Moravské Budějovice (; česky do roku 1869 Budějovice) jsou město na jihozápadě Moravy v okrese Třebíč v kraji Vysočina. Leží devatenáct kilometrů jižně od Třebíče, na dopravní spojnici mezi Jihlavou a Znojmem na potoce Rokytka. Střední nadmořská výška města je 465 metrů. Jsou také obcí s rozšířenou působností. Ve městě žije obyvatel.
Geografie Na východním okraji území města se nachází nouzová přistávací plocha pro letadla.
Většina území města je využívána zemědělsky, zalesněná je jen část na jihozápadním okraji území města u rybníků Hrachovec a Nový Hrachovec. Další izolovaný les je na severovýchodním okraji území města. Na západním a severním okraji zastavěného území města se nachází průmyslové areály. Drobnější průmyslové areály se nachází i na okrajích částí města.
Několik km západně od území města pramení řeka Jevišovka, ta pak teče východně, tvoří část jižní hranice území obce a protéká rybníky Hrachovec a Nový Hrachovec, postupně sbírá další nepojmenované potoky, mimo jiné jeden, který protéká přes rybník U Fialovy hájenky, pak protéká jižně od zastavěného území části Jackov a přes Jackovský rybník a pak teče dál východně mimo území obce a po cca 40 kilometrech ústí u Jevišovky do Dyje. Západně od zastavěného území části Vranín pramení Vranínský potok, teče východně přes nepojmenovaný rybník, dále teče východně a přes rybníky Šingrot a Nový u háje se vlévá do řeky Rokytky. Rokytka protéká přes rybník Nový u háje, dále teče severně přes zastavěné území města a pokračuje severně, kde po asi pěti kilometrech ústí v Jaroměřicích nad Rokytnou do Rokytné. Na východním okraji území města pramení v rybníku Pod Ochozem potok Nedveka, ten pak teče východně a u Jevišovic ústí do Jevišovky. Jižně od zastavěného území města pramení Lažínský potok, ten pak teče východně, protéká přes rybník Habrk, vlévá se do něj ze severu nepojmenovaný potok, který pramení v Lažínském rybníku. Lažínský potok pak teče dál východně a po cca tři kilometrech ústí u Hostimi do Nedveky.
Většina území měst se nachází ve výšce kolem 450 metrů, severní okraj území města se nachází na úbočí Lukovské hory v cca 500 metrech, západní okraj území obce je zalesněný a nachází se také kolem cca 500 metrů. Na jihozápadním okraji území obce se nachází vrcholy Špitálka (519 metrů), Budějovický kopec (504 metrů) a Kopeček (513 metrů). Na severním okraji území obce se nachází těsně za hranicemi Lukovská hora (530 metrů) a dále i Svatý Vít (557 metrů), u hranic se také nachází Heřmanský kopec (470 metrů). Pod Lukovskou horou se nachází Jeskyně na Lukovské hoře. Těsně za západním okrajem obce se nachází kopec Velký Radvan (548 metrů) s vysílači.
Zastavěné území města se nachází na severním okraji území města. Území města je výrazně rozlehlejší ze západu na východ, než ze severu na jih. Mírně na jihozápad od zastavěného území města se nachází židovský hřbitov, těsně za jižní hranicí území města se nachází část Krnčic, na jihovýchodě se u silnice I/38 nachází část města Vesce, severněji i část města Lažínky, těsně za severní hranicí území města se nachází malá chatová oblast. Na západním okraji území obce se nachází část města Vranín a na západní hranici areál vysílače na kopce Velký Radvan. Těsně za jihozápadní hranicí území města se nachází samota Na Ostrůvku, jihozápadně od zastavěného území města se nachází osada Kosová, Fialova Hájenka a velká chatová osada u rybníka Nový Hrachovec. Na jižním okraji území obce se nachází část města Jackov. Těsně za západní hranicí území města se nachází zastavěná oblast Litohoře.
Nedaleko zámku v Moravských Budějovicích se v zámeckém parku nachází památný strom Jasan u zámku.Mapy.cz, Turistická mapa. Praha: Seznam.cz, 16. 4. 2024
Název Na osadu bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Budějovici odvozené od osobního jména Buděj, což byla domácká podoba jmen začínajících na Budi-, např. Budivoj, Budislav, Budimír. Význam obyvatelského jména byl "Budějovi lidé". Nositelem jména byl patrně velmož Budivoj doložený z počátku 13. století ve službách královny Konstancie Uherské.
Historie náhled|vlevo|Nejstarší vyobrazení Moravských Budějovic (kolem roku 1750) První písemná zmínka o Moravských Budějovicích pochází z roku 1231, městečko bylo zmíněno v listině, kde se oznamuje, že papež Řehoř IX. bere pod svoji ochranu vdovu po Přemyslu Otakarovi I. Konstancii Uherskou i s jejími věnnými statky. Městečko tehdy leželo na tzv. Haberské stezce. Pravděpodobně ve městě existoval i opevněný hrad a ke konci 13. století bylo datováno založení tržiště v prostorách dnešního centrálního náměstí.
Město tehdy patřilo Lichtenburkům, majitelům bítovského hradu a panství, v roce 1498 se Moravské Budějovice staly poddanským městem a dostaly do užívání znak. Město náleželo do Znojemského kraje až do roku 1868. Dalšími majiteli města byl rod Valdštejnů. Během jejich vlády bylo vydlážděno náměstí, založena škola a město postihl i velký požár v roce 1532, při němž vyhořel i zeměpanský hrad. Po bitvě na Bílé hoře byl uvězněn a ve vězení na Špilberku brzy zemřel poslední z Valdštejnů – Zdeněk IV. Brtnický –, a město po konfiskaci jako zápočet za pohledávky vůči císaři získali rakouští katoličtí páni ze Schaumburka. Prvním majitelem byl Hanibal ze Schaumburka. V roce 1648 město získal Rudolf Jindřich ze Schaumburka, a rozhodl se usadit rod v Moravských Budějovicích. Vlastnil tři domy, další tři domy a radnici konfiskoval, a na jejich základech postavil budovu zámku a hospodářské zázemí. V roce 1673 město opět postihl velký požár, kdy měla shořet polovina města a město ztrácelo obyvatele. Dalšími majiteli se v roce 1736 stal rod pánů z Wallisu. Tito jmenovali primátora města a také další úředníky, jež spravovali město. V roce 1805 tudy táhli napoleonští vojáci.
V roce 1850 byl ve městě zřízen okresní soud a berní úřad, a samotné město se stalo součástí politického okresu Znojmo. V roce 1896 bylo ve městě zřízeno okresní hejtmanství a Moravské Budějovice se staly městem okresním. V roce 1864 vznikl i český spolek Čtenářský spolek slovanský Budivoj, který organizoval kulturní a vzdělávací činnost, zřídil městskou knihovnu, z jeho podnětu byla založena Vzájemná záložna, byl postaven Národní dům a např. byla v roce 1874 založena i Městská spořitelna. Později vzniklo i městské muzeum, byly vydávány noviny, a také vznikla Továrna hospodářských strojů a slévárny Matěje Smrčky. Byla postavena i sokolovna pro místní členy Sokola, a mezi lety 1869 a 1871 byla vybudována železnice z Vídně do Prahy. V roce 1896 byla vybudována trať z Moravských Budějovic do Jemnice.
Po čtenářském spolku vznikly i spolky další, v roce 1874 vznikl hasičský a občanský střelecký spolek, v roce 1880 spolek učitelský, v roce 1882 okrašlovací spolek, v roce 1883 Matice školská, v roce 1885 německý čtenářský spolek, v roce 1889 Sokol, v roce 1891 ženský pěvecký a vzdělávací spolek, v roce 1894 Hospodářský spolek pro okres moravskobudějovický «Jaromír» (roku 1921 se přetvořil na Okresní hospodářský spolek a roku 1943 Okresní spolek Svazu zemědělství a lesnictví),Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 18.4.1944, 52(107, ranní vydání). s. 5. Úřední ̕list Československé socialistické republiky, Ausgabe 6, Bohemia and Moravia (Protectorate, 1939–1945), Ministerstvo vnitra, 1943, s. 4120: vládní nařízení 294/42 Sb. o organisaci zemědělství a lesnictví v Čechách a na Moravě. v roce 1896 župní hasičský spolek, v roce 1899 Národní jednota, a později i další, např. Orel, legionářský, cyklistický, klub mladé generace, židovský a další. V roce 1848 byla založena utrakvistická obecná škola, v roce 1867 i hlavní s nižší reálkou, v roce 1887 i česká a německá obecná škola. K roku 1889 byla založena chlapecká měšťanská škola, hned další rok byla založena i dívčí měšťanská škola. V roce 1900 byla založena i živnostenská pokračovací škola, a v roce 1911 matiční reálné gymnázium, jež bylo v roce 1919 bylo převedeno pod stát. V roce 1938 byl do Moravských Budějovic přemístěn i učitelský koedukační ústav, tentýž rok byla založena i obchodní škola a škola pro ženská povolání.
Do roku 1849 patřily Moravské Budějovice do moravskobudějovického panství, od roku 1850 patřily do okresu Znojmo, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 do okresu Třebíč.
Peněžní ústavy V roce 1938 působila v Moravských Budějovicích „Vzájemná rolnická záložna“ (rok 1871), „Spar- u. Vorschußverein“ / německá Městská spořitelna (rok 1888), „Živnostenská záložna“ (rok 1920), „Lidová záložna“ (rok 1934) a německá „Hasičská záložna“.Peněžní ústavy v republice Československé roku 1920. Praha: Státní úřad statistický, 1924. s. 112. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, Praha: Rudolf Mosse, 1939, s. 1707,
Družstevnictví V roce 1896 vznikla na Moravě pod patronátem katolicko-národní strany Ústřední jednota českých hospodářských společenstev pro Moravu a Slezsko, která jako první české ústředí úvěrních družstev sdružovala 86 společenstev s 6 206 členy, zakládala úvěrní družstva – raiffeisenky, které v katolicky orientovaných družstvech převažovaly. V roce 1901 bylo v Moravských Budějovicích založeno Hospodářské družstvo, které nabízelo umělá hnojiva Přerovské rol. továrny a v místnostech obilního skladiště na „Palírně“ (hostinec Palírna Ferd. Šrámka u nádraží) žitné i pšeničné otruby.Naše noviny: Časopis pro Moravsko-Budějovicko, Jemnicko a Jaroměřicko. Moravské Budějovice: Ludvík Bartoš, 29.8.1903, 2(34). s. . Na mimořádné valné hromadě v neděli 26. dubna 1903 se členové družstva dohodli na zakoupení nového pozemku pro skladiště.Naše noviny: Časopis pro Moravsko-Budějovicko, Jemnicko a Jaroměřicko. Moravské Budějovice: Ludvík Bartoš, 2.5.1903, 2(17). s. . Spory o vedení, malá prosperita a nepochopení družstevnictví ze strany rolníků provázely družstvo až do roku 1905; jeho činnost nakonec ustala. V květnu 1914 otevřela strana nár. socialistů v Morav. Budějovicích obchod svého Prvního zásobního a potravního družstva „Svépomoc“. Strana se scházela ve spolkových místnostech Národního domu.Horácko: týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových. Třebíč: Politický klub n. s., 24.4.1914, 4 (12). s. 4.
Po vzniku Československa držela pozici lidoveckého družstevnictví «Ústřední jednota českých hospodářských společenstev úvěrních v Brně». Nejvýznamnější složku lidoveckého družstevnictví tvořila tzv. lidová hospodářská družstva (zádruhy, zemědělské družiny).Miloš Trapl: Družstevnictví Československé strany lidové. In: Osudy zemědělského družstevnictví ve 20. století, sborník příspěvků z mezinárodní konference konané ve dnech 15.–16. května 2002 věnovaný Lubomíru Slezákovi k 70. narozeninám, s. 73. Stranické spory vedly nakonec v roce 1920 k rozštěpení družstevnictví. V roce 1920 ovládla „Okresní hospodářské družstvo“ Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, lidovci založili Zemědělskou družinu. „Okresní hospodářské družstvo“ získalo právo vykupovat obilí a stalo se subkomissionářem „Obilního ústavu“. Správcem, členem ředitelství a splnomocněným obchodním zástupcem byl zvolen Jan Filipský.Horácko: týdenník hájící zájmy pracujících vrstev lidových. Třebíč: Politický klub n. s., 30.1.1920, 7(7). s. 3. V roce 1920 zřídilo pražské ústředí Republikánské strany v Praze «Oddělení pro Moravu», jehož úpravou byl pověřen dosavadní důvěrník okresní organizace strany v Moravských Budějovicích a člen říšského zastupitelstva strany Em. Dvořák. Veškerá agenda z Brna byla převedena do Prahy.Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 29.08.1920, 15(204). s. 6. V roce 1927 se v Brně v rámci Republikánské strany ustanovilo Zemské sdružení úředníků a zaměstnanců, zaměstnaných v moravských družstvech.Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 23.01.1927, 22(19). s. 6.