Broskvoň obecná (Prunus persica) je ovocný strom s peckovitými plody, který kvete v březnu, dubnu a květnu. Původní vlastí broskvoní je nejspíše Čína, odtud se dostaly do západní Asie, zvláště Persie, kde brzy zdomácněly, odtud se dostaly do Říma, kde byly plané plody označovány jako perská jablka (mala persica). S Římany se dostaly do Galie a přes Alpy.S. Skorňakov, J. Jeník, V. Větvička Zelená kuchyně Lidové nakladatelství, Praha 1991 Broskvoň obecná roste planě jako keř.
Popis Broskvoň je opadavý menší strom nebo keř dorůstající výšky 5–6 metrů, s kulovitou až kotlíkovitou korunou.
Pěstované ovocné stromy jsou obvykle udržovány ve tvaru s dutou (kotlovitou) korunou a pravidelně silně řezány, takže jejich koruna je pak rozprostřená, pravidelná a vzdušná, se silnými základními větvemi a červenozeleně zbarvenými, vitálními letorosty. Dřevina bujně roste a plodí na loňských letorostech.
Kmen Kmen je tmavohnědý a má nepravidelně rozpraskanou borku. Mladé větévky jsou zcela hladké, nazelenalé nebo na osluněné straně až oranžově nahnědlé, na spodní straně s četnými lenticelami.
Listy Listy jsou protáhlé, kopinaté, velikosti 8–14 cm, k bázi klínovitě zúžené, ke konci protáhlé, široké 2,5–3 cm. Řapík je hladký stejně jako čepel, dlouhý 1–1,5 cm.
Květy Květy jsou jednotlivé, měřící v průměru 3–4 cm. Zbarvení korunních lístků je narůžovělé až načervenalé a jsou lžícovitě prohnuté. Semeník je pokryt dlouhými bělavými chloupky. Květy rozkvétají v dubnu na brachyblastech po 1–2, jsou přisedlé, tmavě růžové, oboupohlavné, pravidelně pětičetné.
Plody Plody jsou peckovice s postranní rýhou. Dužnina je šťavnatá, pecka je hluboce brázditá. Barva je variabilní, na straně vystavené slunci může být až červená. Plody dozrávají v srpnu až v září. V praxi rozdělujeme broskvoně podle plodu do čtyř skupin. Pravé broskve jsou chlupaté až plstnaté, s peckou snadno oddělitelnou od dužniny. Tvrdky jsou plstnaté, s těžko oddělitelnou peckou. Nektarinky jsou lysé, s lehce oddělitelnou peckou, málo nápadnou podélnou rýhou a velmi šťavnatou dužninou. Brugnonky jsou lysé, s těžko oddělitelnou peckou.
Ekologie a rozšíření v Česku Broskvoně se řadí mezi teplomilné rostliny s vysokými nároky na světlo. Daří se jim v oblastech s průměrnou roční teplotou dosahující hodnoty 9 °C a více, s hlubokými propustnými půdami, nejlépe hlinitými, s nízkou hladinou podzemní vody. Velkoplošně jsou broskvoně pěstovány především na jižní Moravě a v menší míře v Českém středohoří a středních Čechách, ale pěstují se často i v zahrádkách a sadech po celém území ČR.
Historie pěstování v Česku Broskvoně se v českých zemích ve větší míře začaly pěstovat až koncem 60. let, kdy byly založeny velkoplošné výsadby odrůdy Redhaven. Import broskví ze zahraničí téměř ustal, ale objevily se problémy s nízkou kvalitou třídění, uchovatelností ovoce v obchodní síti a díky neexistující konkurenci i vysokými cenami. Po roce 1992 muselo pěstování broskvoní překonat komplikace spojené s rozpadem zemědělských družstev a státních statků. Šlo zejména o tlak na snížení cen pod úroveň výrobních nákladů, zastaralý sortiment, zdlouhavá registrace nových odrůd a nekvalifikovanost majitelů nových sadů. Důsledkem byl klesající trend vývoje ploch broskvoňových sadů, který pokračuje dodnes.Je uváděno že v roce 2008 se produkce broskví v ČR podílí na zásobení českého trhu až z 50%. V roce 2014 je uváděno že 95 % plodů broskví a nektarinek, nabízených na v ČR spotřebitelům je importováno do ČR, pochází ze Španělska, Itálie nebo Řecka. Je uváděno, že výrobci tak nejsou s to v části sklizňového období v ČR konkurovat produkci dovážené ze zahraničí. V mnoha případech výrobci prodávají plody přímo maloodběratelům. Zjevnou výhodou místních výrobců, kteří dodávají maloodběratelům, je možnost dodávat plody v podstatně vyšší zralosti, tedy chutnější, a dosáhnout tak upřednostnění kvalitního zboží zákazníkem.
Stanoviště Broskvoně ve výsadbě preferuje chráněné světlé, slunné stanoviště. Broskvoně lze dobře pěstovat na různých půdách za předpokladu, že jsou dobře odvodněné, a v některých oblastech správně zavlažované. Zdá se, že ideální půda pro broskve je hluboká, dobře odvodněná, hlinitopísčitá půda. Broskvoň dobře snese i poměrně lehké písčité půdy. Štěrkovité půdy, pokud jsou dobře odvodněné, jsou rovněž přijatelné pro broskvoně. Těžkým, špatně odvodněným půdám je třeba se vyhnout.
Důležitost výběru polohy pro komerční produkci broskví lze jen stěží přeceňovat, neboť správná volba umístění do velké míry ovlivní úspěch sadu. Obecně platí, že je vhodné pěstovat broskve tam, kde je velké množství broskví pěstováno. V těchto regionech je pravděpodobné, že bude příležitost zajištění nekvalifikované pracovní síly v době sklizně, což v regionech, kde jsou pěstovány broskve relativně málo, může být obtížné zajistit.
Je také třeba zvážit klimatické podmínky při výběru místa pro komerční sady. Oblasti s tuhými mrazy i regiony které jsou známé teplým počasím na konci zimy, nejsou vhodné. Dalším důležitým bodem, který je třeba zvážit při výběru umístění, je blízkost dopravní infrastruktury. Pěstitel, jehož sad se nachází ve značné vzdálenosti od přepravní stanice, pravděpodobně musí zajistit dopravu sám. Pokud je velké množství broskví dodáváno denně, doprava do stanice je nesmírně důležitá. Blízkost trhu, kde plod má být prodán, je dalším faktorem, který je třeba zvážit při výběru místa pro pěstování broskví. Pokud je ovoce dopravováno pouze na krátkou vzdálenost, je pravděpodobné, že dorazí na trh v lepším stavu, než když zásilka urazí dlouhé vzdálenosti.
Vybírání místa pro sad zahrnuje také posouzení půdy a expozice. Broskev lze dobře pěstovat na různých půdách, za předpokladu, že jsou dobře odvodněné, a v některých oblastech i správně zavlažované. Ideální půdou pro broskvový sad je hluboká, dobře odvodněná, hlinitopísčitá půda. Broskev snese dobře i poměrně lehké písčité půdy. Kamenité půdy také, pokud jsou propustné, jsou přijatelné pro broskve. Těžké, špatně odvodněné půdy vhodné nejsou.
Význam expozice broskvoňových sadů byla v minulosti poněkud přeceňována. Rovná nebo mírně zvlněné krajina má malý význam, kromě toho, že nízko položených oblastech je třeba se vyhnout se pravděpodobnosti, že ovoce v těchto místech bude zničeno jarními mrazy. V pahorkatinách je vhodné se vyhnout oblastem, které jsou vystaveny silným převládajícím větrům, a také chráněným místům s jižní expozicí, kde by se pravděpodobně pupeny příliš brzy vyvíjely.
Výhodné jsou kopcovité oblasti v místech, která jsou poněkud nad úrovní okolní půdy, a kde se je přiměřené proudění vzduchu.
Výběr odrůd Výběr odrůd pro pěstování má prvořadý význam pro velkopěstitele broskví . Samozřejmě, že pěstované odrůdy by měly být přizpůsobeny dané lokalitě. Pro obchodní účely by měly být pěstovány ty odrůdy, jež jsou požadovány na trhu. Také je nutné věnovat velkou pozornost přepravním vlastnostem odrůdy, ale pěstované odrůdy musí být přizpůsobeny požadavkům místního trhu.
Pěstování
Koupě a prodej sazenic Pokud pěstitel vypěstuje vlastní vzrostlý strom ze svého množení, může si být jist, že je požadované odrůdy. V případě, že stromy jsou pořízeny ze školky, je možné, že vinou chyby, nebo úmyslem školkaře zbavit se přebytečných zásob pod rouškou záměny názvu, koupí jinou odrůdu. To tvrdí už na počátku 20. století odborná literatura.
Ačkoliv bývají porosty registrovaných školkařů během pěstování zhlédnuty odbornými pracovníky, jistotu správnosti odrůdy i podnože a zdravotní stav prodejných stromků nelze bez kontrol, alespoň významných prodejců, zajistit.
Výsadba Podzimní výsadba je pro broskvoně někdy doporučována. Tam, kde je půda dobře odvodněna a stromy dobře vyzrálé, může být v praxi úspěšná. Kořeny broskvoní jsou však citlivé na působení zmrazování a rozmrazování, a proto v oblastech, kde je nebezpečí zvedání půdy mrazem, je lepší vysadit stromy na jaře. Orba pozemku v druhé trati, připravovaného pro výsadbu, by měla být provedena na jaře, jakmile to podmínky dovolí. Okamžitě by mělo následovat důkladné vláčení půdy.
Spon Na hlubokých, nezavlažovaných půdách, kde broskev vyroste do značné velikosti, by stromy měly být obvykle vysazeny ve sponu 6 m v každém směru. Pokud sad má být zavlažován, 7–7,5 m není příliš. Na lehkých půdách stromy mohou být nastaveny blíže jak 5,5 m v každém směru, a to zejména, je-li vykonáván pravidelný řez. Broskve jsou někdy vysazeny 4,5 m od sebe, ale to vyžaduje prořezávání. Už za pár let se takto vysazené stromy pravděpodobně stanou přehoustlými.
Dostatečná vzdálenost by měla být vždy vlevo mezi vnějšími řadami stromů a okolními ploty, živými ploty, nebo lesy, aby bylo možné provést důkladnou kultivaci těchto řádků a pro průchod postřikovačů a dalších sadařských nástrojů. Silnice jsou jen zřídka vedeny přes broskvoňové sady, je však třeba udržovat dostatek místa mezi řádky, aby týmy, které mají provádět sklizeň a údržbu měly dostatek manipulačního prostoru.
Hnojení Hnojení mladého broskvoňového sadu je zapotřebí. Druh a množství hnojiva, které bude třeba použít, bude záviset na úrodnosti půdy a ošetření plochy použité na výsadbu stromů. Půdy, které byly v hojně prohnojeny předplodinami, budou první rok po vysazením broskví vyžadovat málo nebo žádné hnojivo.
Meziplodiny V nově vysázeném broskvovém sadu by měly být důkladně pěstovány meziplodiny za účelem zachování vlhkosti a zničení plevele.Vhodné jsou hrách, fazole, rajčata nebo brambory mezi řádky první sezóně a mohou být pěstovány i druhou sezónu. Kukuřice se často pěstuje mezi řádky a proti této praxi není námitka za předpokladu, že řady kukuřice jsou nejméně 4 metry od stromů, a že je udržována po celou dobu vegetačního období v bezplevelném stavu. Není vhodné pěstovat obilí, jako je žito nebo pšenice. V nově osázeném broskvovém sadu odebírají tolik vody z půdy, že mladé broskvoně pravděpodobně trpí nedostatkem vlhkosti.
Řez broskvoní náhled|Udržovaný broskvoňový sad před řezem náhled|Kvetoucí řezané broskvoně Na konci prvního roku by měl mít strom vytvořeno několik silných bočních větví. Při řezu takového stromu ponecháme tři až čtyři hlavní větve, které silně zakrátíme.
Průklest Dvouleté stromy se řežou v období rašení pupenů. Průklest se v tomto období skládá z prosvětlení postranního obrostu a zkrácení letorostů o jednu třetinu až jednu polovinu (na dva čípky). Odstraníme větve, které se kříží, nebo rostou souběžně. Slabší nebo nepravidelné větve by měly být odstraněny také. Tyto zásady patří mezi základní požadavky na průklest.
Po druhém roce po výsadbě, kdy je tvar stromu již založen, průřez by měl sestávat ze zkrácení přírůstků na hlavních větvích asi o jednu třetinu až jednu polovinu. Při zpětném řezu jakékoliv hlavní větve u broskvoně je nejlepší provést řez nad bočními výhony. Není-li na hlavní větvi v tomto místě výhon, řez by měl být proveden těsně nad pupenem směřujícím ven z koruny. Všechny větve, které jsou u broskvoně poničeny sněhem nebo ledem, nebo při zatížení ovocem v létě, by měly být odříznuty hladce, pokud je řez veden na další větve, poškození se zahojí rychle a podpoří se nový růst.
Broskvoně plodí hlavně na jednoletých výhonech, ačkoli některé odrůdy tvoří plodonosné trny, krátké větvičky, které se vyvíjejí na částech větví, které jsou dvouleté, a v některých případech dokonce i tříleté. Je tedy zřejmé, že každoroční řez značně snižuje úrodu broskvoní. Ale komerční odrůdy broskví tvoří takové množství květních pupenů, že je dokonce nezbytné některé při každoročním řezu odstranit a udržet tak vitalitu stromu.
náhled|Nikdy neřezaná mladá broskvoň.