčastnil skoro všech ročníků pochodu Praha–Prčice, které se za jeho života konaly. Poprvé šel již v roce 1968 a později se podílel i na organizaci pochodu. Nejdelší 70 km trasu šel sedmnáctkrát. Během této trasy byl schopný vykouřit i dvě krabičky svých oblíbených cigaret Start. Když se mu narodil syn, chodil i s kočárkem 50 km trasu. S narozením dalších dětí musel podle svých slov volit stále kratší trasy.
Kromě cigaret holdoval Stráský i plzeňskému pivu. Podle Klause byly některé Stráského výkony vzhledem k jeho životosprávě pozoruhodné. Během 24hodinového pochodu kolem Dobříše údajně dokázal ujít 163 km. Za týden také prošel s batohem na zádech Českou republiku od východu na západ. Z Libínského Sedla, kde později žil, chodil pěšky do Prahy. Tuto vzdálenost ušel za 36 hodin.
Stráský přesto nepovažoval turistiku za sport. Základní motivací k provozování turistiky je podle Stráského zvídavost a touha poznat nová místa, nikoli samotný fyzický výkon.
V roce 2006 se stal jako dlouholetý člen předsednictva Klubu českých turistů předsedou této organizace. Funkci zastával do dubna 2014.
V roce 2008 byla vydána Stráského kniha Turistův rok (), která obsahuje 52 tipů na výlety po ČR. V roce 2010 vyšla jeho kniha Přehrady Čech, Moravy a Slezska (), která obsahuje přehled nejvýznamnějších vodních děl v ČR a 101 možných výletů v jejich okolí.
Stráského celoživotní láskou byla Šumava, na kterou jezdil pravidelně již od 50. let. Na jeho paměť byla v roce 2020 pojmenována lavička na louce při modré turistické značce z Libínského Sedla na Libín, na níž sedával, lavičkou Jana Stráského.
Působení v NP Šumava Dne 14. února 2011 byl jmenován prozatímním ředitelem NP Šumava. Za své aktivity v této funkci byl oceněn anticenou Ropák roku 2011. Zároveň získal také cenu Zelená perla 2011 za výrok: „Zákon je dodržován tím, že bude neustále porušován, ale jeho porušování bude kryto jím umožněnými výjimkami.“
Porušení zákona a trestní oznámení V roce 2011 jako ředitel Národního parku Šumava vědomě porušil zákon, když svým podřízeným nařídil použít proti kůrovci chemické postřiky, ačkoli to zákon o ochraně přírody a krajiny v chráněných územích zakazuje. Česká inspekce životního prostředí oznámila, že vedení parku porušilo zákon a zahájilo s ním správní řízení o pokutě, která má horní sazbu 2 miliony korun. V květnu 2012 uvedl internetový portál Česká pozice, že na Stráského jsou za jeho činnosti ve funkci ředitele Národního parku Šumava podána čtyři trestní oznámení.
Odkazy
Reference
Související články Vláda Jana Stráského
Externí odkazy
Životopis v KDO BYL KDO
Kategorie:Předsedové československých vlád Kategorie:Českoslovenští ministři zahraničního obchodu Kategorie:Ministři dopravy České republiky Kategorie:Ministři zdravotnictví České republiky Kategorie:Poslanci Parlamentu České republiky (1992–1996) Kategorie:Poslanci Parlamentu České republiky (1996–1998) Kategorie:Poslanci České národní rady Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Místopředsedové ODS Kategorie:Členové US-DEU Kategorie:Ropáci roku Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Čeští bankéři Kategorie:Členové síně slávy KČT Kategorie:Narození 24. prosince Kategorie:Narození v roce 1940 Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Úmrtí 6. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 2019 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti sametové revoluce