Souhvězdí Malého medvěda

Malý medvěd () je souhvězdí severní oblohy, známější pod názvem „Malý vůz“. Je jedním z 88 moderních souhvězdí a také jedním z 48 souhvězdí uvedených Ptolemaiem. Bylo však známo již starořeckému astronomovi a matematikovi Thaletovi. Sousedí se souhvězdími Draka, Žirafy a Cefea. Jedná se o cirkumpolární souhvězdí, které je v severních zeměpisných šířkách stále nad obzorem. Na počátku 21. století se v Malém medvědovi nachází severní nebeský pól, Polárku od něj dělí pouze 0,7 úhlového stupně. Poloha severního nebeského pólu mezi hvězdami se mění vlivem precesního pohybu zemské osy, nejblíže k pólu bude Polárka okolo roku 2100, ve vzdálenosti 27,5 úhlové minuty, po tomto datu se od něj zase začne pozvolna vzdalovat.

Nejjasnější hvězdou je Polárka (α UMi), která má pro lidstvo velký praktický význam v tom, že identifikuje polohu nebeského severního pólu. Byla tak velmi důležitá pro navigaci, zejména pro námořníky. Polárka je obří žlutobílou proměnnou hvězdou a nejjasnější cefeidou hvězdné oblohy. Kochab (β UMi) je hvězdou, která již opustila hlavní posloupnost. Je oranžovým obrem s hvězdnou velikostí 2,08m a je jen o něco méně jasná než Polárka. Kochab a třetí nejjasnější hvězdu souhvězdí, Pherkad (γ UMi), nazývali starověcí námořníci strážci pólu. Planety byly zjištěny u čtyř hvězd, včetně Kochabu. Souhvězdí také obsahuje izolovanou neutronovou hvězdu Calvera a nejžhavějšího známého bílého trpaslíka H1504+65 s povrchovou teplotou 200 000 K.

Co do rozlohy patří Malému medvědovi 56. místo z 88 souhvězdí. Ve starověku bylo souhvězdí Malého medvěda považováno za dračí křídlo a tedy za součást souhvězdí Draka. Dračí křídlo je na rozdíl od asterismu sedmi hvězd Malého vozu vůz již zapomenuto. Řecký básník Aratos nazýval souhvězdí Κυνόσουρα (Kynosúra), tedy „psí ocas“.

Charakteristika Souhvězdí Malého medvěda hraničí se souhvězdím Žirafy na západě, se souhvězdím Draka na západě, jihu a východě a se souhvězdím Cefea na východě. S rozlohou 256 čtverečných stupňů se řadí na 56. místo z 88 souhvězdí. Třípísmenná zkratka souhvězdí, ve znění přijatém Mezinárodní astronomickou unií v roce 1922, je „UMi”. Oficiální hranice souhvězdí, jak je vyznačil Eugène Delporte v roce 1930, jsou vymezeny polygonem dvaadvaceti segmentů. V rovníkových souřadnicích je rektascenze mezi 08h 41,4m a 22h 54,0m, zatímco deklinace je od severního nebeského pólu na jih do 65,40°. Kvůli své poloze v blízkosti severního nebeského pólu je celé souhvězdí viditelné pouze pro pozorovatele na severní polokouli.

Souhvězdí je v mnoha českých zdrojích uváděno pod názvem Malý medvěd, někdy ale i jako Malá medvědice, což je správný překlad mezinárodního (latinského) názvu. Malý medvěd je běžně známý i pod starým babylonským pojmenováním Malý vůz, protože jeho sedm nejjasnějších hvězd vypadá, jakoby tvořily tvar vozu. Hvězda na konci oje vozu je Polárka. Polárku lze nalézt také tak, že se pětinásobně prodlouží spojnice dvou hvězd, Alfy a Bety Ursae Maioris, které tvoří zadní kola Velkého vozu. Čtyři hvězdy tvořící kola Malého vozu jsou druhé, třetí, čtvrté a páté hvězdné velikosti, a poskytují snadnou pomůcku k určení od jaké jasnosti jsou v určitý okamžik hvězdy viditelné, což je užitečné pro obyvatele měst se světelným znečištěním nebo k testování zraku.

Zajímavé objekty Hvězdy

náhled|vlevo|Souhvězdí Malého medvěda viditelné pouhým okem Německý kartograf hvězdné oblohy Johann Bayer souhvězdí označil hvězdy od alfy po thétu, jeho krajan Jan Elert Bode postupně přidal Bayerovo označení pro hvězdy iótu až fí. Toto Bodeho značení však dodnes přežilo pouze u hvězd lambda a pí, snad protože se nachází blízko severnímu nebeskému pólu. V oblasti vymezené hranicemi souhvězdí je 39 hvězd jasnějších než nebo rovnajících se zdánlivé hvězdné velikosti 6,5m.

Hvězda nacházející se na konci ocasu Malého medvěda se nazývá Polárka neboli Alfa Ursae Minoris (α UMi) a je nejjasnější hvězdou souhvězdí, svou zdánlivou hvězdnou velikost mění v rozmezí 1,97m až 2,00m v periodě 3,97 dne. Nachází se přibližně 432 světelných let od Země. Polárka je nejjasnější cefeida viditelná ze Země. Jedná se o vícenásobnou hvězdu, jejíž hlavní složkou je žlutobílý veleobr. Spektrální třída hvězdy kolísá mezi F7Ib a F8Ib, má asi 6krát větší hmotnost než Slunce, 45 000krát větší svítivost a 45násobek slunečního poloměru. Dále má dva slabší průvodce, žlutobílé hvězdy hlavní posloupnosti, jsou od veleobra vzdálené 17 a 2400 astronomických jednotek a mají oběžnou dobu 29,6 roku a 42 tisíc let. K Polárce patří ještě dvě vzdálenější hvězdy, α UMi C a α UMi D.

Druhá nejjasnější hvězda souhvězdí Kochab (β UMi) je hvězda zdánlivé hvězdné velikosti 2,08m, a má jen o trošku menší jasnost než Polárka. Nachází se přibližně 131 světelných let od Země a je oranžovým obrem. Kochab pravděpodobně vyčerpal své zásoby vodíku a začal spalovat helium. Je baryovou hvězdou s nadbytkem barya. Hvězda se nachází mimo hlavní posloupnost a je spektrální třídy K4III. Mění nepatrně svou jasnost v periodě 4,6 dne, hmotnost se odhaduje na 1,3násobek sluneční. Kochab je 450krát jasnější a průměr má 42krát větší než Slunce a jeho povrchová teplota je přibližně 4130 K. Její stáří se odhaduje na 2,95 miliardy let s nejistotou ±1 miliardy let. Kochab má planetárního průvodce přibližně 6,1krát hmotnějšího než Jupiter s oběžnou dobou 522 dní.

Hvězda známá pod tradičním pojmenováním Pherkad (γ UMi) mění svou zdánlivou hvězdnou velikost mezi 3,04m a 3,09m v periodě 3,4 hodiny. Spolu s Kochabem získaly pojmenování strážci pólu. Je jasným bílým obrem spektrální třídy A3II-III s přibližně 4,8násobkem sluneční hmotnosti, je 1050krát jasnější a má přibližně 15krát větší poloměr než Slunce. Nachází se ve vzdálenosti 487±8 světelných let od Země. Patří mezi proměnné hvězdy typu Delta Scuti s kratší periodou rotace (maximálně šest hodin). Jedná se o pulzující hvězdy, které se používají jako standardní svíčky pro měření vzdáleností ve vesmíru a jsou předmětem studia hvězdné seismologie. Patří mezi ně pravděpodobně též Zéta Ursae Minoris (ζ UMi), bílá hvězda spektrální třídy A3Vn. Hvězda se již začala ochlazovat, rozpínat a zjasňovat. Je pravděpodobné, že než se stala současnou mírně proměnnou hvězdou, patřila mezi hvězdy hlavní posloupnosti. Éta Ursae Minoris (η UMi) má hvězdnou velikost 4,95m a je nejméně jasnou ze sedmi hvězd Malého vozu. Je žlutobílou hvězdou hlavní posloupnosti spektrální třídy F5V ve vzdálenosti 97 světelných let od Země. Má dvojnásobek průměru Slunce, 1,4krát větší hmotnost a 7,4násobek jasnosti Slunce. Nedaleko Zéty se nachází Théta Ursae Minoris (θ UMi), hvězda jasnosti 5,00m. Nachází se 860±80 světelných let od Země a je oranžovým obrem spektrální třídy K5III, který se ochlazuje, zvětšuje svůj objem a opouští hlavní posloupnost. Odhadovaný průměr je okolo 4,8násobku slunečního průměru.

náhled|Velký a Malý vůz vzhledem k Polárce Oj Malého vozu tvoří kromě Polárky ještě hvězdy Delta (δ UMi) a Epsilon Ursae Minoris (ε UMi). Delta Ursae Minoris, jež je od severního nebeského pólu vzdálena pouhého 3,5 úhlového stupně, je bílou hvězdou hlavní posloupnosti spektrální třídy A1V, zdánlivé hvězdné velikosti 4,35m Nachází se ve vzdálenosti 172±1 světelných let od Země. Tradiční název hvězdy je Yildun, má přibližně 2,8násobek průměru a 47krát větší svítivost než Slunce. Trojhvězda Epsilon Ursae Minoris je proměnnou hvězdou o průměrné svítivosti 4,22m Hlavní složkou trojhvězdy je žlutý obr spektrální třídy G5III, proměnná hvězda typu RS Canum Venaticorum. Jde totiž o spektroskopickou dvojhvězdu, její společník je ve vzdálenosti 0,36 AU. Třetí oranžová hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy K0 se nachází ve vzdálenosti 8100 AU.

V blízkosti Polárky se nachází Lambda Ursae Minoris (λ UMi), červený obr spektrální třídy M1III. Jedná se o polopravidelnou proměnnou hvězdu, jejíž jasnost se pohybuje mezi 6,35m až 6,45m. Hvězda se nachází necelý stupeň od severního nebeského pólu. Červený obr R Ursae Minoris je polopravidelnou proměnnou hvězdou, jejíž jasnost se pohybuje mezi 8,5m do 11,5m v periodě 328 dní, zatímco S Ursae Minoris je dlouhoperiodická proměnná hvězda, která mění svou jasnost mezi 8,0m a 11m během 331 dní. Jižně od Kochabu a Pherkadu se nachází hvězda RR Ursae Minoris, červený obr spektrální třídy M5III, který je také polopravidelnou proměnnou hvězdou, měnící svojí jasnost v rozmezí od 4,44m do 4,85m v průběhu 43,3 dne. T Ursae Minoris je další červený obr, dlouhoperiodická proměnná hvězda typu Mira. Její jasnost se pohybuje v rozmezí 7,8m do 15m v periodě 310 až 315 dní. Nové výzkumy ale ukazují, že její perioda se zkracuje a hvězda se změnila na polopravidelnou proměnnou hvězdu. U hvězdy nastal počátek záblesku heliové slupky. Jedná se o velmi nestabilní proces. Po většinu doby probíhá pouze nukleosyntéza vodíku na vnitřní straně obalu hvězdy. Heliový popel z hoření se po dobu desítek až stovek tisíců let ukládá do slupky kolem jádra. Po překročení určité hustoty a teploty ale dojde k zapálení této slupky a helium se zde začne přeměňovat na uhlík a kyslík. Tím dojde k zadušení vodíkového spalování, které se také přesouvá víc směrem k okraji. Vzroste tak zářivý výkon hvězdy. Obal hvězdy reaguje expanzí a ochlazením. Z Ursae Minoris je málo jasná proměnná hvězda, která náhle změnila svou jasnost o 6 magnitud v roce 1992. Byla identifikována jako jedna z málo známých proměnných hvězd typu R Coronae Borealis.

V souhvězdí se vyskytují též zákrytové proměnné hvězdy (vícenásobné hvězdné systémy, v nichž jedna složka periodicky zastiňuje jinou). Jednou z nich je W Ursae Minoris, měnící jasnost v rozmezí 8,51m až 9,59m v periodě 1,7 dne. Kombinované spektrum hvězd je A2V, hmotnost hvězd není známa. Malé změny jasnosti v roce 1973 naznačují, že existuje třetí složka systému (s největší pravděpodobností červený trpaslík) s oběžnou dobu 62,2±3,9 let. RU Ursae Minoris je též zákrytovou proměnnou hvězdou, která mění jasnost z 10,0m na 10,66m v periodě 0,52 dne. Jedná se o těsnou dvojhvězdu, ve které je z jedné na druhou hvězdu přenášena hmota pomocí Rocheova laloku.

RW Ursae Minoris je kataklyzmická proměnná hvězda, která zazářila jako nova v roce 1956, kdy dosáhla šesté hvězdné velikosti. V roce 2003 byla ještě o dvě magnitudy jasnější než byla její obvyklá jasnost a svou jasnost snižuje o 0,02 magnitudy za rok. Její vzdálenost byla vypočítána na 5000±800 parseků (16 300 světelných let), což znamená, že se nachází v galaktickém halu.

Calvera je zdroj rentgenového záření, který své jméno dostal podle záporné postavy z filmu Sedm statečných. Má označení 1RXS J141256.0+792204 v ROSAT All-Sky Survey Bright Source Catalog (RASS/BSC). Byl identifikován jako izolovaná neutronová hvězda, jedna z nejbližších Zemi. V souhvězdí jsou i dva záhadní bílí trpaslíci. H1504+65 je slabá (magnituda 15,9) hvězda, která má nejvyšší povrchovou teplotu (cca 200 000 K) z dosud objevených bílých trpaslíků. Jeho atmosféru tvoří zhruba z poloviny uhlík, z poloviny kyslík a dvě procenta neonu. Atmosféra postrádá vodík a hélium a její složení je nevysvětlitelné podle současných modelů hvězdného vývoje. WD 1.337+705 je chladný bílý trpaslík, jehož spektru byl objeven hořčík a křemík, což naznačuje společníka hvězdy nebo cirkumstelární disk, ovšem žádná z těchto možností není potvrzena.

WISE 1506+7027 je hnědým trpaslíkem spektrální třídy T6, nacházejícím se pouhých 11,1 světelných let od Země. Má nízkou jasnost 14. magnitudy a byl objeven pomocí družice Wide-field Infrared Survey Explorer (WISE) v roce 2011.

Exoplanety