náhled|Emanuel Max a sourozenci Maxovi (zprava Jindřich (Heinrich) Max, matka sourozenců Anna, Gabriel Max, Lina Maxová, Emanuel Max s manželkou, Albert Max)
Emanuel Max, po roce 1875 Emanuel Max von Wachstein (19. října 1810 Janov u Sloupu v ČecháchMatriční záznam o narození a křtu farnosti Sloup v ČecháchObec Janov byla součástí obce Sloup v Čechách. Rovněž byla přifařena k faře Sloup. V roce 1981 byla připojena k městu Nový Bor. – 22. února 1901 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu Emanuela Maxe von Wachstein farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském) byl česko-německý sochař, především autor monumentálních soch, pomníků a portrétů. Byl mladším bratrem sochaře Josefa Maxe.
Život Narodil se roku 1810 (podle Ottova slovníku chybně 1807) v sudetoněmecké kamenické a řezbářské rodině, jeho bratr Josef Max (1804–1855) byl také sochař. Vyučil se v otcově dílně kresbě a řezbářství, otec si však nepřál, aby synové pokračovali v tehdy nevýnosném řemesle. Přesto studoval na pražské akademii malbu u prof. Josefa Berglera a Františka Waldherra. Protože pražská akademie tehdy neměla sochařské oddělení, studoval zároveň sochařství na Akademii ve Vídni u profesorů Schallera a Kässmanna. Roku 1839 byl prvním umělcem, který obdržel stipendium Klarovy nadace umožňující studijní cestu do Říma,Leubnerová Š, 2016, s. 68 kde se dostal do okruhu nazarénů.
Dne 1. února 1848 se v Praze oženil Matriční záznam o sňatku Emanuela Maxe von Wachstein s Marií Liebich farnosti při kostele P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském s dcerou uměleckého malíře Františka Liebicha, Marií Luisou (3. února 1828Matriční záznam o narození a křtu Marie Ludviky Liebich farnost Nový Bor – 10. září 1891Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Ludviky Max von Wachstein farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském ). Z jejich manželství se narodilo 5 dcer,Matriční záznam o narození a křtu Emanuely Augusty Max farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském z nich Maria (1849-?, provdaná Lenková) a Ludovika Maria Magdalena (1853-1914,Matriční záznam o narození a křtu Ludviky Max farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském provdaná za Quida Edler von Erlenburg).Soupis pražských obyvatel, Max Emanuel
Jako projev uznání rakouské vlády byl Emanuel Max jako rytíř Řádu Františka Josefa (1858) a Řádu železné koruny III. třídy (15. října 1875) povýšen do rytířského stavu s predikátem „von Wachstein“ majestátem daným ve Vídni 23. ledna 1876.
Kariéra V letech 1839–1849 byl na dlouhém studijním pobytu v Římě, kde si prohloubil znalosti jak antického sochařství a soudobých mistrů nazarénůLeubnerová Š, 2016, s. 252, z nichž nejvíce se mu líbili Antonio Canova a Bertel Thorvaldsen. Z technických dovedností se zdokonalil v tesání kararského mramoru. Po návratu do Prahy se oženil a otevřel si sochařskou dílnu, kde zaměstnával řadu pomocníků, zejména kameníky a štukatéra.
Patřil k nejvýznamnějším českým sochařům druhé třetiny 19. století v českých zemích. Jeho klasicistní smysl pro monumentalitu, romantický výtvarný názor a způsob práce dobře odpovídaly dobovému vkusu, takže měl dost objednávek.
Dílo Během pobytu v Římě vytvořil mramorovou sochu Vlasty (1842) a model soch slovanských věrozvěstů, který v Praze vytesal do mramoru (nyní v Kostele Panny Marie před Týnem) a dále sochu sv. Ludmily, rovněž později převedenou do mramoru (nyní katedrála Sv. Víta). První významnou zakázkou byl Sv. Vojtěch modlící se za déšť, který vytvořil již za studií roku 1836, a dostal za to stipendium Klarovy nadace v Římě. Dále Max vytesal pomník s českým lvem s českou královskou korunou pro Pražský hrad, později přemístěný do parku v zatáčce Chotkovy silnice, a sochu Vlasty, mytické hrdinky dívčí války (signována E. Max, 1842), kterou do sbírek Pražského hradu zakoupil císař Ferdinand I. Dobrotivý.
Dále roku 1844 vytvořil sochu umučené sv. Ludmily z bílého mramoru pro kapli sv. Ludmily v katedrálu sv. Víta, její bronzový odlitek je ve sbírkách Národní galerie. Z mnoha portrétů patří k významným busty J. Krombholze, W. A. Mozarta, A. Klara. Pro Křivoklát navrhl pomník Karla Egona II. z Fürstenbergu, odlitý ve fürstenberské slévárně ze železné litiny. Další pomník – sochu generála Karla Schwarzenberga, který vedl vojsko k vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska, navrhl pro Krásný Dvůr.
Socha archanděla Rafaela (datovaná 1840) z kaple Klarova ústavu slepců v Praze na Klárově byla po zrušení ústavu přenesena do Národní galerie.
Pro zámek v Sychrově navrhl a vytesal dvě sochy: hugenota Jindřicha II. Rohana a zakladatele řádu johanitů Godefroy z Bouillonu.
Mezi sochami na Karlově mostě se nachází jeho Pieta (naproti krucifixu, 1859), sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty po stranách krucifixu (1861), sv. Josef (1854), sv. Kryštof nesoucí Ježíška (1857) a sv. František Serafinský (1855).P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré město, str. 125nn. Pro hřbitovní kapli sv. Kříže v Městě Touškově vytvořil sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty (1859). Jeho sochy stojí v mnoha pražských kostelích.
Pomník Radeckého
Nejvýznamnější dílo – pomník maršála Radeckého modeloval podle kresby prof. Christiana Rubena spolu s bratrem Josefem v letech 1851 až 1855, a sám jej upravoval ještě po bratrově smrti do února roku 1858. V listopadu 1858 byl pomník odhalen na Malostranském náměstí, v roce 1919 byl přesunut do Lapidária Národního muzea. Emanuel Max byl autorem sochy Radeckého, jeho bratr vytvořil sochy vojáků, nesoucích maršála na štítu.
Galerie
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 68, 252-254, Národní galerie v Praze 2016, Naděžda Blažíčková-Horová: Emanuel Max, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I., A-M. Praha : Academia 1995, s. 496 – 497. Emanuel Max, Zweiundachtzig Lebensjahre. Praha 1893 Ottův slovník naučný, heslo Max Emanuel, sochař. Sv. 16, str. 1017 Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Díl I., Staré město. Praha: Academia 1996. Petr WITTLICH, Sochařství, in: Praha národního probuzení (ed. E. Poche). Praha 1980.
Související články Sochy na Karlově mostě
Externí odkazy
Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Max Emanuel (1810) E. Max a Dietrichsteinové obrazová příloha závěrečné práce na Masarykově univerzitě Wachstein, Emanuel Max. Zweiundachtzig Lebensjahre – paměti Emanuela Maxe vydané roku 1893 v Praze Zastavení s bratry Maxovými – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem
Kategorie:Čeští sochaři 19. století Kategorie:Němečtí sochaři Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Narození v roce 1810 Kategorie:Narození 19. října Kategorie:Narození v Novém Boru Kategorie:Úmrtí v roce 1901 Kategorie:Úmrtí 22. února Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži